Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

ajjana: ale to zas ať napíšou, aspoň se vykecaj a když si to tady přečtou aspoň nahlídnou z jiný strany a třeba se chytěj za nos

sharon: jestli se jednou rozhodnu do toho jít, tak ti dám určitě za pravdu, to je jasný. to zas pak budu matka na 100%, protože to sem prostě já, buď na 100% nebo vůbec
jinak já myslim, že super je i skákat padákem, ale bojim bojim

abadon13:31: tohle mě napadlo, hned jak jsem dopsala svůj předchozí příspěvek (ale musela jsem letět do práce). Kdyby Irena nebyla sobecká a pohodlná a pořídila si druhé dítě, nemusela by tě toto řešit. Jenže to by se jí snížila životní úroveň, další dva roky nevyspání, papinkání a haminkání, ale nic co by se nedalo zvládnout. Přece kolik ženskejch má dvě děti a některé i tři nebo i víc a zvládají to, tak proč měla Irena jen jedno??? Proč nemohla trochu omezit své pohodlí, nebýt líná se o děti starat a zvládnou to jako spoustý jiných?

(ten konec je ironie, částečně převztato z článku)

nasemami: děkuju za odpověď, tak to je super, že zabrala a že to vydrželo. Je fakt, že to je dost peněz, ale v tomhle případě velice účelně vynaložené a myslím, že to pomohlo i po psychickéstránce nejen mužovi. Moc vám přeju, aby už nebyla potřeba léčku opakovat

jelítko: 18.4.2012 16:22 - že? a pak píšou ještě rozhořčeně do magazínů..

Povinnost mít děti neexistuje. Moje dcera (26) nejen, že děti nechce, ona nechce ani partnera. Nikdy s nikým nechodila a není ani na holky. Má ráda zvířata, věnuje jim všechen svůj volný čas a pokud tak bude šťastná, já to respektuji. Bylo by fajn mít vnoučátka, pokračování rodu, ale když nebudou, tak nebudou. Ať si každý dělá co chce.

nasemami: ďakujem za tvoju reakciu, priznám sa, že prvýkrat čítam o takom priebehu, doteraz sa mi celkom dobre žilo v nevedomosti, tým, že to majú v rodine a v príbuzenstve viacerí a žiadne veľké problémy s tým spojené tak som to považovala za neškodnú chorôbku, ale to, čo opisuješ ty, je naozaj horor - super, že sa z toho manžel dostal a držím palce, nech to tak je navždy!
Mňa vždy otravovali len tie chrastičky, aj teraz mám napr. zopár drobných po tele ale v hlave viacero ložísk a stále ma núti škrabať si ich - ale mama objavila mastičku, ktorá jej zabrala... na jej obrovské ložiské cez polovicu lýtok, na celých kolenách, na lakťoch.. si ju viackrát natrela a zmizli! Nechce tu robiť reklamu a preto nejdem spomínať názov, ale zabrala aj mne, a to bola po rokoch naozaj prvá mastička, ktorá naozaj zabrala. ALE: po nejakom čase sa tá potvorka zjaví zas... stačí trošku viac stresu.. stres v tom zohráva aspoň v mojom prípade veľmi veľkú rolu.

Sharon: u manžela se lupenka objevila vlastně náhle, po období, kdy byl psychicky hodně na dně, zemřela mu maminka a objevil se jeden hodně závažný problém v práci, stres prý je jedním a určitě významným spouštěčem. Když přemýšlel, kde se vlastně nemoc vzala, tak si vzpomněl, že jeho maminka měla kdysi dávno na loktě jeden flek, který se nechtěl hojit, doktor jí tehdy řekl, že to možná je lupenka. Flek sám od sebe časem vymizel, tak už to maminka dál neřešila a zapomnělo se na to.
Haninka: biologická léčba, teda ta, kterou má manžel, je účinná asi u 75 % pacientů, manželovi naštěstí zabrala, během 2 měsíců byl úplně čistý, další asi měsíc trvalo, než se mu zahojila kůže (pod místy, kde měl výsev zůstala ta kůže jakoby poraněná, potom už by nikdo nepoznal, že kůže byla nemocná.Po těch třech měsících léčbu ukončil, zatím je v pořádku asi rok a půl, tak uvidíme, ale u někoho je potřeba ji opakova
Petruša: děkuji :-))

jelítko: právo určitě né ale když jsou je to super...... možná mi jednou dáš za pravdu........

