Jídlo ve stresu škodí zdraví
Už naše babičky říkávaly, že na jídlo si máme udělat čas, že máme jíst v klidu a v pokud možno příjemném prostředí.
Může se nám to zdát jako nepodstatná maličkost, ale naše rozpoložení a prostředí, ve kterém jíme, mohou výrazně ovlivnit naše zažívání.
V každodenním kolotoči může být složité najít si na jídlo potřebný čas a klid. Vše začíná již ráno snídaní, na kterou často nemáme čas vůbec, jindy ve spěchu vypijeme hrnek horké kávy a po cestě do školy či do práce sníme kousek rohlíku.
V době oběda pak často vůbec nemáme čas přemýšlet nad tím, co kde a s kým budeme jíst, a vezmeme zavděk první příležitostí, která se nám naskytne.
A po příchodu domů nás přepadne takový hlad, že spořádáme vše, co se před námi objeví, a na kulturu stolování už moc nemyslíme.
Jak čokoládou tlumíme stres
Jistě jste už někdy na vlastní kůži poznali, že v náročných a stresujících situacích máme tendenci konzumovat spíše potraviny bohaté na kalorie. Tabulky čokolády, balíčky chipsů a litry koly… I tak může vypadat nevědomá reakce na náročnou situaci.
Stres vysílá jakýsi poplašný signál pro náš mozek – sněz co nejvíc, připrav se na útěk, bude hůř. Ale je jídlo v momentě, kdy nás někdo rozčílí, nebo jsme naopak smutní či v depresi, případně když stojíme před těžkým úkolem, to pravé, co nám pomůže?
Když jíme ve stresu, máme málo času nebo jsme rozčílení, máme také tendenci jíst rychleji, jídlo nevnímat a polykat jedno sousto za druhým. Pak může dojít nejen k tomu, že jídlo je nedostatečně natrávené a rozmělněné – mimochodem, věděli jste, že správně bychom měli každé sousto rozkousat až dvacetkrát? –, ale i k tomu, že nevnímáme, kolik jsme toho už vlastně snědli, jsme nenasycení a kalorické bomby v nás mizí jako v popelnici.
Dobře jíst – dobře žít?
Na každé jídlo bychom si měli udělat dostatek čau, jíst na hezkém místě, v příjemné a klidné atmosféře a nejlépe i v příjemné společnosti (i když to vždycky není možné). Snídaně v rodinném kruhu, oběd s milými kolegy a dobrá večeře s přáteli jistě bude i příjemným společenským zážitkem a určitě nám bude chutnat víc, než když se „nakrmíme“ o samotě a ve spěchu. Důležité je při jídle neřešit žádné rozpory, hádky ani pracovní záležitosti – na to si můžeme udělat čas jindy a nepříjemná témata prostě k jídlu nepatří. Nesmíme zapomenout ani na vzhled jídla – ne nadarmo se říká, že jíme i očima. Uspokojeny by zkrátka měly být všechny smysly. Pak bude spokojený i náš žaludek.
(hak)
Zdroj: www.ulekare.cz
14.9.2011 Rubrika: Nemoci a prevence | Komentářů 4 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jídlo ve stresu škodí zdraví
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak to s tou čokoládou můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. :) Jinak to, že stres má neblahý vliv například i na zažívání atd teď docela pociťuji sama na sobě. Někde jsem ale četla, že by na to mohla pomoct probiotika. Nemá s tím někdo z vás náhodou zkušenost? A pokud ano, jaká zvolit? Mně se docela zamlouvají například https://www.celtic-probiotika.cz/probiotika/
Ráno musí být káva,jinak bych nefungovalapak až oběd,nesnídala sjem od školy,mám stažený žaludekpo ránu se narvat an i náhodou,moje figura si ale drží stále stejný tvar"kdo odbývá jídlo,doplatí na to,to je známá věc
S jídlem dojídám vždy až poslední,je třeba si ho vychutnat,ne ho naházet do sebe
Ráno doma vypiju sklenicku vody nebo obcas studené limonády. V práci snidám kolem osmé a to housku s necim co jsem na ni stacila ráno napatlat. Nekdy dopoledne svacim, pokud cas dovoli, nekdy jogurt, nekdy druhou pulku housky od snidane. Obedy si nosim, obvykle zbytky od vecere a vrazim je do mikrovlnky. Odpoledne se snazim cestou domu neco snist v aute - banán, mysli tycinku apod a doma pak vecer teplá véca. Ano na jidlo je potreba udelat si cas, ale pokud neni tak je podle me lepsi neco v rychlosti do sebe hodit nez byt buhvi jak dlouho hlady a pak se nacpat.
Ráno bych nepozřela ani drobek, napiju se vody a jedu do práce, kde se těším na ranní kávu. Potom do oběda nic a když začnu obědvat, všichni mají volnou přestávku na oběd, tak toho využijí a chodí ke mně do kanceláře. Někdy dojídám oběd studený, nebo ho vůbec nedojím. Už v klidu ani neumím jíst.