Odstěhovala jsem se. Jsem snad proto zrádce?
Koupila jsem si svoje první vlastní bydlení. Doteď jsem bydlela u rodičů v Praze, ale tady jsou byty moc drahé, a tak jsem se rozhodla pro byteček v menším městě asi o padesát kilometrů dál. Jsem hrozně ráda, líbí se mi tady a našla jsem si poblíž i práci, takže nemusím dojíždět až do Prahy. S kamarády jsem to oslavila, všichni tady byli, když jsme zapíjeli moje stěhování.
Se všemi jsem v kontaktu na facebooku nebo na skypu, normálně si voláme a píšeme a já nemám pocit, že bych se jim odcizila. Jenže nedávno mi začali dávat najevo, že když s nimi nechodím po práci do hospody, tak že už mě mezi sebe moc neberou. Přestali mě zvát na větší srazy, často ani nevím, co se s kým děje, protože se se mnou už ani moc nebaví přes internet. Mrzí mě, že nedokážou pochopit, že pro mě to není tak jednoduché. Oni jsou z práce kdekoliv za chvíli a domů je doveze půlnoční metro. Jenže mně trvá hodinu jen samotná cesta do 
Prahy a nepočítám do toho dobu čekání na nějaký spoj. Když s nima někam jdu, musím odcházet dřív, abych se vůbec dostala domů. Můžu sice přespat u rodičů, ale jen o víkendu, ne když jdu ráno do práce. Oni potom brblají, že na ně kašlu a že mi je vlastní pohodlí přednější než oni. Pořád je mám ráda a to, že jsem se přestěhovala, neznamená, že jsem je zradila. Jen se nemůžeme vídat tak často.
Tak nevím, jestli mám obětovat většinu svého času a také dost peněz a dál s nimi chodit na srazy. Teď se tam objevím jen občas a cítím, že vztahy mezi námi docela uvadly, že už jsem jen na okraji a je mi jasné, že po nějakém čase nebudu ani tam. Anebo se na ně mám vykašlat a najít si přátele tam, kde bydlím? Když nedokážou pochopit, že to mám složitější a klidně mě odstrčí, tak to asi takoví přátelé nebudou? Nejsem si jistá, pokaždé vzpomínám na ty roky, kdy jsme propařili tolik večerů a kolik legrace se při tom zažilo. Bylo by mi líto je jen tak opustit a všechno to zahodit. Třeba už se taková parta nikdy nevytvoří.
2.5.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odstěhovala jsem se. Jsem snad proto zrádce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki - 2.5.2011 10:18 - napsala jsi to moc pěkně,je vidět že máš životní zkušenost
Verera: zbavit, ne bavit 
Přece nejde o to , jestli se bavit starých kamarádů a nahradit je novými. Bydlíš jinde, tak je přirozené, že jinde trávíš i víc času. Poznáváš nové lidi a na ty z dřívějška potkáváš míň.
Dělej to, co tě baví a zajímá a ti známí už se nějak vyvinou sami a ukáže se, kdo byl jen známý a kdo kamarád, se kterým si máte i tak co říct, ať se vidíte třeba jen jednou do roka.
A možná najdeš novou partu a nebo jen jednoho dva, se kterými tě budou pojit trochu jiné věci než jen propařená noc.
Všechno jednou končí a něco nového začíná. Pokud tě kamarádi odvrhli, tak asi nejsou takoví kamarádi, jak se tvářili a tobě nezůstane nic jiného, než si najít nové kamarády v místě bydlště.
Jarča*: 10:12 to já mám jednu kamaráku a asi šest kamarádů. pak pytel známejch, ale o ty stojím čím dál míň.
.gif)
Tak, jak já tvému článku rozumím, tak tě obtěžuje za nima do Prahy jezdit, a divíš se, že oni tě přestávají zvát 
Připomíná mi to Pyšnou princeznu - o, Vaše veličenstvo, my si vás budeme předcházet, až se hory budou zelenat a vy se sem k nám občas ze své dálky přiblížíte a my budeme juchat a pak vás domů nejlépe odneseme na nosítkách 
... Ale takhle přece vztahy nefungují - jestli s nimi chceš chodit pařit, tak choď, jen bys neměla dávat najevo, že tě dojíždění za nimi obtěžuje nebo ti činí nějaké komplikace, protože do toho jim nic není. Když se s někým vidět chci, tak za ním pojedu z Plzně až do Ostravy a ani neceknu... jen tam možná nepojedu každý týden a nejspíš ani každý měsíc. A když se s někým vidět nechci, tak pro mě bude i dvacet kilometrů nepřekonatelná vzdálenost 
.jpg)
Ono je jedno jestli se odstehujes 50km nebo na druhou stranu zemekoule. Sejdes z ocí sejdes z mysli. Ale naopak poznás 1) spoustu nových lidí a 2) poznás kdo ze starých byl jenom známý a kdo byl kamarád. Známýho uz neuvidís, pokud se mu sama prímo nevnutís. Kamarád ten te rád kdykoliv uvidí a pokecá s tebou o cemkoliv.
cara: Vlastní bydlení má dneska každý, kdo si vzal hypotéku 
A těch je většina. Pochybuju, že lidi bydlící v Praze budou závidět komukoliv, že si koupil byt 50 km od Prahy. Protože ten si může koupit každý
cara: Proč by měli vidět jen sami sebe? 
