Přišla jsem na manželovu nevěru a nevím, jak s tím mám naložit
Je mi pětapadesát let, manželovi o tři roky víc. Jsme spolu už třicet let. Vychovali jsme dvě děti, máme tři vnoučata. Naše manželství bylo asi jako každé druhé. Ničím jsme se nevymykali, žili jako většina rodin. Chodili do práce, starali se o děti, o víkendech jezdili na chatu a v létě na dva týdny na dovolenou.
Když se děti osamostatnily, zůstali jsme s mužem sami a najednou bylo doma takové divné prázdno. Hlavně mně dost dlouho trvalo, než jsem si na ten klid zvykla. Ubyla mi práce a starání o početnou rodinu a já nevěděla, co si mám s tím volným časem počít. Manžel na tom byl podobně, i když to asi neprožíval tak intenzivně jako já.
Po nějaké době jsme se s tím nějak srovnali a začali si užívat samostatného života. Ale asi jsme to vzali za špatný konec, místo, abychom se zaměřili na společné trávení volného času (zůstaly nám jen ty víkendy na chatě), našli jsme si každý nějaké rozptýlení sám. Já začala chodit pravidelně cvičit a plavat, manžel se dal u nich v práci dohromady s pánskou partičkou a chodí společně hrát košíkovou a pak vždycky zajdou někam na pivko.
Všechno bylo v pohodě, nestěžovali jsme si, bylo nám fajn. Jenže pak se manželova košíková stávala čím dál častější, začal kvůli ní vynechávat i naše společné víkendy a po čase mi došlo, že to asi nebude košíková, ale něco jiného. Začala jsem pátrat a přiznám se – i trochu špehovat v mobilu a v mejlu – a brzy jsem věděla, na čem jsem.
Když jsem zjistila, že má manžel milenku, bylo mi strašně. Vyčítala jsem si to pátrání, kdybych žila v sladké nevědomosti, asi by mi bylo líp. Jenže už jsem to věděla a musela s tím nějak naložit. Tak jsem to mužovi řekla a zeptala se ho, jak si to představuje dál. Byl hodně zaskočený, zpočátku nebyl schopný .jpg)
mi k tomu cokoli říct. Pak z něj vylezlo, že se nejedná o žádný vážný vztah, bere to jen jako rozptýlení. A že to ukončí.
Souhlasila jsem, dala mu ultimátum a slíbila, že pokud ho dodrží, pokusím se na to zapomenout a budeme žít jako před tím, jako by se nic nestalo.
Jenže minulý týden jsem zjistila, že manžel svůj vztah neukončil, ačkoli mi už před třemi měsíci tvrdil, že ano. Uvěřila jsem mu, trávili jsme spolu opět každý víkend, košíková se rovněž vrátila do normálu. Nenapadlo by mne, že mi lže.
Teď jsem docela dost zoufalá, protože nevím, co mám dělat. Žít s mužem, který mi zahýbá, pro mne není vůbec příjemné, myšlenky na rozvod mne doslova děsí. Jako bych si měla vybrat ze dvou zel to menší. Jenže které to je?
Připadám si hrozně. Stará, opotřebovaná, použitá a odkopnutá. Nikdy bych si nepomyslela, že budu v tomto věku řešit takové problémy a bude mi hrozit, že zůstanu na stará kolena sama.
O tom, že vím, že manžel svůj vztah neukončil, jsem mu zatím neřekla. Připadám si jako v pasti a nevím, jak se zachovat. Myslíte, že má naše manželství šanci tento karambol přežít?
2.8.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přišla jsem na manželovu nevěru a nevím, jak s tím mám naložit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moje řešení situace: zašla bych ke kadeřníkovi (chce to nějakou super změnu účesu), na kosmetiku, třebas i na nehty (manikúra, pedikúra, či gelové nehty???), a zašla bych na nákupy (nové moderní oblečení a nový parfém, sexy spodní prádélko) to uděláš svému muži v hlavě takový zmatek, že zapomene na tu svojí ochechuli a bude pátrat, co se děje s tebou... jo a také bych byla hodně veselá, sem tam bych odběhla si zatelefonovat... :) ale dál bych plnila roli manželky: prala, vařila, žehlila.... sem tam bych na muže mrkla a usmála bych se... jako že s ním flirtuješ...ale k sexu by nedošlo... protože nikdy nevíš, co za nemoce má ta ochechule a to bych mužovi i řekla...že musí ukončit vztah, jít na testy a pak zas spolu můžeme sexíkovat 
Držím palce, dobře to dopadne, hlavně spolu komunikujte, buď sebevědomá, atraktivní, veselá a svůdná... 
