Stěhování na chatu. Je to řešení?
.jpg)
Asi nejsme zdaleka jediní, kdo se mají v dnešní době co ohánět a s obavami se dívají do budoucna. Je nám s manželem něco málo přes padesát, děti už máme z domova. Poté, co jsme v průběhu dvou let oba přišli o práci a horko těžko si našli jinou, mnohem méně placenou, než na co jsme byli zvyklí, začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu.
Respektive nejvíc o tom uvažuje manžel, já jsem poněkud zdrženlivější, protože si to neumím úplně představit. Celý život jsem zvyklá být ve městě, nevím, jak bych si zvykla na venkově, na to, že nemám vše přímo u nosu. Mám z toho obavu i když si říkám, že na tom snad zas nic tak strašného není, spousta lidí žije mimo hlavní aglomerace a taky jim vše funguje.
K tomuto rozhodnutí jsme dospěli, poté, co se neúměrně vysoko vyšplhal nájem v bytě, kde bydlíme. Během posledních asi šesti let se zvyšoval téměř o tisícovku ročně a začíná to pro nás být velmi zatěžující. Kdysi jsme se báli vzít si hypotéku, a teď se nám to vymstilo. I když těžko říct, jestli bychom se splátkami na tom byly lépe. Při cenách bytů asi moc ne. .jpg)
Takže začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu. Je vzdálená něco přes dvacet kilometrů od našeho města, do vesnice je to asi deset minut pěšky, do malého městečka v okolí šest kilometrů. Chata je fajn, sice není vyloženě uzpůsobená na celoroční užívání, ale je to řešitelné. Dole je velká místnost a kuchyňský kout, nahoře podkroví na spaní. Součástí chaty jsou i dvě velké technické prostory, které mohou posloužit jako úložné. Je zde elektrika i voda, vaříme na probanbutanu. Chata je v poměrně početné osadě, není to nějaká osamocená pastouška. Od jara do podzimu je tam nastálo spousta lidí, hlavně důchodců.
Na jednu stranu mne to láká. Klid, příroda, zahrada, místo městského shonu večery na terase, procházky do lesa. Dojezd do zaměstnání autem asi třicet kilometrů tam a zpátky je snad stravitelný, sice by se asi projelo dost benzínu, ale na druhou stranu bychom ušetřili za nájem, který platíme teď. Nebo se dá jet vlakem a autobusem.
Jsem na vážkách. Manžel by byl pro hned okamžitě. Já jsem na tom chvíli tak a chvíli naopak. Přece jenom je to dost závažný krok. Pustit byt s nájemní smlouvou a jít svým způsobem do nejistoty. Nejistoty v tom směru, že nemám tušení, jak to bude všechno fungovat. V blízké vesničce je jen malinký koloniálek, takže vše by se muselo dovážet. A co v zimě, když napadají hromady, sněhu, budeme prakticky odříznuti.
Moc ráda bych si vyslechla vaše názory na toto mé dilema. Třeba se bojím zbytečně.
1.3.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stěhování na chatu. Je to řešení?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já už bydlím na chatě nějakou dobu a mám tu klid konečně. Nejhorší však bylo to stěhování. Těch věcí co člověk má... Byla jsem ráda, že jsem si ke stěhování sehnala i šikovný rudl https://www.bazaroveregaly.cz/rudl-skladaci-s-nosnosti-150-kg/ , který teď využívám i při práci v garáži nebo na zahradě. Koupila jsem pak od nich i nějaké regály na uspořádání věcí. Při stěhování jsem si také uvědomila, že skladuji spoustu zbytečností, které k životu ani nepotřebuji, takže jsem toho i hodně zredukovala.
Určitě, hele já jsem ho vlastně poprvé viděla na stránkách přímo té firmy, od které jsem to pak kupovala kupsiposed .cz Doporučuji pořádně prostudovat, uvidíte tam vlastně kompletní nabídku a ke každému posedu i kompletní specifikace.
Budete ještě i tak hodná a poradíte mi kde jste si ho koupila? Kde by se na něj dalo teda podívat?
Mám to naprosto stejně. Přes týden město ideál. Na víkend je ale dobré mít kam vypadnout. Já si ten sen letos splnila. Koupila jsem si totiž luxusní posed, kde se dá v klidu i přespat a je u něj i krásné posezení. Vše na klíč udělané a namontované přímo na místo. Kdykoliv se dá rozebrat a přestěhovat.
Nikdy bych si asi nezvykla bydlet mimo město, ale přes to všechno toužím po tom mít nějakou menší chatku nebo maringotku nebo něco v čem by se dalo pohodlně přespat. Pozemek na to i máme, ale nevím právě jak vyřešit nějaký dobrý příbytek tam.
