Taky jste někdy po ránu totálně zblblé?
Jak jsem se tu už nespočetněkrát svěřila, je pro mou osobu velký rozdíl mezi vstávat a probudit se. Jedná se o zhruba dvou až tříhodinoý rozdíl. Ráno funguji automaticky, a pokud na některou pravidelnou činnost zapomenu, tak sice vím, že něco je špatně, ale zjistit co, mi nějakou dobu trvá a obvykle na to přijdu až v práci. Naštěstí jsem se ještě nezapomněla obléknout a drobnosti typu namalované pouze jedno oko nebo neučesaná, zvlášť od té doby, co se dopravuji po vlastní ose, neřeším.
Budík mi zvoní poprvé v 5.30, podruhé o osm minut později a občas si střihne i třetí dávku v 5.46. Mé tělo se dopotácí do koupelny, usedne na ten nejbáječnější vynález světa a následujících pár minut přemýšlím, jestli otevřít nejdříve pravé oko, nebo levé. Obvykle si při této činnosti sundávám pyžamo a pak hned hupsnu pod sprchu. Pod sprchou mě obvykle přepadne touha měnit svět, nebo si vzpomenu na milión let staré situace a obvykle mi na mysli vytane i všechno, co jsem předešlého večera nebo dne zapomněla udělat nebo co jsem komu kdy slíbila. Pokud jsem prosta myšlenek, začnu den zpěvem. Drobnosti typu nepřítomnost hudebního sluchu neřeším. Nakonec rodina může být ráda, že koupelnu okupuji už v šest ráno a nemotám se jim tam až v sedm.
Dnes jsem přemýšlela, co je vlastně za den. V okamžiku, kdy jsem si drbala hlavu šampónem, jsem logicky došla k závěru, že už nějaký den chodím do práce, takže je nejmíň středa, ale to jsem přece jenom byla v práci už víckrát než dvakrát. Takže by už byl čtvrtek? No na pátek to nevypadá, přece jenom tolikrát jsem v práci zase 
nebyla. Při splachování vodou jsem došla k závěru, že až vylezu ze sprcháče, mrknu se na antikoncepční pilulky, který je den. Když jsem balila mokrou hlavu do ručníku, došlo mi, že občas na antikoncepci večer zapomenu, a tak si ji urychleně musím vzít ráno, přece jenom množit se dál nehodlám. A vzala jsem si ji večer, nebo ne? To směrodatně nevypadá.
Při čištění zubů mi došlo, že jsem včera večer byla na třídní schůzce, rodičů tam bylo zhruba 200, tudíž jsme tam byla správně. Tak blbá, abych strávila večer na třídní schůzce špatné třídy ve špatně škole, přece jenom ještě nejsem, takže jsem určité musela být správně. Mezitím jsem na sobě už měla i spodní prádlo, na ramenou ručník, jedno oko namalované a šla jsem se mrknout do kuchyně na kalendář, který že večer ty třídní schůzky vlastně byly. Vida, čtvrtek, takže dneska musí už být pátek. To ten týden tentokrát rychle utekl! Zpátky do koupelny domalovat druhé oko a aspoň částečné vysušit vlasy, ať nemám mokrou mikinu za krkem, zbytek doschne v aute. Sakra. Ale pokud je fakt pátek, tak to si nemůžu k snídani udělat tu vaječnou omeletu, na kterou jsem dostala příšernou chuť ve fázi otevírání očí.
V pátek totiž v práci dodržujeme dánskou tradici. Na střídačku koupíme snídani pro celé oddělení a obvykle ji spojíme s týdenní poradou. Takže šéf nám vykládá, co se kde v koncernu děje, a my se cpeme. Má představivost mění vaječnou omeletu za čerstvé housky s máslem, sýrem a marmeládou...
A co vy, milé šťastné ženy, taky občas v časných ranních hodinách blbnete na entou? Pěkně prosím, smutné koukám, přiznejte se, ať tu nejsem za blázna sama.
22.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 35 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Taky jste někdy po ránu totálně zblblé?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ještě že dočítám až teď, byla bych tu za exota. 
Budím se vždy před budíkem (ať jsem vstávala do školy nebo kdysi na vlak nebo teď do práce), a to bez ohledu na dobu usínání. Ráno jsem čilá a nejvíc mě baví, jak je spousta lidí vzteklých, že je už zase ráno a že museli vstát. 
