Jsem rozvedená a neumím se vyrovnat s křivdou
.jpg)
Dobrý den všem. Vím, že většina lidí tady píše, protože chce pomoct s nějakým problémem. Já se spíš potřebuji vypovídat. Mám pocit, že svou rodinu a své kamarádky už tím moc zatěžuji, a asi je problém, že nedokážu myslet na nic jiného. Asi už jsem s tím protivná, uvědomuji si to, ale prostě mě to trápí, tak se nezlobte, že to vypovím tady vám.
Žili jsme, jak jsem si já blázen myslela, v pěkném manželství 13 let. Narodily se nám dvě děti, starší syn a mladší dcera. Manžel byl vždycky organizačně schopný, a tak se dal na podnikání. Firmě se dařilo a začali jsme na tom být finančně docela dobře. Manžel koupil druhé firemní auto, zařídil nové kanceláře. Já jsem zaměstnáním účetní, dělám v jedné větší firmě. Manželovi jsem taky po večerech vedla účetnictví. Bylo nám dobře, aspoň jsem si to myslela.
Když mi manžel oznámil, že odchází za jinou ženou, která s ním čeká dítě, málem jsem zkolabovala. Byl to pro mne blesk z čistého nebe. Teprve až půl roku od rozvodu jsem se dozvěděla, že už za našeho manželství mi byl permanentně nevěrný. Neměla jsem o tom ani tušení.
Pravé peklo nastalo po tom oznámení. Druhý den, když jsem byla v práci, manžel odstěhoval většinu zařízení, co mělo nějakou cenu, včetně televize a počítače, co dostaly děti k vánocům. Děti to obrečely, já byla vzteklá. Odnesl taky celou krabici, ve které jsem skladovala účtenky za věci v domácnosti. Doma nám zůstal skoro holobyt. Než došlo k rozvodu, což trvalo asi půl roku, manžel s pomocí svého právníka udělal nějaké transakce, jejichž pomocí firemní peníze převedl jinam, takže když jsme se pak rozváděli, byla firma účetně jakoby ve ztrátě a můj právník, kterého jsem měla přes jednu bezplatnou poradnu, nebyl schopen (nebo se mu nechtělo) dokázat, že firma měla za našeho manželství na účtě 3 milióny, o kterých jsem jako účetní samozřejmě věděla. Firemní auta manžel fiktivně prodal kamarádovi, takže jediné, co mi po rozvodu zbylo, byl náš původní byt po mých rodičích ve starém činžáku. Všechny rodinné peníze jsme měli ve firmě, a to si manžel moc chytře ošetřil. Soud se tím dál bez důkazů zabývat nechtěl. Měla jsem ještě možnost najmout si nějakého detektiva a lepšího právníka, tak bych asi nějaké peníze vysoudila (kdyby se prokázalo, jak to celé bylo), ale neměla jsem na to peníze, právníci si berou běžně až tisíc korun za hodinu, a tak jsem to nakonec vzdala, i když mi přátelé říkali, že jsem blbá. Prostě jsem se smířila s tím, že musím s dětmi začít od nuly, úplně znovu a jinak. Jen pro zajímavost - manžel si pak za ulité peníze postavil honosný dům, který ovšem napsal pro jistotu na svou novou manželku. A alimenty mu soud vyměřil - vzhledem k fiktivní ztrátě firmy - jen minimální.