.gif)
Vyhrožování nepomůže.To chce přestat mu vařit,prát,nakupovat,...............Prostě konec s veškerým servisem.A ještě k tomu si najít nějakého chlapa a zařídit aby se to dověděl !!!! No a pak děj se vůle boží.
Po stopadesáté šesté. 
Zajímalo by mě, jestli se někdy některá podobně "postižená" dáma pokusila zjistit příčinu - proč právě ten její, proč s tou onou jinou... kde jest jádro pudla. A jestli by se s tím nedalo něco dělat. Což by se asi dalo. Ve většině případů... ale k nevěře se vyjadřovat není ode mne fér, protože jsem toho názoru, že v životě se stane fůra daleko horších věcí, než nějaká nevěra. Nad tím se dá mávnout rukou. A souhlasím s tím, co bylo již řečeno - přátelství je někdy víc než láska. Stokrát radši budu mít spolehlivého přítele, co spí občas s jinejma, než absolutně věrného muže, který mě ale vlastně ani nemá rád... 
Tohle je strasne smutne cten
i...30 let spolu, 2 deti, 3 vnoucata vsechno v zivote jsi delala tak jak se ma
...pracovala, vychovavala, starala se....A ted jakoby to bylo nic a on je to vlastne cely Tvuj zivot....Pokud budes chtit, aby Tve manzelstvi prezilo ten karambol (jak jsi psala) tak to prezije... Verim, myslim si...Po tolika letech...Ono to asi nebude znit tak hrdinsky, ale nejak bych se snazila za tim udelat tlustou caru a dal se v tom nepitvat... Manzelovi bych rekla, ze to opravdu musi ukoncit!!! To co jste prozili to Vam nikdo nevezme to s nikym jinym neprozije...Taky bych se nestavela do role obeti, ublizene, ukrivdene to mu nedej najevo...Hlavu vzhuru
...Kdyby to nechtel ukoncit tak bych se snazila zustat prateli bez nenavisti, zloby...i ten rozvod tak potichu, kdyz uz to musi byt
...Nakonec mozna zjistis, ze to tak treba ma byt - poznas nekoho, kdo bude vice bliz Tve dusi
...Jinak ja myslim, ze u Tveho muze je to opravdu spise o egu...ze na to jeste ma, dokazuje si neco...Neverim, ze je to laska neco opravdoveho....
Zas na druhou stranu při dnešním věku čupr babek je v 55 vcelku slušná šance, že má Běta před sebou 25 let aktivního života, pokud je ten typ. Kdyby jí někdo řekl ve 30, že nemá cenu měnit zaměstnání, že už to má do důchodu nějak doklepat, tak na něj bude koukat jako na blázna.
Taky je tu možnost si s manželem sednout a říct mu na rovinu, co ví. A nedávat ultimáta, a sliby co ona. Jen se zeptat co on. Jak si to teda představuje. Poslechnout si to objektivně, a říct co je přijatelné pro ni, jen s upozorněním, že jeho představy musejí být reálné, že domácí servis a milenka jaksi nefungují, že může mít jedno nebo druhé.
Nevíme, kam je Běta ochotna zajít. Jestli společné soužití pod jednou střechou coby přátelé a každý svůj život ještě mimo je to pro ni lepší než přijít o manžela, jestli je pojí víc než rozděluje. I tak to někdo může mít.
A nebo pánovi dojde, že se musí konečně rozhodnout.
