Švagrová nám zničila rodinný život
Můj život se sesypal jako domeček z karet a na vině je můj manžel a jeho sestra. V podstatě se oba dva postavili proti mně a já mám pocit, že už to dál nezvládnu.
Po smrti manželových rodičů jsme zdědili jejich domek, sestra z něj byla vyplacena. My jsme se do domku nastěhovali, bydlíme v něm už více než deset let. Mezitím nám děti vylétly z hnízda a zůstali jsme sami.
Manželova sestra žila také v domku, společně se svým manželem a rodinou. Před dvěma lety se rozvedla a jelikož neměla kam jít (dům, v němž žili, byl jejího manžela ještě před svatbou), přistěhovala se i se svými dětmi k nám. Po poradě se mnou jí to manžel, tedy její bratr, navrhnul Považovali jsme to tehdy za správnou věc, je to přece rodina.
Zpočátku vše docela dobře fungovalo, ale postupem času se švagrová začala v našem domě stále více „roztahovat“ a dospělo to tak daleko, že si v něm já sama připadám jako nějaký trpěný podnájemník. Přitom jsem naši pomoc myslela jako dočasnou, doufala jsem, že si švagrová bude nějaké bydlení hledat. Dům totiž není dvougenerační, prakticky to vypadá tak, že my s manželem máme dvě místnosti, švagrová se svými dvěma dětmi také dvě a společně užíváme kuchyň a další příslušenství.
Už to samo o sobě je dost hrozné, hlavně porovnat se v kuchyni při vaření. Ona zcela běžně používá naše suroviny jako olej, cukr apod., s úklidem si hlavu neláme. Nesčetněkrát jsem s ní na to téma mluvila, ale náprava byla vždycky jen na chvíli.
Teď přišla s tím, že když my jsme jen dva, tak by nám mohla stačit v podstatě jen ložnice na spaní a obývák bychom měli všichni společný a ona by své dva pokoje rozdělila dětem, které jsou už v pubertě, takže syn by měl svůj a mladší dcera taky a s ní by ona v jejím pokoji spala.
Byla jsem proti a řekla, že si to nepřeju, protože tím bych už v podstatě ztratila jakékoli svoje soukromí. Co následovalo, mi připadá jako zlý sen. Řekla mi, že co si myslím, že v tomhle doma ona vyrůstala jako dítě, že na něj má v podstatě nárok, já že jsem vlastně přistěhovalec. Nejhorší na tom je, že manžel stojí na její straně a chce jí ustoupit a ten návrh se společným obývákem zrealizovat.
Je mi z toho úplně zle. Není s nimi žádná domluva, připadám si jako vyvrhel. Nejenom, že mne drtí neustálé hádky a ječení jejich dětí, společné hospodaření v kuchyni a neustálý binec, teď snad mám ještě vyklidit náš obývák a přenechat jim ho k dispozici a když budu chtít trošku svého soukromí, tak si zalézt do ložnice.
Nejsem přívrženec nějakých radikálních řešení, ale teď mám chuť jedno udělat. Na rovinu manželovi říct, ať si vybere mezi mnou a sestrou, že společný život v tomhle složení je pro mne neúnosný a dál ho nemíním trpět. Jenže co když to nakonec budu já, kdo se bude muset odstěhovat? Oni dva k sobě hodně tíhnou a manžel považuje pomoc vlastní sestře za zcela samozřejmou a bere ji jako svou povinnost.
12.3.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Švagrová nám zničila rodinný život
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Tak jsem přečetla i ostatní příspěvky a některé rady se mi líbí. Přestat manželovi vařit a starat se o něj. Pozvat děti a udělat poradu, včetně švagrové, ať na vlastní uši slyší,co si kdo myslí. Asi by to nebylo příjemné,ale to současný stav taky není. Poradit se s právníkem, na co by jiřina mohla mít při rozvodu nárok.
Zabrala bych ložnici, tu bych si udělala pro sebe, manžel může spát v obyváku, jistě to sestře nebude vadit, když si tak dobře rozumí.
Ale osobně bych tam už asi nebyla. 
Jiřino za dobrotu na žebrotu. Nedejte se a ten radikální řez udělejte.
