Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nemusíš se nikomu ospravedlňovat. Je nebo bylo to TVOJE rozhodnutí v TVÉM životě, které se skutečností, že Tvoje sestra nemůže otěhotnět, nijak nesouvisí.
Nechápu jak v dnešní době může někdo starší 16 let mít neplánovaný dítě. Kromě hormonální antikoncepce existuje dalších x způsobů s podobnou spolehlivostí. Nejsem odpůrce potratů, ale příznivce taky ne a rozhodně ne jako forma antikoncepce a plánování života.
Tvojí sestru docela chápu, když už si těhotenství připustila (vysazení prášků a absencí jiné spolehlivé ochrany, předpokládám, nikde jsem se v článku nedočetla, že by šlo o nehodu typu protržený kondom), tak je pro mě potrat z důvodu změny plánů a teď se dítě nehodí přijde nepochopitelný (a sobecký a nedospělý, ale to pramení z toho nepochopitelný). A to jsem zdravá ženská, která děti mít může a velmi pečlivě se proti těhotenství brání, ještě před nějakým rokem dvěma jsem tvrdila, že děti nikdy (teď říkám někdy možná, víceméně z diplomatických důvodů a člověk se mění, třeba mě to chytne, ale teď mě děti fakt neberou a výhledově ještě chvíli brát nebudou).
Že to raní tvojí sestru, která nemůže mít děti, si mohla čekat. Stejně tak, jakože rodina, která se těšila na miminko nebude skákat radostí do stropu. Furt si nechala zabít svoje dítě, v podstatě z rozmaru. To si čekala pochvalu?
Jasně každýho život a volba, ale musíš počítat s tím, že tvoje chování vyvolá u ostatních nějakou reakci a emoce. A dle toho co píšeš mi nepřijdou nějak přehnané ani hysterické, spíš pochopitelné. Měla jsi zvolit nějakou diplomatičtější cestu, třeba tu lež o samovolným potratu, teď už je pozdě. Jen se můžeš zamyslet, jestli není třaba naučit se trochy diplomacie a jednání s lidmi, to je základ přežití ve společnosti, pokud člověk není asociál nebo blb.
skoda , ze jis to setrse rekla... v podstate bylo jasne, ze bude vyvadet jak pominuta. Ted bych ji nechala byt, bude ji to casem prejde a pochopi, ze sobec je ona, kdyz si osobuje pravo rozhodovat za druhe, nebo ne.. a pak neni stejne o co stat. Skoda, ze jsi byla uprimna...v nekterych rodinach se to neodpousti. Jak pisou holky, bylo by lepsi halt rict, ze potrat byl samovolny a jeste by te litovali.
skvelakariera: a jinak zdráv že jo..
.jpg)
tak ako rodina nema pravo nic hovorit na tvoje rozhodnutia tak isto nemozes ty trvat na tom aby s tebou komunikovali ak s niecim nesuhlasia pri tvojich rozhodnutiach.Je to ich rozhodnutie.sestra sa zachovala tak ako sa jej chcelo ako povazovala za spravne zmier sa s tym a respektuj aj ty ju.svoj nazor ty vyjadrila a teraz je na tebe aby si respektovala to ze ona odmieta komunikovat.Nezostava ti nic ine len cakat ako sa cela situacia vyvinie.
Ahoj, chceš si zarobiť žuvaním žuvačiek zo 200€? Tak si jedny objednaj aj ty. Všetko nájdeš na www.dream-core.com. Pri registrácií nezabudni uviesť moje ID: 2540. Čauky, Boris. PS: Jedná sa o najjednoduchší 5 úrovňový MLM!!!
Jo, a znám kluky, co je nabídka na práci do ciziny, přiměla přehodnotit názor na svatbu. Bez partnerky totiž jet nechtěli a mít s sebou "jen" přítelkyni - ve vašem případě těhotnou, tak tím by se u solidní firmy, nebo v solidní zemi, pěkně znemožnili.
Měla jsem práci v cizině. Bylo to tvrdé, být někde daleko mimo domov sama, ale šla jsem do toho a byla to zajímavá zkušenost. Klukům, co byli ženatí a měli s sebou manželku a malé děti, tak těm jsem záviděla (v dobrém 
). Nebyli tam sami, měli s sebou oporu a pro jejich partnerky to bylo fajn, že se doma nenudili, protože měli malé děti. Kdyby měli děti ve škole, tak už by výjezd do ciziny nebyl možný. Samozřejmě, náklady na pobyt rodiny si hradili kolegové z vlastní kapsy, stejně, jako by ho platili zde v ČR. Na druhou stranu, kdyby práce v zahraničí nebyla pro ně finančně zajímavá, tak by nikam nejeli.
