Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

shodnem

Děvčata děkuji, jsem ráda, že se schodnem. Byla jsem vychovávaná mít ke stáří úctu. Zde však vidím, že už to je pomalu vydírání z kterého mají prospěch její příbuzní.
Byla jsem rozhodnutá že pokud nepůjde o život tak pomohu jen když to nebude komplikovat můj život. Bydlí asi 5 minut od nás. Začalo mě vadit, že to došlo tak daleko, že když potřebuje něco od muže a já ji říkám, že je v práci dělá do 18h. než dojde je 18.30-45. I když ji vysvětluji, že nevím jakou bude mít náladu jak bude unavený je 12 hodin v práci do práce i z práce chodí pěšky( má to asi 3 km.) Ale on musí já to potřebuji a na to jsem začala být háklivá. On si jí zvykl, jak jsem psala chodí tam asi 5 let - oprava bojleru, akumulaček, zapnout vypnout topení ve spodním bytě, zamrzla ji voda nebo ji tekl odpad....
Pak začne já se zblázním, mě je špatně, já to potřebuji, nejraději bych umřela....
Nic ji nedlužím. Ona je 90 letá vzpřímená a má dobrou paměť, trochu ji možná zlobí srdíčko a špatně vidí, proto měla jít do nemocnice na operaci.
No prostě jsem ráda, že když nebudu skákat jak ona bude hvízdat, mohu být bez výčitek. Když tu čtu vaše názory, píšete to tak, jak já to i cítím. Mám svůj život a povinnosti.

Děkuji

Kozoroh18: Tady je možná základ, když si uvědomíš, že ty nemáš zapotřebí se jí omlouvat a cítit se provinile, když neuděláš , co ona chce.

Prostě ne, nezlobte se, ale opravdu tam manžel nepřijde, zkuste někoho jiného. Konec, klidně zavěsit a už telefon nebrat, neotevřít. Nejde o život ani o zdraví, takže je to jen vaše volba. Pomáhat je fajn ,ale jen do jisté míry. Vždyť tak jak to popisuješ byste snad nekmitali ani u vlastních rodičů.

Jak dlouho trvá člověku, než se naučí říkat ne. Než přestane dělat, co po něm chtějí druzí. Někdy skoro až před samým sebezničením. Ale každý má na to právo. Nenechat se využívat proti svojí vůli...

Znám pár lidí z okolí, co se taky zuby nehty drželi baráku. Chápu, byli tam doma. Ale nikdo nikoho nestrká do chudobince s deseti postelemi v místnosti! Je přece vždycky víc možností. Prodám, dám mladým, jdu bydlet s nimi. Domluvím se se sousedy, dům jim odkážu. Vezmu k sobě příbuzné, dám na renovaci, mám-li z čeho. Nejsou jen domovy důchodců jeden na okrese! Jsou pečovateláky, případně byty v dohledu domova. Kdo prodá barák, má na paní na úklid a donášku nákupu! Kdyby jednou za den dvě hodiny! Za dvě stovky! Nezaměstnané ženské by to pomohlo! Obědy lze objednat a nechat si vozit. Důchodci občas říkají, je to drahé. Jo. Za padesát, za šedesát i sedmdesát. Krát 20 pracovních dnů. Jeden si za ty prachy neuvaří, když má koupit všechno od vajec přes maso po mouku! Ono je lepší se litovat, těžit ze svého stáří a ochoty druhých lidí, žejo. Než si říct, dost, nezvládám, a nějak to řešit. Než myslet na přicházející stáří dopředu! Starý člověk si v baráku už ani sám nezatopí, ale drží se tam zuby nehty. Pak tam padne a leží bez pomoci.Které by se mu v paneláku, pečovateláku, Domově pro seniory, v baráku s mladýma dostalo dřív, než zítra, pozítří, po neděli....

Moje příbuzná si vymínila světničku a barák zvelebila vnučka s rodinou. Ohlídala jim na zahrádce děcka, měla teplé jídlo a nebyla v baráku sama. Všichni byli spokojeni. Ovšem - stará paní byla formát a mladí taky! Každý se staral o svoje, nechala jim volnou ruku ohledně všech stavebních úprav.