Taky nechápu, kde pořád berou matky a tchýně ten pocit, že mají nějaký právo na to, aby měly vnoučata. To je opravdu věc mladých.

Když bude chtít děti, udělá si je lupénka nelupénka, je to jenom výmluva. Dej jí čas až se probudí pud, tak vyhraje. Kdyby ovšem ne, stejně s tim nic nenaděláš.

nasemami: přeji aby bylo vše OK

Víte, zdá se mi, že to ani tak není o tom, jak moc je lupenka závažná nemoc, ale prostě o tom, jak moc je silná ta touha po dítěti. U někoho není vůbec či je slabá, takže představa předávané nemoci člověku v dětech zabrání. U někoho je silná a bude mít děti, ať už je ve hře jakékoliv dědičné onemocnění či postižení. Však to všichni známe, dost lidí se v komentářích nad tímto pozastavovalo. Můžeme polemizovat o rozmnožovacích pudech, sobeckosti, hrdinství, krátkozrakosti, atd., ale tak to prostě je. Nakonec díkybohu za to, že mít či nemít děti je práci každého z nás. Ale samozřejmě tyhle úvahy jsou na místě jen v případě, že je to skutečně ten důvod a ne jen zástupný argument pro zvědavé okolí. Ale i to je skutečně jejich věc. Jinak tedy i mě se zdá článek trochu negativně zabarvený - vůči snaše paní Ireny. Chápu, že jste se těšila na vnouče, ale nechte je být, je to skutečně jejich věc. Nakonec se to ještě skutečně může změnit a i pokud ne, tak dejte pozor, aby jste svým postojem, i když skrývaným, si neodehnala snachu i se synem. Zároveň bych Vás i ráda varovala před podceňováním nemoci snachy a jejím zlehčování. Vy to děláte v prosté nevědomosti, ale ona si už možná s tím lecos prožila, takže ji to může dost mrzet.

nasemami: o lupénce jsem do dnešního nic nevěděla, snad jen to, že existuje a jako mnoho dalších jsem si myslela, že se to projevuje jen na kůži, takže jsem si o tom teď něco přečetla. Zažila jsem jen jako cca 16tiletá na táboře kolegu - instruktora s lupénkou, byl statečný a chodil tam v plavkách a jako 16tileté tele jsem si jen pomyslela něco o tom, že se takhle ukazuje, ne snad, že by mě to vadilo, ale viděla jsem, jak na něj všichni civíme a určitě mu to nebylo příjemné - asi už byl zvyklý a nad věcí. Vám s mužem držím palce, jen se chci zeptat - asi blbě, jestli ti to nevadí, ta biologická léčba se po těch dvou - třech cyklech musí opakovat? Nebo už je to napořád?
Pisatelku trochu chápu, taky se těším na vnoučata, doufám ale, že si ještě pár let počkám, taky by mě mrzelo, kdybych žádné neměla (snad se někdy dočkám, mám dva syny a dceru, to by bylo aby nebylo ), ale neodsoudila bych je, kdyby se rozhodli je nemít, jen by to pro mě, která vždycky děti moc chtěla, bylo nepochopitelné. Asi bych se jich taky po nějaké (bezdětné) době manželství zeptala, nemáme mezi sebou tajnosti i když už jsou dospělé a bavíme se o všem na rovinu a jejich odpověď bych musela respektovat, ať by se mi líbila nebo ne.

nasemami: obdivuju tebe i manžela jen mi řekni jestli to přišlo tak jen samo od sebe ? virus to snad není , že až tak v pozdějším věku, to se může objevit u zdravého chlapa? proč se ptám, syn má letos 40 .......Petruša: člověče mě taky.....a taky držím palce aby bylo vše ok...