Sestru týrá její manžel. Nechce, abych jí pomohla.
Mám sestru a zjistila jsem, že patří mezi týrané ženy. Podezření jsem měla už delší dobu a nakonec se potvrdilo. Její výmluvu ohledně několikáté modřiny v poměrně krátké době jsem jí už nezbaštila, a tak šla s pravdou ven.
Je vdaná sedm let, agrese ze strany jejího manžela trvá poslední tři roky. Začalo to nenápadně, nejdřív se mu pořád něco nelíbilo a začal ji sekýrovat kvůli každé prkotině, až došlo na první facky a teď už přímo na otevřené násilnické chování. Bohužel, sestra není schopná se z toho vztahu vymanit, bojí se, co bude dál. On jí vyhrožuje, že ji připraví o děti, případně dokonce tím, že jakmile se o něco pokusí, zabije ji.
Je mi z toho zle. Je z ní troska, doslova se klepe strachy. Když to 
z ní vypadlo a konečně se mi svěřila, jakoby z ní něco spadlo. Jsem prý jediná, kdo o tom ví, zapřísahala mne, abych to nikomu neříkala. Proto ani nepíšu víc podrobností, aby nemohla být případně nějak identifikována.
Dělám si o ni velké starosti, ráda bych jí pomohla, protože myslím, že ona sama není schopná s tím cokoli udělat, na to je příliš vystrašená. Navíc mi doslova řekla, že si nepřeje, abych já podnikala jakékoli kroky.
Co s tím? Není mi jedno, v čem žije a v čem vyrůstají její děti. Přece to nemůžu nechat jen tak. Ale mám právo se nějak angažovat, když si to ona sama výslovně nepřeje? Co byste dělaly na mém místě?
23.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestru týrá její manžel. Nechce, abych jí pomohla.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: 15:13 Omlouvam se, uz jsem se sem vcera nedostala.
Jestli to dokazu posoudit, to asi ne. Jedine co muzu, tak se domnivat. Za prve nejsem sama tak zkuseny rodic abych posoudila, jestli je to vychovou a tolik jsem tehle typku taky nepotkala abych to mohla nejak vic psychologicky pozorovat. Navic jsem to cela nemela moznost posoudit nestranne, takzvane s cistou hlavou, protoze jsem byla do toho zainteresovana "citove".
Jediny co, tak muzu rict, ze tenhle konkretni clovek asi nejaky problem mel. Protoze po letech me navstivil a nezmenil se moc nejspis ani s tou novou partnerkou. Jeho biologickeho otce jsem neznala, ale podle toho co o nem rikal on a jeho matka, tak to asi byl nejaky problemovy clovek. No a jeho mama psychicky taky nic moc, to jsem zazila na vlastni kuzi. Takze mozna dedicny, mozna i vychovou. Tenkrat vim, ze me docela sokovalo, kdyz mi rikala, ze ho jako mimino zavirala do gauce. Ale nevim, jestli to myslela vazne nebo si delala legraci.
No a kdyz me necekane po tech letech navstivil, tak byl zrovna ve fazi, ze meli s pritelkyni miminko a on mi tvrdil jak nenavidi mamu, sefa a nevim koho jeste. Tak asi uplne zase tak v poradku nebude, prinejmensim to bude negativni a nesnasenlivy clovek 
musí pryč, to není život a
Hlavně ji zkus přemluvit, aby šla do nějakého intervenčního centra nebo do ROSY, nebo Bílý kruh bezpečí, kde pracují psychologové, kteří by ji mohli přesvědčit, že tak, jak žije to není správně. Ona za nic nemůže, chybující je její manžel
.jpg)
Johanka74: to je šíený 
adelka1: jelítko: jj
Johanka74: Ano a teď se mi na ní výborně běhá. Třeba na dědka s cibulí neba na Tam pod ještědem bych doběhla až na konec světa 
.gif)
jelítko: To bude tím,že je prostě skvělá 
Mě to vždycky totálně nabudí.
Johanka74: Zvláštní je, že i mně v největších sračkách Radůza hodně pomohla.
Petruša: Odsouzená - Jak se žije ve výkonu trestu a Svobodná, i když za mřížemi.
ta kniha je od Mileny Tomešové, nějak mi už hrabe..
Jo, ještě co mi hodně pomohlo - písničky Radůzy a taky že jsem si přečetla knihu Marie Tomsové "..a muž ti vládnout bude". Tam totiž hlavní hrdinku ten muž nakonec zabije, zůstanou děti,který on totálně oblbne, že se maminka uchlastala,takže ani na mámu nevzpomínaj v dobrým. Tak to sestře kup..
Díky všem 
Je fakt,že je to hodně o povaze a bojovnosti, já jsem se nikdy nenechala vmanévrovat do role puťky.
Jeden z modelů chování tady byl pěkně popsanej s tím odříznutím od rodiny, U nás to bylo zas jinak. Právě podobně jako v tý Ulici s Libuškou. Našel si sebevědomou, dá se říct inteligentní (samochvála smrdí 
) a samostatnou bytost a pak začal působit tak,abych se cítila naprosto blbá,nesamostatná,hnusná, tlustá,kterou nikdo nechce. Z větší části se mu to nepovedlo,ale je pravda,že šrámy na sebevědomí mi to teda nechalo velký. u nás to bylo o to divnější, že jeho rodiče o tom věděli, já se s modřinama na krku ani jinde netajila,ale všichni se ho báli. tchýně se mě zastala jednou, když mi před nima přerazil ruku pumpičkou na kolo. Stejně to nebyklo nic platný. A přiznám se, že i mě bylo zprvu trapně a na zubní chirurgii jsem vyraženej zub vysvětlovala tím,že jsem upadla na schodech 
prostě jsem byla debil,ale věděla jsem,že mi doma spí dcera a já se tam prostě musím vrátit. Úplně se v tý Libušce vidím a je mi z toho ouzko,jak se to člověku vrací..taky jsem po nocích seděla někde v koutku a psala si deník jako ona. Ach jo.. Dej sestře přečíst tuhle diskuzi a ať mi klidně napíše nebo se s ní i ráda sejdu kdyby chtěla..
Nebo je ten patriarchát zatížení naší rodiny? Nevím. Je fakt, že babička, její sestra i teta se můžou posrat z vnoučků, kdežto vnučky hezky "vedou" k práci. Jak já tohle nesnášela.
Petruša: jj říkala, že napsala ve vězení dvě knihy, fakt chytrá, pěkná ženská, tím spíš vůbec nedokážu pochopit, že to mohlo dojít tak daleko.
Verera: Máš v pravdu v tom, že ženy přijímají partnera jaký je. Agrese muže ale nemusí být příčinou kvůli tomu jaká žena je, může to být šéf, který ho nasral nebo jen pocit vlastní nedostatečnosti v něčem nebo prostě jen snaha vybít si špatnou náladu. A co se týče rovnoprávnosti: Vidíme vzory v chování rodičů,matka vyrůstala na vesnici 50.-70.let - prostě tam ten patriarchát byl a bohužel často dnes vidím, že i je dnes.
