Mám se omlouvat neomalené švagrové?
Šílím ze své švagrové. Až do nedávna jsme si vídaly velmi zřídka, žila v cizině a domů jezdila jen párkrát do roka na pár dní. Teď se vrátila natrvalo i s manželem, s nímž se seznámila v cizině (konkrétně v Anglii, kde pobývala) a s dvouletým dítětem. Její manžel je Čech.
Jejich návrat byl způsoben steskem a taky tím, že se jim podařilo vydělat dost peněz, aby si tady mohli zařídit slušný život. Navíc mají oba vynikající jazykové vybavení, zkušenosti, takže krátce po svém návratu nastoupili na poměrně prestižní místa. K dítěti si najali chůvu. Potud je vše v naprostém pořádku, na jednu stranu je oba obdivuji, že měli odvahu vyjet do světa na zkušenou. Užili si, poznali svět, získali spoustu zkušeností. Mají se dobře a je to jen díky jejich vlastnímu úsilí a přičinění.
Těšila jsem se, že se švagrovou navážeme nějaký bližší vztah, je to sestra mého manžela. Taky máme malé dítě, tříletou holčičku, myslela jsem, že bychom si mohly rozumět a děti taky. Jenže vše je jinak, než jsem si představovala, a místo budování kontaktu se švagrovou se snažím se jí co nejvíce vyhnout a pokud možno ji vůbec nevídat. Ona je totiž nesnesitelná.
Má pocit, že všechno ví nejlíp, že má právo každému do všeho mluvit, s oblibou kohokoli moralizuje. Cokoli, co uděláme, nebo se chystáme udělat, zkritizuje, kritikou nešetří, ani co se týká vybavení naší domácnosti a výchovy dítěte. Je jako kulomet, pokaždé spustí poměrně zhurta, přičemž průběžně zdůrazňuje, že „to víš, já jsem zvyklá říkat všechno na rovinu, já vím, že to, co ti teď povídám, se ti nelíbí, ale já ti mazat med kolem pusy nebudu a řeknu ti, jak to je ve skutečnosti…“
Nejdřív jsem to přehlížela, ale postupem času se mi její přístup k nám (a vlastně ke komukoli dalšímu) začal pěkně zajídat. Při každé návštěvě se do mne například navážela, jak to že jsem ještě doma se svou dcerkou, když jí byly tři roky už v březnu. Podává to stylem, jako bych spáchala nějaký trestný čin, či snad dělala něco naprosto neslýchaného. Dokonce mi „na rovinu a po pravdě“ řekla, že jsem prostě líná a za dítě se jen schovávám, abych nemusela do práce.
Podobný přístup má i ke všemu ostatnímu. Kritizuje například i to, co kdo vaříme, včetně své matky. Když je k nim pozvaná s rodinou na oběd, první, co je, že se začne důrazně ohrazovat proti jakýmkoli klasickým českým jídlům a diktuje si, co má její máma uvařit. A to velmi direktivním způsobem. Až se tchyni divím, že jí natruc neuvaří knedlo vepřo zelo. Místo toho se snaží uvařit něco podle přání, ale stejně to nikdy není dobře.
Švagrová prostě žije v přesvědčení, že ví všechno nejlíp a že jsme přesně na ni tady všichni čekali, aby nám konečně někdo řekl, jak máme správně žít. Když se proti jejím neomaleným výpadům kdokoli ohradí, spustí litanii o zaprděných a zápecnických Češích, co se nikdy neodpoutali od rodné hroudy, o tom, že „já vím, pravda se někdy neposlouchá dobře, ale já se nebojím říkat ji každému do očí“…
Poslední kapka dokápla minulý týden. A já se už neudržela.
