Pomohly vám někomu odborné rady při hledání práce?
.jpg)
Připadá mi, že je svět nějak vzhůru nohama. Asi jsem se za posledních několik let dopracovala k pořádnému pesimismu, ale nemůžu si pomoct. Teď mám konkrétně na mysli situaci na trhu práce. Je známo, že je u nás v současné době asi 600 000 nezaměstnaných a práce pro ně prakticky není.
Rozhodla jsem se podělit se s vámi o své osobní zkušenosti v tomto ohledu. I já a můj manžel jsme totiž řady nezaměstnaných rozšířili. Ne vlastní vinou jsme oba téměř současně přišli o práci z důvodu snižování stavů u mě a krachu firmy u manžela. Je to už několik měsíců a ačkoli se oba intenzivně snažíme, práci sehnat nemůžeme. Přivyděláváme si tedy zatím brigádně, já v pokladně jednoho supermarketu, manžel tamtéž jako skladník.
A souběžně s tím intenzivně hledáme nějakou jinou, lépe placenou práci, která bude odpovídat naší kvalifikaci a především zkušenostem. Marně. Otevřeně přiznávám, že už pomalu ale jistě propadáme zoufalství a beznaději. Manželovi je čtyřiapadesát, mně o tři roky méně. Životopisy a motivační dopisy máme vymakané, sledujeme pracovní portály, píšeme i do jednotlivých firem a společností, hledáme, kde se dá. Většinou to však dopadá tak, že buď nikdo ani neodpoví, nebo přijde dopis s obligátním: Děkujeme za váš zájem, ale dali jsme přednost jinému uchazeči.
Kdo něčím takovým prošel, ví, jak je to deprimující. Začínám být dokonce alergická na všechna ta rádoby odborná doporučení, které dneska člověk čte snad všude: Jak správně napsat životopis, motivační dopis, jak se připravit na pohovor, co na kterou otázku odpovědět, jak být flexibilní, stále se vzdělávat, nebát se rekvalifikace… Všechna tahle moudra jsou podle mne jen teorie vycucaná z prstu někoho, kdo vůbec nemá páru, jaká je skutečná praxe.
Zajímal by mne názor a zkušenosti ostatních. Také jste byli v situaci, kdy jste dlouhodobě marně sháněli práci? A co vám nakonec pomohlo, abyste ji našli? Vaše zkušenosti, vymakaný životopis a správné odpovědi při pohovoru (pokud vás na něj někdo vůbec pozval)? Nebo nakonec zapracovala náhoda a štěstí či osobní známosti?
Nejhorší na tom je, že ti, kdo práci aktuálně nehledají a nevědí, jak to ve skutečnosti je, žijí v mylném pocitu, že pracovních nabídek je přece všude dost a není tedy možné práci nenajít. I my se s tím ve svém okolí setkáváme. Jsme z toho oba frustrovaní. Práce, kterou momentálně děláme, není finančně ani na život ani na umření, navíc manžel začíná mít problémy se zády a nevím, jak dlouho vydrží jako skladník pracovat. Já v té pokladně poměrně dost trpím, hlavně tím, že nemám možnost dostatečně pít, protože mám omezené možnosti odchodu na toaletu. V důsledku toho mi začaly silně otékat nohy.
Víte, otevřeně přiznám, že jsem se současné doby hodně zklamaná. Nikdy bych nevěřila, že někdy něco takového řeknu. Ale myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo má podobné pocity. Tohle, co je tu dnes, jsme před více než dvaceti lety asi nikdo nechtěl.
Ale to jsem odbočila, vrátím se zpátky k tomu hledání práce. Prosím, napište mi, jaké zkušenosti máte v tomto ohledu vy. Předem děkuji.
