Co má na srdci, to hned i na jazyku a nedá se s ní vydržet
Nastoupila jsem do nové práce. Poměrně dlouho jsem byla nezaměstnaná a propadala beznaději. Pak mi štěstí přálo a já získala docela prima místo v kanceláři jedné firmy. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná, respektive ten, kdo prošel martyriem úřadu práce a zoufalým hledáním místa, si to asi představit dokáže.
Do práce jsem nastoupila s odhodláním udržet si ji za každou cenu a pracovat, jak nejlépe umím. V kanceláři jsme celkem tři kolegyně. Jedna pár let před důchodem, druhá přibližně v mém věku, tedy kolem pětačtyřiceti let.
Hned první den mne zarazilo podivné napětí, které jsem z mých nových kolegyň cítila. I méně empatický člověk by poznal, že vzduch by se dal v kanceláři doslova krájet. Po úvodním představení a ukázání pracovního stolu, všech možných přístupů a hesel a stručným představením práce, která mne čeká, šéf odešel a já pochopila, v čem je zakopaný pes.
Starší kolegyně ke mně přišla a na uvítanou mi řekla něco v tomto smyslu: „Doufám, že si budeme rozumět, ale připrav se na to, že já jsem velice upřímný člověk a nejsem zvyklá si brát nějaké servítky. Všechno řeknu přesně tak, jak si to myslím, což mnoha lidem nevyhovuje, ale já už jsem prostě taková a nezměním se.“
Docela mne to šokovalo, něco takového ze sebe vysypat hned na úvod mi připadalo docela podivné. Druhá kolegyně obrátila oči v sloup a vzdychla, načež se na ni ta první obrátila a doslova ji za to gesto sprdla jako malou holku.
Po pár dnech mi začalo docházet, co ta okázale proklamovaná a obhajovaná „upřímnost“ znamená. Ačkoli dotyčná si myslí, že to, že všechno řekne na plná ústa, svědčí o jejím dokonalém charakteru, já i druhá kolegyně to vidíme jako prachobyčejnou neomalenost, absolutní nedostatek taktu a často až sprostotu.
Nejenom, že se starší kolegyně sama pasovala do jakési šéfové naší kanceláře a usilovně se snaží nás komandovat, ona považuje za svou povinnost nám zcela – jak vždycky nezapomene zdůraznit – „upřímně“ říct svůj názor na cokoli, co se nás týká. Nikdy bych nevěřila, jakou averzi si dokážu během pár týdnů vytvořit na slovo „upřímně“.
Komentuje naše oblečení, účesy, chytá se všeho, co řekneme, aby byla v opozici a zcela „upřímně“ nám sdělila, jak hloupě a zcestně uvažujeme. Do detailu se to nedá moc popsat, ale je to k nevydržení. Jednou jsem její „upřímnost“ neustála a řekla jí, aby mne laskavě komentovala, jen pokud o to budu sama stát, že mne její názory nezajímají a nestojím o ně. Byla jsem poměrně ostrá a svůj proslov jsem zakončila stejně, jako ona: „Říkám ti to upřímně, jak si to myslím, to víš, já jsem prostě taková a jsem zvyklá říkat pravdu na plná ústa. Jdeš nám svým chováním na nervy a jsi nesnesitelná.“
Její reakce mne doslova šokovala. Ona se normálně rozplakala, proč prý na ni jsem tak zlá, že ona to přece myslí dobře, když vidí, že mi nový účes nesluší, tak mi přece nebude říkat, že vypadám báječně, to by prý byla pokrytec a to ona není. Odpověděla jsem jí, že jestli jí připadá, že mi nesluší můj účes, je to jen její pohled na věc a nikoli „pravda“, kterou by mi měla sdělit. A že po ní nechci, aby mne chválila, že chci jedno jediné, aby mne nekomentovala.