Snad bych raději šla já, než tohle snášet. Pokud to budete dál trpět, stejně to dopadne špatně. Platí vám švagrová nájem? Asi ne, že. Pokud je manžel takový tupec a zaslepenec, tak sbalte rodinné úspory(snad nějaké máte) a ať se tím barákem třeba udáví.
Taky bych si svoje potraviny zamykala, lednici zrovna tak, ať si pořídí svoji. Nemáte k ní žádné povinnosti, udělala jste až dost. To je náramně jednoduché pověsit se někomu na krk a ještě se chovat jako parazit!
Nedejte se!!!
U nás to je podobně, ale přesně obráceně. Já jsem sestra, bratr má díky mně dům celý, vzdala jsem se zbytku dědictví po prarodičích a nevyužila možnosti mít na nemovitosti většinu. Vyrovnal se se mnou náš otec a to sám od sebe, řekl, že jsem solidní a nesmím za to platit. Dostala jsem jiný objekt, o ten by bratr tedy nestál. Ale když mu i vadilo, že si tam pěstuji na zahradě pro děti....někdo by byl rád, že má zahradu obdělanou...a mlčel.... raději jsem dům svého dětství jednou provždy oželela, než žít v neshodách. Když jsem po rozvodu neměla kam jít, ani ho nenapadlo poskytnout mi azyl a mě už vůbec ne, abych se jim tam cpala. Už mají dvě děti a ty mají právo v klidu vyrůstat. Nechci, aby se jejich rodiče kvůli mně nějak hádali. Tak nějak nevím, proč jsem tam nevítaná a tak tam ani nejezdím. Postarala jsem se o svoje bydlení a bylo to nelehké. A zrekonstruovala i ten darovaný objekt. Když jsem měla ovoce na své zahradě já, uměla jsem se rozdělit, oni nepěstují nic, ale nedostala jsem ani ze stromů. Přijala jsem tedy jejich chování za své a nevšímavost oplácím nevšímavostí. Byl to hezký dům plný pohody a klidu a mé děti tam mohly mít hezké dětství...kdybych neustupovala zbytečně moc. Jenomže jít proti matce, která tvrdila, že bratr na domě lpí a musí být jeho, proti bratrovi, který mě tam nechtěl a proti otci, který si na synovi zakládal...? Komu by to prospělo...? Že jsem to byla já, kdo tam strávil celé dětství...kdo si to dneska pamatuje...? Jiřino, Tvoje švagrová je mizerný parazit. Nic víc. Nikdy se jí nezbavíte. Neustupuj. Vydupej si svoje. Ať už jsi spolumajitelka či ne. Nestěhuj se jinam. To Ty jsi tam doma. Jednou bys mohla skončit bez střechy nad hlavou. Odejdi jedině jako rozvedená a vyplacená!
Pokud jsi v katastru zapsaná jako spolumajitelka nemovitosti, tak svůj podíl prodej a odstehuj se dřív než tě ta pijavice vysaje úplně.
.jpg)
Už bych tam nebyla - dnes není problém si do týdne vyřídit pronájem garsonky - a měla bych svatý klid
.gif)
Speedy: to mě taky napadlo...
toho pána co s ním žiješ bych už za svého manžela nepovažovala, je to slaboch a ubožák...a ta švagrová to je tedy semetrika......jednou byla z domku vyplacená tak co ještě chce ?
Zatím jsem nečetla co píší ostatní....já osobně bych jim oběma navrhla aby mi vyplatily takovou částu za kterou bych si mohla koupit třeba 1+1 a oni ať se tam třeba po...erou...........na tohle bych nervy neměla....
ten domek jste zdědili oba dva a nebo jen tvůj muž, jako syn. Společnými penězi jste vyplatili podíl. Majitel je stále jen on, nebo jsi na katastru zapsaná i ty.
Vůbec to nevidím jednoduché, pokud jste švagrové šoupli peníze jen tak bez potvrzení, jak je tu popsané bude si stále dělat nárok. Ona možná ty peníze dala na renovaci domu ve kterém žila spolu s mužem a spuchla. Tak si vyskakuje tu a chová se jako parazit.
Jak to děláte, když vaše děti chtějí přijet na návštěvu? To si platí hotel? Požádat o radu právníka, peníze co jste dali na vyplacení byly společné, nyní pokud neplatí energii stejným dílem jako vy tak to je určitě neůnosné. Na děti se více pere a víc se prosvítí.
