Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jak dopadla dovolená? A jak vztah? Máš chlapa, o kterého je zájem. - Kdyby spolu něco měli, tak ti to říkat nebude.

Kristýnko. Určitě Ti to říkat neměla. Řekla bych jí to, co píšeš tady. Upřímnost ze Tvé strany jistě nebude na škodu. Kdybys to řekla manželovi, určitě posílíš jeho ego. A to v tomhle případě není třeba.
Tvoji kamarádku to jistě pak moc mrzelo, že Ti to řekla. Jistě nedomyslela důsledky. Kašlala bych na ní. Chlapi ať se klidně kamarádí dál.

nečetla jsem všechny příspěvky, ale...
2 rodiny spolu léta jezdí na dovolené, děti navzájem říkají teto, strejdo...

nyní po více než 30 letech se rozvádí - jak se ukázalo, mladší partnerka se kdysi zakoukala do muže druhé, aby mu byla blíže, začala kamarádit s jeho ženou.. pak s ním...společné dovolené..... 15 let tajné schůzky, výlety.. nikoho to nenapadlo..

Na tu dovolenou bych jela uz je to domluvene bohuzel ale po ni bych se tou kamaradkou prestala stykat nemela bych si s ni o cem povidat stejne urcite ceka jen na to kdy byste ji rekla ze mate s manzelem krizi a ona by vyuzila sanci tomu verte zenske takove bohuzel jsou kamaradka nekamaradka akorat nevim jestli bych to manzelovy rekla treba se mu libi a nahrala byste mu no nevim ale kazdopadne bych se s kamaradkou prestala stykat

Kdyby si chtěla začít s tvým mužem, tak to udělá dávno a nic ti nebude říkat. Prostě si váží vašeho kamarádství a podle mě - to je ten důvod, proč ti to řekla. Toto přiznání ji muselo stát hodně sil a asi ví, co tím řiznáním riskuje a přesto se ti svěřila. Teď je na tobě, jak s tím naložíš. Já bych to asi přešla a na tu dovolenou jela.

Verera: jestli třeba není problém v tom, že jeden tiše předpokládá, a ten druhý, protože není jasnovidec, tak o tom tichém předpokládání nic neví. A jde, a v dobré vůli pořídí ty tři dogy, aby se teprve potom s údivem dozvěděl, že se dopustil něčeho zavrženíhodného. Podle mě spolu lidi všeobecně strašně málo mluví - nevysvětlují si věci, neříkají svoje názory, a zejména ne ve vztahu, protože přece "kdyby mě pořádně miloval/a, tak by to musel/a vědět, že tohle a tohle tiše předpokládám" - a jestliže to sám od sebe nepoznal/a a neví, nemiluje dost, nebo špatně. Ale komu jinému už by měl člověk věci vysvětlovat a sdělovat pocity, očekávání i předpoklady, když ne tomu, s kým žije? Pak nemá bejt tolika rozvodů, lidi než aby sedli a promluvili si, hned se namíchnou a jdou se rozcházet. Přitom, jak píšeš, většina problémů je vratných a řešitelných. Ale musí se mluvit předtím, než někdo doveze ty dogy. Potom už by mohlo být pozdě.

