Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kudy chodím, tudy brečím. Máme pětadvacetiletou dceru, je to naše jediné dítě. Bydlíme v menším městě, dcera studovala v Praze, našla si tam práci, a tak tam zůstala. Dvakrát do měsíce jezdila vždycky na víkend k nám.

Před časem se zmínila, že má známost, ale že nám ho představí až později, až se lépe poznají a budou vědět, že jejich vztah má budoucnost. Respektovali jsme to, je přece dospělá, a nijak zvlášť jsme nevyzvídali. Řekla nám o něm, že je lékař a že je mu 30 let.

Byli jsme s manželem úplně klidní, nikdy by nás nenapadlo, že se může stát to, co se stalo.

Před minulým víkendem nám dcera oznámila, že přijedou na návštěvu oba dva. Požádala mne, abych nevařila nic z vepřového, že její přítel ho nejí. Všechno jsem připravila a na návštěvu jsem se těšila já i manžel.

Místo příjemné návštěvy jsme ale prožili doslova šok, který dceři nemůžu odpustit. Mám na ni vztek a zároveň se o ni strašně bojím.

Přijeli, zazvonili. Za dveřmi stála dcera a černoch. V první chvíli se mi zastavilo srdce, ale ustála jsem to a nedala nic najevo. Manžel s tím měl větší problém, to jsem na něm viděla okamžitě. Jenže to nebylo všechno.

Oba dva nám sdělili sladké tajemství – vzali se, čekají dítě. Zalapala jsem po dechu a myslela, že nic horšího už přijít nemůže. Přišlo. Prý se budou stěhovat do Ghany. A jako poslední rána nakonec přišlo sdělení, že on je muslim a že dcera přistoupila na jejich víru.

Je jak vyměněná. Připadá mi zfanatizovaná, vůbec si neuvědomuje to nebezpečí, kterému sebe i své budoucí dítě vystavuje. Tvrdí, že on je velmi inteligentní, že žil dlouhá léta tady a nemá žádné nadřazené móresy muslimských mužů. Ale copak je málo případů, kdy si mladá děvčata zkazila život? Z velké lásky se odstěhovaly do zcela odlišné kultury, porodily tam děti, a pak jim zůstaly jen oči pro pláč.

Nemůžu se s tím, co udělala, vyrovnat. Tak moc se o ni bojím, že mám pocit, že se mi zastaví srdce. Nechápu to, nerozumím tomu, proč to všechno takhle udělala. Chtěla nás za něco potrestat? Nevím. Anebo je opravdu tak zamilovaná, že nevidí nalevo napravo a není schopná soudně uvažovat?

Mám hroznou touhu ji zachránit, vrátit zpět, ale vím, že se mi to nemůže podařit. Připadám si vyhaslá, vyprahlá, zbytečná. V noci nemůžu spát a přemýšlím, co si ta naše holka v Africe počne. Co když ji bude týrat? Jak tam obstojí?

Lenka

Milá Lenko, tvůj příběh mne velmi zasáhl. Sama jsem matka dvou dcer a něco takového si vůbec nedokážu představit. Poradit ti ale neumím. Dcera vás postavila před hotovou věc a určitě si nic vymluvit nenechá. Přeju ti hodně síly. A tvé dceři, aby se jí v životě dařilo a aby nerozšířila řady těch, které později svého rozhodnutí hořce litovaly.

Meryl