Kvůli nezodpovědnému kolegovi asi přijdu o práci
.jpg)
Jsem strašně naštvaná a nevím, co mám dělat. Mám problém v práci, který jsem nezavinila já, ale můj kolega. Bohužel, šéf mi nevěří a označuje mne za hysterku. Dokonce mi doporučil, ať tedy dám výpověď.
Pracuji v jedné firmě, náplní naší práce je sjednávání zakázek, poskytování servisu. S tím souvisí časté výjezdy takřka po celé republice. Jezdíme vždycky dva do jedné oblasti, rozdělíme si klienty, obstaráme, co je potřeba, a společně se vracíme zpátky. Funguje to tak už roky a nikdy nebyly žádné problémy.
Až teď. Kolegyně, se kterou jsme většinou jezdívaly spolu, odešla na mateřskou dovolenou a místo ní nastoupil šéfův bratranec. Je to takový namyšlený, pozérský floutek něco kolem třiceti let. Vůbec mi nesedl, jsem o něco starší než on a tento typ mužů mi byl vždycky z duše protivný. Snažila jsem se to nějak překousnout, přece jen jsem ráda, že mám slušnou práci, a nějaké osobní antipatie do ní nepatří..jpg)
Jenže jsem záhy zjistila, že to s mým novým kolegou nebude zrovna jednoduché. Hned při našem prvním společném výjezdu nastal problém. Jako chlap si okamžitě „urval volant“ a vyjeli jsme. Byl to horor. S takovým – promiňte mi ten výraz – dobytkem, jsem ještě v autě neseděla. Jezdí a řídí naprosto šíleně. Silnici si plete se závodní dráhou, nebezpečně předjíždí, kolikrát nedá ani blinkr. Celou cestu jsem se snažila ho mírnit, pak už jsem dokonce i prosila, aby nejel jako blázen, ale on se patrně náramně bavil.
Když jsme se vrátili, poděkovala jsem bohu, že jsem živá a zdravá a byla odhodlaná hned druhý den dojít za šéfem. To jsem taky udělala. Bez obalu jsem mu řekla, že s jeho bratrancem už do auta nesednu, jelikož se nemíním nechat zmrzačit nebo udělat ze svých dětí polosirotky. Šéf se na mne s despektem podíval a řekl mi, ať nehysterčím, že ho zná a ví, že je dobrý řidič. A že prý na mne hned zpočátku poznal, že mi nový kolega nesedí, tak ať se koukám uklidnit. Nedala jsem se a trvala na tom, že budu jezdit sama. To prý můžu, ale tím pádem vlastním vozem a na vlastní náklady. On nebude hradit zbytečně provoz dalšího auta.
Jsem v koncích. Od té doby jsme s novým kolegou byli ještě dvakrát a pokaždé to bylo stejné. Děs a hrůza. Za volant mne nepustí, prý ženy jako řidičky nesnáší a vůbec nemá rád, když je v autě jako spolujezdec.
Varianta, že bych jezdila na vlastní náklady, je vzhledem k množství cest nepřijatelná, v podstatě bych za benzin utratila celou výplatu.
Nevím, co s tím. Ani na mé opakované prosby šéf nereaguje, pouze mi několikrát sdělil, že jestli mám s cestováním problém, musím si najít jiné místo.
Jsem plná bezmocného vzteku a přemýšlím, jak se zachovat. O práci bych přišla velmi nerada, dneska není vhodná doba na lehkomyslné podávání výpovědi. Jenže nechat se zabít v autě tím nemachrovaným frajírkem, to se mi taky nechce. Jak z toho ven?
17.5.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli nezodpovědnému kolegovi asi přijdu o práci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: Pokud se bojí jezdit s kolegou, tak ne proto, že je namyšlený floutek, ale že jezdí tak, že z toho má strach. Strach je subjektivní, čeho se někdo bojí, jiný ne, nicméně chodit do práce se strachem, že mě tam řidič zabije svojí divokou jízdou, to není nic příjemného.
Pro začátek by mohla včas sebrat klíčky s tím, že se budou střídat a bude to spravedlivé, každý se bude bát jednu cestu. 
Můj přítel má vlastní firmu, ale příbuzného, kámoše nebo ani mně by nezaměstnal. A je to jedině dobře. Protože ví, že by z toho mohly být nepříjemnosti. Něco jiného jsou rodinné firmy, kde pracuje celá rodina.
Riki 7:23: No když se bojí, že jí někde zabije, tak asi zřejmě jede jako prase. Já tyhle namachrovaný chlapy znám. Jezdí na krev a ještě se člověku smějou, když se bojí o svůj život.
kareta: Stoprocentní pravda. Ale k tomu člověk dojde až si to prožije. %Zádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. V dnešní době jsou ridinné vztahy velmi komplikované a závist se nevyhýbá ani nejbližším. Řekla bych že právě naopak-
Bellana: Zcela s tebou souhlasím, že by to tak mělo být. Nevím proč, ale já pojala situaci, která se odehrává v soukromém podniku. A tam je situace jasná. Napřed své známé a příbuzné.