Prostě je to parta, která se schází na pivo. Simona už na ně nemá čas, je daleko, tak co mají dělat? Dobrého přítele mezi nimi evidentně neměla, tak není co řešit.
A jeste by v tom mohla byt zavit, ze mas vlastni bydleni.
Podle mne to skutecni pratele nejsou, spis lidi, kteri vidi jen sami sebe
Tohle nejsou kamarádi, to byli jen známí. Kamarád je ten, s kým se potkáš po roce a navážete tam, kde jste přestali. Já jsem se odstěhovala jenom o jednu čtvrť dál, mám nového přítele a taky už tolik nechodím (respektive v zimě vůbec) s nima na pivo a vždycky když přijdu mám pocit, že jsem tam nebyla jen jednou dvakrát. Máme se pořád o čem bavit. Kdyby se ten pocit odcizení měla jenom ty sama v sobě, to bych pochopila, ale když ti to takhle dávají najevo? To jsou divný kamarádi. Prď na ně a najdi si nové v místě bydliště a budeš mít klídek.
Kassy: Poslední odstavec, naprostý souhlas. Skutečnou opravdovou kamarádku mám jenom jednu, už 20 let. Všichni ostatní jsou jenom přátelé a známí, se kterými v různých časových obdobích trávím třeba i dost času (dovolené, víkendy.....), ale nic hlubšího mezi námi není. Kolik už bylo takových kamarádů, se kterými jsme třeba procestovali půlku Evropy, bydleli ve stejných pokojích, ale pak už se nikdy neviděli, prostě se to tak vyvinulo 
A nemrzí mě to, nebyli to opravdoví přátelé.
Simono, co vlastně řešíš? Sama píšeš, že nemáš čas a možnost za nimi stále jezdit, takže sis sama odpověděla Těžko můžeš očekávat, že oni budou hromadně jezdit za tebou. Přijedou, ale častěji než jednou za rok bych s tím asi nepočítala
Tak prostě jdi na akce, na které tě pozvou, a jinak si najdi kamarády v okolí. Můžeš to zkusit přes internet. A když už budeš v Praze, to v té partě není ani jeden kamarád, co by měl v bytě jednu postel nebo gauč navíc? To mě docela překvapuje. Taky mám pár kamarádů z jiných koutů republiky. Vídáme se velmi málo, asi tak 2x do roka, jinak jsme v kontaktu přes net. Ale když už se vidíme, přespáváme u sebe.
Tohle je prostě normální vývoj. Jak už tady zaznělo, časem se většina z nich stejně ožení a povdává, založí rodiny a bude po partě tak jako tak 
Tohle asi nebyli skuteční přátelé. Tohle je spíš parta kamarádů, mezi kterými fungují vztahy "tady a teď" - ten vztah funguje, dokud spolu sdílí prostor. Pak to vyšumí. Takových part člověk za život vystřídá spoustu, ale jen pár lidí mu zůstane jako skuteční přátelé navždy. A u těch není důležité, jak často se s nimi vídáš. Skutečným přátelům nezáleží na tom, jak daleko bydlíš nebo jak často s nimi chodíš "pařit". A už vůbec by ti nevyčítali, že musíš odcházet dřív, abyses dostala domů, spíš by zkusili program přizpůsobit tvým časovým možnostem.
Jestli tomu chceš dát ještě šanci, zkus je požádat, ať plánují trochu s ohledem na tebe, navrhni třeba, že by občas mohli zajet oni k tobě, místo abys ty jezdila do Prahy (můžeš je třeba pozvat na výlet do okolí, na prohlídku nějaké místní zajímavosti, památky..., záleží na vašich zájmech). Ale moc nadějně to nevidím. Poohlédni se po jiných kamarádech v místě bydliště, najít "pařící partu", se kterou ti bude dobře v hospodě, určitě nebude tak těžké.
Horší to bude s nalezením opravdových přátel, ale tys zřejmě neměla ani teď. Přátelé nejsou ti, se kterými jsi, když je ti fajn a chceš se bavit. Skuteční přátelé jsou ti, na které se obracíš, když je ti špatně. Myslím, že spoustě lidí se nepovede někoho takového najít za celý život.