Paní sousedka z příspěvku drží příbuzné i sousedy takříkajíc v šachu. Nikomu to neprospěje. Ani jí.

Kozoroh
Děsí mě, co by vám vyváděla, kdyby byla mladší. Ale jsi zjevně na dobré cestě. Babču zpacifikuj a nenech se otrávit. Mimochodem, ten pečovatelák by byl prima nápad. Sama bych ve vyšším věku nepohrdla. Pořád lepší než bydle t v nemovitosti, která se rozpadá.

rychlonožka - je to složité, na barák již nestačí, prodat ho nechce. Asi ho slíbila příbuzným. Máme tu pěknej pečovatelák, nebyla by tam tak sama a mají pro ubytované i programy. Mají tam teplo po celé budově.
Je tam jedna sousedka, byla jsem ji tam navštívit je tam spokojená. Nyní už se tak necítí jako před pár lety to ještě vycházela ven mimo.

Kozoroh18: jj souhlasím dopuntíku s rychlonožkou. Bohužel jak se znám, bych na tom byla stejně jako ty, nejsem schopná se naučit někoho odmítat Tak aspoň držím palce ať ta paní dá alespoň částečně pokoj

Abrasia - ona je také asi 90. Vše si pamatuje. Přesně s tím odmazáváním jsem již zahájila, že jsem jí začala říkat, že ta pracovnice co k ní chodí jí ten nákup přinese rychleji jak já. Ji děláasi problém, že de to musí platit. Já ji nakoupím, když jedem na nákup pro nás, dám účtenku a zaplatí jen to.

ad autorka článku: Hloupá určitě nejsi, smekám, kolik z nás by se tak čestně dovedlo zachovat, ač tu tvrdí cokoliv. Jen mě mrzí, že jsi tak narazila u vlastního manžela...já si tě každopádně moc vážím.

Pro Kozoroha:
Ale to je problém té paní, že jí nefungují věci v baráku,jak by měly a jak si ona představuje! A je to i její problém, co ona s tím sama udělá! Vždyť kdyby barák prodala a koupila si byt, co by jí chybělo? To jí kristepane není trapné pořád donekonečna otravovat jedny a ty samé lidi a nic jim za to nevykompenzovat? Už jen tu ochotu a čas? Je to její věc, že nesrovná příbuzné. Že lpí na bydlení v domě, kde je zvyklá, když to tam nezvládá. Lze i protislužbou. Já někomu nakoupím, on mi dojde ze sousedního bytu koukat na TV do mého bytu k mému nemocnému dítěti, které tam je samo. Nebo ohlídám kámošce dítě, když potřebuje chodit cvičit, aby zhubla, a ona mně za to dává přebytky ze zahrádky, protože ví, že já ji nemám. Jsou i ostatní národnosti tak...ehm....vyčůrané, jako jsme my? Neřeknu, kdyby měl muž v sousedčině kůlně, garáži, malou opravnu jako přivýdělek. Nesouhlasím s tím, jaký mají někteří senioři přístup: JÁ JSEM UŽ MOC STAREJ TAK MÁM NÁROK, ABY MĚ VE ŠPIČCE POUŠTĚLI V MHD SEDNOUT, VE FRONTĚ VE TŘI ODPOLEDNE POUŠTĚLI KE KASE V MARKETU,JE MI JEDNO, ŽE TY MLADÝ MÁMY SPĚCHAJ DO ŠKOLKY, DO DRUŽINY, ŽE LIDI JSOU UNAVENÍ Z PRÁCE NEBO NEMOCNÍ, JÁ SI POTŘEBUJU JET A NAKOUPIT PRÁVĚ TEĎ. A JÁ MÁM PŘEDNOST VŠUDE, PROTOŽE TY MLADÝ DNESKA NEMAJ ÚCTU KE STÁŘÍ A ONI MI VYHOVĚT PROSTĚ MUSEJ, JAK JÁ SI PÍSKNU. Kozorohu, Tvůj muž nemá naprosto žádnou povinnost tam jít a něco dělat. Nedivím se, že mu došla trpělivost. Milé paní bych řekla, muž je unaven, nemocen, zaneprázdněn, už k Vám chodit nechce a já už se s ním kvůli Vám nebudu hhádat a dohadovat, protože já taky potřebuju opravit v baráku spoustu věcí. On na ně nemá čas a já si nebudu zvát a platit řemeslníky. Je to drsný, ale na zazvonění bych neotevírala. Je strašně velkej rozdíl mezi pomocí /sousedka sedí před domem, že jí nejde proud, má doma malé děti, vaří na elektrice atd, ale jakmile sousedka spoléhá opakovaně, je to zneužívání laskavosti a ochoty druhých, a to ať je jak chce stará, ne a ne. Šmytec.

