Mám spolupracovat s bývalou spolužačkou
Na střední škole jsem měla problémy s jednou spolužačkou. Byla zlá, prováděla mi věci, které sice tehdy nikdo neřešil, ale dneska by se daly označit za šikanu. Jejímu slovu nešlo věřit, byla nespolehlivá i pro ostatní, lhala a podváděla. Byla jsem ráda, když se naše cesty po maturitě rozešly a více jsem o ní neslyšela.
Dnes je mi o skoro dvacet let víc, mám fajn život a vlastním svoji firmičku. Je maličká, rodinná a všichni se máme co ohánět, abychom sehnali práci i vydělali peníze, ale baví nás to. Zatím se pohybujeme v černých číslech, za což jsme opravdu rádi, i když někdy je to takříkajíc o fous. A teď proč píšu. Naskytla se mi možnost uzavřít jednu zakázku. Dost lákavou zakázku, která by nám zajistila práci na delší čas a také nás vytáhla z ekonomické nejistoty. Pořád říkáme „zatím“ to jde, ale to slovo zatím bychom potom mohli vynechat, alespoň na nějaký čas, a nepřemýšlet o tom, jestli za týden ještě budeme mít práci nebo výplatu.
Mám ve zvyku si své obchodní partnery trošku prověřit. Nic osobního, ale podívat se do registru dlužníků nebo se 
informovat o tom, zda se nejedná o podvodníka, jestli dodržuje smlouvy, termíny, zda na něj nejsou nějaké stížnosti, reklamace a podobně. Teď jsem zůstala v šoku, protože jsem zjistila, že se jedná právě o onu spolužačku, která mne šikanovala. Obě dvě už se jmenujeme jinak, a tak nevím, zda ona má ponětí, s kým jedná.
Zatím jsme všechno řešili jen mailovou komunikací a na osobní setkání ještě nedošlo. Ve mně se ale utvořil nějaký blok, přes který nejsem schopná jít. Nemám o ní žádné negativní reference, všechno je běžný standard, ale pokaždé si vybavím to, co dělala na průmyslovce, a z nějaké spolupráce mám hrůzu. Manžel tvrdí, že mám osobní věci hodit za hlavu, že v mládí jsme všichni dělali hlouposti, všichni jsme nějak lhali, opisovali, podváděli i si na někom chladili žáhu. Mně se to ale nezdá. Taháky jsme asi čas od času měli všichni, ale určitě všichni (ani já) nechodili donášet nebo si vymýšlet různá obvinění, aby někomu ublížili, natož nějaké fyzické útoky. Kdybychom na tom byli finančně lépe, odřekla bych bez zaváhání. Jenže naše situace je opravdu nejistá, dnes jsme ještě nad hladinou, ale zítra být nemusíme.
Manžel tvrdí, že dneska bude určitě jiná. Je to možné, ale mohu risknout to, že nebude? Mám z toho strach a zároveň mám výčitky, že bych kvůli svému osobnímu problému mohla celé rodině uškodit. Naše spolupráce by totiž nebyla krátkodobá, aby se dala v případě potíží ukončit, ale jednalo by se o kontrakt na několik let.
Co byste dělaly v mém případě vy? Hodily byste minulost za hlavu a daly jí novou šanci? A co když znovu nebude spolehlivá a čestná a my kvůli tomu třeba zkrachujeme? Vím, že bych se s ní asi měla sejít a vše si vyříkat na rovinu, ale i kdyby tam byla za svatou, ve svém nitru jí nejspíš nebudu úplně věřit nikdy. Ostatní by o tu spolupráci stáli, ale nechtějí mě přemlouvat k něčemu, co nechci, konečné rozhodnutí prý nechají na mě. A já prostě nevím, rozum velí jinak než zbytek těla a každý nerv, který řve „ne ne ne“.
15.3.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Moje kolegyně nevoní
- Kolegyně mne uvedla svým dárkem do rozpaků
- Kolegyně na mne donáší vymyšlené prohřešky
Diskuse ke článku - Mám spolupracovat s bývalou spolužačkou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Ahoj,
ja zazila neco trochu podobneho, ve ctvrte tride me trapila jedna spoluzacka, kdyz ji preradili do jine tridy, ublizovali jine divce tam... roky jsem ji nesnasela, pamatovala jsem si jak se jmenuje, mela jsem to v sobe.
