Jsem váhavý střelec a bojím se špatného rozhodnutí. Poradíte mi?
Milé ženy, vím, že má každá z vás svých starostí dost a ty mé vám možná budou připadat směšné, přesto bych vás ráda požádala o váš pohled, názor, zkušenost. Manžel už na toto téma se mnou totiž odmítá diskutovat, protože prý hledám problémy tam, kde nejsou, a vytvářím si je sama. Asi má kus pravdy.
O co jde. Mám nastoupit po mateřské dovolené do práce. Navzdory dnešní době, kdy místa nejsou, na mne se usmálo štěstí a mám možnost vybrat si ze dvou nabídek. A v tom je ten zakopaný pes. Kdybych ten výběr neměla, bylo by vše jasné, ale tím, že mám možnost volby, nevím, k čemu se přiklonit, a bojím se, že se rozhodnu špatně. K pozdější nápravě už totiž příležitost nebude.
Jsem zdravotní sestra. První pracovní nabídka je dětská sestra na ambulanci u nás na sídlišti. Na první pohled se to jeví téměř ideálně: Mám to blízko, pevná pracovní doba, malý kolektiv (navíc se se všemi znám a dobře s nimi vycházím). Jediný zápor je služba dvakrát v týdnu až do šesti večer, ale ani to není neřešitelné, hlídání k dětem mám, maminka je v důchodu a ochotná. Přes všechny tyto klady je tam přece jenom něco, co mne brzdí. Nikdy jsem nechtěla pracovat na ambulanci a už vůbec ne na dětské. Prostě mne taková práce nijak nenaplňuje, navíc 
se v ní v podstatě nemám kam posunout.
Druhá pracovní nabídka je do jedné prestižní kliniky, kde bych pracovala jako sestra klasicky na směny. Vyhovovalo by mi to, navíc díky mamince bych měla děti zajištěné. Otázkou je, jak dlouho by to mamka takhle pravidelně vydržela. Práce na klinice by mne vyloženě bavila, obnáší však doplnění studia a složení zkoušek. Nevím, jak bych s dětmi a při plném pracovním úvazku zvládla ještě studovat. Z toho mám obavy. Navíc je na klinice možný kariérní postup. Nejsem sice kariéristka, ale vědomí, že se máte kam posouvat, je určitě příjemné. Problém je v kolektivu. Na oddělení, kam bych měla nastoupit, je několik mých bývalých kolegyň a jedna bývalá nadřízená, se kterými jsme se v lásce zrovna neměly.
Platově je obojí plus minus stejné, lepší vyhlídky do budoucna jsou na té klinice.
Už nemám moc času na konečné rozhodnutí, skoro z toho nespím a pořád dokola se přemílám, co by bylo lepší. Ambulance, která mne neláká ani nebaví, ale je tam svým způsobem klid, kolegiální pohoda, volné víkendy a svátky? Nebo klinika, směny, víkendy, noční, nutnost studia a zákeřné kolegyně, nicméně pracovní náplň a vyhlídka do budoucna, která mne opravdu velmi, velmi láká?
Čemu byste na mém místě daly přednost vy?
10.5.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem váhavý střelec a bojím se špatného rozhodnutí. Poradíte mi?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: o tom mi povídej! Když mám auto v servisu a musím veřejnou dopravou, jsem od doby, kdy vyjdu z bytu v práci za 70 minut 
! Autem za 15... a v klidu 
.jpg)
Stanik: Viv :o): Haninka: me osobne desne stvalo dojizdeni hromadnou dopravou. V Praze to jeste slo, to jezdi porád, ale u nás jede autobus jednou za hodinu, vlak dvakrat do hodiny, na prestup 5 minut = vecne clovek nestihal, dobihal, uhoneny, cumel na hodinky a kdyz neco ujelo tak prijel do prace o hodinu pozdeji a musel tam cumet vecer o hodinu dyl. K tom uskolka zavirala v 16.45. Dneska dojizdim 45km autem (kazdou cestu) a v pohode, kdyz vstanu a jsem hotová tak jedu, totez odpoledne. A velice rada zaplatim 2000 za benzin a klid nez 800za permanentku na autobusy a nervy.