9.5.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pomohly vám někomu odborné rady při hledání práce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jsem ráda za tento článek. Je to opravdová a smutná realita. Manžel už rok a půl shání práci, je to člověk, kterému ještě není padesát (47), pracoval 26 let na obchodních pozicích v IT firmách, je to pracovitý člověk, vůči kterému nikdy žádný zaměstnavatel neměl námitek, sama vím, že práci chce, že jí velmi aktivně shání, že už vyzkoušel naprosto všechny možnosti a rady, má vypilovaný životopis, na pohovory je připraven a pořád dokola samá odmítnutí. Vůbec tomu nerozumím. Jeho to pochopitelně velmi deprimuje a má to velký vliv na celý chod rodiny a teď myslím hlavně psychicky. Nejdříve jsme si to nechtěli moc připouštět, já jsem ve chvíli kdy firma ve které pracoval začala mít potíže a v podstatě propustili téměř všechny a jedním z posledních, ale přeci nakonec byl propuštěn i on, tak já jsem v té době měla možnost ve firmě, kde jsem byla zaměstnaná já, vzít vyšší a lépe placenou pozici, přešla jsem z částečného letitého úvazku na celý s tím, že uvidíme jak se vše vyvine, zatím tedy on bude řešit děti a domácnost a já to potáhnu dokud to půjde a až si práci sežene tak uvidíme co s tím dál podnikneme. No, uplynul rok a půl a byť bydlíme v Praze, tak manžela všude odmítají. Buď si ho vůbec na pohovor nepozvou, ani se nenamáhají odepsat na zaslaný životopis, nebo mu napíšou třeba po měsíci a půl, že vybrali vhodnějšího kandidáta, byť splňoval všechny požadavky a na webových stránkách přesto dál visí inzerát s nabídkou na práci. Personální agentury mu řeknou, že ho doporučí a už se více neozvou a když volá on jim, tak mu jen zopakují, že se ozvou až něco bude. Když už ho někdo pozve, tak mu nakonec stejně vždycky řekne a to často dost nevybíravým a arogantním způsobem, že ho neberou a spíš to vypadá, že ho zvou do počtu, kvůli tomu, že musí nějakým způsobem splnit dopředu jasné výběrové řízení, nebo mu třeba řeknou ,že čekali, že sebou dotáhne celou skupinu velkých zákazníků, kteří zachrání firmu, ale jestli je to jen tak, že jen chce poctivě pracovat, tak to tedy ne. Chápu, že chtějí nové zákazníky v těchto oborech, ale nechápu, že na to člověku nehodlají dát ani žádný čas, ale buď je rovnou přivedete, nebo Vás nechceme. Když chce mimo obor, tak mu řeknou, že ne, protože není z oboru, byť přeci
Petra nepíše, jakou má ona i její manžel kvalifikaci. Asi bych volila práci na živnostenský list. Určitě vymyslíte něco, co se dá dělat. Navíc jste dva, můžete se vhodně doplňovat. I samozřejmě i za cenu, že se trochu vzdálíte od původní profese. Vždyť se dá dělat tolik věcí. Třeba jezdit uklízet do domácností, rozvážet jídlo na objednávku, překládat, dělat webové stránky, dělat grafiku, doučovat, šít, cvičit psy, chodit lidem sekat a plít zahradu... záleží na tom, co umíte. Může to být třeba váš koníček. Je to lepší než dřív v nelidských podmínkách. A ještě něco. Pokud zaměstnavatel nějak porušuje zákoník práce (nevím, zda pití a přestávky na WC jsou ošetřeny nebo ne), tak portál pro ženy není to pravé místo si na to stěžovat. Pokud si nebudou na správných místech stěžovat ti, kterých se to týká, tak se to nezmění...
.jpg)
kubikm: tohle je nejhorší...když propouští tak od posedních přijatých...pak někam nastouíš a jakmile se propouští, od posledních přijatých...nemá člověk skokro šanci někde nebýt poslení přijatý 
nečetla jsem diskusi
jen dcera přišla o práci, když firma krachla
1,5 roku hledala místo...sama, protože úřad práce je k ničemu...
je tam přes rok a začínají propouštět...a od těch posledně přijatých...tak asi tak
Verera: letecký mechanik? Do Aera mají nabírat lidi...
Anahir: asi tak. Prostě dokud práci máš tak je to jasné, stačí být něčím vyjmečná, zvýšit si kvalifikaci nebo se rekvalifikovat a přestěhovat se o pár km dál a šup už máš práci ... jenže to bohužel nefunguje :-( chodíš a chodíš, obíháš, škemráš, vychytáš supr oblečení, líčení, gesta, naučíš se všechny správné odpovědi na otázky typu "A co je vaše nej vlastnost a co fuj vlastnost a proč tu chcete pracovat?" ... a nic nic nic nic ...prostě práce není a k tomu dostáváš spoustu velmi chytrých rad a bohužel nic z toho nefunguje a tak dál obíháš a chodíš a nakonec šup máš práci .-) Mám pocit, že nic jiného jak vytrvalost nepomůže.
.jpg)
UVita: to by bylá už jiná písnička, je by omlouvalo všechno.
