Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Po dvou letech hledání práce se mi konečně podařilo jednu najít. Když můj předchozí zaměstnavatel zkrachoval, myslela jsem si, že nebude takový problém najít si jinou. Mám vzdělání, zkušenosti i praxi, jenže první a jediné, co všechny zajímalo, byl můj věk. Číslice pět, kterou začíná, byla pokaždé konečnou stanicí ještě dřív, než jsme vůbec vyjeli. Ustupovala jsem ze svých nároků a nakonec byla ochotná jít třeba k hadru, hlavně mít stálou práci, jakoukoliv.
Teď se mi to přání splnilo, ale přesto nejsem šťastná. Pracuji v zahraniční firmě, kde je dril, jaký jsem v životě nezažila a který mi připadá nedůstojný a ponižující. Zaprvé prvně zažívám, co je takzvaný openspace. V obrovské místnosti nás sedí kolem sedmdesáti, nemáme kousek osobního prostoru, nesmíme mít na stole ani žádné osobní věci, natož třeba pití, co kdyby se to prý vylilo do klávesnice. Když někdo telefonuje nebo probírá něco nahlas, je to pro ostatní, nebo minimálně pro mě, hodně rušivé. Ale stejně tak mám zábrany já řešit cokoliv před ostatními. Před námi sedí na vyvýšeném místě vedoucí, ale působí spíš jako dozorce, který hlídá, jak kdo pracuje. Někdy z něj mám pocit, že začne procházet uličkou a mlátit nás pravítkem přes prsty. Ale budiž, chtěla jsem práci, mám práci a za ulejvání mě nikdo platit nebude.
Daleko horší mi připadá, že máme hlídaný i odchod na toaletu, který se zapisuje do výkazu práce a hlídá se, jak dlouho a kolikrát kdo toaletu navštívil. Na jídlo a pití máme vyhrazený koutek, kde všichni stojí u zdi, protože míst k sezení je nedostatek, a rychle do sebe cpou nějakou housku a kafe. Jídlo docela chápu, ale nevím, proč si nesmíme vzít s sebou pití. Nedokážu vypít kelímek horké kávy nebo čaje během pěti minut. Když je hodně teplo, mívám často žízeň a je mi hloupé dovolovat se každých pár minut, jestli se můžu jít napít.
Připadá mi to velice ponižující a lidsky nedůstojné. Zpočátku jsem si myslela, že si zvyknu, hlavně, že mám práci. Jenže místo aby to bylo lepší, je to přesně naopak. Každým dalším dnem chodím do práce s větší nechutí, když odcházím, nepřipadám si jako člověk, ale jen jako pracovní jednotka, spotřební zboží, novodobý otrok bez kousku cti a vlastních práv. Za jiných okolností bych zřejmě dala výpověď a našla si práci jinou, ale teď jsem v situaci, že si nemohu vybírat. Jenomže už skoro každý večer brečím, bojím se tam chodit, jsem vystresovaná a hlavně totálně frustrovaná. Mám pocit, že nemám žádnou lidskou hodnotu, přestávám mít jakoukoliv chuť do života, jakékoliv volno prožívám v hrůze, že za několik hodin se zase stanu jen strojem se sériovým číslem.
Nevím, co s tím. Do důchodu mi ještě zbývá pěkná řádka roků. Snažím se hledat si jinou práci, ale není to snadné. Dopadám stejně jako předtím a navíc mám problémy s uvolňováním se na pohovory. Jenomže si nedokážu představit, že bych tady mohla vydržet až do konce. Mám pocit, že jsem se dostala do jakéhosi kruhu nebo spíš spirály, která mě táhne dolů a ze které není jak vystoupit. Poraďte mi, co mám dělat. Dá se na takové pracovní prostředí někdy zvyknout? Nebo mám radši odejít a smířit se s tím, že budu jinou práci hledat jen velice těžko a nakonec mít třeba jen nějaký minimální důchod?