Po letech, kdyz jsem jezdila za "svym" detskym oddilem uz jen jako "vyslouzila vedouci" na navstevy na tabor, jsem zjistila, ze jedna mila holcicka je dcera tehle holky. Tu holku jsem pak jeste nekolikrat potkala pri navstevnim dny nebo u klubovny a vsechny strachy zmizely. Byla z ni najednou uplne normalni zenska...
Za prvé bch poslechla svoji intuici. Za druhé bych si uvědomila, že povaha člověka je v podstatě daná a v kritických situacích neměnná. Byla silnější než ty a tak to zůstává. Proto si pamatuješ její nectnosti. Ona si je možná ani pamatovat nebude, nebo když si uvědomí co jsi si od ní nechala líbit , zneužije toho. Pamatuj že peníze nejsou všechno a zdraví má člověk jen jedno. Zkrátka nikdy bych to toho /z vlastní zkušenosti/ nešla. Zkus se někde kouknout, jen pro zajímavost, jak vaše povahy souzní třeba podle horoskopu. V 80% to funguje.
Za sebe píšu, že bych do toho nikdy nešla. Vždycky poslouchám svůj vnitřní hlas a nikdy mě nezklamal. Tady je vidět, podel toho co píšeš, že ta paní bude asi prohnilá do morku kostí.
prostě obchod je obchod...a city stranou
Riki - 15.3.2011 10:55 tohle tedy podepíšu
přesně
.jpg)
Už to vidím, jak sedí u kafe a Mirka začne fňukat a chtít si ,,vyříkávat" X let starý věci. A co jí jako bude říkat? Tytyty, ty jsi byla taková ošklivá a zlá a mě se to nelíbilo? Ježiš to je ale hloupý
místo toho aby vzala fakt, že ví co to může být za potvoru jako +, tak se tady babrá v blbostech a navíc neumí oddělit věci obchodní a osobní. 
Mirko-penízky firmě pomůžou, tak to bude určitá satisfakce. Na spolužačku se vykašli, nebo pošli manžela. Vím, jak se asi cítíš, ale kde je psáno, že s ní musíš komunikovat ty? A vem si, že ona "její" peníze přinese do vašeho podniku :-)
Nenechej se odradit. Přeji hodně štěstí.
.gif)
sevenofnine:
přesně :-) obchod je obchod a spolupracovník není kamarád ... kdy se to konečně lidi naučí ... , ale pokud mám z někoho vyloženě špatný pocit tak si dám o to větší pozor, to je tak vše :-)
.jpeg)
Riki - 15.3.2011 10:55 - někdy s tvými názory nesouhlasím,ale teď máš naprostou pravdu
.jpg)
Riki: z 10:55 musím s Tebou souhlasit. Tohle mi prijde jako "ona mi tenkrát sebrala bábovku tak já ji dneska slápnu na nohu".
Mirka: jdi na info schuzku jako bys sla s jakýmkoliv jiným zákazníkem a chovej se podle toho a ne podle toho co se delo pred 20 lety.
No, jestli Mirka ví, že spolužačka již ve škole lhala a podváděla a nedalo se jí věřit, pochybuju, že se lety její charakter změnil. 
Lidé se sice vyvíjejí, ale charakterové vlastnosti se nemění. Možná, když spolupráci odřekne, ušetří si tím spoustu nepříjemností a problémů. Většinou, když potlačíme svůj instinkt a zachováme se opačně, později toho trpce litujeme.
Riki: 10:55 ..v tomhle ti musím dát za pravdu....
Almega: mně připadají mimina všechna stejná 
A politiku bych do toho netahala už vůbec. Tady je řeč o podnikání, a tam jsou zajímavé jiné věci, než dávné křivdy, o kterých se navíc hovoří natolik vágně, že se klidně mohlo jednat o předběhnutí ve frontě na oběd. 
.gif)
Setkat se, třeba pocit bude lepší. A smlouvu uzavřít po prověření právníkem. Nevím, moc se v takových věcech nevyznám.