Na Pradědu mají naši známí také chatu. Byli jsme tam jen jednou, ale teď nás pozvali na celý týden. Manžílek úplně šílí co jim koupit za pozvání. Jelikož víme, že na chatě topí dřevem, napadlo mě jim z https://www.peplachty.cz/zakryvaci-plachty/ objednat plachtu. Topit mokrým dřevem přece nikdo nechce a mít krásné voňavé a hlavně suché dřevo na chatě je potřeba.
Já bych na naší chatě třeba velmi ráda bydlela. Bohužel to ale není možné celoročně, což je škoda. Co se toho stěhování týče, tak to teď máme taky za sebou. Musím říct, že to nebylo zrovna jednoduché. Nebrali jsme si na to totiž žádnou firmu, ale vše si stěhovali sami. Měli jsme ale docela štěstí, protože manžel si totiž pro své podnikání před časem pořídil takovou velkou dodávku od https://www.tircentrum.cz/ kterou jsme na stěhování mohli využít. Díky tomu to bylo celé trochu jednodušší.
Tak bydlet na chatě bych tedy rozhodně nechtěla, radši bych si přes https://www.burinka.cz/ vzala hypotéku a bydlela ve vlastním. Nemyslím si, že ty splátky jsou natolik vysoké, že by sis to nemohla dovolit.
Podle popisu mi chata připadá pro dva lidi více než dostatečná - a že se vaří na propanbutanu? Proboha, náš soused na tom vaří taky a známí, co se na vesnici k nám přistěhovali nedávno, taky mají v novostavbě sporák na propanbutan a kupují desetikilové bomby. Jestli je tam voda, elektřina, neváhala bych a vyzkoušela bych to. My sami s manželem si plánujeme, že se jednou na chatu taky přestěhujeme, aspoň na léto - teda jestli se dožijeme důchodu. A to přitom žijeme na vesnici ve velkém domě.
nevím jak kde...ale z našeho sídliště...Praha....dost mladých rodin šlo výměnou do vesniček v okolí...a sem, do jistoty ústředního topení atd. naopak šli starší manželé...co už nestíhají se starat o baráček...
já bych nešla, protože, co bude potom dělat ten druhý, když jeden zemře?
sharon: my minulej týden v kaufu 2.40
.gif)
mam-ča: vracíme se sto let za opicema...
mam-ča: já dnes v Tesco a Lidl....4.- kč.........
Nestíhám dopředu číst názory, tak to přečtu zítra. Ale za mě bych do toho asi šla. Pokud to těžko táhnete, tak asi líp nebude. Zdá se, že ta dojezdnost je solidní, i spojení hromadnou. Pokud to jezdí alespoň relativně často, tak ani dvě auta a dva řidiči nejsou nutní, i když je to samozřejmě lepší. Jen bych se ještě zamyslela nad možností, zda by nemlo možné jít do menšího bytu s menším nájmem. Pokud i tak máte byt malý a na žádném jiném by jste nic neušetřili, popř. vám přijde, že už je to změna tak jako tak, tak není co řešit. Jen bych si pořádně dohlídla na ty úpravy chat. Na občas je to fajn, ale na celé žití to chce přecejn trochu komfort, takže vyřešit to vaření a tak. Jinak tedy chápu ty obavy, jak to bude až budete starší a zdraví třeba nebude tak sloužit, popř. člověk zůstane sám, neštěstí nechodí po horách, atd. Ale fakt je, že takových domácností je spousta a taky se všichni nestěhují do města, kdyby ve stáří něco. Prostě v něčem je to lepší a něčem je to horší a ta doprava ve stáří k doktorům nebo nemoc bez všeho v blízkosti, popř. uváznutí sněhem, to je to negativum.
Danielo, já bych, vycházeje z vlastních zkušeností, v tvém věku situaci vůbec neřešila /vyjma výměny bytu za menší a ekonomicky výhodnější/. Zamysli se nad tím, co se vlastně dá naplánovat. Zdraví , práce, příjem.. zkrátka nic. Nekaž si svůj pěkný věk předpoklady do budoucna ,na které vůbec nemusí dojít. Užívej si dneška, jinak promaraníš zbytek života. Nikdo z nás nemůže domyslet vše do posledních detailů, byť se mu to dnes zdálo. Před několika lety mě mafie přivedla k bankrotu a příšla jsem o mnohé /bylo mi již přes 60 let/. Dům, chatu a pod. Naštěstí jsem se dostala do družstaveního bytu 2+k.k. Brala jsem to jako nutné zlo, ale sebevražda mi nehrozila. Dnes si říkám a ne jen namlouvám, že se vlastně vše událo k mému prospěchu. Myslíš že klamu, nikoliv. Léta uběhla a kde jsou doby, že jsem za 2-3 dny vygruntovala celý velký dům, k tomu stačila podnikat ve 2 profesích.... Moje síly stačí sotva na úklid mého příbytku, udržování zdravotního stavu a občas i na pocit určité "nudy". A to jsou klady tehdejšího průšvihu. Takže byl to malér nebo nebyl.? Každé řešení má svůj čas.