Kdo si to opravdu neprožil, tak jen žvaní nesmysly.
.jpg)
UVita: to je diskuse a né tichá pošta
.gif)
Všechny tyto chytré rady byly na nic. Musela jsem obíhat a obíhat a shánět. Jen by mě zajímalo, jak by se postavili tito rádcové k věci, kdyby se pozice vyměnily a oni by zůstali bez práce a ti druzí by jim valili taková moudra do palic.
ono jde i o peníze, vem to, že jsi na OSVČ t.z. sama platíš zdravko atd. dneska na černo Tě jen tak někdo nezaměstná, agentury neberou, lidi nemají prachy a raději si hlídají na střídačku nebo narvou děti babičkám. Navíc je to celkem i fyzicky namáhavé, koukni na matky jak si stěžují ... ponejvíc lidi chtějí hlídat na pár hodin v týdnu, někdy večer, jenže to není pravidelný příjem, nasmlouváš si víc rodin a šup chtějí hlídat ve stejný čas, jednu odmítneš a už ti nikdy nezavolají ... platí se u nás 80kč za hodinu, si to spočítej :-( Těžko se dostáváš alespoň na 30hod týdně, včetně so+ne, šidíš vlastní rodinu a ve finále máš 6000,- a z toho si máš ještě zaplatit odvody ... fakt to není zlatý důl :-( a lidi sice říkají, že nemají hlídání, ale jak mají jej zaplatit tak jim stačí 2-4 hod v týdnu ... prostě, když málo vydělají je chůva luxus a většina národa nemá ani průměrný plat ... a ti, kteří na to mají tak mají prověřené chůvy, tam se nedostaneš.
sevenofnine: chápu...zrovna dnes vypravoval řidič jak jedná náš šéf s hospodyní..mno díky ne
sevenofnine - mohu ti říct, že to každá dělat nemůže. Ona ta rodina co si tě pustí do svého soukromí, si přeje aby jsi nevyprávěla co a jak, ono je to pro nětré velmi těžké. Mám pár známých co u 
povědí co kde na návštěvě viděly a co mají a to je to co do práce chůvy a pomocnice nepatří.
Moc neporadim ja mela praci vetsinou vzdycky pres zname...Chtela bych jen rict - hlavu vzhuru nevzdavat to...Zkouset co se da, ptat se kazdeho koho znas jestli o necem nevi...Osobne si myslim, ze to zasilani zivotopisu atp. moc k nicemu neni, nekdo tam sedi, procita - jeden zivotopis jako druhy, vsechno tak splyva...Clovek musi necim zaujmout, byt jiny... Zvolit spravnou strategii - byt pracovity, neco opravdu dobre umet, mit talent... Entuziazmus....Chtit neco dokazat...Lide po 50ti mohou nabidnout na rozdil od mladych - prakticke zkusenosti - praxi, mohou mit dobra doporuceni, pokud napr. stavar muze ukazat fotky svoji prace atd...atd...
S temi oteklymi nohami pozor na sul, sul zadrzuje vodu, opravdu mene soli (je skoro ve vsem), pit musis aspon to dohnat po vecerech - vodu...
Jeste me napadlo jeden znamy dlouho nemohl najit praci - remeslnik tak prisel do jedne dilny a rekl at ho vyzkousi, ze bude tyden pracovat zadarmo to sefa prekvapilo, rekl ze ano po 2 dnech ho prijimul na stalo, protoze byl opravdu moc sikovny...Nakonec tam pracoval hodne let...Drzim pesti...
Nevzdavat to, hlavu vzhuru...
Jestli manzela boli zada ze zvedani jsou takove pracovni bederni pasy - zpevni tu spodni cast tela...Zvedat do urcite hmotnosti...
holky já byla nezaměstnaná a zkoušela prorazit i jako chůva, hospodyně atd. a fakt to není tak jednoduché, je to jedna z těch hraběcích rad. Kdyby to byla taková tutovka tak to dělá většina žen raději jak pípání za kasou. Já mluvím ze své vlastní zkušenosti staré z listopadu 2012 ...
Danima: chápu. V prac. agentuře jsem poznala celkem dost vysokoškoláků 30 - 40 let pak 1 pána 55let taky vš. Říkali všechno co Ty, je to jak přes kopírák. doba je skutečně hrozná a kdo ,,nechodil v našich bačkorách" aspoň rok, totálně netuší oč jde a jak je to hrozný.
