Manžel si chce pořídit psa
Ahoj, jmenuji se Marie a je mi 46 let. Jsem už 21 let vdaná za báječného muže a bydlíme spolu v menším panelákovém bytě 2+1, který jsme si před dvěma lety velice pěkně zrekonstruovali a zařídili. Žijeme velmi spokojeně, už jsme se dávno smířili s tím, že nám bohužel nebyly dopřány děti. Máme pár dobrých přátel a de facto nám vůbec nic nechybí. Nebo jsem si to aspoň až donedávna myslela.
Před dvěma měsíci jsme „hlídali“ kamarádovu roční fenku kokršpaněla. Pro mě to byly dva týdny utrpení. Nejsem zvyklá na takový rušivý element ve svém soukromí, mám ráda svůj klid, své tiché večery nad knížkou a posezení 
s manželem nad sklenkou vína, svůj pořádek v bytě, věci na svém místě. Nejsem žádná fanatická uklízečka, ale pořádek je mi velice příjemný.
Nyní bylo všechno vzhůru nohama. Naštěstí se fenky ujal manžel, trávil s ní spoustu času a chodil s ní na dlouhé procházky ven. Občas jsem se k nim přidala a celkem se mi to líbilo, ale každý den bych to opravdu nechtěla. Fenka byla moc roztomilá a byla s ní legrace, ale také spousta starostí a škod na bytovém zařízení. Přesto se manžel s fenkou velice sžili a on pak těžce nesl, když ji musel vrátit.
Bohužel se stalo to, čeho jsem se obávala – před pár dny mě manžel seznámil s přáním pořídit si vlastní štěně. Ač ho mám opravdu moc ráda a chápu jeho touhu, v tomhle případě jsem v pasti. Jedná se o tak zásadní zásah do mého soukromí, že opravdu nevím, jak se k tomu postavit. Co byste dělaly na mém místě vy? Děkuji za radu.
27.1.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 118 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel si chce pořídit psa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kdyby manžel přišel s tím, že si pořídíme psa, tak skáču radostí. Bohužel u nás jsem to byla já ten, kdo chtěl psa. Je to ale náš miláček a ani jeden z nás na něj nedá dopustit. Jen tak mimochodem, když už jsme u tohoto tématu, tak se musím podělit o pěknou sbírku vtipů o psech - https://hobbio.cz/vtipy-o-psech/
Já jsem byla taky ze začátku proti, ale nakonec jsem si toho našeho miláčka hrozně zamilovala. Sama jsem mu pak dokonce i pořídila sledovací zařízení přes gps https://www.smartomat.cz/smartomat-gps-lokator-pro-psy-a-kocky-smt02/ , protože už si nedovedu představit, že bych o něj přišla...
Staráme se o pejsky s manželem už 15 let, za poslední dobu máme nejlepší zkušenosti s konzervami a granulemi Brit, když se podíváte na složení konzerv https://krmivo-brit.cz/cs/produkty/psi?productType=6798-konzervy, tak uvidíte, že jsou opravdu plné masa.
Dobrý den, máme doma nového psíka, zajímalo by mne, jak ho krmit? můžete mi poradit? jsou lepší konzervy, granule? nebo mu vařit?
Já pro našeho pejska, který nemá moc hustou srst kupuji tento šampon https://www.vetericyn-eshop.cz/cs/sampony/1601-penovy-sampon-pro-mene-hustou/
Kupujete si na to šampon? Nějaký speciální?
Já koupu podle potřeby.
Ahoj holky, prosím můžete mi poradit, jak často se koupe malý pejsek, co je převážně v bytě?
Hmmm, to je trochu problém, zkuste dát pejskovi vhodné pamlsky, uvidíte, že bude zticha: http://www.mujmazlik.cz/pro-pejsky/pamlsky-pro-psy
Už jsem to tu myslím psala, jsem jediná v práci, co nemá psa, čiliže ta zlá, co nemá ráda zvířátka a lidi, jenomže každý na to není nastaven, dávat měsíčně x korun za péči o němou tvář a věnovat část svojí energie zvířeti, co potřebuje venčit, pravidelně žrát a vodit k zvěrolékaři. Nemluvě o výcviku atd. Nikdy jsem neměla peněz nazbyt a času a energie taky ne. Péče o zahradu, panelový byt a dvě děti ležela vesměs na mně, muž byl velice vytížený a neuměla jsem si představit mít ještě psa. Ani omylem. Nyní bydlím sama a i kdybych byla sama jako kůl v plotě, psa prostě nechci. Znám a uznávám lepší trávení volného času. Po pravdě řečeno se mi obrací žaludek, když slyším, jak pes žere s pány u jednoho stolu a spí s nimi v jedné posteli, ovšem ať si každý dělá, co chce. Ale nenutí k tomu druhé. Mají taky právo k tomu cosi říct, když spolu bydlí. Manžel by si mohl mít psa na chatě, na zahradě, máte-li. A netahat ho domů. Nebo pomáhat v psím útulku. To by bylo smysluplnější, než otrávit společný život manželce, která tohle nadšení nesdílí. Neubráním se pocitu, že mu doma cosi chybí a proto hledá nějakou tu životní radost navíc....
