Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už jste si někdy jako dárek přáli dostat mučicí nástroj? Ne že bych vyznávala sado-maso, ale protože jsem dodržela svůj letní závazek odložit několik kilo, přála jsem si jako odměnu cvičební přístroj, který jsem viděla v reklamě.

Po zhubnutí mi totiž zbyl neestetický „visák“ v dolní partii břicha. Kapsa do toho udělat nešla, Baťa by to na střevíčky nechtěl, a tak zbývá jedině cvičit.

Jelikož vhodná příležitost bylo 25. výročí svatby, „nenápadně“ jsem naznačovala. A vida, skutečně jsem ono „mučidlo“ od své polovičky obdržela. Přišlo složené v krabici a k tomu návod psaný anglicky, se zřetelnými, amatérovi však nic neříkajícími obrázky. Zajímalo by mne, který škodolibec návod vytvořil. Určitě si radostně mnul ruce, jak záhadné puzzle zamotají hlavu laickému sestavovateli.

V českém návodu byly pro změnu názorné obrázky v miniaturním, rozmazaném provedení. Zatímco Mamenec prováděl cvičení „sundám brýle, podívám se do návodu, nasadím brýle a porovnám s příslušnou součástkou“, zkoušely jsme s Hrochuškou sestavovat cvičidlo metodou pokus-omyl.

Pejsek a kočky pokládali naše snažení za výzvu ke hře, lezli do krabice, lovili šustivé pytlíky a zdárně překáželi. Nakonec jsme s vypětím všech sil dali přístroj dohromady a vyzkoušeli ho. Zjistila jsem, že po cvičení opravdu bolí jen ty partie, které se procvičovat mají, a vyhradila si čas mezi půl sedmou a půl osmou večer, který chci položit na oltář vlastní kondice.

Netvrdím, že vydržím cvičit hodinu, ale vzhledem k všeobecnému rodinnému zájmu a množství zájemců je „jízdní řád“ na cvičení nutný. Tak mi držte palce, abych vytrvala a z přístroje na cvičení se po prvotním nadšení nestal „němý sluha“ na odložení svršků nebo lapač prachu. Mimochodem – nechcete si zacvičit?