Vím, že se má pomáhat a vůbec, když je to v rodině, ale nechat ze sebe dělat blbce to bych udělala Itálii.
Určitě to tu je již psáno, že vše ná hranice.
.gif)
Promin mi moji uprimnost. Nepises, jak si na tom stojite s manzelem celkove, jaky je vas vztah, manzelstvi. Nenapadlo te, ze on se te chce treba zbavit, chce z manzelstvi prchnout a tahle situace mu nahrava?
IVUSKA 56: Myslím, že je to s tím dědictvím přesně tak, jak píšeš. Pokud manžel neměl peníze na vyplacení z dědictví nebo už před manželstvím, je polovina z vyplacené části domu Jiřiny. Plus samozřejmě ještě půlka toho zhodnocení.
Když chce sestra společný obývák, předpokládá, že děti se budou zdržovat v pokojících a aby tam dcera měla soukromí, ona jí uhne do společného obýváku.
Fakticky chce nastolit stav, kdy každý člen rodiny (nebo víc) má ložnici a společně se schází v obýváku.
To sice vypadá hezky, ale nějak zapomíná, že jsou dvě oddělené domácnosti, dvě rodiny. Ta paní se nehodlá stěhovat, ani o to neuvažuje. Je spokojená se stavem jaký je teď, Jiřinu tam teda trpí, když jí využije jako služku, bratr je bratr, ten jí asi nevadí.
Řekla bych, že se tam cítí doma a nehodlá na tom nic měnit. že jí tam nic nepatří ji zjevně nezajímá.
Jinak teda pani Jirine bych doporucila hlavne v prvni rade si najit "tajne" pravnika a zjistit na co mam narok a po tom si pak tvrde jit.
Treba si ten pan uvedomi, ze zit s vlastni sestrou a jeste k tomu takovou semetrikou asi nebude to prave.
Ale pokud ne, tak aspon bude mit Jirina neco do zacatku.
Ale musim rict, ze bych takovyho chlapa teda asi nechtela. To neni moc velka opora pro zivot. A je mi taky divny, ze jemu to nevadi, ze nemaji zadne soukromi s Jirinou. Tam asi nebude vsechno uplne idealni mezi nima dvema.
Takze bych asi po porade s pravnikem a zjisteni na cem jsem, co se tyka majetku, pristoupila ke kroku dve a zkusila jeste zachranit manzelstvi. Tzn., ze bych se zamyslela co je mezi nama spatne a proc a promluvila vazne se svym muzem, ze bychom to mohli spolecne zachranit. A pokud by to neslo, napr. by nechtel spolupracovat apod., dala mu ten nuz na krk.
V pripade jeho volby pro sestru, bych zacala okamzite na zaklade predtim zjistenych skutecnosti od pravnika jednat.
Ještě si tak uvědomuju- pokud Jiřině vadí binec, jestli třeba nechodí a neuklízí. To už je vůbec skvělý život, mít bydlení zadarmo a ještě k tomu se služkou.
Důsledně bych si začala všímat jen své hobince a pokud potřebuju hrnec, a on je špinavý, tak dokopat sestru nebo její děti k umytí. Manželovi sdělit, že večeře nebude, protože ji nemáš v čem udělat nebo nemáš prostor kde bys ji mohla dělat. Kdyby se mu to stalo několikrát, a on by byl bez jídla nebo uklízel po sestře, třeba by to začal vidět z jiné strany. Pokud Jiřina kmitá a jejího manžela se negativní dopady nedotýkají, tak co by se snažil hledat nějaké jiné řešení.
Ty jo. Tak nejenom ze rozvede svoje manzelstvi. Ale ona ho rozvede i bratrovi. Tak to je fakt borec zenska 
Takovou aby pohledal. To je snad jeste horsi nez moje tchyne 
IVUSKA 56: jj, tak jsem to myslela - společně vykoupili polovinu domu od švagrové (pokud to tak tedy bylo, ale je to dost pravděpodobné, takže třeba při rozvodu by Jiřině měla náležet čtvrtina domu plus polovina zhodnocení celého domu (nebo té půlky? ) od doby dědictví.