S odchodem manžela a s následným rozvodem jsem se vyrovnávala hodně špatně a dlouho, s jeho podfukem ohledně rodinných financí o něco líp, ale co mě teď nejvíc trápí, je, že vůbec nemá zájem o naše děti. Jakoby rozvodem za sebou udělal tlustou čáru. Má teď novou rodinu a naše společné děti ho nezajímají. Syn se s tím jakžtakž vyrovnal, ale dcerka, která na něm jen visela, se pořád ptá, kdy tatínek přijde, jestli k němu může jít, proč jí nedal nic k narozeninám. Když se s ním jednou za čas vidí, je strašně nadšená, o ničem jiném pak dva týdny nemluví. Když jí při jedné návštěvě dal bonbóny, měla je měsíc vedle postele a nechtěla je sníst. Prý aby se na ně mohla dívat. Je mi to strašně líto. Volala jsem mu a vysvětlovala, že dětem chybí, ale neměl zájem. Prostě už žije jinak, jinde, s jinou ženou a jiným dítětem. Navíc mí rodiče už nežijí a babička s dědou ze strany bývalého manžela o děti taky zájem nejeví, stejně jako jejich otec. Takže děti mají jenom mne a strýce, mého bratra.
Od rozvodu to jsou už tři roky a ještě pořád to asi nemám úplně zvládnuto. Jsem sama a mám v sobě nedůvěru k mužům, asi už se bojím zamilovat. Navíc jsem skoro pořád v práci, v tom našem účetním babinci, takže ani šance na seznámení nejsou nic moc. Volný čas se snažím trávit s dětmi a všechno jim vynahradit. Jezdíme spolu na kolech a chodíme do přírody, na bazén nebo do kina. Ále já, i když se před dětmi snažím být vyrovnaná a v pohodě, v sobě to pořád nesu. Když jsem někde s přáteli nebo s rodinou, začnu o tom za chvíli mluvit, nemůžu si pomoct. Myslím, že už jim tím lezu na nervy. Nevím, jak se svých pocitů zbavit. Jo, zapomněla jsem napsat, že jsem po odchodu manžela brala rok antidepresiva, napsal mi je psychiatr, protože jsem se zhroutila. Teď už je neberu, ale o moc líp mi není... K psychologovi jsem taky chvíli chodila, ale nepomohlo to. Pořád se cítím mizerně, hlavně kvůli dětem a jejich trápení. Dcerka se stále ptá na tatínka. Jak jí mám vysvětlit, že je vlastní táta nechce? Omlouvám se za asi zmatené popsání mých pocitů, ale jediné, co mi trochu pomáhá, je se z toho vymluvit.
18.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem rozvedená a neumím se vyrovnat s křivdou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Milá K., si tu určitě všichni umíme představit, že rozvod není lehký, zejména když přijde tak nečekaně a drasticky sníží životní úroveň Vás a dětí, nicméně budete se muset nejen vyrovnat s tím, že Váš bývalý muž byl s odpuštěním křivák, ale taky že od něj neuvidíte nic než tu almužnu. Vezměte tak, že máte možnost Vy i děti společnými silami ukázat, že jste schopni fungovat i bez vašeho úspěšného otce. Děti mohou doma pomáhat, Vy můžete na brigádu, mělo by vás to stmelit, budete tím víc potřebovat jeden druhého. A zejména Vy byste měla sama sebe nasměrovat tím směrem, abyste jednou , až ta nová Vašeho BM vykopne z jeho domu, co jí dal, že ve Vás hodně ztratil a že se bez něj obejdete. Stěžovat si po známých sice můžete, oni Vás jistě politují, ale to je asi tak to jediné, čeho se od nich dočkáte. To ostatní zbyde stejně na Vás. A je škoda život utápět vzpomínkami na to, co bylo a živit v sobě křivdy. Život půjde dál, svět se točit nepřestane, jen Vám ty roky ulítnou - a škoda jich, ne? Držím Vám palce.
Uf...co na tohle říct?
Prostě s nikým si nemůžeme být jistý. Ani manželství nám nezaručí doživotní záruku na partnera a ještě žádná pojišťovna na tuhle "ztrátu" nevymyslela pojistku, neb nikdo nám nepatří. Docela ráda bych slyšela obhajobu druhé strany, neb počínání tvého bývalého manžela mi přijde jako ta nejhorší POMSTA.
Zkus popřemýšlet o tom, co jsi dělala v tom vašem vztahu špatně...něco prostě nebylo v pořádku a možná je to právě v té písničce, jak tu již níže někdo připomněl..."v lásce vyhrává ten kdo má rád míň".
