Dcera je v manželství nešťastná. Máme zasáhnout?
Vždycky jsem si říkala, že se svým dětem nikdy nebudu plést do jejich života. Teď však své předsevzetí přehodnocuji a přemýšlím, co mám dělat. Mám se koukat na svou nešťastnou dceru a nečinně přihlížet?
Simonka se před téměř třemi lety vdala, před rokem a půl se mladým narodila dvojčátka – páreček, chlapeček a holčička. Velkou radost bohužel zkalil smutek, když byla chlapečkovi zjištěna vrozená srdeční vada. Krátce po narození podstoupil operaci, z nejhoršího je už venku, ale vyžaduje zvláštní režim.
Snažíme se s manželem dceři co nejvíce pomáhat, protože s Davídkem má opravdu hodně práce. A k tomu ještě Adélka, která je naštěstí zcela zdravá. Dcera se tedy má hodně co otáčet, aby obě děti zvládala. Ano, mluvím pouze o ní, protože její manžel se do péče o děti takřka vůbec nezapojuje.
Zpočátku to dcera tajila, nebo se snažila různě mlžit a omlouvat ho, ale máme oči a vidíme, co vidíme. Zeť, když není v práci, je pořád někde v luftě. Chodí s kamarády sportovat, jezdí s nimi na víkendy, v létě byl s partou dokonce dva týdny sám na dovolené a dceru tady nechal samotnou s tehdy ani ne ročními dvojčaty. Navíc s jedním velmi nemocným.
Navíc dceři nedává ani dost peněz, mají oddělené účty a on jen přispívá částkou, kterou sám uzná za vhodnou. Dcera musí hodně šetřit, aby vůbec vyšla, často za námi přijde s žádostí o půjčku. My jí rádi vypomůžeme, ale nelíbí se nám, že si její manžel užívá života jako za svobodna a ji v tom nechá plácat.
Před krátkým časem už to na dceru asi bylo moc, tak se nám zcela otevřeně svěřila. Popsala nám všechno, jak žijí, jak on se chová, jak se má, či spíše nemá, k dětem. Prý to vysvětluje zklamáním z Davídkovy nemoci, představoval si, jak bude se synem sportovat a teď je všechno jinak. Přesto všechno ho dcera stále miluje a nechce rozbíjet rodinu. Vidíme ale na ní, že je moc nešťastná, unavená, doslova nám chřadne před očima. Je jí osmadvacet a vypadá tak o deset let starší. Pokaždé, když ji vidím, rve mi to srdce.
Otevřeně přiznávám, že mám na zetě velký vztek. I manžel. Nikdy jsme mu neřekli křivého slova, vždycky jsme to, i přes všechny výhrady, brali tak, že je to jejich život a oni se musejí srovnat sami. Jenže teď máme pocit, že už není na co čekat a mladého je potřeba trochu srovnat do latě a vysvětlit mu, že by se měl konečně začít chovat jako manžel a otec.
Jsme načnutí to udělat, nicméně stále trochu váháme. Máme strach, abychom to naším vpádem ještě více nepokazili a nakonec to třeba nebyla ta poslední kapka a mladí by šli od sebe. To bychom zapříčinili neradi, záleží nám na dceřině štěstí a víme, že jejím přáním je rodinu zachovat.
Jak byste v našem případě a v této situaci zasáhly vy? A zasáhly byste vůbec?
4.3.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera je v manželství nešťastná. Máme zasáhnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Paní Mileno,
jen jsem ty ostatní reakce přelítla-hledala jsem nějaký náznak souhlasu s mým názorem,nenašla.Víte,Vaše dcera to opravdu lehké nemá,to je fakt.Ovšem ona je v situaci,kterou si vědomě připravila.I ona se ale chová nedospěle.Ona chodí za rodiči s žádostmi o peníze,přijímá jejich pomoc ohledně dětí,svěřuje se se starostmi.Ona by měla říct manželovi.nevystačím s penězi,potřebuju pohlídat,nelíbí se mi to a to a chtěla bych to změnit.Vy jí, paní Mileno,zcela vědomě tenhle pro ni nepříznivý stav manželství prodlužujete.Nepomáhejte,nepůjčujte!Ať je to ona,kdo se vzchopí k řešení situace!Sama za sebe,o svojí vůli!Myslíte,že jejich manželství prospěje,když jim budete rozdělovat role?I kdybyste stokrát měli pravdu,fakt ne!A podpory se nedočkáte u nikoho!Buďte chytřejší,chcete-li dceru k něčemu dokopat!Například:JO SIMONKO,MY JEDEM KE ZNÁMÝM NA DVA TÝDNY,AŽ SE VRÁTÍME,ZASTAVÍME SE.NEMŮŽEME TI PŮJČIT,NEMÁME,ŠETŘÍME NA.....TELEVIZI,DOSLUHUJE NÁM.Můžete i přitvrdit, tykáte-li si s rodiči zetě:PROSÍMTĚ,HANO,NAŠE HOLKA SI K NÁM ZASE PŘIŠLA PŮJČIT,ONA NEUMÍ NĚJAK S TĚMI TŘEMI TISÍCI OD VAŠEHO TONDY,CO JÍ DÁVÁ NA DĚTI, VYJÍT.NEMOHLI BYSTE FAKT VYJÍMEČNĚ VYPOMOCT VY?MY TEĎ FAKT NEMÁME, NO MY TEDA ANI NEDOUFÁME,ŽE BY NÁM TĚCH DLUŽNÝCH 15 TÁCŮ PO DOBU CO JEŠTĚ BUDE NA MATEŘSKÉ DALA,ALE MOMENTÁLNĚ JSME DALI AUTO DO OPRAVNY....Nebo dceři na její stesky...HM TO MÁŠ BLBÝ,ŽE JEDE TONDA DO ALP.BUDEŠ NA VŠECHNO SAMA ASI CELEJ ŽIVOT,HOLKA.MY TĚ CHÁPEM,ALE POMOCT TĚ NEUMÍME.MY SE VŽDYCKY O PRÁCI KOLEM DĚTÍ A PRACHY DĚLILI NAPOLOVIC.MY TOMU ANI NEROZUMÍME...Vaše dcera musí dospět.V rozhodnou ženskou,co se umí brát za svoje práva.Lhostejno,zda se rozvede nebo zůstane vdaná.Ale svůj život si musí srovnat jedině ona!