Bylo to nesmírně trapné, hloupé a řekla bych až dětinské, jak se dospělé ženské dohadovaly kvůli doslova pitominám. Nicméně kolegyně ublíženě pofňukávala až do konce pracovní doby, následujících pár dní se držela zpátky, ale pak jí otrnulo a včera to začalo nanovo: „Hanko, nebude se ti to líbit, ale já ti to prostě říct musím. Upřímně, hele, tuhle halenku opravdu nenos, protože ta barva se k tobě vůbec nehodí a vypadáš v tom jak vyblitý zelí.“
Co s ní? Sedíme v jedné kanceláři, o tu práci se třeseme všechny, žádná nechceme skončit na dlažbě. Vím, možná vám to připadá jako dělání z komára velblouda. Ale není to tak, ona je jak neřízená střela, dokáže kolikrát i pěkně „upřímně a pravdivě“ ranit na nejcitlivějším místě. Snažím se nad to povznést, ale někdy mi to nejde.
Setkala se někdy některá z vás s někým podobným? S člověkem, který si myslí, že má právo sdělovat svému okolí zcela neomaleně jakékoli své poznatky o jeho osobě a ještě to považuje za svou přednost? Dá se takový člověk nějak usměrnit?
9.12.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Kolegyně mne uvedla svým dárkem do rozpaků
- Kolegyně je skrytá alkoholička
- Moje kolegyně je upištěný diblík
Diskuse ke článku - Co má na srdci, to hned i na jazyku a nedá se s ní vydržet
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám na to stejný názor jako Vevera.Ještě existuje další alternativa,,Zaseklá gramofonová jehla,,.Na výpady opakovat jednu větu. Sama špatně nesu jednání podobných lidí.Mám stejnou zkušenost s tím,že tito lidé jsou vztahovační a ve všem co není pochvala hledají útok proti sobě.
Můj známí byl stejný typ.Vždycky taky říkal,že je upřimný.Běda,když byl upřimný někdo jiný.Byl z toho na mrtvici.
Já flegmatik bych bábu nechala, ať si mele co chce. Vůbec bych nereagovala...
Když jsem nastoupila kdysi do práce,bylo mi 21 let a vyskytovala se tam taky jedna taková osoba.Když přišla ke mně do kanclu,tak mi začala přendávat věci na stole s komentářem,že je lepší mít tohle tady a tamto onde.Pak mi začala hrabat na hlavu,že teda ty vlasy bych si měla dát do sponek....No nevěděla jsem co mám dělat,přeci jenom ctím šediny a dodržuji slušnost...Nějak jsem to přežila,naštěstí k nám nechodila často.Ale jít s ní do terénu,to bylo na mrtvici,nikdo s ní nechtěl,dělala zmatky,stále se pletla...Pak konečně odešla do důchodu,to bylo jásotu...Chudák paní pak velmi brzy zemřela na rakovinu a dnes si asi na ní ani nikdo už nevzpomene....
Monik: to je fajn, ale když člověk má náladu. když ne, tak by ho 
jelítko: 10:30: Tak to muze byt obcas docela fajn "slovni fotbal". Myslim takove to vtipne porypavani se navzajem.
mija: to je taky dobra veta, ze uz toho ten den vic neunese 
ta nase Jaga zas pouziva, ze se jen nevinne zeptala aby se poucila a my se na ni sesypali jak srsni a jak to mysli dobre. Akorat je schopna se na tu samou vec ptat pri kazde navsteve nekolikrat a vzdy to dostatecne okomentovat jak to vlastne delame blbe. Podotykam, ze se jedna napr. o upravu nejake potraviny apod.
