Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já tchýni vykám a říkám babičko.
Jinak v porodnici mi neřekli jinak jak KáPéčko (konec pánevní)
"Pane primáři, Kápéčko bude rodit "

Tchánovcům tykám a říkám jménem - můj muž taky - kdysi jsme se tak dohodli - přijde mi to úplně normální

Co je na tom divnyho? Me spis prijde divny rikat tchánovcum mami tati . Jednu mámu a tátu uz clovek má, proc tak oslovovat dalsi lidi? Jednou se clovek jmenuje krestnim jménem a tak mu lidi rikaji, od toho to krestni jméno más. A jestli k nemu vyká nebo tyká to uz zálezi jen a jen na vás a na vasich vztazich.

A ještě jedna věc - i když mám tchánovce ráda oba, nikdy jim mami a tati říkat nebudu. Ty jsem měla jen jedny.

Jsem s partnerem skoro 7 let a jeho rodiče mi tykání nabídli asi po pěti. Oba je oslovuji křestím jménem a je to moc fajn. Ze začátku mi to dělalo problém, mám respekt ze starších, ale zvykla jsem si. A myslím, že i jim je to příjemnější, než když jsem jim vykala. Jestli je snacha fajn a cítíš, že by to bylo dobrý, nabídněte jí to

Tchánovce znám od mých 16, takže oni mi od začátku tykají. Já jim vykala a říkala příjmením, od svatby chtějí, ať jim tykám a říkám křestním. Musím ovšem říct, že po 15 letech vykání to byl strašný nezvyk. Takže většinou mám tendence se přímému oslovení s tykáním vyhnout. Prostě síla zvyku. To samé platí i pro mého muže a jeho tchýni, tedy mou mamku. Ale neumím si vůbec představit, že bych měla někomu říkat mamko.

Své tchýni tykám a říkám jí křestním jménem a svému tchánovi říkám křestním jménem a vykám mu. Takhle se to nějak u nás vyvinulo a celkem přesně to odráží naše vzájemné vztahy a já bych to neměnila.

u nás se tyká a od mladých také chceme, aby nám tykali, snacha už nemá rodiče, nabídli jsme jí, ať nám říká jak chce, většinou neoslovuje, přes vnučky je to, babička říkala, dcera má zatím přítele a tam je to ve stadiu oťukávání, takže zatím nic

nečetla jsem názory, ale napíšu, jak to je u nás

Tcháni mi sami nabídli tykání myslím před narozením 1. dcery, já to přijala, nakonec si zvykla, i když tchán je o skoro 50 let starší než já. Říkám jim jménem, mamku a taťku mám jen jedny ...

Pegg já nevím, asi bych to nechala tak jak to je když vám to všem vyhovuje...

já tchánům vykám (i když po svatbě nějakej pokus s tchánem z jeho strany byl, to nějak upravit, s tchýní jsme se o tom nikdy nebavily), už jsem k nim tehdy téměř pět let chodila, tak jsem tak byla i zvyklá. Když o někom z nich mluvím (třeba i před nima), tak říkám stejně jako moje děti "babička/děda + jméno", ale přímému oslovení se vyhýbám, tam je mi blbý říct "dědo..." Takže vlastně vykám a neoslovuju
Manžel s našima to má stejně, s tátou to nikdy neřešili, máma mu kdysi řekla ať jí radši "říká vole než pani" protože manžel je oslovuje "pane/pani", nějak to vzniklo kdysi dávno v práci (znal je dřív než mě)

Bellana: Jo, dříve to bylo zvykem, protože dotyčné dámy žádné vlastní zaměstnání ani titul neměly, byly "manželky na plný úvazek". Používat to v dnešní době, kdy většina žen má vlastní kariéru a vzdělání kolikrát vyšší než jejich mažel, mi přijde hodně ujeté.

u nás se tykalo mami, tati...a později babi a dědo...... zrovna tak snacha a zeť nyní.....

jelítko: Dříve to tak bylo zvykem, že manželce pana rady se říkalo paní radová, manželce lékaře paní doktorová. A tak na kafíčko paní lékárníková pozvala paní vrchní radovou a paní aktuárovou.

S tím oslovováním rodičů partnera je to dost složité. Nemyslím, že to lze řešit podle jednoho mustru. Já jsem tchánovi a tchyni vykala, tykání mi nešlo přes rty. Neoslovovala jsem je nijak, vždycky jsem to nějak zašumlovala. Babičko, dědečku - to nešlo, nejsou moji prarodiče, totéž platí pro mami, tati, křestními jmény jsem to nedokázala a příjmení mi připadalo nepatřičné. Manžel mé mamice vyká a oslovuje ji mami.
Příteli své dcery jsem raději nabídla tykání dříve, než se nějaké oslovení zažije. Přítelkyni svého syna vykám, vídáme se tak jednou za dva roky, nedokážu odhadnout, co se z toho vyvine. Přece jen je o víc než třicet let mladší než já. Ale s některými kamarády a kamarádkami své dcery si taky tykáme úplně v pohodě, tak to asi tak úplně odtažitá nebudu. Asi své budoucí snaše nabídnu tykání s křestním jménem a nechám na ní, jestli to zvládne nebo ne. Co jiného s tím taky můžu dělat, že?

Bellana: Hlavně že to při vypolňování papírů tam vůbec napíšou, já bych asi jako sestra vyplnila jenom jméno a příjmení a pak už by to nikdo nepoznal