Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

1. Zhubla jsi opravdu neuvěřitelně a moc ti to sluší. Pozoruješ na sobě kromě té estetické stránky také nějaké zdravotní zlepšení?

Děkuju za pochvalu.

Zdravotní zlepšení rozhodně pociťuju. Při mé dřívější váze mě bolely nohy, hlavně kolena, kyčle, ale i záda. To teď vlastně úplně vymizelo, klouby mě nebolí. I na celkové kondici to pociťuju, už mi nedělá problém vyběhnout schody, doběhnout autobus. Ale hlavně mi to srovnalo psychiku, byla jsem ze sebe dost neštastná, měla jsem psychické problémy, což vyvrcholilo tím, že mi začala cukat obě oční víčka současně. Bohužel to není legrace.

Dnes je tohle všechno pryč, víčka mi už rozhodně necukají.

Prostě jsem svou tloušťku velmi špatně snášela.

2. Co tě po celou dobu hubnutí nejvíce drželo nad vodou? Respektive – díky čemu jsi překonávala krize?

Co mě drželo nad vodou? Zpočátku to byla moje „tlustá“ fotka přilepená na lednici a špajzu. V neposlední řadě i to, že jsem vlastně hubla na netu a pro některé jsem se stala vzorem. Chodily mi maily, děkovné i prosící, ať poradím i jim. Já ty holky prostě nemohla zklamat, měly ve mně vzor, důkaz toho, že to skutečně jde, když se chce. Jak bych vypadala, kdybych se vrátila zpět? To by všechno, co jsem jim napsala, najednou ztratilo smysl. Byla bych pro smích. Ale nejvíc bych zklamala sama sebe, jako už několikrát, a to jsem skutečně nechtěla. Stálo mě spoustu sil a námahy tohle všechno dokázat... přeci to jen tak nezahodím?

Na to jsem si sama sebe začala až příliš vážit, abych tohle všechno zahodila.

Taky se mi líbilo, že se mohu lépe oblékat, a představa, že zase budu chodit v pytlovitých věcech pro staré báby, mě dost děsila.

Když mi bylo fakt těžko a měla jsem sto chutí se vším seknout, šla jsem se podívat na staré fotky a hned jsem věděla, co jsou moje priority.

 

3. V souvislosti s krizemi – bylo jich hodně? Měla jsi někdy chuť s tím seknout a pořádně se nabaštit?

Pár depek jsem měla, to je pravda. První přišla, když se váha zastavila na celé tři měsíce. To bylo asi po 6 měsících hubnutí. Ať jsem dělala, co jsem dělala, váha prostě tvrdošíjně trvala na svém. Možná tělo jen odpočívalo. Tak jsem si z toho nakonec udělala jinou „hru“ – aspoň váhu udržet. Každý den jsem se převažovala a hlídala, kolik ještě můžu jíst, aniž by se váha hnula nahoru. Takže jsem si vlastně udělala tříměsíční prázdniny, kdy jsem přestala myslet na tuky a na to, že bych ještě měla shodit. A tím si vlastně tělo odpočinulo od hubnutí. Pak mi váha ze dne na den šla zase dolů.

Druhá depka, mnohem horší, mě postihla v prosinci. Nebylo to kvůli nehubnutí, ale vše spolu souvisí, alespoň v mém případě. Po dvou letech jsem konečně otěhotněla... Byla jsem štastná jak blecha, bohužel se nezdařilo tak, jak bych si představovala, zjistilo se, že jsem těhotná mimoděložně.

Musím říct, že to mi vzalo hodně elánu, najednou jsem přemýšlela, proč to všechno vlastně dělám, když nejsem schopná ani otěhotnět normálně. První dítko mám po stimulaci, to druhé přišlo přirozeně, ale nějak vedle. Dost mi tohle všechno zpřeházelo život. Propadla jsem sebelítosti, navíc se na to nabalily i jiné zdravotní problémy s tím spojené. No, hrabala jsem se z toho 3 měsíce, ale už je to pryč. Naštěstí jsem v té době byla tak soudná, že jsem si váhu jakžtakž udržela, přibrala jsem zpět jen 2 kg. Snad to byl ten správný hnací motor, kdy jsem si řekla, že co bylo, to bylo a já to prostě ničím neovlivním. Přestala jsem se litovat, myslet na to, proč zrovna já, počítat plodné dny a vrhla jsem se do práce. Znovu jsem si uvědomila, že mi ještě pár kilo zbývá, a pustila se do toho. Začala jsem hned od rozhodnutí, zase jsem šla cvičit, zase kupovala zdravé potraviny, ale hlavně jsem začala myslet pozitivně.