.jpeg)
Linda - 5.3.2013 9:27 - 
dík, podle těch příspěvků kubikm mám pocit, že je to právě naopak, že se tam pomoc rodině považuje za něco nepatřičného a hlídání vnoučat je trestný čin
Ano, tady to někteří lidé považují za povinnost rodičů, starat se o ně až do své smrti, nejlépe je i finančně podporovat, to je samozřejmě špatně. Myslím, že už se od toho hodně upustilo. Možná ještě generace našich rodičů měla pocit, že bez nich děti nepřežijí, ale teď chodí lidé do práce a nějaké "povinné" hlídání vnoučat stejně není možné a většinou než se člověk dostane do důchodu, tak jsou vnoučata dospělá
.jpg)
PEGG: nevim jestli sem jeste dneska nakouknes,ale zkusim to....zapadni model rodiny neni v 18ti letech vykopnout z domu a dal se nestarat ... ani omylem, spis naopak rodina se porad styka, pomaha ,radi, hlida deti, porada spolecne akce .... ALE rozdil je v tom ze v Cechach je babickovat pomalu povinnost a pokud prarodic odmitne (nechce, nema zajem a nebo ma zajem omezene) tak je pomalu "ukrizovan". V cizine je babickovani prijemny luxus, ktery mlade rodine pomuze, ale neni to povinnost. Proste zkracene: v cechach rodina MUSI, na zapade MUZE
.JPG){kind=avatar}
PEGG: Souhlasím s tebou. Teď mě potěšila moje budoucí snacha. Jednak jsem se dozvěděla, že chce mít děti, jednak že doufá, že k nám budou moci jezdit na prázdniny. Měla jsem obavy, že budu mít dovoleno stýkat se jen s dětmi dcery. 
(A to jsem se jí na nic neptala, jen jsme konverzovali o něčem úplně jiném, přesněji o barvě dveří.)
kubikm - 4.3.2013 22:42 no víš, já bych např. ten západní styl nechtěla, mě by moje rodina chyběla. Nezastávám se mamahotelu, ani ho neposkytuji, ale nepomoct si v rámci rodiny
nestýkat se? Tím, že se někdo osamostatní, snad neznamená, že se zřekne rodiny? Jako je pro tebe nepochopitelné, že to tady lidi nechápou, tak pro mě je zas nemyslitelné, že bych tak měla žít, že bych se neměla stýkat se svými dospělými dětmi, s jejich rodinami, občas pohlídat vnoučata a tím si jich užít, nepomoct když je potřeba a je to v mých silách a není to vyčůranost ze strany žadatele. Jistě, každý si má žít svůj život, ale to přece neznamená, že se úplně odcizíme Jasně, není dobře když rodiče "utírají zadek" i dospělým dětem, ale nestarat se o ně vůbec? Tak já se přiznám, že já nechci, aby mě moje děti vyřadily ze svého života
ploduska - 4.3.2013 15:14 
to je dobrý nápad, udělat z něj spojence.
tornado-lou - 4.3.2013 14:35 - no vidíš, to mě nenapadlo, ale klidně by to tak mohlo být, že se jim jen úročí, co zasely
Možná, ale vlastně jó, jsem trochu mimo mísu.Ale přesto to napíši. Není on ten hošánek maličko namyšlený? Takových znám hafo. Ona taková stále zmilovaná a obětavá manželka je vlastně takový malý poklad. A je-li skromná, nenáročná, chápající, bojící se aby se na ni nevykašlal..... No byl by přece na hlavu aby toho nevyužil. Prostě dcerenka se musí vzchopit a alespoň někdy zavelet /mamka ne!!!!/. Pak uvidí co od takového dárečka může očekávat do budoucna. Ale ona si ho 3 roky asi rozmazluje. V co doufá.....
