Dcera nechce pochopit, že nebude mít děti
.jpg)
Začínáme mít starosti s naší dcerou. Je už dávno samostatná, má vlastní bydlení i život, má i práci, která jí baví, a dalo by se říct, že naši pomoc už dávno nepotřebuje.
To, co nás trápí, je její sen, kterému snad věří už jen ona sama. Bude jí skoro čtyřicet let. Celý život žije sama a nikdy neměla stálého přítele. Těžko soudit proč, možná je moc náročná, možná jen měla smůlu na vyžírky a nevěrníky. Jejím snem je ale velká rodina. Každému, kdo se podívá na její rok narození, je jasné, že pokud se jí vůbec podaří mít dítě, bude to maximálně jedno. Mužští kolem ní nekrouží, aby měla z čeho vybírat. Nakonec, když se podívám kolem sebe, tak se jí někdy ani nedivím, že je radši sama. Ale ona se přesto pořád chová tak, jako kdyby chtěla porodit celou mateřskou školku. Prosím, proti pořízení velkého domu jsme nic nenamítali. Měli jsme sice pocit, že je pro ni zbytečně velký, ale nemovitost je vždycky dobrá investice, a kdyby přeci jenom někdy nebyla sama, aspoň tam bude dost místa pro víc lidí. Nesdíleli jsme názor mé sestry, která jí řekla do očí, že si měla koupit garsonku. Jenomže dcera začala podřizovat i zařízení domu velké rodině. ,
Do kuchyně jí nestačil klasický jídelní stůl pro čtyři osoby nebo případný rozkládací, kdyby jí přišla početnější návštěva. Ona musela mít masivní dubový pro deset lidí! Stejně tak naložila se sedačkou v obývacím pokoji, pořídila obrovskou manželskou postel i dvě oddělené koupelny. Do kuchyně si koupila rychlovarnou konev o objemu skoro tří litrů vody, kterou samozřejmě nikdy nepoužila plnou. Topinkovač má otvory na čtyři chleby a sporák má šest hořáků. I ledničku má obrovskou, i když v ní naleznete sotva jeden jogurt a prošlou skleničku hořčice.
Dobře, říkali jsme si s manželem, i když nám to připadalo zbytečné, respektovali jsme, že se jí to třeba tak líbí a je jí v takovém prostředí dobře. Naše rodina vyrůstala ve stísněném prostředí panelákového bytu, a proto teď možná prahne po prostoru a velkých věcech. Jenomže když začala zařizovat dětský pokoj, znepokojilo nás to už hodně. Není to nějaký malý pokojíček ve stylu „ať mám připraveno, co kdyby“, je to pokoj zařízený tak, že by mnoha dětem přecházely oči. Stejně megalomanský jako zbytek domu. Jedna část je pro chlapce, druhá pro dívku, nechybí postele, hračky, stavebnice, prolézačky, didaktické pomůcky... Jediné, co jsme ocenili, bylo to, že naše dcera má opravdu vkus a kdyby doopravdy nějaké dítě měla, muselo by tam být šťastné.
.jpg)
Zkrátka kdyby kdokoliv vešel do jejího domu, musel by být přesvědčený, že v něm žije obrovská milující rodina. Jenomže v něm bydlí jen naše dcera. Nevíme, co dělat. Zkoušíme jí už nějaký čas naznačovat, že by se měla upnout na jiný cíl. V životě je přeci tolik jiných věcí, pro které stojí za to žít. Bojíme se totiž, že až na to přijde sama, že zůstane osamocená, zlomí ji to daleko víc, než kdyby se na to pomalu připravovala a přesouvala svůj zájem jinam. Moc bych jí přála alespoň to jedno dítě, aby se nemusela dívat na ten prázdný pokojík, ale moc šancí už nevidím. Zájmů, koníčků a různých aktivit, které ji těší, má i teď víc než dost, nezabíjí čas jalovým čekáním. Vím ale, že kvůli rodině by se všech okamžitě zřekla.
Co byste dělaly vy? Nechaly byste ji být s tím, že má sice obrovskou radost ze všeho zařizování, ale během ne tak dlouhé chvíle si příšerně nabije nos díky zhroucenému životnímu snu, nebo byste se jí pokusily víc otevřít oči? Dříve jsem se přikláněla k té druhé variantě, ale dnes nevím. Bojím se, že ta bolest pro ní možná bude stejná, jen si ji prožije dřív a ještě ji připravím o tu zařizovací radost.