Takže absolutně nechápu, proč muselo jít miminko z cesty k vůli cestě do zahraničí.
Z postupu, který jsi zvolila v komunikaci s rodinou je mi moc smutno. Nejdříve všechny natěšíš - a miminko je radost, je pokračováním rodu a pro někoho, jako tvoje sestra - je to všechno, a pak jim suše řekneš, že z důvodů, které jsou pro většinu lidí těžko pochopitelné, že jsi šla na potrat.
Bůh tě opatruj.
A jeste k te cizine: praci ma partner, dneska ji ma, zitra ji mit nemusi. Jako cizinec se bude muset adaptovat na jine podminky, ty tam jedes jen jako jeho dalsi kufr. Nejsi ani jeho manzelka, takze jeho zamestnavatel k tobe nema zadne povinnosti, treba zdrav. pojisteni atd, a navic jsou tyhle podminky v kazde zemi jine. Lidi, co si zkousi hledat praci az na miste, jsou ted ve svete mraky, a nikdo z nich nepada udivem na zadek. Nemas nic jisteho, a pritele uz vubec ne. Chlap, co pri prvnim problemu necha zenskou, aby si to vyzrala sama, neni chlap. Pritel se muze rychle zapracovat, bude pracovne postupovat s odpovidajicim financnim ohodnocenim, a kdyz ty nic nesezenes a skoncis nekde jako pomocna sila, jak dlouho budes pro neho dobra? No, treba se vam to ale podari, budete bohati, budete si uzivat tech moznosti v cizine, protoze tohle je asi jedina vec, o kterou ti v zivote jde. Aspon tak na me tvuj clanek pusobil. Ziju v cizine dost dlouho, a sama budes valit oci, jak se lide dokazou v jinych podminkach neuveritelne zmenit. P.S. Reakce tve sestry me neprekvapila, je asi o dost rozumnejsi, nez ty. I kdyby mela svoje deti, reagovala by stejne, sice ne tak emotivne, ale urcite by nebyla radosti bez sebe. Mozna ji tvuj nezodpovedny pristup zklamal, byly jste si blizke, a myslela si, ze te dobre zna. No, asi nezna. Tak at ti to v te cizine s tim bajecnym, zodpovednym pritelem vyjde.
Nejsem odpurce potratu, ovsem jen ze zavaznych, treba zdravotnich duvodu, ne kvuli nejake malichernosti. A taky nezastavam nazor, ze bezdetna zenska je menecenna, kdo se venuje kariere, je sobec, a jedinym poslanim v zivote zensky je mit nejmin 10 deti. Plne schvaluji rozhodnuti nemit deti(viz. clanek o lupence, kde mi pristup mlade pani pripadal velmi zodpovedny).je ale rozdil rozhodnout se nemit deti a zaridit se podle toho, a na druhe strane volit potrat jako formu antikoncepce. Kdyz to ted prezenu, proc nechat kocku vykastrovat, kdyz muzu kotata proste utopit? To je to, co mi vadi. Je dobre,Veroniko, ze ses rozhodla dite nemit, nez by ten chudak vyrustal jako nechtene a odstrcene dite dvou sobcu, je to lepsi takhle.Kazde nase rozhodnuti a jeho dusledky nas v zivote dozenou, at se nam to libi, nebo ne.Kdyz jsi o spravnosti sveho rozhodnuti tak silne presvedcena, proc to resis tady? Cekas, ze vsichni napisou: sestra je pitoma hysterka, rodina ma drzet klapacku a padnout z tebe na zadek a my ti tady vsichni tleskame, protoze jsi ta nejstatecnejsi zenska na svete? Jo, zlaty voci.
Gorawen: 18:13 
sharon: jo a kdyz uz budu konecne moct, tak hlavne abych jeste mohla 
Nezlob se Veroniko, ale logicky co jsi cekala, ze od sestry uslysis?...
Pochvalu?....
Docela verim, ze v zivote se nam deji veci abychom pochopili...Dlouha cesta pred Tebou...
sharon: No to asi jo. Jen aby pak bylo s kym a kdyz bude s kym tak aby chtel se mnou
.gif)
Monik: taky se dočkáš...........
