Spadla jsem pracovně na úplné dno a trpím
Mám dvě školní děti, o které se již čtyři roky starám sama. S manželem jsme se rozvedli, když se zamiloval do kolegyně a přivedl ji do jiného stavu. Byl to pro mne tehdy dost šok, ale musela jsem se s tím nějak vyrovnat. On už je teď ženatý, s novou ženou má dvě děti – narodila se jim dvojčata.
Jako samoživitelka toho mám tedy docela dost. Dokud jsem pracovala na svém bývalém místě, nijak zvlášť jsme nestrádali, i když počítat jsem samozřejmě musela. Zastávala jsem poměrně významnou funkci v jedné velké firmě, připravovala prezentace, chodila na schůzky s klienty. Práce mne moc bavila, vyloženě jsem se v ní našla.
Jenže pak přišla zpráva, že naše divize se bude rušit a kromě dvou lidí, kteří byli přeřazeni jinam, dostaneme k poslednímu říjnu všichni výpověď. Dozvěděli jsme se to na konci prázdnin. Nebylo to příjemné pro nikoho z nás. Okamžitě jsem začala hledat jinou práci, nejlépe ve stejném, nebo podobném oboru, ale nikde jsem neuspěla. Inzerátů s nabídkami jsem sice našla spousty, ale nepřijali mne nikam.
Celé září a říjen jsem usilovně hledala dál. Vzhledem k tomu, že mám děti, musela jsem při výběru povolání brát zřetel i na pracovní dobu a volné víkendy. Tím se okruh značně zúžil. A i tam, kde by to přicházelo v úvahu, bylo místo buď již obsazené, nebo mi bylo sděleno, že přednost dostal jiný uchazeč.
V půlce října jsem už začínala propadat panice, že zůstanu od listopadu bez práce a skončím na pracáku. Sice jsme měli slíbeno odstupné, ze kterého bychom nějakou dobu vyžili, ale byl by to velký risk, nemít žádné místo.
Nakonec jsem z čirého zoufalství a možná ukvapeně vzala práci, kterou jsem vždycky řadila k mým černým můrám. Pokladní v jednom hypermarketu. Patrně měli o pracovníky velkou nouzi, protože mi umožnili pracovat pouze na ranní směnu s tím, že budu pravidelně dělat každý druhý víkend od rána do večera. To není problém, bývalý manžel si děti pravidelně bere.
Vzala jsem to okamžitě a v první chvíli se mi ulevilo. Plat je sice sotva poloviční proti tomu, co jsem měla před tím, ale pořád je to lepší než nic. Přistupovala jsem k tomu tak, že je dnes těžká doba a člověk si nemůže vybírat. A že mám práci a to je důležité.
Pracuji tam hned od začátku listopadu. Odstupné jsem si uložila jako rezervu pro všechny případy. Čím déle má práce za pokladnou trvá, tím více trpím. Jsem doslova nešťastná, zoufalá. Kdo to nezažil na vlastní kůži, si vůbec neumí představit, co to obnáší. Nekonečné fronty, hromady jednotlivých položek, kolikrát zmatky, nepříjemní zákazníci, kontroly ze strany vedení, hmotná odpovědnost. Z práce chodím úplně vyřízená a druhý den opět znechuceně usedám za tu nenáviděnou pokladnu.
Průběžně sháním něco jiného, ale je to bída. Nějaká práce, kterou bych uvítala, jakoby snad už ani neexistovala. Až teď se mi naskytla možnost nastoupit na obdobné místo, na kterém jsem byla zaměstnaná dřív. Jenže pouze jako zástup za mateřskou dovolenou. Mohla bych tam jít už od února, paní, která bude mít miminko, však plánuje pouze půlroční mateřskou a poté se chce vrátit zpátky do práce. Je to pro mne riziko, nejistota a po nějaké době opět řešení, co dál.
Já vím, asi si říkáte, ať to vezmu, že za tu pokladnu se můžu vrátit vždycky, Jenže kdybych teď odešla (jsem ve zkušební době, problém by to nebyl), těžko bych sem po pár měsících přilezla s prosíkem o práci znovu. Navíc by mi pak nemuseli vyjít vstříc s pracovní dobou s ohledem na mé děti.
Řeším dilema, co teď. Sedím v pokladně, otrávená a nešťastná za pár peněz, ale mám svým způsobem „svý jistý“. Mám to opustit a vzít ten záskok za mateřskou s tím, že v létě můžu být opět bez práce?
