Pořiďte si domácího mazlíčka, zlepší to vaše zdraví
Většina šťastných majitelů domácího mazlíčka to dobře ví: zvířata dělají člověka šťastným. Nejde však jenom o to, že vám přítomnost čtyřnohého přítele dělá dobře na duši. Zvíře vám také může pomoci k pevnějšímu zdraví – budete nejspíš překvapeni, kolika různými způsoby dokážou zvířecí mazlíčci vylepšit náš zdravotní stav.
Co všechno pro nás naši domácí mazlíčci dělají? Není toho málo, posuďte sami. Bylo zjištěno, že zvířata:
(vek)
Zdroj: www.lecba-rakoviny.cz
27.10.2011 Rubrika: Nemoci a prevence | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,4/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pořiďte si domácího mazlíčka, zlepší to vaše zdraví
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ahoj, měla bych takovou otázku. Myslíte, že má smysl zvířatům, konkrétně psovi kupovat CBD pro zvířata? Nedávno jsem si právě objednávala CBD olej z CBDcko a všimla jsem si, že tam mají i tuto kategorii - https://www.cbdcko.cz/cbd-pro-zvirata/ O CBD ve spojení se zvířaty jsem ale nikdy neslyšela. Má s tím někdo zkušenost?
My máme také domácího mazlíčka. Máme malou dceru a ta pořád nějaké zvířátko chtěla, tak jsem jí koupila zakrslého králíčka a musím říct, že se o něho stará vzorně. Dost mě překvapila, protože jsem čekala, že ji za pár dní omrzí, ale to se nestalo. Kupujeme jí různé krmné směsi, seno a v létě jí dáváme ven na trávu do výběhu. Do klece se nám nejvíc osvědčila peletová podestýlka, kterou objednávám z https://www.pelety-premium.cz/podestylkove-pelety/ . Vůbec nepráší jako klasické piliny, takže není kolem klece takový nepořádek.
My jsme si domů pořídili kočku a abych pravdu řekla, tak nám zezačátku dělala docela peklo. Pak jsme ji však nechali u https://www.metropolevet.cz/kastrace-kocky-praha vykastrovat a od té doby je vše super. Kočička je moc milá a přítulná.
Tři dny před koncem roku jsem se musela rozloučit po 15 letech Feruškou.
Stále to moc bolí.
O útulku a vyhliadnutí si jeden druhého navzájom je pravda, stalo sa mi to pred 12 rokmi: po rozvode som sa rozhodla "doplniť" počet rodinky znova na 3 a nenapadlo ma nič iné, iba si zájsť do útulku pre nejakého , pani ma zobrala do karantény, kde boli menšie psi a uprostred miestnosti sedelo niečo béžové, plyšové a dívalo sa ku dverám, v prvom momente som si myslela, že im tam dali plyšáka, pretože to bolo množstvo roznych psíkov - dodnes neviem, koľko ich tam mohlo byť, videla som iba toho "plyšáka" a dnes je tu somnou už 12 rokov moja najvernejšia kamarátka, ku ktorej pribudol pred 3 rokmi "zakrslý", 3 kg vážiaci, králik, momentálne v troch klietkách 6 škrečkov = kúpila som na 99,9% dvoch samčekov, tých 7 mladých za pár týždňov bol už iba bonus , troch sme udali dobrým ľuďom a veliké akvárium mám na nervíky po celodennom zhone..a takto si tu spolu "nažívame" a nedala by som ani jedného z nich..
to je krásná báseň a právě kvůli tomu konci už si nemůžu pejska pořídit, a tak moc bych chtěla ale co já vím, jestli tady budu za 5-10 let???? a co by s ním bylo???
Musím mě stačit jednou za čas potěšení s hafušou od syna.
pro milovníky
z knihy PSI V LÁSCE NELŽOU :
Psí modlitba
Můj pane, říká se, že jsem nejlepší přítel člověka.
To je pravda.
Dělám pro Tebe všechno, co mohu a co umím.
Uctívám Tě jako Boha. V mých očích můžeš číst důvěru a lásku.
Snažím se vracet Ti dobro, které mi poskytuješ.
Stárnu vedle Tebe a Tvých dětí, hlídám Tvůj dům, vodím nevidomé, zachranuji lidi v troskách a lavinách, tahám sáně, pomáhám dopadnout zločince, bavím lidi v manéžích cirkusů,snáším kruté bolesti v pokusných laboratořích pro Tvé zdraví.
Milionkrát vrtím ocáskem, abych Ti poděkoval za Tvou péči,abych Tě přivítal doma a dal Ti najevo radost.
Kdyby Tě všichni opustili, já s Tebou zůstanu až do smrti.
Prosím Tě, pane, abys ani Ty mne neopouštěl a nechal mne u sebe
dožít ten můj psí život.
Budu Ti za to vděčný a věrný jako nikdo na celém světě.
Riki: mne se libi ta vudkyne moc hezka, ta druha zase vypada, ze vi sve...Pesan pusobi jak takova baronka vznesena...
