Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nepřipadá vám, že se v současné době přikládá příliš velký význam vzhledu? Hlavně na nás ženy je ten tlak skutečně velký. Nejhorší je, že se to začíná dotýkat i hodně mladých děvčat, která se všemožně snaží přiblížit ideálu krásy.

Mám třináctiletou dceru a už v tom lítá taky. Neustále se pozoruje v zrcadle, na svém zevnějšku zkoumá každou maličkost doslova pod drobnohledem. Kdyby zůstalo jen u toho, nebrala bych to nijak tragicky. Ale ona je jako posedlá.

Podle mě vypadá úplně normálně, jenže ona má opačný názor. Malé oči posazené blízko u sebe, příliš velký nos a úzké rty. Každé prso jinak velké, nepěkný zadeček, křivé nohy, obří chodidla. Tuhle ráno dokonce brečela, že nepůjde do školy, protože se jí na obličeji objevilo akné.

Mluvím s ní horem dolem, snažím se jí vysvětlit, že je pěkná, že krása není všechno, že dokonalý není vůbec nikdo. Jako bych házela hrách na stěnu. Všechno odkývá a za chvíli ji najdu, jak vytřeštěně zírá na svoje ruce: „Proč mám tak ošklivé prsty? Podívej, mami, ten prostředníček mi roste úplně nakřivo.“

Připadá si nehezká, nemožná, nedokonalá. S hrůzou čekám, kdy začne třeba nějak drasticky hubnout.

Prosím, poraďte mi, co s ní. Dá se vůbec holce v tomhle věku něco nějak rozumně vysvětlit? Jak ji mám přesvědčit, aby se přestala tak kriticky pozorovat? Vím, že to asi věkem přejde, ale kdy?