Taky proto jsem psala Hance, ze s takovou babou nic neudela. Teda spis myslim, ze ji asi nepredela. Ale zacala opravdu dobre. Pokracovala bych v tom a slzicek se nebala. Je to stejne jen snaha o manipulaci a citove vyderacstvi aby sve "obeti" dostala kam potebuje a mohla z nich dal vysavat zivotni energii. Taky kdyz jsem vzdy mlcela a nechala si to libit, tak jsme potom byli s partnerem vecer doslova "vysati". Ale jak jsme ji usadili, tak ten den nam kupodivu nase energie zustala. Baba si sice pobrecela, ale kdyz se nad to knourani clovek povznese,tak nakonec ma lepsi pocit z toho, ze si aspon nenechal s.at na hlavu.
mija: boze jen to ne. Doufam, ze jestli jednou budou lidi klonovat, tak u babizen tohohle typu bude prisny zakaz 
Monik: 16:31 proboha živýho 
Renee: to si taky myslim. moji vlastní rodiče mi nikdy do ničeho nekrafali, tak od sedumnácti let, a teď "na dtarý kolena" mi do toho někdo začne krafat. ale já si s nim poradim 
Monik: tenhle se naštěstí usměrnit dá. a člověk mu může všechno říct a snese to
.jpeg)
Bába je evidentně nespojená se svým vlastním životem, tak dělá všechno proto,aby i lidi kolem ní byli nespokojení.
Monik - 9.12.2010 14:34....Boze kdyz jsem cetla vas prispevek tak jsem mela pocit,ze ctu o SVE TCHYNI
ta pani je snad naklonovana
...moje tchyne je totiz neco podobneho akorat k tomu placi jeste prida vety typu"jak je na tom psychicky spatne,jak si toho hodne prozila a ze vic toho uz neunese"
...pani s clanku usmernit bohuzel nejde ta to ma v sobe a jedine co by na ni platilo (si myslim)vracet ji to a kazde rano co vejde do kancelare ji rict"Je Ahoj no ty zas vypadas blbe,promin ze jsem tak uprimna".....
Myslím, že jsi začala dobře, pár dní fňukání je dobrý výsledek, to za to stojí, vůbec si z toho nedělej těžkou hlavu. Pokud babu pokaždé v pondělí seřveš a dá do pátku pokoj, tak je to skvělé.
A nebo ji opravdu hned na začátku utnout že tě to nezajímá a ať s nechá své nevyžádané názory pro sebe.
Můžeš i zkusit ji ignorovat, ale záleží, jak bude na to reagovat, jestli to bude mít účinek.
Taky se jí dá všelijak odpovědět:
Na tu kritiku halenky třeba, že sis ji vzala schválně, že už dlouho nic nekritizovala, tak jsi se bála, že má absťák a může to na ni zanechat následky.
Nebo že ona má taky pěknou ránu,a le nechtěla jsi s tím začínat.
Nebo se jí jen optat, jestli ti chtěla něco důležitého.
A nebo na to reagovat nějakou úplně nesmyslnou odpovědí.
"Vypadáš v té halence strašně". "A my jsme zase měli k večeři vepřo knedlo zelo."
Prostě otestovat, co zajistí nejdelší ticho. Pokud byste se ještě domluvily s tou druhou kolegyní a ona bude reagovat stejně, tak třeba baba zahájí protestní mlčení , bude trucovat.
A hlavně měj pořád na paměti to, co jsi psala- cokoli co řekne není žádná pravda, jen její osobní názor. Pak tě to nemůže ranit, jen to obtěžuje, protože vyrušuje od důležitějších věcí.
Ono je to možná tak, že si tím zjednává pozornost a nějaký osobní pocit důležitosti, jako malé dítě, protože ji jinak nikdo nebere vážně a nikdo se s ní nebaví.
Renee: no rikam, vnouce ji nedavam. Zkusila jsem to jednou a byl u toho pritel a hned jak za mnou pry zapadly dvere, tak veci co jsem vyslovene zakazala, hned zacala delat. Nastesti ji hned usadil. Ale obcas ciha i u nas doma kdyz se otocim a hned toho vyuzije. S ni aby byl clovek porad ve strehu. Jenze si to budu muset nejak ostre s ni poresit driv, nez zacne mala vic vnimat, protoze mi docela svyma akcema tohohle typu srazi autoritu. Navic je dost drza, takze pujcit ji na pul dne dite, tak mi ho vrati ostrihany a s pichlyma usima.