29.12.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Práce, kterou bych nikdy nechtěla dělat
- Paní na úklid – práce jako každá jiná
- Problémy na pracovišti aneb Práce v různorodých týmech
Diskuse ke článku - Spadla jsem pracovně na úplné dno a trpím
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Žijem sama s detmi už viac ako desatrocie, nic som nezdedila, nevyhrala, ani nedostala zadarmo. Rodinu nemam, teda, okrem krpcov. Ex si nasiel mladsiu a krajsiu a dotycna decka priam neznasa. Takže uplne chapem v akej situacii sa nachadzas. Koli detom som musela, samozrejme aj chcela, su mojou prioritou, obetovat karieru. Pravdaže, odzrkadlilo sa to aj na financiach. A vdaka tomu som si tiež presla kadecim. Konkretne, pracou, ktora ma vobec nebavila,ale rodinu živiť musis. Tiež som stastna, že mam pracu, nemat ju by bol problem,ktorý by som vyriesit tak lahko nevedela. Takže zakaždým, ked som mala tú smolu a firma ,, skoncila,, zacinala som od nuly. A brala som kadeco. len som pritom hladala dalej. Doma nič nevysedis a hlavne, si medzi ludmi, tí su v kontakte s dalsimi ludmi...a tak postupne som sa stale dopracovala k niecomu - vramci postavenia ženy-ktora nemoze praci obetovat ,,vsetko,,- lepsiemu ako to predosle. Nezufaj, maj oci aj usi otvorene...a hladaj. Urcite to nebude dlho trvat....jednoducho ina možnosť nie je. A hlavne, nevšimaj si nespokojnost a problemy iných, ktorí si možu dovolit stažovat sa pri každej prkotine. Maju zazemie. Držím palce a želam pevne nervy. Lahke to nie je. Ale zvladut sa to da:)))
.gif)
Kassy: já ti to ale nevyvracím, chraň bůh.......
sharon: To je sice pěkné, že soucítíš, ale pro introverta jako jsem já znamená osm nebo ještě víc hodin kontaktu s jinými lidmi denně totální psychické vyčerpání. Být aspoň chvílemi myšlenkami jinde byla prostě jediná možnost, jak se nezhroutit v půlce směny. Na to, abych s cizími lidmi jen tak "splkla" nemám, nikdy jsem neměla a nikdy mít nebudu a s nějakým soucitem to nemá nic společného. Každý je prostě nastavený jinak.
Kassy: k tomu splknutí ještě....kousek od Alberta byl penzion pro důchodce, a ten starý člověk byl taky rád když si tzv"splknul".....a já s nima soucítím, nevím co mě jednou třeba čeká...asi tak....
Kassy: já to posléze dělala taky tak.....ale myšlenkama jsem nemohla být jinde, to bych prodělala i kalhoty....asi jsem ze "staré školy".....no i přes to všechno jsem šla raději do předčasného důchodu.....
sharon: Já jsem jako pokladní brigádničila půl roku a portvrzuju, že u toho lze být myšlenkama úplně jinde. Znovu už bych to dělat nešla. To není tím, že nad tím ohrnuju nos, ale že mi ta práce nesedla. On prostě každý nemá povahu na to, aby "s každým splknul" jako ty. A dělat něco, co ti nesedí, z čeho jsi ve stresu, někde, kde jsou mizerné pracovní podmínky (když tě pár dní po operaci nohy nechají celou směnu na jediné pokladně, kde se musí stát, protože nikdo jiný není ochotný tam jít a vedoucí se tě nedokáže zastat a někomu to prostě nařídit...) a ještě za pár šupů... To je pro mě opravdu je nouzovka. Kdybych na to měla buňky a bavilo mě to, bylo by to asi něco jiného. Někdo jiný zase může za nouzovku považovat to, co dělám teď. Prostě lidi jsou různí a nemá smysl sama sebe znásilňovat, když je jiná možnost.
Jinak s těma mankama a přebytkama to u nás bylo úplně stejné - co chybí, musíš doplatit, co přebývá (a že přebývá pravidelně, spousta lidí si nenechává vracet, tu korunu, tu pět a za den se to nastřádá klidně na stovku), to se musí odevzdat. A neexistuje, že by si dýško pokladní dala rovnou bokem, všechno musí do kasy. U nás to zkušené pokladní dělaly tak, že si na konci směny, když z kasy odcházely, tajně schovaly do kapsy třeba tu stovku (měly už vycvičený odhad, kolik se jim na dýškách nastřádalo, tak podle toho) a když pak kasa vyšla s malým mankem, tak doplatily jako ze svého - a ve skutečnosti jim ještě dost zbylo.