.jpg)
kubikm: 16:45 
kubikm: souhlasím s Tebou... a když se vrátíme ve vzpomínkách... chceme po
-nácti letých, aby se uměli rozhodnout pro zaměstnání, studia, aby pevně stáli na nohou a žili zodpovědně svůj život.
Potom nám přibudou roky a našim dětem ukazujeme, jak umíme být trapní a ještě k tomu od nich žádáme porozumění. 
.gif)
on to člověk v 35 bere jinak než v 60 , já bych se taky nerozváděla, teda pokud by on nechtěl.....ale kde by se měl tak dobře, že....kdo by ho s takovou láskou a péčí opečovával a tak dobře mu vařil, myslím toho mého pána co mám doma...
modroočka - 2.8.2011 16:03
i já si to myslíme
jak zpíval Petr Rezek
přátelství, to je někdy víc než láska...manželství bez přátelství těch dvou je prostě k ničemu...
Juana: 13:26....Kočkomilka: 13:32.....
jestli jsi dala ultimatum a on se jaksi nezalekl, je na čase přejít do fáze splnění vyhrůžek. Jinak to nepůjde, z tebe bude jen ufńukaná kňoura, která vyhrožuje, ale neplní.
Co to znamená dala jsem ultimatum, v článku jsou jen tvoje sliby: " pokud ho splní zapomenu a budem žít, jako by se nic nestalo". Evidentně ho tvoje ultimatum moc nebere a ani se nebojí. Takže si vzpomeň čím jsi vyhrožovala a dej s do toho :-)
YXH: jo, máš pravdu... a víš, co je zajímavé? Sotva my lidi získáme jistotu (ve vztahu, máme zajistěnou budoucnost, dostatek peněz, bydlení a odrostlé děti) a opět větší volnost, jakobychom ztratili úctu k tomu s kým jsme toho dosáhli.
Takoví lidi, podle mě, nepochopili smysl života. Místo aby pokračovali dál, vracejí se startovací bloky...
Markýza - 2.8.2011 10:44
jsi mužatka, že jsem se tě dotkla. Mohla jsi se trochu zamyslet nad tím co asi chci říct a né hned útočit.Jasně že ty děti vychovala i pro sebe a určitě s láskou a chtěla je. Vůbec jsem nerodila děti jen pro mého chlapa, ale těšila jsem se na ně. Velice by mne mrzelo, když by měl začít trochu bezstarostný život, manžílek by si ho chodil zpestřovat jinám a já bych mohla dále plnit úlohu spokojené hospodyńky. Snažit se šetřit, moc se nerozcapovat to páni dost často přivítají.
Vím že maminky brečících dětí, dost často samy nevyspalé se snaží svému muži zajistit klid a pohodu. Což je ani náhodou nenapadne to třeba o víkendu vrátit. Vím také že to co v jedné rodině vyhovuje, může v té druhé být naprostá katastrofa.
Nepíšeš nic špatného, ale mohla jsi to napsat bez adresy. Jak víme, tak na každý příběh, který se tu píše je plno názorů. Mnohdy to pisatelka napíše ve zkratce a tak pokud si nejsem úplně jistá tak neůtočím jmenovitě.
Ono je i na diskutování to nechat ho odejít bez rozvodu. Když by nadělal dluhy jeden jak druhý tak jsou v tom oba dva.
modroočka: 2.8.2011 5:05 Prave, kdyz on uvidi, ze neni domaci pipinka, ktera ceka na to az se vrati domu, ze vlastne je porad pekna zenska o kterou by meli zajem jini, tak asi taky zmeni nahled.
Kadla: jsi sam a toužíš po spřízněné duši a jsi pro ni ohotná něco obětovat. Ale přece neobětuješ sama sebe,svoji osobní svobodu proto,že původně tvoje spřízněná duše se příbuzní u zcela jiné duše. Já to cítím tak,že kdybych já byla v postavení Bětky,tak bych si asi pobrečela,ale pak začala ŽÍT. Nezajímalo by mě,jestli je uvařená večeře a vyžehlené prádlo,slepá okna by mě nechala chladnou, ale věděla bych,na který fim se vypravím,kde mají letos nejlepší zmrzlinu a jaký nový stroj mají ve fitku.