Pentlička: no, já bohužel pracuju většinou taky v ženském kolektivu, což je dáno tím, že účetních - chlapů moc není. Ale když nějakej je, jako můj kolega senior, odvede práce za tři ženské. Letos jsme udělali ve dvou všechna daňová přiznání všech firemních klientů, ty tři další kolegyně ženy na to nesáhly prstíkem. Ony to totiž neumí, a nedej bože by se musely něco učit, chudinky. Že my dva jsme byli v práci od úsvitu do soumraku, a já tam i přespávala, poněvadž nestálo za to chodit na vlak a jet se na těch pár hodin vyspat domů, to je nezajímalo. Ale hodně moc je zajímaly peníze, které jsme pak za tuhle práci dostali... a neopomněly to komentovat, kunhůty. Což je naprosto běžná praxe a ani jsem nic jiného nečekala. To je jen taková malá ukázka, kdybych vzpomínala na svých předchozích 14 zaměstnavatelů, našla bych takových příkladů 13 do tuctu. No a ve vztazích? Znám skutečné muže, ne jen jejich internetová ega. Měla jsem kromě manžela dost jiných partnerů, a taky přátel, kamarádů i milenců na to, aby to byl slušný statistický vzorek. Někteří mě někdy i zklamali, ale holt ani slunce nesvítí každej den. Ale nikdy mně žádný neprovedl podraz. Třikrát za život se mi přihodilo, že mi někdo chtěl hodit pod nohy ne klacek, ale rovnou kládu, a pak ještě se zájmem přihlížet, jak se přes ni přerazím a využít toho ve svůj prospěch. Vždycky žena. A vždycky hrozně přátelská a kamarádská, a myslela to táák dobře... Poprvé jsem to neustála a změnilo mi to výrazně život. Ve dvou dalších případech jsem musela být ještě tvrdší a nekompromisnější než ony dámy, abych se ubránila, a možná jsem si tím pokazila karmu na několik životů dopředu, ale nevyšlo jim to. Ovšem že bych toužila něco podobného zažít počtvrté, to nemohu říct. Proto se stavím obezřetně a od žen preventivně ten podraz očekávám. Je lépe býti připraven. Tož tak.

ja se za 32let prace ve skolstvi setkala s podvratakem ctyrikrat, z toho se pouze v jednom pripade jednalo o zenu.

Pentlička: Myslím,že jste jednoduše měla smůlu na muže a asi málo zkušeností,jak s muži vycházet...Já tedy vždycky dělala s chlapama-na stavbách ani ženy nebyly,vůbec v mém oboru bylo tehdy málo žen,a tak jsem byla vždy obskakována a obletována muži,spíš jsem musela odmítat jejich návrhy,kromě toho,že tehdy všichni spolupracovníci-i ženy -kouřili a já ne-tak celkem jsem neměla žádné problémy s nimi.Peníze měli muži ovšem mnohem větší-za stejnou práci!! to bylo tehdy hodně nespravedlivé.Manžela mám úplně z jiného prostředí,vybrala jsem si ho v mých 26 letech,kdy jsem už měla hodně vztahů za sebou,on byl rozvedený,takže jsme si vzájemně vyjasnili představy o dalším životě a hlavně jsme si zachovali každý své koníčky a pod.,takže ani mě ani manžela by mohlo něco mimo zlákat...Nějaké takové společné dovolené s přáteli jsme nikdy nepěstovali,byli jsme rádi jen spolu,nebo zase naopak,každý zvláště...Taky si neumím představit,že by moje nej kamarádka(45 let se známe),by se nějak zajímala o mého chotě,zná ho jen zpovzdálí...

Pentlička: Pokud se mu přejedla, tak to má říct, vyřešit si to s ní a pak ať si najde tvarohovou.

A nebo zváží, jestli ta maková tolik vadí. Pokud ale chce mít všechno, tak je to idiot, kterého není potřeba litovat a ponechávat si.

No, nevím, každý je jiný a takhle zevšeobecňovat nejde. To je jako tvrdit, že všichni černoši rychle běhají, všichni Japonci jsou pracovití...

Možná že geneticky je něco takového v samcích všech živočichů dáno, aby přežil rod, ale lidi snad ovládá i něco jiného než pudy, troufám si tvrdit, že někteří muži používají i mozek , já teda aspoň tu zkušenost mám.

Pracuju převážně v ženském kolektivu, sem tam nějaký muž tam je, ale nemůžu říct, že bych narazila vyloženě na nějakého pitomce chlapa nebo ženu závistivou intrikánku. Neříkám, že nejsou, ale na blbce člověk může narazit kdekoli a nezáleží na pohlaví.

Co se týče podvádění manželek (a manželů), nepřijde mi to moc rozdílné (až na ten citový náboj) od čehokoli podstatného, co se děje v rodině a na čem by se měli dva dohodnout.