Ťapina: tak já tam byla cca před 9 lety a vůbec nad prací pokladních neohrnuju nos, každej přece nemůže mít vysokou školu......a být u této práce myšlenkama jinde, tak to si taky nemyslím....vyzkoušela sis to někdy ?......myšlenkama snad může být jinde ten kdo zametá ulice - a to taky někdo dělat musí, všichni holt nejsou vyštudovaní....a třeba k tomu "líp učit" neměl každý možnosti.....u nás Tesco samoobslužné pokladny nemá, asi jsme sto let za opicema............nad žádnou prací neohrnuj nos, jednou k tomu možná sama dospěješ....
sharon: Nóóóó, od té doby, co má u nás Tesco samoobslužné pokladny, tak prakticky k jiným nechodím 
Ono, zamyslet se nad platama pokladních.. ano, hmotná zodpovědnost tam je, ale jinak je to práce, kterou může člověk dělat a být při tom myšlenkama úplně jinde (vlastní zkušenost), nemusí vůbec, ale vůbec nic umět. Za to by mělo být víc peněz? Proč? Je to ideální jako nouzovka na pár měsíců nebo jako brigáda při studiu, nouzové poslední místo před důchodem, aby těžko zaměstnatelný člověk nebyl bez práce, to ano, ale životní náplň v tom bude hledat asi málokdo, a pokud někdo opravdu na víc nemá a výhledově mít nebude, tak to se asi měl líp učit 
Jinak nevím, jak kde, ale v Bille visely cedule, že přijmou pokladní za nástupní plat 13 tisíc hrubého. To mi nepřijde jako nástupní plat na nekvalifikovanou práci málo.
.jpg)
Já bych šla - třeba mezitím odejde někdo jiný, odstěhuje se.... nikdy nevíš. Za půl roku si už o tobě zaměstnavatel udělá slušný obrázek a možná se pro tebe najde i nadále místo, až se paní z mateřské vrátí. A když ne - budeš mít vyšší plat, můžeš s tím počítat, trochu šetřit na potom a zároveň se i v klidu a bez stresu rozhlížet dál - bez stresu člověk působí daleko lépe a má větší šanci zapůsobit
punh: mě se taky ta práce líbila, s každým jsem splkla, naučila jsem se všechno...jen těch druhů pečiva a každej má svůj kó, placení kartou, zúčtování různých stravenek.....docela náročné, ale ty peníze...fakt hrůza a taky způsoby a chování jedné nadřízené mi vadili, to víš a já jsem "huba"...a než se hádat, tak jsem raději odešla.......
.gif)
sharon: já práci pokladních obdivuju, musí to být dost náročné pořád ve střehu, hmotná zodpovědnost, hluk... Moje dcera chodí brigádničit na pokladnu a říkala, že se jí tam líbí, protože práce rychle uteče a než se naděje jde domů. Dokonce si i chválila lidi, že jsou slušní a příjemní. Ale natrvalo by to dělat nechtěla, to je jasný.
Milda3: ano co ti na kase chybí, musíš zaplatit, ale co ti přebývá ( i to se stane) musíš zaúčtovat....u nás to šlo všechno přes počítač...a ta co to účtovala se taky mohla mýlit, jen si to nikdy nepřipustila......já neplatila ani jednou, ale jednou mi 100kč přebývalo....
Andreo, máš pravdu, u nás jeden čas v Globuse kdo odešel sám, už ho znovu nepřijali, ale je to pár let zpět, nevím jak je to teď.......ale v pokladně jsem byla přes půl roku u Alberta, dá se na to zvyknout, peněz je ale velmi málo....dál mi to zdraví nedovolilo......přeju ti štěstí,rozhodnout se musíš sama.....
jo, jo, pokladní dělat je děs, hrůza, nouzovka, za ty prachy.........teď si vemte kdyby to nechtěla dělat žádná, kam budem chodit nakupovat, nač nám pak ty "lépe" vydělaný penízky budou..... kdyby se tak někdo zamyslel nad platama pokladních to by byla věc.....
Dobrý den Andrejko,
nedalo mi to a kvůli Vám jsem se zaregistrovala, abych Vám mohla napsat. :-) Určitě souhlasím s názory níže - tu novou práce vezměte! Může se stát cokoliv...paní se rozmyslí, že zůstane s miminkem doma déle, což je dost možné nebo Vás tam pak nechají i nadále pracovat když uvidí, že jste se osvědčila...určitě Vám bude líp než trpět za kasou jak píšete. Nebojte se a jděte od toho. :-) Držím palečky a přeji hodně štěstí!
