Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zajímavý příběh. Já to měla ve své staré práci dost podobně. Jedna kolegyně se mě z mé pozice snažila vyštvat za každou cenu. Bohužel se jí to nakonec povedlo a já skončila bez práce. Dnes jsem za to ale ráda, protože nebýt toho, tak by mě asi nikdy nenapadlo rozjet si své vlastní offshore podnikání. Jak to funguje je skvěle popsáno například tady: https://crfinance.cz/offshore-spolecnost-se-vyplati-i-vam/

Co takhle ten klacek zvednout a bacit ji s nim po hlave

Ještě jsem si vzpomněla na minulý VPP, kde se lidi docela střídali. Jednou nastoupilo děvče o generaci mladší. Neměla jsem s tím problém, se všemi ostatními jsem si tykala taky, ale tahle byla tedy něco. Celou pracovní dobu seděla na internetu, vykecávala se se svými návštěvami, nebo prostě odešla si něco koupit k jídlu. Její nejdelší pauza byla hodinu a půl a to už jsem ji šla hledat, jestli se jí něco nestalo. Marně jsem čekala, kdy se chopí nějaké práce. Byla jsem na všechno sama a byly to vlastně tři činnosti, kdteré se navzájem prolínaly. Od objednávání po obsloužení klientů, práce s technickým zařízením, pokladna i úklid. Po několika dnech se mě optala šéfka, jak jsem s ní spokojená. Po pravdě jsem řekla, že když ji k něčemu vyzvu, odpoví klidně, že to neumí a nehne se. Tak že všechno dělám já. Ono učit někoho i při frmolu desítek zákazníků by i šlo, ale to by tam musela být a aspoň se na mě koukat! Zeptala se té nové a ta jí řekla, že JI K NIČEMU NEPUSTÍM. Bylo mi doporučeno, abych se starala o svoji polovinu práce a tamto nechala jí. Tak jsem to udělala. Takový čurbes, co jsme tam tedy nechaly, ten byl na vyhazov nás obou. Za nějaký čas šla ona. Já to zvládala sama...tak se ještě ušetřilo, aniž by se mi přidalo...jo.

PEGG - souhlasím, někdy se to nepodaří napsat ani tak jak bylo myšleno, vyzní to jinak.

sharon - 12.9.2011 15:55 - jj, bohužel mám taky někdy pocit,že místo toho, abychom si tady pokecaly, vyměnily názory (byť protichůdné) tak tady padají urážky a osočování Bože, přeci to, že nemám na věc stejný názor jako paní xy ještě není důvod k posměchu. Naopak, někdy pohled z opačného úhlu může být prospěšný.

Některé tu dost tvrdě dávají znát svůj přístup k nováčkům. Kolik samy zaplatily za rady od svých starších kolegů, které jim předali. Možná nějaký kolega nováček čekal na radu, ale jeho starší kolegyně byla tak zaneprázdněná popisováním jakýho,, blbce´´má za kolegu, že na radu nezbyl čas, pro jinou náplň v pracovní době

Já jsem tedy asi z jiného světa, ale ve firmě, kde je konkurenční prostředí a nevstřícné kolegyně bych pracovat nechtěla. Souhlasím, že do práce se chodí pracovat, to je snad jasné, ale taky tam člověk tráví 3/4 svého bdělého stavu, takže by se tam měl cítit dobře.
Byla jsem mockrát v pozici toho, kdo přišel nový a nic neuměl a jen jednou jsem se setkala s tím, že kolegové "neměli čas" mě zaučovat. Bylo to děsné, nevěděla jsem si absolutně rady a mockrát jsem to obrečela. Naštěstí se pak vyskytlo jiné místo, po kterém jsem hbitě skočila, už jsem tu práci kdysi dělala a kolegyně byla hodná a všechno, co bylo nové nebo jinak mě ochotně naučila. Několikrát jsem též zaučovala někoho nového a vzhledem k tomu, čím jsem si sama prošla, jsem mu všechno ráda vysvětlila a ukázala, třeba třikrát, když to bylo nutné.
Zuzaně bych poradila, aby před šéfem a kolegyní zavedla řeč na zaučování, ať to šéf té protivné bábě řekne pěkně sám, že ji má práci naučit. To by mělo být normální a standardní slušné chování. Ale baba se asi bojí o svoje místo, tak se snaží aby Zuzana dělala samé chyby a šéf ji nakonec vyhodil.
Zároveň být Zuzanou,bych se poohlížela i po jiném místě.