Takže pokud se domluví, že si sem tam odskočí za jinou/jiným a oba s tím souhlasí, je to jejich věc. Pokud se dohodnou, že naspořené peníze utratí za auto, že si pořídí si 5 psů, budou mít místo obýváku kolejiště nebo pěstírnu kaktusů, budou jezdit na dovolenou každý zvlášť nebo cokoli jiného co někdo považuje za zásadní je to taky jejich věc.

Pokud ale taková dohoda není nebo jeden tiše předpokládá nějaké chování, druhý to ví a přesto udělá to, co tomu prvnímu vadí, je to podraz, zrada důvěry, neúcta k partnerovi. A už není zas tak podstatné jestli je to nevěra, nebo jestli jeden zakoupí za celoživotní úspory bunkr v pohraničí, přitáhne domů tři dogy , prodá byt a koupí statek na Šumavě nebo si najednou za společné peníze na dovolenou odjede s kamarády na Tahiti .

I když kromě té první možnosti je to ostatní chápáno mírněji a ledacos je vratné, možná mě jen nenapadly dostatečně ilustrativní příklady.

Riki: tak to já mám úplně jiné zkušenosti. Pracuji v téměř ženském kolektivu a za celých 26 let praxe jsem se setkala s jedinou ženou, která byla jak píšeš intrikánka. Jinak všechny ostatní moje kolegyně byly milé, pracovité, výborně jsem si s nimi pokecala, dalo se s nimi dobře spolupracovat, a protože to byly ženské, věděla jsem jak myslí a proč dělají to či ono. Měla jsem jen pár kolegů mužů a z velké většiny to byli křiváci, kteří dolízali za šéfem, podkuřovali mu, podráželi všechny kolem, lhali, podváděli a ještě si o sobě mysleli, jak jsou neodolatelní pro ženské pohlaví.
Taky jsem se poučila na internetu jaké je mužské myšlení a musím říct, že se mi muži naprosto znechutili.
Svým příspěvkem jsem chtěla říct, že v mužské povaze je prostě zakódováno podvádět a zpětně si to vždycky nějak odůvodní, aby se sami před sebou ospravedlnili.jejich manželky můžou být zlaté a svaté a stejně je jim to k ničemu.To je bohužel zase moje zkušenost.

Verera: Jo a jinak, ona nemusela být maková hned od začátku, případně se maková manželovi časem přejedla.

No, já to taky nepředčítala, poněvadž abych se přiznala, tak jsem nějak nepochopila, co chtěla Pentlička říct. K článku to asi nebylo, tam si nikdo neodskakuje ani do hospody, ani za kamarádkama. Pokud to bylo obecně k tématu, že mužům se nedá věřit, tak to nesouhlasím. Když si musím vybrat, budu raději důvěřovat kterémukoli muži, než ženě. Muži jsou čitelní, jednají přímo, a neintrikují,aby někoho podrazili, což je u žen bohužel běžná praxe. Na muže je spolehnutí, že dodrží slovo, u žen je to tak 50 na 50. Muž spolupracovník je vždycky, bez výjimky, lepší než kolegyně žena. Myslí v práci na práci, řeší problémy a plní termíny. Ženy ne, ty myslí na 117 jiných věcí, kafrají o hloupostech, a vymlouvají se na PMS, bolení hlavy a menstruaci, případně práci rovnou přehodí na někoho jiného. Muži se nemstí, ženy ano, zvláště jiné ženě. Muži si nezávidí, ale soutěží mezi sebou, když už, ženy ne, ty hledí případnou konkurenci zdeptat a dostat na kolena. Muži mají hrdost, ženy ji kdykoli odloží, když se jim to zrovna hodí. A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale nemělo by to smysl. Ano, jsou ženy, kterým i já věřím, vážím si jich, mám je ráda, a pokládám je za své přítelkyně, ale statisticky je to výjimka v davu. Kdybych se někdy dopustila trestného činu, a měli jsme tu systém poroty, tak bych vřele doufala, že v ní bude převaha mužů.

já to mýmu sice nečetla, ale myslim že by reakce byla podobná