A neboj, děti se přizpůsobí
...ani já neměla svého otce doma a ani na nás tři děti si nevzpomněl a časem jsem si nevzpomněla ani já na něho. Děti jsou velice tvárné a přizpůsobivé, pokud jim dáš lásku ty, nějak tím vším nebudou dlouho trpět, pokud je tedy z tou tvou křivdou nebudeš přikrmovat.
A co s tebou? Koukám naše psychologické poradny stále stojí za starou bačkoru.
zkus si někde pořídit knížku od Kurta Tepperweina s názvem " Za to můžeš ty!", třeba v ní najdeš radu pro tvůj další vztah když už ne pro tady ten ztracený. Hodně štěstí
.gif)
kareta: 
"nechat ho orosit" je ten nejprijatelnejsi zpusob
Jinak, vsechno uz bylo receno dole
mam-ča: ano, dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. A jak to vypadá, životní úroveň otce je dosti vysoká. Jsem přesvědčená, že zvýšení alimentů by nebyl problém (jestlil je má vážně nízké, jak K. píše).
O zvýšení alimentů lze žádat až tři roky zpětně. Jestliže se majetkové poměry exmanžela tak pronikavě zlepšily (nový dům), měly by to pocítit i jeho děti z 1. manželství.
Neboj se, do příjmů jeho nové rodiny se započítává i příjem jeho manželky č. 2. A jestli je tak bohatá, že má na nový dům...? 
A nefňuká holčička taky proto, že vidí tebe, že ses s tím pořád nevyrovnala? Děti to vycítí. Nedá se nic dělat, v tomto případě se musíš před dětmi trochu přetvařovat, třeba časem přijdeš na to, že už máš takový pocit opravdu.
Nesnažila bych se otce omlouvat, vymýšlet si, že má moc práce, že ji má pořád rád ,ale nemůže za ní přijet. Protože tak to není a nakonec tím holka jen trpí. Zkusila bych jí to přiměřeně vysvětlit, ale tak, aby si to nezačla dávat za vinu. Tatínek nechápe, jaká úžasná holka je, jeho chyba, obejdeme se i bez něj.
Možná bych ho zkusila i donutit, ať dětem jasně řekně, co od něj můžou čekat, ale jestli by se to povedlo těžko říct. I když na druhou stranu můžeš být ráda, že se nepřetahujete o děti a on se nesnaží, aby je měl ve své péči. Jak popisuješ ty právníky, tak by se mu to mohlo i povést.
Jak tak otec přepisuje veškerý majetek na jiné lidi, docela se divím jeho důvěře. Hned mě napadlo, že se mu může klidně stát, že jeho nová manželka si najde jiného a on zjistí, že zas tak chytrý nebyl.
Ale po 3 letech už asi firmu ve ztrátě neudržuje, ne? Zvýšit alimenty by měly jít a jde to snad i rok zpětně.
Před pár lety jsi udělalal chybu, že jsi nezavolala policii, když jsi našla vykradený byt. Vše se mělo dělit na půl. Na druhou stranu, když jste si doma vybavili domácnost za firemní peníze, je jasné, že když se odstěhoval, tak si vzal i firemní věci. Jako jeho manželka jsi měla žádat o vyrovnání podílu na podnikání, protože byl ve firmě v době Vašeho manželství. Pokud jsi účetní, tak sakra spoustu věcí víš a měla bys vědět.
Rozkrýt účetní machinace není problém. Udělala jsi spoustu chyb a v době, kdy jsi měla bojovat jako lvice za sebe a své děti, tak jsi zpasivněla a nic.
Je to drsný, ale je to tak. Otec dětí je mizera a podvodník a ty sji neudělalal nic pro to, aby dopad na děti byl menší.