Z vlastí zkušenosti vím, že z praktického hlediska záleží hlavně na tom JAKÉHO psa máš - měli jsme doma i ničivá tornáda a s těmi bys asi měla problém.
Teď máme čubinku, kterou jsme "zdědili" jako dvouletou s tím že si ji pořídili známí a prý "moc zlobí a oni na ni nemají čas". Nevím co si od psa slibovali, ale nikdy jsem nepoznala báječnější zvíře - čistotná, nic neničí, tichá jak myška, když si chci číst, zaleze na pelíšek a ani nedutá; mazlík, a ještě je hezká. Kdyby občas nepustila chloupek už by to bylo příliš ideální. 
Takže asi jediné s čím se člověk musí smířit je trochu náročnější úklid, jinak záleží na tom jakého psa pořídíte - doporučuji dospělého od někoho kdo se o něj už nemůže starat, aspoň hned vidíš jak je psík temperamentní a vychovaný. A pořád je lépe když manžel chce rozmazlovat psa než aby si na zábavu pořídil nějakou kočičku... 
.gif)
čokoládka: taky uz si neumim predstavit zivot bez psa. Jsem kocici clovek a prvni stene jsme vlastne zachranili od truchliveho osudu. No a jela jsem v tom na plne pecky. Milovala jsem tu cubinku a ona me silou predtim snad nepoznanou. Totalne prehodila muj zivot na jinou kolej a od te doby mame psa(vetsinou dva) porad. Taky mam rada v baraku poradek, musim holt sebou vic mrskat. Urcite se ale nezblaznim z nejakeho chlupu semotamo. Abych pravdu rekla, pripadaji mi zvirata cistejsi a vonavejsi nez mnozi lide. A potes koste, ze bych mela kolem sedesatky spatne behat
. Naopak, ti psi me drzi v kondici. Tak, jak me vitaji a miluji bezvyhradne, me nikdy zadny chlap nemiloval.
Ovsem je pes a pes. Pokud se nakonec prece jen rozhodnete pro nej, urcite musite venovat volbe pozornost. Tim nemyslim nutne cistokrevmou rasu, muj tata mel z utulku dva uz dospele psy a byli neskutecni. Strasne hodni, poslusni, vdecni.
Asi by si měli promluvit nad praktickým životem se psem. My máme psy velké, hlídací, zahradní, jsou tam od toho. Máme je rádi, vítají mne u plotu, když jdu domů, občas vyžebrají něco na zub, občas je máme v domě - když hodně mrzne, spí v hale, jinak spí na zahradě. Když někam jedeme, máe laskaou sousedku, kterou znají a která se o ně postará a náležitě je za tu dobu rozmazlí. Moje přítelkyně a její manžel, bezdětný pár přes padesát, si chtěli pořídit pejska a mají ho, Mají mylý domeček bez zahrady, pes s nimi žije, Mají ho už šest let a je to jejich člen domácnosti. Dokonce jsem zjistila, že si s nimi ani pořádně nepopovídám, protože každá druhá věta je o Beníčkovi. Jsou šťastní, že ho mají, jezdí s ním na hory, do Itálie na dovolenou, berou ho všude a nikde nemají problém. Ale ano, je to jako malé dítě, zabírá podstatě víc času, než naše telata zahradní, už jen proto, že je prostě pořád doma. Ale na druhé straně, taky zalehne do pelechu a spí, takže to není tak, že by ten pes vyžadoval pozornost pořád. To spíš oni mu ji pořád dávají. Chce to domluvit se. My se nedomlouvali, já jsem dítě paneláku a do baráku jsem se vdala, psi už byli a prostě se jen mění, jak odcházejí. Nedala bych ej za nic na světě, ale neumím si představit, že bych je měla v ložnici. Chápu, že pán chce pejska a je možné, že si neuvědomuje, že je to na hodně dlouho a třeba už taky za deset patnácl let se mu bude hůř chodit. Chce to probrat všechno, včetně toho, co se se psem stane, když se jim něco stane. Kamarádka "odkázala" jejich psa mně.
Psa do bytu - nikdy. A když si představím, že by mi vlezl třeba do postele, tak mám kopřivku. Ono je to věc názoru a zvyku. Naštěstí bydlíme v domku - takže žádný problém, ale také měl pes vyhrazeno, kam může. 
Já si nedovedu představit život bez psa... 