Můj manžel měl totiž automobilovou nehodu. Naštěstí se nikomu nic moc nestalo, on to odnesl zlomenou rukou a několika modřinami a oděrkami, v druhém autě vyvázla osádka ještě lépe. Naštěstí, protože na to, jak nehoda vypadala a jak dopadla obě auta, je to skoro zázrak. I tak to však byl velký šok. Tím spíš, že viníkem nehody byl můj muž. Nepopíral to, uvědomil si, že udělal chybu a vše normálně přiznal. O to hůř mu ale bylo. Uvědomil si, co všechno se mohlo stát, jaké je štěstí, že to dopadlo takhle.
Přesto byl a stále je z nehody hodně špatný, samozřejmě ho čeká ještě další vyšetřování a nějaká dohra v souladu se zákonem.
Všichni jsme ale byli rádi, že se nikomu nic závažného nestalo a snažili se ho co nejvíce uklidnit, protože on se opravdu hodně obviňoval a nemohl z toho ani spát. Jediná švagrová mu k jeho těžkému psychickému rozpoložení ještě přiložila pár polínek navrch. Svým osobitým a direktivním způsobem se do něj opřela tak, že jsme se nejdřív nezmohli na nic. Nadala mu do mamlasů, co nepatří za volant, pořád dokola opakovala: „Co jsi proboha dělal, na co jsi myslel, přece když řídím, tak se soustředím!“ Barvitě mu začala líčit, co všechno strašného se mohlo stát… Manžel, jak byl sám ze všeho otřesený, se nezmohl na nic a jen ji poslouchal. Tím ona dostala ještě větší motivaci a připadalo mi, že si na něm vyloženě ukájí své neomylné a pravdomluvné ego.
Nevydržela jsem. Počkala jsem na pauzu, když se nadechovala, a z plných plic jsem zařvala: „Drž hubu a vypadni!“ Byla v šoku. Zmlkla, pak nabrala dech a začala svou oblíbenou: „Já vím, že se mu to neposlouchá dobře, ale já mám přece pravdu, a když kolem něj budete chodit po špičkách, nepomůžete mu, já jediná jsem schopná říct mu věci na rovinu tak, jak se mají.“
A já udělala něco, za co se dneska trochu stydím a kvůli čemu se mnou teď nemluví celá manželova rodina. Po tomto jejím posledním proslovu jsem ji chytla za paži, zvedla ji z křesla, nasměrovala ke dveřím a řekla jí, ať okamžitě vypadne z našeho bytu, nebo jí tu její pravdomluvnou pusu pořádně proplesknu, ať si svoje moudra a pravdy říká někomu, kdo o ně stojí, a nenaváží se do někoho, kdo je sám už dost na dně.
Asi jsem to přehnala. Odešla, všude si postěžovala a tchyně s tchánem mi můj výpad nemohou odpustit. Prý jsem se měla ovládnout, přece vím, jaká ona je, že se nezmění.
Stojím si za svým. Udělala jsem, co jsem udělala, pravda, pyšná na to nejsem. Manžel stojí při mně, dokonce mi za mou tehdejší reakci poděkoval. Tchyně však trvá na tom, abych se švagrové omluvila a apeluje na zachování dobrých rodinných vztahů.
Jenže já nevím, podle mne se nemám za co omlouvat. Nebo si myslíte, že ano?
7.6.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám se omlouvat neomalené švagrové?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mně vaše reakce připadá velice správná a neomluvila bych se.Tchýni bych řekla,že dokud se za své výroky a věčnou buzeraci neomluví ona nám není důvod se za cokoli omlouvat.Na jednu stranu by se vám mohla vyřešit situace,že konečně budete mít klid o jejích věčných pravd.Ono je potřeba říkat pravdu,ale veli záleží na způsobu a tónu.Opravdu nechápu lidi co si myslí,že všechno ví nejlíp a každý je musí poslouchat a řídit se tím.Kde berou tu jistotu??? A hlavně každy si děláme věci po svém a z chyb se počíme.Ráda si vyslechnu jiný názor a pak poněm pouvažuji,ale tahle švagrová je diktátor.Přeji vám ať to dopadne co nejlíp pro vás.