Leii: a to ten náš Kuba je 
dvorní - bydlí na dvorku. Ale běda, kdybychom s ním nešli ráno přečíst všechny vzkazy a nenechali ho napsat nové, to by nám zbořil dvůr
babkatapka: 
držím palce, ať všechno dobře dopadne
Almega:
právě že nejde jen o to modlení, ale to, že se MUSÍ vstát, obléknout se atd. To je právě pro nás důchodce to důležité. A radši do kostela, než sedět u doktora
babkatapka:
Almega: jasně, a pejska by mohla jen tak vyvěsit za vodítko do okna, ať se provětrá a na co pozdrav slunci, když je po šesté ještě tma
iljanka: Modlit se můžete i doma,na co lozit do kostela???
To je tak krásně popsané, vidím to naživo.
O mém vstávání a probouzení tady nemůžu psát, protože jsem v přechodném stadiu, pevně věřím, že po operaci se dostanu do normálu, to co prožívám teď skutečnšě normální není
kdyby jen ráno
.jpg)
Renee: iljanka: bohunka: asi bych uz byla vdova. Preziju hodne, ale beda tomu, kdo me ráno vzbudí 
. Kupodivu mi nevadí nocní budení, at uz curací psiska a nebo dcerunka s líbeznym "mami prijed pro me". Ale ráno jsem MOOOOC zlá.
bohunka: iljanka: Mám doma to samé co vy. O víkendu vstane v 6, dělá rámus, vzbudí všechny a po snídani (případně po obědě) usne jak dřevo a klidně prospí půlku dne V době, kdy se mně samozřejmě už spát nechce.....
jsem taky sova, večer jsem nejčilejší. I kdybych šla spát už v 8, stejně usnu kolem půlnoci. Vůbec nevím,jak jsem to zvládala, když jsem ještě byla v pracovním procesu. Vstávala jsem v půl páté, cvičila podle rozhlasu ranní čtvrthodinku a o půl šesté vyrážela svižným krokem do fabriky. (ale to až byly děti z domu, jak jsem to dělala, když byly malé
) Těšila jsem se, že až budu v důchodu, tak budu spát nejmíň do devíti. Skutečnost je však taková, že ač chodím spát kolem půlnoci, budík mi zvoní v 6.00 opakovaně po pěti minutách, vstávám na třetí zvonění a pak to jede jak na drátku - trůn, Pozdrav slunci (6-8x), studená sprcha, nalíčit, obléknout a vyrážím s Kubíčkem na 20 minut obhlídnout park. Pak rychle převlíknout do slušného a v 7.15 už sedím v kostele na ranní mši. A když se tak kouknu kolem sebe, tak to je asi ten hledaný elixír mládí - jsou tam babky ještě starší než já, některé se už blíží k devadesátce. Zřejmě to, že se ráno musí dát do pucu, dojít, případně dojet určitou vzdálenost, poslechnout si varhany a zazpívat si (tím si procvičí i vnitřní orgány), sejdou se a pokecají se známými, to nás drží nad vodou.
No a potom teprve vařím sobě a manželovi snídani a probouzím se do nového dne
PS můj muž je skřivan, vstává neskutečně brzo. A co mě nejvíc vytáčí, vstává okamžitě po probuzení
. Pak si přes den sedne do křesla, pustí TV a dívá se na ni přes zavřená víčka
Já bych ráno spala až bych brečela. stačilo by mi tak do 8 hodin. Můj muž je naopak ráno nejčilejší - i o víkendu vyleze před 6. Pochoduje po baráce, pouští si zprávy, vyhlíží noviny a neskutečně mě tím se.. Když vzbudí všechny co jsou doma, zaleze do teplíčka - přečíst novinky - a usne. Za to bych ho fakt zabila.
Tak to jste mě uklidnily. Poránu jsem naprosto nemožná a připadám si jako ve snách. Třeba dneska - přijdu do práce, usednu, přišel šéf a na něco pracovního se mě zeptal. Chvíli jsem na něj nechápavě koukala a pak odpověděla, že nevím 
Poránu jsem totiž ráda, že zvládnu hygienu, oblečení a uvaření kafe, víc se po mně chtít nesmí.
Jak já jsem si užívala minulé zaměstnání, kde jsem chodila až na 9 hodin! Teď jsem bohužel nezaměstnaná, tak teda vstávám, až se vzbudím. Jinak jsem také odjakživa sova, s tím nic nenadělám.
