Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Každé ráno jsme na rozvod. Jednou se snad zabijeme.

Každé ráno jsme na rozvod. Jednou se snad zabijeme.

Můj problém možná některé z vás pobaví. I já, když se snažím na něj podívat s odstupem, si říkám, že jde vlastně o pitomost, ale z tohoto postoje mě nemilosrdně vytrhne hned následující ráno. To mám totiž chuť manžela zabít a stejné myšlenky má pravděpodobně i on.

Každý den u nás začíná dusnou atmosférou a do práce chodíme naštvaní jeden na druhého. Možná byla chyba, že jsme spolu před svatbou delší dobu nežili. Těch pár měsíců se totiž můj muž dokázal skvěle přetvařovat. Až o několik týdnů později, když jsme měli jeden na druhé „papír“, se projevil ve své vlastní podstatě. Alespoň co se rána a vstávání týká.

Pro něj by totiž rána neměla být. Je okamžitě naštvaný. Vytržení ze spánku snáší hodně těžko a v okamžiku, kdy ho budí budíková melodie, zahájí den nějakou hodně peprnou nadávkou, kterou zde ani nebudu citovat. Když se to stalo poprvé, říkala jsem si, že se prostě špatně vyspal. Ale už jsme manželé skoro rok a je to s ním čím dál horší. Vstává, jak se říká, „prdelí napřed“.

Mně to hrozně vadí. Myslím, že ve svých skoro třiceti letech by se měl umět za prvé ovládat a za druhé smířit se s tím, že je v produktivním věku a chození do práce a ranní vstávání k tomu prostě patří.

Ráno se vypravujeme oba stejně, oba děláme od osmi. Já vstávám dřív, protože mám ráda klid a pohodu a na všechno dostatek času. Dám si sprchu, připravím snídani, v klidu se upravím. Tedy v klidu moc ne. Klid mi končí ve chvíli, kdy z ložnice vyleze jeho natáhnutej ksicht. Tváří se jak kaktus a to je ještě hodně lichotivé označení. Ostentativně dává najevo, jak trpí a očekává z mé strany absolutní pochopení, politování a servis. Prudí neskutečně. Jakmile není volná koupelna ve chvíli, kdy on do ní chce zrovna jít, dokáže vytvořit takovou scénu, že kolikrát jen němě zírám. Řve na mě, ať dělám, že snad jsem se už mohla vypravit. Přitom já už připravená jsem kolikrát tam jen zajdu naposledy přečísnout vlasy apod.

Připravenou snídani znechuceně přežvykuje, mlčí a dusno, které se kolem něj šíří, by se dalo krájet. Hotová tragédie je, když musíme ráno probrat nějaký plán na odpoledne. To stačí, abych jen špitla: „Takže jak jsme se domluvili, v pět se sejdeme a pojedeme se podívat do Ikey, jo?“ To je jako bych mu vrazila nůž do zad a ještě tam s ním otočila. Vztekle mi odpoví, že snad není blbej, aby si nepamatoval, na čem jsme se domluvili. Přitom mě nejde o nic jiného, než o zahájení nějaké normální konverzace a přerušení toho tíživého ranního dusna. Pravda je, že většinou tyhle pokus vzdám a ráno se u nás nese v duchu mlčení, kdy si každý děláme to své a řekneme si pak jen ahoj při loučení.

Jenže pro mne je to strašné, takhle každý den začínat den. Jsem navíc těhotná, takže i to je důvod, proč jsem citlivější.  

Zajímalo by mne, jestli je šance, že se manžel časem změní a dojde mu, že tyhle zbytečně vytvářené ranní nerváky přestane provozovat. Nebo myslíte, že je to už dané povahou a já se mám připravit, že tímhle způsobem bude fungovat až do smrti? Přiznám se, že je to pro mne dost děsivá představa. Hlavně i s ohledem na naše očekávané dítě. Opravdu nechci vidět, až bude nevyspalý z maminkovského pláče. To nás pak snad zabije oba dva.  

