Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minulý týden se v médiích objevila zpráva i s kamerovým záznamem, kdy skupina chuligánů napadla v metru muže. Kromě pachatelů se odsouzení dočkali i lidé, kteří v té době byli na nástupišti a napadenému muži nepomohli, respektive nezakročili proti útočníkům.

Přemýšlela jsem, jak bych se asi zachovala já, kdybych byla přímým svědkem podobného útoku. Jako žena bych se určitě třem agresivním mladíkům nepostavila. Ptala jsem se svého muže, jak by zareagoval on a řekl mi, že by se do toho taky nemíchal, nejen z důvodu, že sám proti třem by neměl šanci, hlavně ale ze strachu o vlastní zdraví. Kdyby skončil s nějakým vážným zraněním, co by si pak na kom vzal.

Když jsem četla různé diskuse pod články, v nichž byl tento incident popisován, hodně lidí v nich ty přihlížející, nebo odvracející se lidi, odsuzovalo. Pozastavovali se nad tím, jak jsou dnes lidi lhostejní a neochotní si pomoci. No, chtěla bych je v té konkrétní situaci vidět.

Přesto mám z celé věci rozporuplný pocit. Vlastně se za můj a manželův přístup trochu stydím, vnitřně cítím, že není po lidské stránce úplně v pořádku. Jenže ten strach o zdraví a možná i o život je silnější.  Pravda taky je, že kdyby se člověk sám stal obětí napadení, pomoc dalších lidí by určitě přivítal a netečnost by ho hodně ranila.

Jaký názor máte na takové situace vy? Nemyslím, že byste se jako ženy měly neohroženě postavit třem agresorům, ale považovaly byste za správné, kdyby v takovém případě zakročil váš partner? Nebo byste ho od toho zrazovaly?