.JPG)
ráda čtu články a reakce zde "umístěné" a dnes mě tento článek "přinutil" poprvé reagovat ....
Švagrová z výše uvedeného článku mi silně připoměla šmoulu Koumáka (s dětma sledujeme Šmoulíky v animáčku) 
... a jak Koumák po každém svém výstupu dopadne? 
dostane po "čuni"
Plně souhlasím s tím, co jste udělala, taky bych si bránila svou rodinu.. a Vaše švagrová je plnoletá a svéprávná, tak ať se nad sebou zamyslí. Docela mne zaráží, že už ji nevypakoval někdo dávno před tím
a....: Myslím, že tohle je dost mezní situace. Jinak bych to tipovala, že manžel je zvyklý pouštět rady sestry jedním uchem tam a druhým ven, neboť byl od malička veden k tomu, že sestře nesmí nadávat, nesmí jí vyhazovat z pokoje, natož ji mlátit. A vůbec, že k ženám se má chovat slušně.
Občas je dobré, když mezi příbuzné zasáhne někdo zvenčí, už jen proto, aby se ukázalo, že má stejný názor. Náhodou to byl velice dobrý pocit, když se mě můj manžel zastal proti tatínkovi, který si pořád vedl svou a nehodlal vzít na vědomí můj názor. Když jsme na to byli dva, začal o tom aspoň přemýšlet.
.gif)
..........ani náhodou se omlouvat.
Zradíš manžela a podpoříš krááááááááááááááááááááávu nebeskou?
Tyhle typy já vyhazuju ihned a neprodleně a na nějaká moudra nejsem zvědavá a jestli se to někomu dalšímu nelíbí, nepochybně ví, kterými dveřmi má vypadnout.
Jen se divím, proč si hned jdeme kecnout na zadek obdivem, že je někdo schopný - no a? Využívá to snad pro sebe, takže není žádný důvod k obdivu a sebevědomí ať si procvičuje na jiných trubkách, nejsem psychoterapeut, abych se nechala zahltit něčím, co mě nezajímá.
Klobouk dolů, udělalas dobře. Ty se neomlouvej, nemáš proč, však ono je to přejde a švagrovou k životu nepotřebuješ. Stůj si za svým.
Ustoupíš jednou, budeš ustupovat stále. Nejsem pro rozepře v rodině, ale co je moc, je příliš. Když se jí budeš snažit oponovat nebo něco vysvětlovat, stejně to skončí dohady. Víš v cizině jsou lidé učeni být sebejistí /i když na to nemají/. U nás to směřuje k podobným cílům. Nejsi na tento přístup zvyklá a bude ti to asi dělat potíže. Než půjdeš do práce, pomalu si zvykej ne to, že podobný přístup je normální. Je to taková škola života.
podle mne si to zasloužila dávno.
Já bych se neomlouvala, přece jsi jen udělala přesně to samé, co ona! Já bych si to asi nenechala líbit tak dlouho, už při druhé "dobré radě" bych jí řekla svoje, tedy ať raději jde vychovávat své dítě, já jsem dospělá a svůj život si řídím sama a budu i nadále!!! Pokud ona "řík všem pravdu", říkej ji taky - úplně klidně jí řekni, ať si svoje rady nechá, ty jsi doma s dítětem, protože chceš své dítě vychovat sama, na to, aby ji vychoval někdo jiný - chůva - si mohla dítě pořádit chůva... Já bych teda byla mnohem horší a do háje bych asi poslala i tchyni....
Já bych se neomluvila, protože ona se za své prvdy, které říká lidem rovnou do očí také neomlouvá. Nebrala bych ohledy na to, že ona už taková je a nehodlá se změnit, tak proč by okolí mělo couvat.
