Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Až do nedávné doby jsem si s prací nemusela dělat starosti. Více než dvacet let jsem byla zaměstnaná v jednom úřadě, všechno a všechny jsem tam znala, práci dokonale ovládala. Pravda, šéfové se různě střídali, někdo byl lepší, někdo horší, ale vždycky to bylo tak nějak v normě, člověk se musí naučit vycházet s ostatními, i když nejsou zrovna vzájemné sympatie.
Naivně jsem si myslela, že v té práci zůstanu až do důchodu. Když jsem viděla, jak těžko shánějí dnes ti, kteří o práci přišli, nějakou novou, upřímně jsem se toho děsila a modlila se, aby mě něco takového nepotkalo.
Bohužel, nebylo mi dopřáno a i já jsem se na prahu padesátky ocitla na pracovním úřadě. Čím jsem prošla, nebudu dlouze rozepisovat. Důležité je, že po několika měsících jsem konečně nastupovala k novému zaměstnavateli, a i když se nejednalo o práci, za kterou bych dýchala, byla jsem šťastná.
Pocit radosti však velmi brzy vystřídalo rozčarování. Poměry ve společnosti, kde nyní pracuji, jsou naprosto odlišné od těch, na které jsem byla dříve zvyklá. Když o tom s někým mluvím, dozvím se, že tak je to ale dneska naprosto normální, proč si prý stěžuji.
Já nevím, opravdu je normální, když po vás zaměstnavatel vyžaduje několikrát v týdnu přesčas, který vám oznámí sotva půl hodiny před koncem pracovní doby a ve finále si o nějakém proplacení hodin navíc můžete nechat akorát zdát? Opravdu je normální nesmět se ani na minutu zastavit, jinak jste okamžitě považováni za flákače? Přece nejsme stroje. Nesmíme mezi sebou s ostatními kolegy mluvit o věcech, které se nevztahují k práci, natož se něčemu zasmát.
Je toho víc, připadám si jako otrok. Jako člověk bez důstojnosti, bez práva na jakékoli lidské projevy a lidské ohledy. Jen jednou jsem se proti neplánovanému přesčasu ohradila s tím, že opravdu nemůžu, a vyslechla jsem si, že jestli se mi to nelíbí, můžu jít.
Je mi z toho úzko. Víte, nikdy jsem se v práci neflákala, vždycky jsem ji odváděla na sto procent. Nevadí mi hodně tvrdě pracovat, v žádném případě. Co mi však vadí, je ten přístup. Jakoby dnešní zaměstnanci snad nebyli ani lidé, jen nějaké nemyslící bytosti, které jsou povinny držet ústa a krok, nebo můžou táhnout.
Připadá vám to normální? Zažívá někdo z vás v práci něco podobného? Dá se tomu bránit? Asi ano, ale pak musí člověk počítat s tím, že si může sbalit věci. A to dnes není jednoduché. Opravdu jsme odsouzeni k tomu, nechat si všechno líbit?
22.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Anahir: 
.jpeg)
Anahir - 23.2.2012 17:33 držím palce a pevně doufám, že vyhraješ.
Kéž bychom se takto začali chovat všichni a bojovali za svá práva a nenechali si dělat na halvu.
.jpg)
Příspěvky jsem nečetla a povím Ti, že v podobné ,,firmě" dělám i já.
A nyní to řeším s Inspektorátem práce.
Není možné, aby 1 člověk porušoval zákon a oběti se klepali strachem.
U nás to dělá 1 člověk - vyhrožuje, pokud nepujdeme na ZÁKONEM ZAKÁZANÉ přesčasy, nedostaneme smlouvu a můžeme táhnout. Odmítá pouštět lidi na pohřby (na ty, kdy zákon jasně říká, že na volno mají nárok), mstil se člověku, který musel jít jako svědek k soudu a nemohl tudíž do práce. Řešíme i porušování bezpečnosti práce a jasnou platovou diskriminaci. Nemá smysl vše detailně vypisovat.
Vždy jsem se snažila abych se za svou práci nemusela stydět, ráda jsem udělala i práci navíc. Udělala jsem i práci, která se se zákonem nijak neslučovala, ale člověk to rád udělá, pokud vidí z druhé strany rovné a férové jednání.
Ale odmítám šikanu jednoho blbečka s napoleonským syndromem. Jednou tu platí nějaké zákony a i když možná nevyhraju - chci to ale aspoň zkusit, protože se nesmířím s tím, že si jedno morálně špinavé hovado leští triko na strachu bezmocných lidí.