Dneska bys měla udělat tlustou přerušovanou čáru. Zapomenout na to dobrý, co s ním bylo a vychutnat si to, co můžeš.Padla tu rada pořádat o střídavou péči - on se orosí a ty s ním vyjednáš lepší finanční podmínky. Nebo zvednout alimenty. O majektu a jak to bylo víš nejlépe ty sama, takže tam by to zpětně šlo řešit - nebo ne. To my tady nevíme.
A teď to nejdůležitejší - zapomeň (sama nebo s pomocí odborníků) na stesky a ŽIJ. UŽIVEJ SI ŽIVOTA. Všechny ty dny, co ti utíkají pod rukama, ty už nikdy nezískáš.
jinak děvčata mají pravdu - chtělo by to právní poradu a zajistit pořádné alimenty, na sociálce mají právníka, který si nic neúčtuje za poradu, zkus zjistit, jaké máš možnosti
jestli máš možnost, zkus chodit na jogu...to není jen cvičení, ale i nová filosofie života
pokud chceš, aby se něco změnilo, změň se sama...zkus to
ublížil tobě i dětem, to bolí, chápu...ale dostal tě tam, kam chtěl
může říct - vidíte, takovou ufňukanou jsem doma měl...
on přeci není středem tvého života....to jsi ty, děti....a možná brzy někdo skutečný po tvém boku
určitě někdo v tém okolí se najde...ale zatím ho řečmi odrazuješ, víš?
držím palce, abys tu tlustou čáru udělala i ty
a dětem bych opatrně, podle jejich nátury řekla pravdu, že prostě tatínek...asi vědí, když jim sebral i dárky, co jim prve dal...děti nejsou hloupé
Holky mají pravdu, tahej co nejvíc peněz. Je to sice magořina-právník, soud,nepříjemné telefonáty, já bych na to nervy neměla. Ale proč mají děti doplácet i ekonomicky, že jo?
Kočkomilka: jj, mam podobny pripad v okoli, holcicka visici natitinmovi, co ji ma jednou za 14 dnu, jeho nova lady ji nemuze vystat tak ji tatinek odlozi na hlidani v ramci "jeho" víkendů jak muze... jak se byl schopen hat o stovku na alimentech ani rozebirat netreba...halt takovyhle pitomecku jsou tisice...
Představte si,že jste vyhořeli a manžela odnesli mimozemšťané....Prostě je vše,co tvořilo vaši jistotu a domov pryč a nevrátí se nikdy víc....Plačte,trhejte si vlasy,drásejte nehty obličej,tlučte hlavou do zdi....a mezitím si budujte úplně nový život,nenavazujte na nic,co bylo! Děti už dávno poznaly,že otce mají jen na papíře,takže zkoncujte s nějakými nadějemi,stoupněte si pevněji na zem a odražte se ode dna! Vaše duševní zápasy si pište a jednou týdně je roztrhejte,spalte a představte si,jak vašeho smutku a špatných myšlenek ubývá,až jednoho dne se probudíte a budete "jiná,nová".Pak potkáte i jiného muže. Váš bývalý,zrádce a zloděj,podvodník a padouch,bude náležitě potrestán již brzy.....Porušil rovnováhu a ta se brzy obrátí na jinou stranu a on si odpyká,to je jistota! Nyní se hlavně hodně s dětmi procházejte v přírodě a věnujte se jen přítomnosti.
.gif)
kareta: přesně, dři ho z peněz, začíná škola, děti potřebují věci tak ať zaplatí , zmetek.....
Souhlasím s příspěvky pod sebou. Že je to hajzl, to je fakt.A taky věřím, že se mu to jednou vrátí.
S tím majetkem už asi nepůjde nic udělat, ale co by určitě šlo, zažádat o zvýšení výživného. Jestli máš zájem, napiš mi do vzkazů na sebe spojení,s tímhle bych ti pomohla - mám v tom značnou praxi.
dětem nic nevysvětluj, tohle nech na tatínkovi, ony to pochopí. Požádej o střídavou péči nebo o vyšší alimenty. Oznam mu to. Aby se trochu orosil.
