Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ivo, nechala bych, jak se věci vyvinou. Vídá se s Tebou, rozumíte si, to jsou plusové body. pokud bude chtít víc, dá to znát. Pokud ne, je zbytečné mu cokoli dávat najevo. Někdy se vyplatí počkat i pár měsíců. Vím, o čem mluvím. Někdy prostě není příležitost vztah dál posunout, takže nějaké uspěchávání nemá smysl. Jasně, že máme rovnoprávnost a taky si myslím, že umíme dát zájem najevo. Je to správné, i muži jsou nejistí. On třeba ví, že Ty nemůžeš jen tak vyletět s ním na víkend, nelze děti nechat samotné, asi i proto Ti neřekne, pojeď se mnou někam, atd. Nech to být, však ono se uvidí. Hlavně v Tobě nesmí vidět ženu, co za každou cenu domů potřebuje údržbáře a sponzora.

Na mne to dělá dojem, že je pán ženatý. Což mu nebrání v tom přijímat obdiv jiné ženy, ono to dělá dobře každému, žejo. Ale do ničeho víc se logicky nežene. Zřejmě tedy.

Kassy: jsi rychlejší

Almega: Kassy to napsala i za mě. Já můžu jen dodat, že kdyby se na mě někdo vyptával na mém pracovišti, hnala bych ho svinským krokem a nemohl by ani pomyslet, že bychom si ještě tykali. A to přesto, že by se nic nedozvěděl, neb mám slušný kolegy, co nevykládaj každému na potkání, co o mě vědí.

Mimochodem za mnou kdyby někdo přišel s tím, že se mu líbí moje kolegyně a jestli mu o ní můžu něco říct, tak ho rovnou pošlu někam. Maximálně nabídnu, že vyřídím nějaký vzkaz nebo předám telefonní číslo (jeho té kolegyni, ne naopak), pokud se bojí jít za ní osobně.
A kdybych se já dozvěděla, že si mě potenciální partner tímhle způsobem lustroval, asi bych to rozdýchávala hodně těžko.

Almega: To myslíš fakt vážně? Kupovat barák je snad něco jinéhé než s někým navazovat (potenciálně) partnerský vztah. Jasně že když jsme kupovali barák, tak jsme si byli několikrát prohlédnout okolí, pobavili se s lidmi v ulici a tak. Ale já teda cítím obrovský rozdíl mezi tím někomu říct "Uvažuju o tom, že v téhle ulici koupím dům. Jak se tady bydlí?" a "Uvažuju o vztahu s tímhle mužem. Jaký je?". Ten rozdíl je především v tom, že ten barák není živý člověk a může mu být ukradené, že se na něj nenápadně vyptávám.

Riki: Co to je "drby"???Kolikrát,kdyby lidi předtím,než si koupí byt nebo barák,sháněli drby,tak by se dozvěděli,co se dozví až pak,když už tam jsou nakvartýrovaný,že třeba mají šílené sousedy atdatd.Já v tom tedy nevidím nic špatného se informovat,zvláště když na pracovišti se ví o někom něco nejlépe.....když už se ho Iva bojí zeptat přímo,co a jak!!!!!

Almega: šmarjá, vždyť to je ubohost, shánět drby po vsi. Co by si ten chlap asi myslil, až by z něj měli všichni legraci, že si ho Iva lustruje? Nechal by se fofrem přeložit na jiný nádraží a na žádnou ženskou nepohlédl více.

Kassy: tak. Úplně normálně, jako dva dospělí lidi. Vždyť na tom nic není, nemusí se to hnedka formulovat jako nabídka na závazný vztah do konce věků. Ostatně když si tykají a snědl oběd, který mu dovezla, to už nejsou cizí lidi.

Právě proto,že drbny nejlíp vědí,jak na tom kdo je,tak bych se jich zeptala.Nemusí se tomu 100% věřit,ale pravdivý základ by to mělo...A taky mi připadá divné,že by dotyčný jevil zájem jen o ten žvanec a jinak dělal jakoby nic....Jinak každý o sobě druhému raději řekne něco,co ho vylepšuje,aby vypadal zajímavější a (nepěknou) pravdu si nechá pro sebe...

Ivo kolik že ti je? Ztrapnění se snad bojí puberťačky, proboha. Co je trapného na tom někomu na rovinu říct "líbíš se mi, ráda bych tě poznala blíž, nechceš se mnou jít na kafe (oběd/večeři/do kina...)"?
Trapné jsou spíš ty tanečky s nenápadným vyptáváním a naznačováním a předstíráním, že zájem má kamarádka.
Jestli se ti vážně líbí, tak ten první krok udělej. Kdo nic neriskuje, nic nezíská. A v nejhorším aspoň budeš vědět, že bys zbytečně ztrácela čas.

Bety: Tak tímhle kdybych se já řídila, tak dneska nejspíš nemám svého manžela. On to klidně i může tušit, ale jestli sám zatím neví, co cítí on, tak se do prvního kroku nepožene. Což ovšem neznamená, že se z toho nemůže něco vyvinout, když se lépe poznají.

Mně to přijde takové zvláštní. Seznámili se, jednou týdně se vídají, tykají si.... takže se pokaždé domluví, kdy a kde se zase příště sejdou? Nebo jak to je? Jestli takhle, tak bych to brala jako randění, které jde holt nějak pomaleji, bůhví z jakého důvodu Přijde mi totiž divné, že by se chlap chtěl jenom tak kamarádit.... takhle zničehonic s nějakou cizí náhodně potkanou paní, to přece chlapi nedělají, nebo jo?
A jestli je to tak, že Iva za ním párkrát přišla na nádraží, že se jí rozbilo auto a jestli neví, co s tím, on pomohl a ona mu pak na to nádraží za odměnu přinesla oběd, tak bych v tom nehledala vůbec nic a dál už bych se nevtírala, už toho udělala dost, a pokud ho to dosud netrklo, tak už asi netrkne.
Ten popis je prostě moc stručný a nejasný

majucha: no - a až pak nebude vědět, jak se ho zbavit, tak taky poradíme!

Johanka74: jo ahá, já nebyla v obraze, co se děje. Nádražák nebyl výpravčí, to byl nižší kategorie, on byl průvodčí. Tam nemusíš mít vůbec žádný vzdělání, což poctivě dodržoval a dával všeobecně najevo.

K článku? Já nevim, prostě ho přepadni a přefikni, pak teprve poznáš, jestli za stojí si ho držet na dýl nebo ne

Johanka74: co? co?