Pentlička - 22.2.2012 19:52 
jj, co tě nezabije, to tě posílí, bohužel znám z vlastní zkušenosti
jelítko: No uz davno 
To bych nemela deti.
Ted mam zas jiny psychicky posilovadla. Treba obdobi vzdoru a obdobi mamina sukne a nespavost 
Jo jo. psychicka se trenovat musi
Monik: Tak ještěže si už z toho venku.
PEGG: 16:37 Taky se mi to nelíbí, proto doufám, že se mi to nikdy nestane.
Pentlička: Přesně moje řeč! Například dneska si můj šéf myslí, že tady budu do večera. To se vážně domnívá, že ve svém volném čase nemám nic lepšího na programu, než pracovat zadarmo? 
Pentlička - 22.2.2012 19:52 a místo, abychom se semkli a proti tomu bojovali, tak to někteří považují za naprosto normální a správné
jelítko: 15:37 
ani ne blazen divokej jako spis blb naivni
Tenkrat mi totiz ani nic jinyho nezbylo. Uverila jsem par podvodnikum, memu byvalemu a jeho tatinkovi v čele a uz jsem se vezla v dluzich ani jsme nevedela jak. Dva roky jsem jen drela a zastavovala uroky. Dalsich 5 let jsem uz ten dluh snizovala.
No, pekne jsem si makla. Ale zato mam aspon pocit, ze jsem v zivote neco dokazala. A to, ze jsem se z toho nesesypala i kdyz jsem byla docela na existencnim dne. Vydrzela jsem to a vyhrabala se z toho vlastnima silama.
Do toho ruzny partnersky problemy... A to cloveka opravdu posili.
PEGG: 16:37 No vsak ono na ne dojde, neboj. S takovym pristupem jim moc slusnych zamestnancu ve firme nezustane. I kdyz se to ted nezda, jednou se to projevi a jim se to vrati. V tomhle a spouste dalsich situacich verim na ty Bozi mlyny (osobni zkusenost).
Takovéhle články mě spolehlivě rozčílí. Asi jsem divná, ale já do práce chodím jen z donucení, protože holt peníze na stromech nerostou. Člověk tam stráví 3/4 svého bdělého stavu a neumím si představit, že bych tam musela jen sedět a dřít jak otrok. Kromě toho za schválení osmihodinové pracovní doby bojovali pracující již v 19. století, tak proč kruci v 21. století je to furt takový přepych?
Kdysi jsem se naivně domnívala, že když bude práce automatizovaná, robotizovaná a já nevím jaká, tak bude čím dál kratší pracovní doba a těšila jsem se, že budu chodit fo práce třeba jen na 4 hodiny denně. Místo toho tisíce lidí jsou nezaměstnaní a ti, co jsou zaměstnaní pracují 12 hodin denně jak kdysi u nějakého fabrikanta. Ještě, že se po nich nechce, aby taky spali u strojů. Panebože, doufám, že to už nějak překlepu do toho důchodu - už aby to bylo!
.jpg)
jelítko: PEGG: taky mám takového šéfa 
Mila zlata Majdalenko zrovna vcera jsem se divala na dokument jak pracuji lide v Cine, 3000 lidi cekalo na praci div se o ni nepobili, vyroba elektroniky, pracuji za 1.25$ na hodinu, podminky = na jednu stranu slusne, cisto apod..., ale na druhou stranu opravdu jako roboti...Bydleni po 7dmi na ubytovnach, nestezuji si, jsou radi za praci, akorat obcas nejaka sebevrazda
, dali jim site pod okna, maji psychology atd...atd...Rodice tech mladych jsou stastni, protoze jejich deti maji 100x lepsi podminky nez oni atd...atd...Je to smutne..., ale nenadelas nic...Firmy prosperuji, obycejni lide to nijak extra nepociti, bohaty je bohatsi...Jedine co me napada jsou novinari, udelat napr. spatnou povest firme, lide prestanou kupovat vyrobky, rika se tomu negativni reklama...Pak se firmy vetsinou snazi zachovat tvar, reputaci...Hodne stesti...
jelítko - 22.2.2012 16:33 já věřím, že většina jich je slušných, ale co s těmi "otrokáři" držet hubu a krok? To se mi nelíbí.
PEGG: Tak je vidět, že nejsou všichni hnusný bezcitný otrokáři a to je dobře