Nemám ráda lidi, kteří dávají svůj patent na rozum takto na obdiv, ono však na ní také dojde, ale to ona asi bude svému okolí umět pěkně vysvětlit, že je v tom mevinně a proč to je tak jak to je.
.jpg)
já bych se neomlouvala a tchyni bych řekla, že si nepřeju, aby se víc švsagrová u nás v bytě objevila. a že to, co švagrová předvádí je nevychovovanost.
a dobré vztahy v roduině bych klidně pustila z hlavy, protože jestli se takhle chová ke každému, řekla bych, že máš sympatie celé rodiny - by´t utajené
.jpg)
omluvila bych se za formu (byla jsi ve stresu, takže se to dá snadno omluvit a pochopit), ale ne za obsah, ten byl naprosto v pořádku.
A při každém podobném výstupu švagrové už slušně říct - nezlob se, ale já se o tom nechci bavit, mám na to jiný názor, tečka.
Bravo, myslím, že i když to bylo hodně emocionální, někdo té krávě co sežrala moudrost světa to musel říct.
rychlonožka
Verera: Tak to zase trochu otočíme
chlap, který se nedokáže slovně ubránit ženské a potřebuje k tomu další ženskou je na tom asi dost bídně a Valerii se dost divím, že jí ještě imponuje
A ještě jednou k tomu problému- prostě krev není voda a každý by si tu svoji rodinu měl srovnat sám. Když si představím, že by můj partner vyhazoval např. moji matku z bytu proto, že mu řekla něco neuctivého, tak to by se věru se zlou potázal. Zároveň Valerie má plné právo svoji švagrovou ignorovat a říct jí, že se s ní nechce stýkat ( v ideálním případě, vzhledem k tomu, že ideál je v reálném životě nedosažitelný, tak se tomu aspoň přiblížit tím, že se styk omezí na nejvýznamnější rodinné oslavy jen párkrát za rok).
Myslím, že pokud je někdo hulvát, největší chybou je oplatit mu to stejně hulvátským způsobem. Prostě je třeba zvolit jinou formu a ukázat, že jsem lepší, než on
Pokud se chceš omluvit, aby byl klid, zamez zároveň dopředu dalším možným střetům. Milá švagrová, já se Ti moc omlouvám za to, že jsem si dovolila reagovat tak ošklivě na Tvoje nevyžádané rady - byť v té nejlepší víře pronesené a protože sama vidíš, jaká jsem a že se mnou nelze vycházet normálně, tímto Tě žádám, abys už k nám nechodila, neboť já se nezměním a dělalo by to jen a jen zle. Já jsem člověk, co nevytáhl paty od rodné hroudy a s těmi, co všude byli, všechno znají a vědí, nikdy společnou řeč nenajdu. Proto bude lépe pro nás obě, když se už nebudeme navštěvovat. Chci věřit, že to s námi všemi myslíš dobře. Já si Tě ale prostě nezasloužím.
Pokud se omlouvat nehodláš, připrav se na boj, kde to bude asi lítat. Rodiče budou asi vždy stát při svém dítěti proti partnerovi dítěte dalšího, ale za sebe můžu dodat, hájit švagrovou a její nevymáchanou pusu stylem...ona už jiná nebude...to mi moc pod nos nejde.
Pokud budeš hledat ještě jiné řešení, snad by bylo dobré nejprve říct tchánům, aby se od sporu distancovali, když u něj nebyli, a pak důsledně reagovat na řeči švagrové a to tak, aby ty Tvé reakce nebyly napadnutelné. Tahle šla vyřešit i jinak. Vidíš to, Pepo, neřekla bych, že když má jeden průser, druhej ho v tom ještě netaktně zkoupe a potopí. To by člověk neřekl, čeho jsou blízcí příbuzní schopni!
.JPG)
Jo a souhlas s Kadlou a dalšími - kromě toho, že bych se neomlouvala, tak jestli přece jen ještě někdy přijde se svým neomaleným chováním, oplatila bych jí stejným jednáním