No snad je stále Tvým vedoucím šéf? Musíš trvat na pořádném zacvičení, jinak to odskáčeš výpovědí, protože nebudeš kvatitně pracovat. Když s Tebou kolegyně odmítá komunikovat, dej jí písemně dotazy, ať to udělá neverbálně. A upozorni ji, že když Ti něco špatně vysvětlí, přidělá práci sama sobě. Oběma by vám snad mělo jít zejména o to, abyste měly práci, ne? Také nám přišla před pár lety nová kolegyně a také byla v tandemu s jednou zaběhlou, co to brala jako pod úroveň dostat ji do týmu. Tak ji hodila přes palubu a nepoučila ani o nejzákladnějších věcech. Ta nová to nesla těžce, ale protože jí šlo o to, místo neztratit, fakt se snažila. Ostatní dělaly, že to nevidí, proč by si měly přidělávat práci, žejo. Řekla jsem jí, když něco nevíš, přijď za mnou. Dělala to tak a byl pokoj. Že se pak skamarádily a postavily se jednou docela ošklivě proti mně v situaci, kdy bych to nečekala, to je zase věc druhá. Pak jedna druhou prokoukly a nyní jsou vztahy na profesní bázi a šmytec. Do práce nechodíme za kamaráčoftem a pokecem, ale pracovat. Přijít o zaměstnání si dneska může málokdo dovolit. Tvá kolegyně si asi nezuvědomuje, že i ona někde začínala a potřebovala pomoct. A že až půjde do důchodu, mohla by se pak občas za Tebou přijít podívat a najít otevřené dveře. Je to lepší, než si je dopředu zabouchnout pozicí - já tu jsem x let, kdo je víc.....

Bellana: super

Riki: jj, přesně
Hele a dovedeš si představit, že já mám problém v tom, že odchytávám od lidí jejich vady řeči a vůbec řečové zvláštnosti? Víš jaký mi to dělá problém, když třeba jednám s takovým člověkem, jak ho popisuješ - a že už jsem s pár jednala a jednat ještě budu - TO je potom průser a mají se právo cítit dotčení a uražení, když já se začnu zakoktávat taky - nebo ráčkovat, syčet a podobně.

modroočka: Jeden náš externista se podivil nad tím, jak příjemná atmosféra je v naší firmě, jak si vycházíme vstříc a jak se vzájemně respektujeme. Při naší práci musíme hodně spolupracovat. Každý z nás má svůj kus, který je v jeho kompetenci, ostatní ho mají k nahlédnutí, problémy umíme řešit společně a svoje chyby neházíme na ty druhé. Jsme tým a jako soukromá firma musíme pracovat tak, abychom se uživili. Je normální, že se každý zeptá i víckrát na něco, co dělá jednou za půl roku, ptáme se všichni a nikdo na nikoho nekouká skrz prsty. Ale jde o dotazy a pomoc, nepřehazujeme si zodpovědnost. Jenže ten, kdo si myslí, že ho budeme pořád vodit za ručičku, od nás znechuceně odchází ve zkušební lhůtě a nemůže nám přijít na jméno (pár takových bylo, kluci i holky, holky pak tvrdily, že jim závidíme mládí a krásu a že našim mužům vadilo, že nebyly přítulnější). Po měsíci se musí umět orientovat a jeho otázky musejí být věcné. Po třech měsících už čekáme aspoň nějaký přínos. A když se přínos nedostaví do roka, tak nám nevadí, když mu šéf neprodlouží smlouvu, i když nám to přidá práci se zaškolováním dalšího člověka. Do práce si nechodíme popovídat, ale vydělat na živobytí. To, že nás práce baví a že spolu dobře vycházíme, je příjemný bonus.

punh: sorry ale někdy to ten ústav připomíná i tady....

Markýza: v jednom zaměstnání jsem měla tělesně postiženého šéfa. Vysokoškolsky vzdělaný muž, ale jeho postižení se mimo jiné projevovalo i tím, že se mu občas "zapletl jazyk" - zakoktal se, zamotal slova dohromady a už nebyl několik minut schopen sdělit souvislou myšlenku, než to trochu vyrovnal. Zhusta se mu to stávalo právě při telefonování. To mi pak podával přes stůl přístroj, ať hovor dokončím za něj, a sám se hroutil pod stůl v záchvatech smíchu, což komentoval slovy "Ústav! Budou si myslet, že jsme tady ústav!" a jinými podobnými hláškami. Z čehož plyne, že ne každej se hned urazí, že.

Markýza: tak to se omlouvám, že jsem to špatně četla, nicméně mě napadlo, že to je dost drsný přirovnání - napsané to tak vyznělo

ano, slušnost, tolerance a podobně....máte pravdu, jenže je velkej rozdíl zaučovat a zaučovat.......zaučovat týden, 14 dní, nebo půl roku kde ti tvoje práce stojí nebo se hromadí.......dnes to fakt nejde srovnávat s tím co bylo před dvaceti lety....taky jsem zaučovávala, ale někdy to fakt nešlo a byla to hra na nervy......