Kamila


16.2.2015   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 55   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Každé ráno jsme na rozvod. Jednou se snad zabijeme.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-55
Petruša
Petruša - 19.2.2015 18:11

Verera: jj přesně tak smajlik - 68smajlik - 47

 
janas
janas - 19.2.2015 14:04

Jestli máš pocit, že Vaše společné ráno musí vypadat jako z růžové knihovny, tak se budeš trápit a) dokud se nerozvedeš a nebo za b) dokud nebudete v důchodu. Takže když vypadneš ráno dřív z domu, tak bude klid a až budeš doma s mímem, bude jinak úplně všechno, takže si to ani nesnaž představit.
U nás doma, dokud jsem chodila do práce (mateřská) to vypadalo tak, že v 5:15 zazvonil budík a já musela vylítnout z postele hned, protože jinak bych už nechytla rytmus. Hnala jsem do stáje nakrmit ovce, vyhodit koně do výběhu dát mu nažrat a pak zase rychle domů, ustrojit se umýt se a běžet na autobus. Manžel si poležel a z ložnice vylezl až když jsem se vracela od zvířat, takže se mi celou dobu pletl v koupelně i jinde. Upozorňuji, že on jel do práce autem a nemusel tak měřit každou minutu. Hlavně když jsem byla těhotná, trpěla jsem pocitem nespravedlnosti (jenže kůň byl můj a tak jsem byla ticho). Dnes už je vše jinak, o vše se ráno stará manžel, než jde do práce a já ho za to nechám vyspat a děti si v noci řeším sama.
Prostě nasaď trošku tolerance a sniž třecí plochu... je to jednodušší, než se trápit.

 
Verera
Verera - 19.2.2015 10:09

brezule: Nikdo jí neradí, aby se mu vyhýbala pořád,ale snažit se prorazit ledy tím, že budena sovu po ránu chrlit nějaké optimistické informace a vyžadovat reakce, to si opravdu koleduje o nějakou nepříjemnou odpověď.

Petruša: Přesně. Každé ráno si nadávám, že jsem nešla spát dřív,a le to prostě nemá cenu. Když se snažím, tak se mi to občas zadaří na půlnoc, tak jednou za týden jsme vážně unavená a jdu spát už v 11, ale obvykle právě v těch 11 mám největší elán něco dělat, vytahuju žehličku, knížku...a jdu spát kolem 2. Vstávat pak v 6 není nic moc, ale bohužel je tak nastavená pracovní doba. Na víkend a o dovolené se mé tělo hned přepne do režimu spát ve 2, vstávat v 9 a je spokojené, to jsem milá i po ránu.
Když nechám dceru spát do oběda, je to pak taky sluníčko.

 
Viv :o)
Viv :o) - 18.2.2015 21:49

Jeeejda, no tak nema rad vstavani a rano, no… ja ho naprosto chapu smajlik - 68 Jsem sova, vyddrzim dlouho do noci, kdyz je treba, ale vstavani je opravdu fyzicky obtizne (a je jedno v kolik jdu spat). Nekomunikuju, jsem rada, ze trefim do koupelny a nenanasim si na kartacek tuzidlo na vlasy. Nesnidam, nemuzu, jinak bleju. Proste mam pomalej rozjezd. Mam pocit, ze je na me pri vstavani pachano nasili. S manzelem mame zajete koleje jak a co kdo rano a on je dost chapavej a klidi se mi z cesty, dokud nejsem fakt probrana. Jsem mu za to opravdu vdecna. A rozhodne s nim neprobirej co budete delat odpoledne… existuje mobil, smsky a navic… je to chlap, kdyz rekne, ze jo, ze pujdete do ikei druhy den odpoledne, tak to plati ne smajlik - 42 PS: optimisticky clovek po ranu je pro me peklo… tuhle se me tchyne snazila po ranu rozveselit (a)je to zbytecne, b) neni to mozne - neni to o nalade jako spis o probuzeni a startovani organizmu), ja ji opravdu prosila, at na me nemluvi a ona "ja ti ale chci zazpivat" a ja jen suse dodala "ale ja to myslim vazne"… no, urazila se na par hodin smajlik - 34) Tohle neni o ovladani, to je o prostoru rozjet se a zacit fungovat smajlik - 58

 
brezule
brezule - 17.2.2015 22:35

PEGG - 16.2.2015 11:27 =správné zhodnocení problému.
annie=taky správý náhled.
Jinak moc s článkama nesouhlasím,to vyhýbání se,nemluvení atd.,to spolu už nemusí ani být,já myslím,že samé by jí snad bylo líp
Můj názor,ale nikdo se k vůli němu neurazte.Díky.
Poradit co má dělat nelze,je to jen její volba,co si vybere.

 
Petruša
Petruša - 17.2.2015 22:29

Renee: smajlik - 2 A přesně...já jsem třeba odpoledne unavená, říkám si že půjdu brzo a s večerem ožiju a půlnoc je tak akorát doba na to, jít spát. Před spaním čtu, aby se mi dřív chtělo, ale dokud vyloženě neusínám u knížky, tak nemá cenu zhasínat, protože neusnu

 
Renee
Renee - 17.2.2015 22:15

Petruša: smajlik - 47 smajlik - 75

 
Renee
Renee - 17.2.2015 22:14

Verera: Tohle přesně dělala naše babička, když jsem byla dítě a bydleli jsme všichni pohromadě smajlik - 23 Momentálně vstávám v 7:30 a i tak je to na mě brzy. Některá rána celkem jdou, ale někdy je to hrozné. Teď se to pomalu zlepšuje, jak přibývá světla. Skřivani často radí, ať chodím spát dřív, i tady v diskuzi to zaznělo směrem k manželovi Kamily. Z toho je vidět, že vůbec neví, o čem mluví. Ono to opravdu nefunguje tak, že si člověk jde lehnout a usne. To by bylo na světě krásně smajlik - 16 Dlouho jsem se učila chodit spát před půlnocí. Nefungovalo to. Lehla jsem si.... a koukala do stropu. Spánek nikde a čím víc se o něj pokouším, tím víc jsem vzhůru. Pomáhá prášek na spaní. Nebo sklenka alkoholu. Ovšem nechci se stát ani závislákem na lécích, ani alkoholikem smajlik - 26 Takže tudy cesta nevede. Biorytmus překopat zkrátka nejde, i když si to spousta lidí myslí. Jde to třeba delší dobu vydržet, člověk u toho strašně trpí, a nakonec se složí smajlik - 65

 
Petruša
Petruša - 17.2.2015 21:09

Renee: ty jsi moje krevní skupina smajlik - 68

 
Verera
Verera - 17.2.2015 20:10

Renee: Důležité věci si domlouváme po telefonu během dne, ráno ani večer na to nejsou vhodné a vzhledem k odlišné pracovní době se jindy nevídáme.

Moje maminka k nám jezdívá na Vánoce a zůstává i začátkem ledna, kdy už já chodí do práce a děti do školy. My vstáváme a vypravujeme se zhruba v 5:45-6:45. Ona ovšem musí vstávat tou dobou taky, ač důchodkyně, venku hluboká tma, protože přece nebude vyspávat. A tak se pleteme v kuchyni a koupelně, protože nemůže vstávat až v 7, tak dlouho by v posteli nevydržela. smajlik - 82

 
Renee
Renee - 17.2.2015 19:12

Verera: Ano, takhle to bylo u nás s druhým mužem, který byl skřivan. V půl desáté večer klimbal na gauči, místo očí už jen škvírky, nekomunikativní, unavený. Když jsem na něj začala mluvit, naštval se a odbyl mě, ať mu dám pokoj, že teď nic řešit nebude (já přitom měla nejvíc energie z celého dne). Tak jsem mu pokaždé řekla, ať si na to vzpomene ráno, až on bude něco chtít po mně smajlik - 42 Fungovalo to, nakonec jsme se domluvili. I s tak rozdílnou náturou si jde vyjít vstříc, akorát že se lidi pořádně vidí skutečně jen o těch víkendech smajlik - 26

 
Renee
Renee - 17.2.2015 19:07

Denrepa: Moji rodiče byli přesně takoví! Oba skřivani, od pěti běhali po bytě a když jsem v půl sedmé vstávala do školy, halekali na mě, jak se to tvářím, že se musím na svět usmívat, "podívej, jak krásně svítí sluníčko", "život je krásný" a podobně, jaké bylo vysvobození, když jsem se v 19 odstěhovala k budoucímu muži, který byl sova jako já a poránu jsme si svorně zanadávali a navzájem si popřáli, aby už byl večer a bylo nám zase krásně smajlik - 16smajlik - 16

 
Renee
Renee - 17.2.2015 18:57

Z článku a především z diskuze je pěkně vidět, že skřivani a sovy se neshodnou nikdy. Skřivani můžou donekonečna tvrdit, jak je ráno krásné a ranní vstávání přirozené, ale to nám sovám stejně není nic platné. Ano, ráno je krásné a vstávání je přirozené - ovšem ne na řvoucí budík za úplné tmy, když má člověk nejtvrdší spaní za celou noc smajlik - 48 Na tom není přirozeného a krásného nic, to je naopak o zdraví (bylo i vědecky potvrzeno).
Miluju víkendová a dovolenková rána, když se vzbudím od přírody a můžu si dovolit luxus nikam nespěchat, užít si snídani a tak. Je to tak kolem deváté. Jenže tou dobou musím ve všední dny už pracovat, podávat výkony, protáčet mozek na plné obrátky. A moc mi to nejde, trpím smajlik - 26
Takže tady jsem na straně manžela. Jsem poránu stejná, nesmí na mě nikdo mluvit, nikdo mi nesmí křížit cestu a už vůbec ne vynášet nějaké požadavky. Ten by jel. Mám co dělat, abych se nalíčila, oblékla a vypadla. Snídat nemůžu, jak nejsem vzhůru, pozvracela bych se (snídám až po deváté v práci). Kdyby mi manžel řekl, že po práci jedeme do Ikey, na ten rozvod by asi fakt došlo smajlik - 42
Naštěstí to máme doma vyřešené, máme jinou pracovní dobu, takže se nepotkáváme. Vůbec se nevidíme, vidíme se až večer. Ráno mám celý byt pro sebe a tak jedině to funguje.

 
Tobii
Tobii - 17.2.2015 12:44

Můj chlap je po ránu po probuzení taky na ránu, fakt, odjakživa, už 16 let. Řeším to tak, že se mu prostě vyhýbám, naprosto. Žádná společná snídaně... a o víkendu našlapuju po špičkách, ať ho neprobudím, protože když se probudí, tak je to všechno takové "napjaté"smajlik - 68 Zjistila jsem až po svatbě, že je to jeho normální ranní chování (potvrdili mi to potom jeho příbuzní, rodiče to asi tajili, ale tety atd. to profláklysmajlik - 68). Neberu to jako žádnou katastrofu, i když, pravda, když jsem nedávno velmi velmi výjimečně poprosila, aby mi ráno pomohl vypravit děti, že jsem zaspala a viděla jsem ty jeho nahrbené záda, jak maže vztekle chleby, tak jsem litovala, velmismajlik - 76smajlik - 68 No každý má něco, díkybohu pak po zbytek dne je super... on se pak probere. Tak za hodinu už je normální... smajlik - 58

 
Megí
Megí - 17.2.2015 11:22

annie: souhlas! Chápu, že někdo je sova a vstávání mu nedělá dobře. ALE - něco jiného je tvářit se kysele a nabručeně a nemít potřebu komunikovat, něco úplně jiného je dělat scény kvůli obsazené koupelně nebo na svou těhotnou manželku řvát a nadávat jí, protože jemu se zrovna nechce vstávat! smajlik - 36smajlik - 36smajlik - 36smajlik - 36

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-55
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 83958.
Archiv anket.