Syn asi pokládá cizí dítě za vlastní
Máme třiadvacetiletého syna a jsme přesvědčení, že pěkně nalítnul své – dnes již – manželce. Ta ho podle nás jen zneužila.
Chodit spolu začali krátce po maturitě, vztah jim vydržel asi rok. Pak si ona našla jiného a rozešli se. Syn to těžce nesl, měl ji moc rád. O nové známosti nechtěl ani slyšet. Asi po necelém roce se k němu jeho bývalá přítelkyně vrátila, prý ho stále miluje a „tamto“ byl omyl. On byl šťastný a dali to spolu zase dohromady.
Po měsíci mu přítelkyně oznámila, že je těhotná. Zaskočilo ho to, ale postavil se k tomu jako chlap a vzali se. Svatbu měli malou, skromnou, jen s nejbližší rodinou. Ani ne půl roku po svatbě se jim narodila holčička. Nezdálo se mi to, podle mých propočtů přišla na svět v první půlce osmého měsíce, tedy předčasně, což tvrdila i snacha. Jenže na nedonošené miminko, vůbec nevypadala, vážila přes ti kila.
Syn byl šťastný, do malé se okamžitě zamiloval, samozřejmě byl přítomen u porodu. Vzorně se o svou ženu i dceru stará a žádné pochybnosti si připouští. Nám s manželem se to však nezdá. Jsme přesvědčeni, že malá není našeho syna, ale je důsledkem nevydařeného vztahu, který měla snacha v době, než se k němu vrátila. Napovídá tomu nejenom podezřelé předčasné narození, ale i podoba. Holčička je totiž tmavá, má hnědé oči a vlasy, zatímco jak náš syn tak snacha jsou modroocí blonďáci. Ani rysy nezdědila po žádném z nich, malinko je tam vidět podoba se snachou, ale to je vše.
Jsme z toho rozpačití. Samozřejmě nic neříkáme, ani synovi jsme nedali žádnou pochybnost najevo, ale v hlavách nám to vrtá. Tím spíš, že snacha se k němu nechová zrovna pěkně a neustále vyvolává hádky a rozevře.
Čím dál víc přemýšlíme nad tím, že bychom synovi měli naše pochybnosti sdělit. Není nám příjemná představa, že dělá hlupáka své vyčurané ženě a stará se o její dítě. Jenže je to těžké. On tu malou moc miluje, my ji taky máme rádi, přece jenom je to malé dítě, za nic nemůže. Nevíme, jestli by bylo vhodné do toho vrtat. Na jednu stranu si myslíme, že by bylo dobré, kdyby vyšla pravda najevo a syn se mohl sám rozhodnout, co dál. Pravděpodobně by žádné radikální kroky nečinil a dál by se považoval za otce. Ale nebyl by za „blbce“. Nebo je lepší nechat to, jak to je a ty pochybnosti někam zasunout a snažit se je nevnímat a nezabývat se jimi a sledovat, jak je náš syn ve vztahu založeném na lži?
13.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn asi pokládá cizí dítě za vlastní
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pokud jsou Vaše snaha a syn modroocí, tak nemůžou mít hnědooké dítě. Geneticky to není možné(vím o čem mluvím). V tomto máte jistotu. Je to jeden ze základních zákonů geneticky. Obráceně to možné je, to znamená že hnědoocí rodiče mohou mít modrooké dítě. Jak se k situaci postavit je druhá věc. Je možné, že Váš syn ví, že dítě není jeho a nechce to řešit. Možná bych si s ním o tom promluvila, řekla mu o svém podezření (jistotě). Ujistila ho, že pokud to ví je to jeho volba a že vy bude holčičku milovat i nadále. V případě, že to neví to s ním hodně otřese a pak je důležité tu být pro něj jako matka.
.JPG)
Statisticky vzato, každé páté dítě je Číňan, takže u vás to ještě dopadlo dobře 
Ale vážně, syn je šťastný, tak bych byla šťastná taky a raději bych nepátrala
Jehlička: 
to je ono
u nás ta podoba je ale bez diskuse...z větve manžela je tam převažující gen...já i švagrová jsme jiné...ale naše děti a vnoučata jsou jak z jednoho hnízda...
já si taky dost užila, když jsem měla blond dcerku...jaro...po dětech pomalu tmavne...obě děti blond...a dnes středně hnědé...jedno po ní jaro, druhé léto...
oči netuším, ale vlasy?
podle barevné typologie...jaro, léto, podzim , zima
tak kromě podzimu se děti mohou rodit blond...z toho léto a zima ty zářivě bílé...ty studené...léto a zima i blond mohou zůstat
jaro obvykle pomalu tmavne
podzim má jako nejsvětlejší barvu rez...
a další
kdo ví, zda generace před nezahnula?
proč měl Puškin černošské rysy
, abychom zůstali u literatury...
takže klídek...a starat se o sebe...
diskusi jsem nečetla...ale
jedna možnost je DNA
druhá možnost je...nechat to tak, jak to je...a nemontovat se někomu do života
podle statistiky celých 20% dětí prostě nepatří papírovému otci
a další věc...otec je ten, kdo se stará, vychovává...ne ten, co ukápl...
Tak můj syn byl až do 15 let čistý blonďák a já a manžel máme vlasy tmavě hnědé.No a teď má syn vlasy do hněda a je podobou do manželovy rodiny.
.jpg)
Á jé, zase klasika tchýně...
Můj chlapeček si vzal špatnou holku...
Nepleťte se do toho!! Jsou dospělí a třeba to syn ví...
Proč nejste ráda, že to dítě má príma tátu a vyrůstá v pohodové rodině????
Lisa: přečti si diskuzi v odkazu, který jsme sem dávaly - tam je jednoznačně napsané, že tato poučka se sice učí na středních školách, takže studenti to mají při zkoušení opakovat, ale pak to mají zapomenout, protože realita je jiná a že se na barvě očí podílí více genů. Takže je klidně možné, že dva světloocí budou mít tmavooké dítě a nebude to kukačka. I veterinářka Ťapina nám to tu opět opakuje, že to není pravda.
Lisa: já vím, odpovídala jsem Eduně, která zněla poněkud neústupně :o)
Ať je paní ráda,že se nenarodilo černošské dítě,to by pak bylo vysvětlování...
Milá Kateřino - má rád dítě? Má. Klape jim to? Evidentně klape. A po ostatním je vám xxxMaximálně můžete upravit děditství v poslední vůli
Bára a kluci: Hnědá barva může potlačit modrou a neprojevit se. To je jako když se dají přes sebe dvě skla -světlemodré a hnědé - vidíte hnědou. Pokud máte s mužem hnědé oči (v té variantě, že máte recesivní modrou v "pozadí"), mohou mít děti oči modré, pokud po každm z vás přejmou zrovna tu recesivní modrou. Pokud ale mají rodiče oba modré oči, nemají kam dominantní hnědou schovat - a hnědooké dítě je prostě podezřelé.
Eduna: nemáte pravdu - já i manžel máme hnědé oči a oba synové mají oči světlé (jeden modré, druhý šedozelené).
Ťapina: hlavně už tu jsou dva odkazy na diskuzi, kde se tomu věnuje odborník, a asi to nikdo nečte