5.1.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Předchozí dítě neznamená záruku početí dalšího
- Lesk a bída těhotenství
- Chtěla bych dítě a zároveň se toho bojím
Diskuse ke článku - Dcera nechce pochopit, že nebude mít děti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Myslím, že čtyřicetiletá žena, která má zaměstnání a vlastní bydlení, může být potencionální manželka i matka. Anežka píše, že dcera nechce pochopit, že nebude mít děti, ale jak Anežka ví, že dcera ty děti mít nebude? Třeba má známost, o níž rodiče nevědí a třeba má v plánu se i vdát. Nebo s někým žít. Každopádně práce na vlastním bydlení dle svých představ je přece tak nějak normálním životním cílem...Proč by se tomu nemohla věnovat normální čtyřicetiletá ženská? Kdyby se starala o děti svých známých, kteří jedou na dovču či jdou do špitálu - je to jen a jen její věc. Ať si každý bydlí tak, jak chce a kupuje si to, nač má. Každopádně bych jako máma byla hrdá na svou dceru, která řádně pracuje a bydlí na úrovni. A nic bych jí nenakukávala, tím méně svoje chmurné dedukce o tom, jak tu jednou bude ta holka jako kůl v plotě...
V článku jsem nenašla věk dcery. Moje kamarádka se vdala v 39 letech a ve 40 letech porodila své první dítě, druhé ve 44 letech. Mé dceři je 31 let. Také je pořád fixována na bývalého přítele, se kterým byla 10 let, pořád si telefonují..... V kartách mi vyšlo, že nemám na ní tlačit, že sama ví nejlépe, co a jak udělat. Tak snad se také dočká rodiny, ona sama touží jen po jednom dítěti.
Prosím, moc na ni netlačte. Moje přítelkyně z dětství se z tohoto důvodu dala na pití a bohužel umřela ve 44 letech. Velký dům pro ni už její rodiče prodali. A adopce nebo aspoň pěstounská péče by nešla?
A já blázen myslela, že je nemocná. Možná že je, ale jinak. Co když má nějakého např. ženatého muže s početným příbuzenstvem a jen doufá, kdy se uvolní? Jinak můj známý kdysi říkal, že velký majetek je jen pro starost. Nechtěla jsem mu věřit. Dnes vím, že měl plnou pravdu. A ještě jeden dotaz? Když je dobře zabezpečena, proč si nepořídí dítě bez mužskýho, jistě by ho uživila. A možná by stačila ještě obsadit i obě dětské ložnice. Dnes je módní rodit skoro do padesátky. Prý to mají ženy jako hormonální léčbu a místo plastických operací. Rodiče uklidněte se. Ono to nějak dopadne.
nic, co bych dělala co víš co má v plánu třeba bude jednou milovanou pěstounkou ,spousta žen tak naplnilo život a když má dost peněz tak ať si pořídí po čem touží 
.jpeg)
Almega - 5.1.2011 16:16 - ač to je zvláštní chování, nikomu tím neubližuje, což mi přijde daleko lepší než kdyby to zkoušel na malých holčičkách
Verera - 5.1.2011 15:16 a majucha - 5.1.2011 15:20 - 
tak teprve teď jsem si přečetla vaši diskusi 
.gif)
Almega:
Treba se vam jen nesveruje, co za tema pokojickama pro deti je vi jen ona... pokud je to ale fakt jen odraz jeji touhy, tak bych asi taky mela o ni strach... to ze ma velkej barak s velkym stolem a velkym sporakem, to bych jako problem nevidela, to je jen jeji a jeji vec...
majucha: a nešlo by napsat odborník specialista?
Jo.lidi dělají zvláštní věci...Dcera si zařizuje pokojíčky pro fiktivní děti,já kdysi slyšela o jednom pánovi,který miloval panenky,ráno je oblékl z pyžamka do denního oblečku,učesal,namaloval jim pusy rtěnkou,večer je svlékal a myl zvláště důkladně na intimních místech a převlékl do pyžam a spaly s ním v posteli....
Johanka74: no jo, nevlastní dcerky! Pravda - ať si živí oba dva tatíčky! 
Tak teď už jsem klidná. Ale moc jim to nezávidím, oba mají docela velkou spotřebu.
.gif)
Sofffie: Já myslela že manžel má dětí víc? Přece bys to nehodila na jednoho ubohýho hošíka?
Linda - já myslím,že by to vyšlo..roděj přeci starší a starší.. Porodíš ve 35, do dvaceti živíš dítě a pak začne živit ono tebe - nikoliv z výdělku,ale z povinnejch odpočtů který jsou už teďka.
při průměrné mzdě 24hrubého jsou sociální odvody 1.560 a 6.000 platí změstnavatel - tedy 7.560 by šlo rodičovi. pokud by měl dvě průměrně vydělávající děti či více dětí měl by slušnej příjem. pokud by rodič umřel, mohla by povinnost placení přejít na někoho jiného - milého starého člověka,který by byl bezdětný. pořád bych to raději viděla takto než jako te´d - rodičové v důchodu jsou bez peněz, hledaj kde ušetřit, přivýdělky a podobně a kam dou naše peníze? Do doslova černé díry sociálních dávek.. 
Johanka74: ta, kterou vyvraždíme
. Budou ještě rádi za náhradní maminku
PEGG: Verera: já se taky lekla
Verera: pořadník budoucích obětí.
PEGG: Teď jsem chvíli přemýšlela, nevšimla jsme si, že píšeš Anežce, považovala jsem to za reakci na Majuchu
majucha: Ó díky. A můžeš upřesnit o jaký pořadník se jedná? Na členství nebo na oběti? 