Já bych dala výpověď. Jednou jsem toto zažila, naštěstí to byla jenom jednorázová akce. Nejdřív jsem to namachrovaný hovado přemlouvala po dobrym, pak jsem jenom mlčela a modlila se, protože kdybych na něj řvala, tak by jel ještě hůř. Maj z toho sradnu. Když jsem vystupovala řekla jsem mu opravdu z plných plic co si o něm myslím. A už bych s nim nikdy nevlezla do auta. Třeba se ten blb od vás z práce brzo někde rozmázne a bude od něj klid, doufejme, že nezabije ještě někoho nevinýho. Nenech se zabít nebo zmrzačit!
Verera: To asi cituješ některou ze starších verzí ZP. Současné znění je následující:
§ 240
(1) Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro osamělou zaměstnankyni a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost).
Použít by to jistě mohla. Ovšem zaměstnanec, který se začne odvolávat na paragrafy, často ve firmě dlouho nevydrží... což netvrdím, že je správný a pozitivní jev. 
Kassy: ona se "bojí" jezdit s kolegou, protože si umanula, že to je namyšlený, pozérský floutek něco kolem třiceti let. Ve skutečnosti vůbec takový být nemusí, potřetí opakuju, že na to máme jen její slovo, nic víc. No a naštěstí jsem dosud v žádném zaměstnání nepotkala šéfa, co by besedoval se zaměstnanci, to bych to asi sabotovala. To bejvalo za komunistů, že si soudruzi někoho pozvali na závodní výbor a tam mu promluvili do duše.
Marto, jak spolujezdec i jako řidička Tě chápu, nicméně Ty nepřijdeš o práci kvůli nezodpovědnému kolegovi, nýbrž kvůli tomu, že s ním nebudeš chtít jezdit na služební cesty, protože se s ním jezdit bojíš. Ty přijdeš o práci pouze tehdy, když podáš výpověď Ty sama. nemůžeš činit odpovědného toho mladíka, který doma patrně nemá děti a nemá tedy odpovědnost za nikoho jiného, než za sebe. Když se mu něco stane, odnese to jen on. Tvoje rodina bude poznamenaná, on má patrně rodiče, co se o něj postarají a nepřipustí si, že jejich syn jezdí jako širón a ohrožuje druhé. Už jsi viděla, že by nadřízený šel proti příbuznénu, kterého si dosadil do firmy? Budeš muset hledat spojence, pokud chceš s věcí pohnout. Jiný kolega na Tvém sedadle, policista na měřeném úseku, nebo si počkáš na nehodu...? Nevím, práce na každém rohu nečeká, radu fakt nemám.
§ 154 Pracovní cesty a přeložení
(1) Těhotné ženy a ženy pečující o děti do věku osmi let smějí být vysílány na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem;
Tohle by se teda dalo použít z bezpečnostních důvodů než si najdeš jinou práci, pokud se to na tebe vztahuje.
Tohle ale fakt není jen osobní problém. Ona je vyslána na služební cestu a obává se o svoji bezpečnost. A zaměstnavatel zodpovídá za zajištení bezpečnosti zaměstnance.
Nevím teda jestli se zaměstnavatel nějak podílí třeba na náhradě za pracovní úraz.
Každopádně by možná stálo za to, aby písemně uvedla své výhrady včetně konkrétních připomínek k nebezpečným situacím a nechala siod šéfa podepsat, že i přesto ji na služební cestu s tímhle řidičem vysílá.
Nějaká porada s právníkem by možná stála za to.
Ale pokud by šéf nebyl idiot, tak mu dojde, že by mohl pro dobré vztahy na pracovišti a zajištění chodu firmy příbuzného usměrnit.
Každý šéf, kterého jsem kdy měla, by to teda udělal.
Bellana: 
Riki: Ano, představ si, že náš šéf tohle dělá. Od toho je totiž šéf. Kdo to dělat nechce nebo neumí nemá na vedoucí pozici co dělat. A trvám na tom, že když se někdo bojí sednout s KOLEGOU do SLUŽEBNÍHO auta na SLUŽEBNÍ cestě, protože se mu nelíbí styl jízdy dotyčného, tak to není osobní problém, ale pracovní. Služební cesta je přece součást práce. Kdyby Martu nutili jezdit na služební cesty autem, které nebrzdí, bylo by to úplně stejné a taky by to šéf musel řešit.
Teoretik: btw- je velmi riskantní zaměstnávat příbuzné a přátele, známé...já bych do toho nešla, kdyby mi nohu rvali! 
Bellana:
