Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Po narození dítěte se manžel změnil

Po narození dítěte se manžel změnil

Chtěla bych se zeptat zkušenějších maminek (i babiček) na jejich zkušenosti. Potýkám se totiž s problémy ve vztahu s manželem a nevím, jestli nejsem moc přecitlivělá. Můj muž se totiž dost změnil, připadá mi, že se s narozením našeho dítěte nedokáže vyrovnat.

Přitom jsme si miminko oba dva přáli a když se mi potvrdilo těhotenství, byli jsme oba velmi rádi. Jenže ta radost trvala z manželovy strany dost krátce. Nejdřív těžce nesl mé nevolnosti. První tři měsíce mi bylo opravdu hodně špatně, dokonce mě kvůli tomu doktor nechal i doma na neschopence. Zvracela jsem celé dny, byla neschopná cokoli dělat, v mezičasech jsem pouze spala. Muž mi vyčítal, že jsem přehnaně úzkostlivá a moc se pozoruju, prý ty nevolnosti v takové míře nejsou normální a podezíral mě, že přeháním. Hrozně mě to mrzelo, místo, aby mě podpořil, musela jsem se ve svém stavu vypořádávat ještě s jeho rozladěností.

Ve čtvrtém měsíci se konečně vše nějak urovnalo, dokonce jsem se vrátila do práce a vypadalo, že už bude vše v pořádku. Bohužel, v šestém měsíci jsem se začala otevírat a opět jsem skončila na neschopence na rizikovém těhotenství. Nesměla jsem dělat nic těžkého, měla jsem nakázáno se co nejvíce šetřit. Opět k velké nelibosti mého muže, který mi odmítal v domácnosti s čímkoli pomoci s tím, že když už se válím doma, tak snad se o všechno dokážu postarat. Tak jsem se starala, pomalu jsem všechno dělala a nic po něm radši nechtěla. Jedině velké nákupy jsme zajišťovali spolu. Sám na ně odmítal jezdit.

Doufala jsem, že až se malá narodí (věděli jsme, že čekáme holčičku), se muž srovná a při pohledu na svou holčičku zjihne a začne se chovat jako správný otec a manžel. Ani toho jsem se zatím však nedočkala a vypadá to, že ani nedočkám. K porodu se mnou jít odmítl, což jsem respektovala a nenaléhala na něj, ale ani potom se zrovna příkladně neprojevil.

První šok jsem zažila po návratu z porodnice. Ačkoli jsem se snažila před porodem doma vše připravit a uklidit, když jsem se po těch pár dnech v porodnici vrátila domů, chtělo se mi brečet. Stačil tam udělat nehorázný binec. Nádobí snad neumyl celých těch pět dní, všude se válelo jeho špinavé oblečení, postel byla rozhrabaná, kelímky, papírky, prázdné obaly od čehokoli byly rozmístěné jak mu upadly od ruky po celém bytě. O stavu koupelny a záchodu snad ani nebudu psát. Nebylo nakoupeno, nic. A to všechno po té, co jsem ho při návštěvách v porodnici prosila, aby se postaral.

Když jsem stála uprostřed toho bince s malou v náručí, normálně jsem se rozbrečela. Přišlo mi to od něj nadmíru sobecké a neskutečné, nechápala jsem, že mu není stydno. On nás tehdy domů akorát dovezl a prohlásil, že musí do práce. Odjel a nechal mě tam. Já byla po porodu ještě rozbolavělá, hodně mě bolely stehy, ani sedět jsem pořádně nemohla. Přesto jsem se tam do toho pustila, abych dala byt aspoň trochu dohromady. Pak jsem zavolala své mamince a poprosila ji, jestli by nepřijela. Přijela samozřejmě téměř hned a ochotně mi to tam pomohla dát pořádně do kupy. Respektive ten úklid převzala, pak došla nakoupit aspoň to nejnutnější na pár dní a uvařila mi polívku a jídlo i na druhý den.

Jak jsem měla slabou chvilku a bylo mi to všechno líto, tak jsem si jí postěžovala a přiznala, že než přišla, ten binec tam byl mnohem větší, že jsem aspoň to nejhorší poklidila sama. Ona dostala na mého muže opravdu velký vztek a ačkoli se nám nikdy do ničeho nepletla, tak (aniž bych o tom věděla), když odešla, mu zavolala a seřvala ho jako malého kluka. A tím tomu všemu pravděpodobně nasadila korunu.

Malé jsou teď tři týdny a manžel se mnou nemluví. Jen mi oznámil ten telefonát s mámou a strašně na mě řval (poprvé v životě), že něco takového od mne nečekal, že co je mezi námi má mezi námi zůstat a ne, že já si budu chodit žalovat k mamince. Moje argumenty o jeho bordelu, který jsem já, pár dní porodu, uklízela, vůbec neposlouchal.

Je mi z toho všeho na nic. Místo, abychom si užívali naši malou a byli správná rodina, je doma dusno. Muž je od rána do večera v práci, domů se chodí doslova jen vyspat. Malou vlastně ani nevidí, jen koukne do postýlky, když už spí. V noci k ní taky nevstane, aby ho nerušila, odstěhoval se do prázdného pokojíku, který v budoucnu plánujeme jako dětský. Zatím mám malou v ložnici.

Omlouvám se za román, ale jsem toho nějak plná, je mi hrozně úzko. Pořád brečím, což není určitě dobře a připadám si strašně sama. Malá je zlatíčko, tu miluju nejvíc na světě. Strašně bych chtěla, abychom byli jako normální rodina. Jenže s mužem není řeč a já po několika pokusech už nějak nemám sílu ani chuť se doprošovat.

Myslíte, že je to třeba jeho způsob, jak se vyrovnává se svou novou otcovskou rolí? Je mu 28 let, dokud jsem neotěhotněla, bylo mezi námi všechno v pořádku. Vůbec tu jeho změnu osobnosti nechápu.

Michala


23.3.2015   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 52   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Po narození dítěte se manžel změnil

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-52
helenaoparilova
helenaoparilova - 14.4.2015 16:56

Souhlasím, nedělat ukvapená rozhodnutí, rozmyslete se, jestli má nebo nemá smysl být s vašim mužem, pro a proti..

 
jhana
jhana - 11.4.2015 23:49

Můj názor je, nyní hlavně nedělat žádná rázná a ukvapená rozhodnutí, jak Ti tady dívčiny radí. Soustřeď se nyní hlavně na sebe a malou, aby jste byly v pohodě, protože špatná psychika se hlavně odrazí na tvém zdraví !! Prožila jsem něco podobného, tak vím o čem mluvím. S matkou problém s manželem neřeš ! Vy si odpustíte, ale mamka si jeho chování bude pamatovat stále a při sebemenší příležitosti mu vše bude zpětně obůchávat o hlavu lid. řečeno. Jestli chceš vztah udržet - ZATNI ZUBY pokud můžeš co nejvíc, je to těžké !!!! a snaž se chovat tak, aby byla doma pohoda, nevyčítej, nehádej se. A tak taky poznáš, jestli bude mít snahu taky manžel chování zlepšit. Musíte k sobě znovu najít cestu, hele uvař mu kus pořádného žvance, zapal svíčku navoď pohodu, vyprávěj mu o malej, jen ty radosti co s ní prožíváš, jaké dělá přes den pokroky, neboj on se chytne ! Chlap je jenom chlap! Musíš se mu i s malou nacpat do hlavy a do srdíčka, aby tam neměl místo pro nikoho jiného!! Měj se hezky a přeji Ti a Tvé rodině pěkný životsmajlik - 47

 
rychlonožka
rychlonožka - 11.4.2015 8:54

života. Žena v absolutním klidu. konečně ji nikdo nesekýruje, nepozoruje, nevyužívá. Proč jsem to já hloupá neudělala dřív? Muž dezorientovaný. Najednou nemá koho komandovat, po kom se vozit. Následuje co, dámy? Pomluvy. Intriky. Žena ztratí pár známých, několik sousedů ji přestane zdravit. To mám lidi zato, že jsem byl vždycky spořádanej manžel. Ona za všechno může. Pohádka má happy end. Žena našla svoje místo v životě a ta změna jí zato stála. A co si myslí lidi, je jí celkem jedno. Takže Michalo, pokud Vám záleží, co řeknou lidi, že BEZDŮVODNĚ odcházíte od muže a berete dítěti tátu, pak si tohle schovejte a jednou za čas se k tomu vraťte. Protože jednou si řeknete: MOHLA JSEM ŽÍT JINAK UŽ DÁVNO A JÁ ČEKALA NEVÍM NA CO.ŠKODA TĚCH LET!

 
rychlonožka
rychlonožka - 11.4.2015 8:51

Ještě důležitý dodatek pro Michalu:
/Taková malá soukromá pohádka ze života/
Žena, která má takovýto počátek manželství a rodičovství, se nadále přizpůsobuje a dělá vše pro to, aby rodina zůstala zachovaná. Je ulítaná, nespokojená, všechno leží na ní. Má pozici člověka, který musí držet pusu a nechtít nic pro sebe. Ostatní mají druhé dítě, no tak my taky. Já to nějak zvládnu. Zvládají to i jiné, ne? Kultura, výlet, sportování, posezení s přáteli? Jsem unavený z práce, nevymýšlej si, ostatně, máš vše kolem dětí, domácnosti, zahrady hotovo? No tak vidíš. Jen pěkně pracuj. Léta nespokojenosti - žena, co je na vše sama a manžel si jede po svém, těžko může pomyslet na nějaké ty radosti jakéhokoli charakteru - zdržuje to od práce - vyústí ve vážné zdravotní potíže. Člověk není stroj. Něco v těle se sekne. Někde, u každého jinde, jindy. Kolaps z vyčerpání, infarkt, nádor, nutná operace, léčba, neschopenka, tím pádem další omezení ve výkonech ženy. Jestli si myslíte, že chlap ocení, že jste léta dělala všechno sama, a zapne, žijete v bludech a on vás z nich raz dva vyvede. Nemůžeš teď uklidit, vyprat, uvařit, přitáhnout nákup? Nevadí, já si holt počkám. Vy v podvědomí cítíte: Zase si hraje na maroda, no však ona se zmátoří, dosud se vždycky vzchopila, jen jí neukázat, že umím taky umýt nádobí, to bych to dělal pořád, známe je. Děláte co můžete, skutečně se po x měsících vzchopíte. Rodina čeká, že bude vše při starém. Ovšem vám se tentokrát něco v těle - tentokrát v hlavě opět kousne a Vy si řeknete: konec, děti jsou velké, všichni mi budete pomáhat. Už se nebudu honit sama, bydlíme tu všichni. A v pondělí budu chodit cvičit, a v pátek si půjdu zaplavat, holky z kanclu choděj léta i od malých dětí. Nevěřícný výraz. To mám za to, že s Tebou léta jsem? Máš krátký řetěz? No počkáme, ono Tě to přejde, trošinku přitlačíme v povinnostecvh, nebudeš stíhat. Prezentace před ostatními: Změnila se. Lítá okolo. Nedbá na rodinu. Věřil byste, sousede, že JÁ SI DOKONCE MUSEL SÁM OHŘÁT JÍDLO? Hádky. Naschvály. Vyhazovy. Já Ti ukážu. Poslední třešnička na dortu. Žaloba. Rozvod. Udivení: ona se nebrání. Ono se jí to hodí. Ona asi někoho má. První měsíce odděleného živ

 
danuselokovicova
danuselokovicova - 30.3.2015 17:51

Muži by se neměli měnit ani po narození dítěte, ikdyž je to nápor.

 
rychlonožka
rychlonožka - 28.3.2015 10:36

Dámy, my bychom se měly umět ovládat a umět odsunout pocity a emoce i ve velmi kritických situacích. Foťák do ruky, bordel kompletně vyfotit, abych měla v ruce důkaz /dneska by ten dotyčný řekl, houby bordel, pár věcí mně odpadlo od ruky a ona s tím nadělá/ a zavolat jedněm nebo druhým rodičům, že jsem velice slabá a netroufám si doma s děckem být sama, aby pro mě přijeli. Nechala bych mu ten byt v takovém stavu, v jakém jej nechal on mě a nechala bych se prosit, abych vůbec byla ochotná se vrátit. Dneska teda. To už jsem chytrá. Ale kdyby jediné z vás tato diskuse pomohla k radikálnímu kroku v podobné situaci, je velice prospěšná!

 
helenaoparilova
helenaoparilova - 26.3.2015 15:28

Váš muž by vás měl podržet, a né vás obviňovat.

 
Verera
Verera - 25.3.2015 20:09

Neslibují si snoubenci při svatbě něco jako že si budou oporou v dobrém i zlém, dokud je smrt nerozdělí? Přesně to nevím, možná, že už se to dnes říká trochu jinak, ale význam je podobný. Vím ale naprosto jistě, že žena neslibuje, že bude opečovávat muže ať je jí dobře či zle, dokud ji při tom smrt neskolí.

 
Danca26
Danca26 - 25.3.2015 10:26

Takovýho ha*jzla bych kopla do ...dele. Promiň, musela jsem si ulevit. Je mi tě opravdu líto, ale takovýho "manžela" si nezasloužíš. Každý normální chlap by se radoval z miminka a on se chová takto? Sbalila bych se odešla k mamince, pokud by to tedy šlo.

 
jelítko
jelítko - 25.3.2015 8:40

Ten člověk tě vůbec nemiluje. Ani tebe ani to dítě. Odejdi od něj, stejně to dřív nebo později skončí rozvodem. Tak na co čekat. Ušetříš si spopustu nervů a dřív najdeš takovýho, kterej si tě bude vážit smajlik - 56

 
orinka
orinka - 24.3.2015 18:42

On je vůbec nadpis zavádějící. On se po porodu dítěte nezměnil, jen dokonale vyšlo najevo, že je hajzl.

 
rychlonožka
rychlonožka - 24.3.2015 18:21

Můj návrat z porodnice s prvním dítětem jako přes kopírák. Co člověk musí vydržet, aby měly děti úplnou rodinu. Taky jsem si pobrečela. S druhým už to bylo jinak. Ale byla to fuška. Nicméně manželství rozvodem skončilo stejně a jediné, čeho lituju, je to, že jsem po svém prvním návratu z porodnice netřískla dveřma a neodešla. Michalo, ovšemže si mají manželé svoje vyřešit sami. Ale když jsou v rovné pozici. Ne ženská pár dní po porodu s miminem, které nemá ani kam pro čurbes položit v bytě, kde není kus koupeného žvance! Co by asi řekli rodiče manžela, který se vrátí ze špitálu z náročné operace a místo manželky a připraveného bytu pro maroda najde binec a prázdný byt? Taky by jásali? Matka Michaly měla zeti nejen vynadat, ale taky mu vlepit nějakou výchovnou jako malému klukovi. Tohle je od chlapa stejný podraz jako nevěra, nemůžu si pomoct. Jenomže my holky bychom potřebovaly mít tu chlapskou rozhodnost. A říct si, tohle už je ta mez, kdy končím. A my ji nemáme, poněvadž spíš koukáme na ostatní a ne na sebe. Váš muž na Vás tímto hodil odpovědnost za stav věcí, které u vás doma momentálně jsou. Vím, že za to nemůžete, ale nahrála jste mu. Koukejte hlavně na to, abyste bylůa spokojená Vy a dítě.

 
1234-5
1234-5 - 24.3.2015 14:42

ach jo smajlik - 85 asi bych po návratu do takového bordelu nakopala jeho věci do kouta, kapesníky a kelímky vedle, upravila si pro sebe ten děcák a žila jako bych byla sama (ovšem podle finanční závislosti) , když by na mě hulákal, že nejsem schopna uvařit a uklidit, tak bych se zeptala " jak to víš? a vůbec, kde je manžel ,? " jako s tím Adámkem, co neuměl poprosit... jeho bych vynechala ze hry a spočítala si finance, abych pak nemusela žadonit .. v tomhle směru bych s ním o tom mluvila.. když by to nezabralo, tak úprk k rodičům a později i od stolu a lože ...

 
kareta
kareta - 24.3.2015 11:56

orinka: smajlik - 47

 
orinka
orinka - 24.3.2015 9:51

řvala bych na jejím místě zrovna tak, a možná ještě víc. Možná doteď nevěděla, jakého ptáčka si dcera vzala. Když si pomyslím, že dřív, kdy byli lidi pologramotní, nevzdělaní, měla šestinedělka čas na zotavenou, ležela "v koutě" za vyšívanou plachtou, podstrojovalo se jí, pomáhalo - a tady chuděra nezahojená, přijde ze špitálu, má kojit, starat se o mimino a místo toho gruntuje po neřádovi, který jí připravil takové přivítání. Tohle bych nerozdýchala, být její máma. To není opora, to je životní přítěž, projevil se jako křupan a s takovým nemá cenu plánovat život. Pryč od něj.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-52
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 77963.
Archiv anket.