Kozoroh18
Jak vidím, paní není žádný troškař a umí si dupnout. Co takhle zkusit začít s odmazávacím programem, jednoduše jí sdělit, že si tentokrát prostě bude muset poradit sama, seznam řemeslníků najde na netu nebo v místním tisku?
Jinak u ní budete za chvíli zaměstnaní na plný úvazek, leč zdarma. Ale rozuměj, nejsem kruťas odmítající veškerou pomoc potřebnému. Pokud na mě někdo zazvoní, že potřebuje zavolat doktora, nebo pomoct s nějakou jednorázovkou, pomůžu bez problémů, nejen v rodině. Jsem ale zásadně proti tomu být vmanipulovaná do postavení služky, řidičky a pomocnice v domácnosti na neomezeně dlouhou dobu a bez platu, bydlení a bonusů, které kdysi toto zaměstnání provázely, s tím, že pokud nevyhovím, budu za zlou a neochotnou. Jestli máš doma devadesátiletou maminku, máš práce a povinností nad hlavu. Jen tak mimochodem, chodí ti sousedka také pomáhat? Nebo se umí jen dožadovat?

ijaku - 14.5.2013 19:57

Abrasia
rychlonožka

píšete to dobře a co vátu čtu tak právě volala a sháněla muže, on se ještě nevrátil z prýce. Ráno byl u zubaře a tak si s kolegou protáhli střídání, ona nevěří. A dožaduje se aby přišel, že ji musí udělat něco s elektrikou a že se chce domluvit, aby jí také kouknul na barák až bude v nemocnici a že tam bude jen dva dny. On tam chodí již aspoň pět let, opravit bojler, akumulačky, nahazovat jističe.... Nejhorší je, že si nenechá vysvětlit, že muž není doma, po denní chodí většinou před 19 hodinou a když jí řeknu já nevím on bude unavený, nic vám nemohu slíbit. Její je, ale já to potřebuji, on musí přijít. Muž si jí tak naučil, že si říkal je stará, ale neuvědomil si, že ona stále posouvala hranici ve svých žádostech. Nyní když mu říkám, že volala tak chce abych jí řekla, že nemá čas. Dostala jsem se mezi dva mlýnské kameny. Ona své požadavky zvyšuje a mužovi se to již nelíbí.
Má v baráku jeden volný byt, už jsem jí i nadhodila, kdyby si tam někoho vzala, oni by si v bytě topili a ona by nemusela mít v mrazech strach, že jí zamrzne voda, nebyla by tam sama a třeba by jí i občas něco nakoupili. Ono sehnat dobrého nájemníka je problém to vím.
ve středu 8 jsme byli pomáhat na závodech, 7 volala že by potřebovala aby muž druhý den přišel, že přijedou příbuzní a tak je potřeba přestěhovat ledničku. Říkám nejsme doma, no a jak to mám udělat já to potřebuju, říkám a to to neteř s mužem nepřenesou, já to musím také dělat, jsme doma jen dva. Né on její muž přijede sám, tak jsem jí říkala, že si musí vzít teda kamaráda sebou. Lednička je stále co byla.
Raději končím, je to naše vina, než se člověk do něčeho pustí, má hodně přemýšlet. Já mám v baráku 90 mamku.

Léthé: Šak taky na nás hleděl o co go To víš, poctivci

ijaku: vyprdla bych se na mladíka a tu bombošku bych sežrala sama