A tohle byl můj poslední pes, kterého jsem se loni musela vzdát. Má krásný domov, a lidi, co ji (fenka je to) mají moc rádi, na rozdíl ode mne si polepšila.
A kočka č.2 - věkem starší, služebně mladší, takže kočku č.1 lehce přezírá i s jejími velitelskými sklony
Tak taky přihodím fotky - kočka č.1, služebně starší, vůdce a velitel
Kadla: mluvila jsem o tom prave s majitelkou jednoho psa co se ke mne tak strasne mel, nemela jsem v ruce salam ani tasky s masem, ale pes si z celkem pocetne skupinky vybral prave me a to se mi stava dost casto rikala, ze nekteri lide to tak maji...Dost me to zaujalo...Jestli my lidi vydavame nejake vibrace no nevim jak to je...Kocour + Morous tatka treba si rozumi = dva Morousove a uvnitr poradne Tak se opatrujte
Gorawen: Já myslím, že zvířata reagují na "spřízněnou duši"... Připadá mi, že vnímají úplně jinak než my.. vidí a cítí věci, které my nevidíme. Myslím, že v jistém smyslu jsou moudřejší než my (pokud jde o rozpoznání lidí a jejich povah), protože si nezanášejí mysl pitomostmi .
To je dobře vidět z historky o tom, jak si moji rodiče vzali toho bílého kocoura. Když mamka zůstala v důchodu, cítila se sama, tak jsem jí poradila, aby si vzala domů z útulku kočku. Vytipovala jsem na netu kocoura (toho bílého), když u mne byla mamka na náštěvě, jely jsme se na kocoura podívat. Mamka trochu váhala, protože kocour byl hodně nemocný a navíc se choval mírně agresivně, tak jsme ho tam poprvé nechali, s tím, že se do 3 dnů ozveme. Když jsme odjížděly, kocour stál u sklepního zamřížovaného okna a díval se na nás pohledem "Vy mě tady necháte?". Mamka na to nemohla zapomenout, tak doma začala připravovat taťku, že chce domů kočku. Táta se naštval a řekl, že "kočka domů jen přes mou mrtvolu" a na tom stál a nešlo s ním hnout. Nicméně, i přesto jsem vzala kocoura zatím k sobě, vyléčila ho z průjmu a svrabu, a když jsme na vánoce jeli k našim na Moravu, vzali jsme ho s sebou. Můj táta je dost bručoun a morous a kdo ho nezná, má z něho trému. Pokud šlo o kocoura, stál si za svým názorem, že kočka do bytu nikdy, takže js¨me vůbec nevěděli, co to udělá. Dojeli jsme k našim v noci v půl dvanácté (je to 400 km), táta už spal. Mamka nám otevřela, vypustili jsme kocoura a ten si to rovným krokem namířil do ložnice, kde spal táta, vylezl na postel k tátovi a dal mu studenou kočičí pusu na obličej. Táta se ze spaní děsně lek, rozsvítil lampičku a hleděl z očí do očí kocourovi, který se mu opíral o hrudník a zíral mu do očí. Od té doby se ti dva nerozloučili. Když máma začala o rok později trpět alergií a šla na vyšetření, táta řekl: "Jestli máš alergii na kočky, stěhuješ se ty. Kocour tu zůstane."
Tím jsem chtěla říct, že ten kocour neomylně vycítil, že táta je nesmírně dobrý a hodný člověk. Člověk by viděl toho morousovitého ubrblaného chlapa
Kadla: libilo se mi jak jsi psala, ze kocka si vybira cloveka sama...Mne se stava dost casto, ze zvirata ke mne sami chodi - treba psa vidim poprve a hned se ke mne ma, jindy zase kocka toulava (sice se znamkou) se ke mne zacne tulit...Asi je to hloupost, ale rikam si, ze mozna poznaji - ze nejim maso...Mozna dobre srdce (ja vim to zni tak hloupe)..Musis byt hodna podle toho jak o zviratech mluvis...At se Vam jenom dari...
Gorawen: To o těch kočkách jsou zažité předsudky. Samozřejmě, že existují i protivné kočky nebo kočky, které nerady lidi, ale takoví jsou i někteří psi (a lidi taky). Ale jinak jsou kočky nesmírně komunikativní, milá a láskyplná zvířata a taky velmi inteligentní. Moje kočky reagují na několik příkazů (i kočka se dá vycvičit, když je člověk důsledný). Já na kočky nedám dopustit. Pesani jsou taky super, ale já bych psa mít nemohla, protože pořád někde trajdám (domů se jezdím maximálně vyspat) a byl by doma smutný. Kočky si vystačí samy, když člověk není doma, takže pro mne je to úplně ideální domácí mazel :-) Ale mrzí mě ty řeči o kočkách, že jsou falešné, studení čumáci, nemazlící, že neradi lidi. To jsou jen blbé předsudky, které se skutečnou kočičí povahou nemají nic společného.