.jpg)
Nezasahovala bych. Životní zkušenosti si musí získat každý sám, jsou nepřenossné. A rovnat nějkoho do lati ... no pardón ... vaše dcera je dospělá žena a jaké podmínky v manželství si nastolila, takové má. A pokud je chce změnit, musí to udělat sama.
aq poslední...slibuju
asi víte, že už od doby gymplu jsem si psala s francouzskou
dodnes se vídáme a píšeme si na netu
ona se vdala, měla dcerku...ale manželství nevydrželo
a ona mi říkala, že by ráda šla sem nebo tam...ale nemá peníze na hlídání
hrozně jsem se divila...proč nepohlídá maminka?
a ona mi napsala
a proč?
a já to tehdy nechápala...ale dneska vím, prostě byla rodina...a musela se jako rodina chovat...
jinak třeba
já jsem ochrnula, když dceři bylo 2,5 roku
bydleli jsme daleko od všech příbuzných, manžel chodil do práce...musel...protože já byla na té mateřské...snad 380,-? no husákovy děti...
o vše se bezvadně postaral, spolu s kamarády, i domácnost byla...skoro 100%
a to jsem byla ve špitálu a rehab-ústavu přes 1/2 roku
takže ustát se to dá, pokud má někdo vůli
muž se tehdy dokonce naučil i vařit jak sobě, tak dítěti
já si myslím
tady je takový systém výchovy dětí...že jim maminka utírá zadeček ještě ve 30...
to je špatně od základu
dcera je dospělá, vdaná...a to ona se musí s mužem domluvit...
neodmítám pomoc...jistě, pokud je jedno dítě nemocné
ale proč se nedomluvit...tatínek si vezme zdravé, maminka nemocné
nebo oba rodiče jsou s dětmi...
nebo oba rodiče se zdravým a někdo z prarodičů ohlídá určitou dobu dítě, které není schopné té aktivity...
prarodiče nemají právo zasahovat do jiné rodiny
a jejich děti nemají právo je o to žádat
každý dospělý člověk je zodpovědný za svůj život
ve světě je to běžné, kdy už i my pochopíme, že mamahotel není to pravé???
Taky jsem v životě zažila dost těžké období. Dá se říci, že to byla obdobná situace, jen s tím rozdílem, že jsem neměla dvojčata. Byla jsem úplně na dně, neschopná se zvednout, rohožka na otření nohou. Tento stav manžela ještě více dráždil a snažil se mě ponížit jak jen mohl. Nepomohla ani návštěva u psycholožky. Ale pak jsem se přes syna dostala ke kineziologii (jak známo, při léčení dětí se v první řadě léčí maminka). Prošla jsem pár sezení, dostala i nějaká homeopatika, Bachovky. A najednou se něco začalo měnit. Bylo to hodně nenápadné, ale začalo to být jiné. Já jsem začala být jiná. Přišel okamžik, kdy jsem byla natolik silná, že jsem si dokázala představit život bez manžela, i když jsem ho stále milovala. A pak já, která měla vždy blok v komukaci, jsem najednou směrem k mému muži bez emocí říkala, že v tom, co žiju nejsem šťastná a nebudu tak dál pokračovat. Miluji ho, ale pokud se nezmění jeho chování ke mně a synovi, odcházím. Tu noc (i ty další) zůstal doma a pomalu jsme nacházeli řešení i v dalších oblastech. Ale fungovalo to opravdu jen proto, že já byla vnitřně jiná (silná) a rozhodnutá odejít, kdyby o rodinný život nestál.
1234-5: Možná, že tomuhle exempláři ne,ale obecně - proč by měla matka být nějak vhodnější pro péči o dítě než otec, s výjimkou kojení? Není pro to žádný důvod, jde jen o ochotu a o cvik.
Já jsem se teda vůbec nezamýšlela nad tím, že by manžel neměl kolem dětí dělat totéž co já, vlastně mě to ani nenapadlo. Manžela taky ne, takže když mu zrušili v práci místo, prohodili jsme si rodičovskou a všichni si to náramně užili. A teda ani omylem to nebylo tak, že bych jim navařila a po příchodu domů kmitala s úklidem . Občas mě čekala doma večeře, občas prázdný byt, protože rodina byla na výletě.
Ona by možná nebyla pro dceru Mileny špatná taktika projevit úžas, že manžela vůbec napadne, že si bude jezdit pořád s kamarády a ji nechá s dětmi neustále doma. A lehká připomínka, jak by byl nadšený, kdyby to bylo naopak.
Sheeni - 4.3.2013 13:34
já s tebou souhlasím. To, že jí nechává samotnou v době svých aktivit bere jako samozřejmost, a věřím tomu kdyby to mělo být obráceně, tak by mohl být oheň na střeše.
Jen jsem si říkám stále by byla ve frcu jedna strana rodiny.