brala bych ambulanci
co když maminka onemocní? atd...
možná se za pár let vyskytne stejná nebo lepší možnost na té klinice....
ale dětství tvých dětí ti už nikdo nevrátí, mysli na to
Uprimne by me lakala vice klinika, ucit se neco noveho, nezakrnet, zajimavejsi prace, vyssi plat, moznost rustu...Jenze mi prijde, ze mas dost male deti do tech 10 let te docela potrebuji pak uz jsou vice kamaradi a kamaradi, rodice na druhe koleji...Chci jen rict, ze potom je fajn mit praci, ktera ti trosku zaplni to misto po detech - byt na roztrhani...Jenomze rozhodnuti nepocka...Tezka volba...Asi bych sla do te kliniky s vedomim honicky, nestihani s vidinou, ze to bude zaprah pracovni + nesidit ani deti..., ale vim ze by me to asi davalo vic..(ale to jsem ja)...Jsou lidi co praci nikdy nemaji jako hlavni prioritu - spise rodina, konicky...Pro ne je lepsi jasne ta volba sestry na stredisku...Zvazuj asi jsem moc nepomohla...
To musíš vědět ty, jaká jsi povaha. Já za sebe bych volila tu ambulanci, protože já nejsem vůbec dravá, pro mě je klid to největší plus. Klid, dobrý kolektiv, práce blízko domova, volní víkendy, žádné noční. To by mi absolutně vyhovovalo. Jestli ti ale nevadí pracovat ve stresu, na směny, věčně řešit hlídání dětí (maminka může onemocnět, nebo už nebude zvládat), nevadí ti podrazácké kolegyně, tak bych volila druhou variantu. Každý jsme jiný,máme jinou povahu, jiné priority. Já jsem vždycky byla malý srabík, který šel cestou nejmenšího odporu. A mně by třeba práce v ambulanci bavila mnohem víc než na klinice, jenže já nejsem zdravotní sestra a nejsem ty.
.jpg)
nečetla jsem reakce, ale pravděpodobně bych si vybrala to první. Až budou děti větší, schopné se o sebe postarat samy když budu v práci, tak bych se třeba poohlížela po něčem co by mi víc vyhovovalo...
.jpg)
Vybrala bych si to první. Maminka nemá k Tvým dětem žádnou povinnost a to, že je ochotna neznamená, že toho nebude mít za půl roku plné zuby.
Prostě bych brala to, kde jsem co nejméně závislá na ostatních. Máš děti, takže už ses posunula - jsi v první řadě matka
.gif)
Viv :o): Haninka: hrnek s kafem do ruky a deka a jdem se s babincem opalovat k řece cca 50m....
no, fakt mi vynechava hlava - takze znova - dojizdeni v Budejcich necelych dvacet minut mi prislo jako strasna streka 
Teda co ja mam dnes za den... 
sharon: 
tak to mas paradni, odtud by me taky nikdo nedostal
Stanik: si pamatuju, kdyz jsem bydlela v Budejcich a jak mi prislo "dojizdeni", treba do skoly, jako strasna streka Ted denne cca 40-50 minut jen cesta tam + to same zpatky... uz me to tak nebere, ale kdyz jsem se do Phy nastehoavla, tak si pamatuju, jak mi to prislo hrozne...
Stanik: ani se ti nedivím, mám Prahu moc ráda, ale jen na skok apak hurá 
sharon: to se ti ani nedivím, takový pěkný já nemám, ale je lepší než rušná křižovatka na Pankráci
Haninka: ja tedy dojizdela 100 km kazdej den tam s Zpet od Pardubic... ale jen roka a stacilo ato jsme to jeste snasela dobre, protoze mi bylo 22.. dnesak nevim nevim. Ale o tom stehovani do nejake visky za Pahu uvazujem hodne vazne, zvlast, kdyz jsem vloni zacala konecne zase ridit.
Haninka:
Haninka: já už sice nepracuju ale výhled z mého balkonu bych neměnila....jpg)