Teď jsem už v pořádku a žádný depky zatím nemám, naštěstí.

4. Stalo se ti někdy, že jsi třeba dietní program porušila? Jak ses potom dostávala zpátky "do děje"?

Dietu jsem porušila celkem často... Já si vlastně na začátku nic nezakázala. Tím, že jsem to neměla zakázané, jsem na to neměla takovou chuť. Prostě jsem si to dát mohla, ale nechtěla. Mozek je potvora, tohle všechno on ví.

A když mě přepadla chut na čokoládu, ulomila jsem tři kostičky a zbytek dala rodině nebo zavřela a uklidila hodně vysoko do skříně, abych si musela pro její vyndání vzít židli. Čokoládu jsem si položila před sebe na stůl a hezky pomalu jsem si ty tři kostičky vychutnala. Bohatě mi stačily. Když jsem je snědla, nepocítila jsem jedinou výčitku, proč taky? Vždyť byly jen tři a moje tělo je prostě potřebovalo, řeklo si o ně. Dost jsem se naučila poslouchat své tělo. Tím pádem jsem neměla ani jedinou velkou krizi, kdy bych jen jedla a jedla, bez zastavení.

5. Co na tvou proměnu říká manžel a okolí? Užíváš si asi hodně pozitivních reakcí, že?

Manžel je samozřejmě nadšený a s ním i okolí. Musím říct, že mi od začátku všïchni moc fandili, podporovali mě. Tím, jak je manžel vlastně denně se mnou, zprvu si toho tolik nevšiml. Až když jsem mu ukázala první fotku, viděl změny. Byl samozřejmě rád. Dokonce měl i otevřenou ruku s financemi na nové oblečky (což není obvyklé).

Opravdový úžas jsem v jeho očích viděla asi po 30 kilech, kdy už změna byla fakt znát. Stál tu u PC nad fotkami, pořád se vracel k té první hrůze a říkal, že to ani není možný, že takhle jsem přeci nemohla vypadat, a byl ze mě fakt nadšený. Teď mi dokonce říká, že vypadám dobře, sluší mi to, a myslím, že začal zase i žárlit, i když se někdy tváří, že ne.

Okolí reaguje různě. Převážná většina mi fandí, přejí mi to, skládají mi poklony. Mnoho z nich mě na ulici nepoznávalo. Sama jsem se k nim musela přihlásit.

Bohužel jsou i tací, co mi snad nepřejí nebo závidí, nevím, dokážou to dost nevybíravě říct. Tvrdí, že jak jsem zhubla, už to nejsem já a podobně.

Nevím, myslím, že jsem se změnila k lepšímu ve všem. Naštěstí je těch rýpalů málo, ale jsou.

A musím tu neskromně přiznat, že pochvaly si vysloveně užívám. Baví mě, že se zase muži otáčejí, a doufám, že už ne hrůzou. Baví mě si zase kupovat pěkné věcičky na sebe a hlavně pořád menší a menší velikost. Jsem prostě marnotratná ženská, která se chce líbit sobě i okolí.

Stálo mě to hodně dřiny, ne vždy to bylo jednoduché a šlo to hladce, ale vydržela jsem. Já si tu pochvalu zasloužím! :o))

6. Jak jsi na tom teď? Hubneš stále dál, nebo už jsi se svou současnou váhou spokojená?

Samozřejmě hubnu dál, ještě mám před sebou nějaký cíl. Zhubla jsem 41 kg a vážím 89. Ráda bych se dostala na 80 kg cíleně. Když by šlo potom dolů ještě 5 kg, nebudu se zlobit, ale nebudu to lámat přes koleno. Budu spokojená s 80 kg a budu se snažit je udržovat, vždyť už vím, jak na to.

Myslím, že jak začnu být se svou váhou spokojená, začnu zase přibírat, pořád budu muset být dost sebekritická a hlídat se, aby to zase nesklouzlo tam, kam nechci. Bude to celoživotní boj.

7. Co bys poradila těm, které se stále nemohou rozhoupat k tomu, aby konečně začaly svou nadváhu řešit?

Vím, jak je těžké se dokopat a začít se sebou něco dělat. Někomu to prostě trvá déle, takže na sebe nabalí neuvěřitelné množství kilogramů. Potom ho jen ta představa, že bude muset hubnout i několik desítek kilo, děsí, a tak to raději ani nezkouší. Všechny bychom chtěly zhubnout rychle, ale vždyť ta kila jsme taky nabíraly x měsíců, možná let. Nemůžeme chtít zázraky na počkání. Bude to běh na dlouhou trať a je třeba se připravit.