29.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 124 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Markýza - 29.8.2011 17:16 docela zírám jak umíš být sprostá a hned přijdeš s nadávkama. No, leccos to o tobě vypovědělo. Myslím, že nemám potřebu v budoucnu diskutovat s někým, kdo místo normální diskuze hned lidi označuje nadávkami. já jsem ti nepříjemná a mě jsou nepříjemní lidé, kteří místo argumentu požívají nadávky. Takže se se mnou jistě ráda shodneš na tom, že my dvě již spolu diskutovat nebudeme.
Koukám, že tady je to rozhádané jak ve vládní koalici 
Almega: rika ti neco pojem kybersikana?
.gif)
Almega: neškodná jen potud, pokud ti nikdo nevyhrožuje....
Almega: ha...se stejně netrfím i kdybych chtěla....
Ha,co jako??? Písemně snad ani nejde se do někoho trefovat,každý zde má právo si napsat,jak to on vidí,nechápu,proč by se mělo za nějaký názor chválit a za jiný osočovat...Je to všechno stejně jen teorie....a v podstatě neškodná zábava!!!
Stanik: dyk říkám...nové poznatky...
.jpg)
Stanik: 
v poho
sharon: ano o te nadsazce, resp. ironii to napsala kamardka.. a velmi to vystihlo situaci u tebe i u Jadvinky.... takze tim to se Markýze omlouvám, ze jsem si pujcila jeji hlasku... 
ona i ta Jadvinka má svým způsobem pravdu....
Stanik: když si to myslíš, brát ti to nebudu......zrovna teď jsem to o té ráně mezi oči někde četla, takže se nemusíš opakovat....to víš já tě čtu a sleduju všude abych se poučila....přece jen mládí přináší nové poznatky.....
sharon: jooo, nekteri halt nepoznaji nadsazku, ani kdyz je trefi mezi oci, ze?
vase zle sliny jsou tu povestne a spoutu holek prestlo chodit, nebo se vyjadrovat, jen kvuli tomu, ze vy dve s evropkou, utocite na kazdeho, koho si zrovna vase particka ( vimke kdo jsou dalsi, ze...) vybere.. a to bezduvodne.
holky myslím že si nemáme so vyčítat.....dyť vy konkrétně vy dvě děláte to samé.....to samé v růžovém, nemyslíte ?.........Markýza: vaše vyhrožování je úsměvné.....kdysi jste mi napsala že něco sedí jako prdel na hrnec.....a vy konkrétně se navážíte do kdekoho, asi to tak nemyslíte je to jen váš způsob vyjadřování aStanik: ty se nech holka být taky nejsi svatá a bezchybná byť si možná o sobě myslíš opak......prostě vy jste nejchytřejší, nejkrásnější a bůhví co ještě....budiž vám to přáno.....Markýza: a všude nepřipomínejte tu zakomplexovanou krávu.....to je zbytečný........ dyť vy taková přeci nejste.....
sharon: 11:23 jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá - mmch není to tak docela dávno, co jste proti mně použila něco, co jsem řekla někde úplně jinde a v naprosto jiné souvislosti, sprostě a uboze jste se navezla do mých přátel, do lidí, které vůbec neznáte a kteří vás vůbec nemusí zajímat. Takže laskavě prosím - a už po několikáté, dejte mi pokoj. Nemám na to náladu a vlastně ani nervy, se tady dohadovat s nějakýma dvěma panima, které si prostě krátí čas urážením a osočováním a - ano, klidně to řeknu - šikanováním druhých. Napsledy. Ještě jednou budu váma, pani sharon, nebo pani evropkou napadena, urážena nebo šikanována, tak to budem řešit jinde a jinak!
Hezký den vám přeji.
sharon: neměj péči, jsem v klidu. Co me fascinuje, jak si vzdycky nekoho vyberete a sijete do nej, aniz by se svami bavil, nebo vas osocoval stejne jako vy jeho ( pokud tak ucini , tak az po sprostem utoku ze strany vasi povedene particky).. ubohe, sproste.. ale neprekvapuje me to, prdetim jste meli na paskalu me a jine , ted to odnasi markyza, jen proto, ze nema shodne nazory s vasi partickou.