Dávat univerzální radu je těžké. Na každého zabírá něco jiného.

Někomu stačí manželova poznámka, někomu zhubnutí kamarádky, jinému stačí nedopnout džíny. Ale když je někdo opravdu hodně obézní, jako jsem byla já, myslím si, že je to už částečně psychická nemoc. (Samozřejmě nejsem doktor, je to jen má zkušenost.) A k tomu je potřeba hodně sil a odhodlání.

HUBNUTÍ ZAČÍNÁ V HLAVĚ. Tam začněte!

Myslím, že je hodně důležité si zase uvědomit důležitost vlastního já. Protože to děláme hlavně pro sebe, pro nikoho jiného.

Prostě se přestat litovat, přiznat si otevřeně, že jsem obézní, a postavit se k tomu čelem. Vyhrabat tu poslední sílu, která v nás je, jen o ní nevíme, a jít do toho. Přestat hledat výmluvy, proč nemůžu cvičit, proč nemůžu ráno snídat, ale zato musím jíst hodně večer.

Začněte si samy sebe zase vážit. My ženy pečujeme s láskou o své muže, o své děti, ale zapomínáme na sebe. Přitom jsme tak důležité.

Pár všeobecných rad.

• V jednotě je síla. Tento slogan platí v hubnutí stokrát víc než kde jinde. Jděte hubnout do kolektivu, ten vás podrží, bude vás víc na stejný problém, můžete si o tom popovídat. A když si nebudete lhát do kapsy, uvidíte, že to půjde.

• Úspěchy těch druhých vás poženou dál a dál, budete je chtít dohnat, ne-li předehnat. To je velká motivace.

• Začněte chodit cvičit, a bez výmluv!!! Ještě se stydíte jít do tělocvičny? Začněte doma, ať získáte trochu kondičku, nebo začněte chůzí, plaváním, něčím lehčím, co vás bude bavit. Nejhorší je dělat sport z donucení. Vždy vás to musí bavit, abyste zase příště šly rády cvičit, aby vás to nenutilo hledat výmluvy, proč tam nejít.

• Potom se poohlédněte po tělocvičně, ale ne po takové, kam chodí mladé, velmi štíhlé holky... Tam by se vám nelíbilo a nestihly byste tempo. Co takový Sokol? Myslím, že je snad v každém městě. Tam chodí ženy různého věku a váhy, tam zapadnete.

• Stydíte se jít poprvé samy? Najděte si partnerku na cvičení... Není to tak těžké. Jestliže čtete tento článek, máte přístup k internetu. To je přímo vynikající prostředek k nalezení někoho naladěného na stejnou vlnu. I já si našla spřízněnou duši na netu. Hlavně se už ale konečně přestante vymlouvat!
  
• Řekněte všem, že hodláte zhubnout, a předem je upozorněte, ať vám k narozeninám a svátku nenosí dorty a bonboniéry (dokud nebudete dost silná).
• Když to všude povíte, bude se vám hůře přestávat a házet flintu do žita. Styděla byste se.
• Ale hlavně, začněte si zase vážit sama sebe, děláme to přeci jen a jen pro sebe. Pro sebe samé. A MY ZA TO SAKRA STOJÍME!!!!!

8. Jak vypadá tvoje kůže po takovém velkém zhubnutí?

Samozřejmě to mělo dopad, ale protože jsem opravdu poctivě cvičila, není to tak hrozné. Jasně že už nikdy nebudu modelka s vypnutou kůží, ale nejsem nespokojená. Břicho i ruce by mohly být lepší. Ale stále na sobě pracuju, a tak doufám, že to ještě vypiluju.

Ještě pro srovnání míry v centimetrech:

Počáteční míry 1. 1. 2005

Prsa       121 cm

Pas        114 cm

Břicho    146 cm

Boky      141 cm

Stehno     84 cm

Ruka        48 cm

Váha      130 kg

1. 4. 2006 zatím výsledné míry (snad ne konečné)

Prsa       101 cm

Pas           86 cm

Břicho     111 cm

Boky       110 cm

Stehno   64,5 cm

Ruka         35 cm

Váha        89 kg

Děkuji ti za rozhovor i za celý deníček, který jsi nám poskytla. A ještě jednou moc gratuluji. Myslím, že jsi dodala odvahu a chuť do hubnutí mnoha ženám.

Milé čtenářky, zajímá vás ještě něco, co se týká Kat a jejího hubnutí? Můžete se ptát přímo pod článkem, Kat se pokusí vaše dotazy postupně zodpovědět.