Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kdo si plete sexuální turistiku s vodní turistikou, je buď suchozemská krysa, nebo dosud echt zelenáč. Chápu, že když rybář vidí připlouvat loď s (polo)nahou najádou na přídi, může závidět a představovat si noční radovánky. Ale romantik, který si půjčí loď, aby vyvenčil svou dívku a užil si s ní intimity ve stanu, bude rozčarován. Tedy pokud se při své nezkušenosti těch večerů dožije.

„Ozdoba přídě“, háček ženského pohlaví, není sexuálním objektem. Pravý opak jest pravdou! Dívka, která celý den pádlovala a přenášela loď na jezech, sní u táboráku o tom, jak za chvíli ulehne na svá bolavá záda a sladce usne. Určitě nedumá, jak sexuálně vyždímat čackého kormidelníka. Krom toho, u vody bývá zima. Údolím řeky protahuje chladný vzduch, vítr honí mokré cáry mlhy a dívky přemýšlejí spíš o tom, co na sebe ještě mohou navléknout. Představa, že budou nahé v té ledárně, vyvolá spíš než dech zrychlený touhou husí kůži.

Když mi coby zelenáči přidělil Pavouk zkušenou Fazoli, také jsem se neubránil romantickým omylům. Fazole byla mistryně republiky ve společenském tanci a její ztepilá postava probouzela představy rajských požitků. Léto bylo žhavé, a tak při plavbě leckdy odložila i horní díl plavek. Avšak jen slunko zašlo, sahala po tričku. Večer, když z řeky čišel lezavý chlad, mívala na sobě tolik vrstev, že jsem jí místo Fazole říkal Cibule. Ani největší optimista nemohl doufat, že se jí do rána propracuje na kůži.

Je to všeobecný jev: ženy jsou většinou zimomřivé. Jejich provozní teplota se od mužské značně liší a nejlépe se cítí ve chvíli, kdy kosmatému kormidelníkovi již vedrem denaturují bílkoviny. (Je to podobné jako v písničce o tom, jak jedna panna milovala hastrmana.) Teplota a únava mohou být velmi rušivými faktory, pokud jde o sex.

Zelenáč rovněž netuší, že intimity může být příliš. Je-li pár k sobě neustále připoután stísněným prostorem lodi a pidistanu, společnými problémy, povinnostmi táborníka a současně je iritován bojem, co má kdo udělat a co neudělal, přichází brzy ponorková nemoc. Probíhá to rychleji než v manželství. Romantické iluze též bývají nahlodány plynnou atmosférou ve stanu. Na vodě se také nedá delší dobu nic předstírat. Soukromí a intimita jsou jen iluzorní.

Toto vše a ještě více jsem vysvětloval Medvědici, když se se mnou plna romantických představ poprvé chystala na vodu. Ubezpečil jsem ji, že čistá láska samozřejmě všechny překážky překoná. Ovšem sex je na vodě absurdní. Byla mladá, temperamentní a sexuálně náročná. Upřela na mě zkoumavý pohled a dobře si vše zapamatovala.

Začínali jsme v Jindřichově Hradci na Nežárce. Příroda nádherná, dobré hospody, ale řeka skoro suchá. Všechny tamní krkolomné jezy jsme museli přenášet. Ukrutně jsme se nadřeli. Večer jsme se cítili jako po práci v lomu. Medvědice si vše poctivě odmakala, nikdy se neulejvala. Ten první večer byla tak zdrchaná, že mi jí bylo líto.

„Tak bude jednou noc bez erotického večerníčku,“ říkal jsem si v duchu. Jenže ona se narodila ve znamení Lva. Jako pravá lvice byla ctižádostivá, soutěživá a bojovná. Dostal jsem do těla jako kdykoli jindy. Dobře si zapamatovala, co jsem říkal o sexu na vodě. A každou noc mi důsledně dokazovala, že ona není padavka jako jiní háčkové. Ta soutěživost!

Výjimkou byl jen den, kdy jsem se chtěl vytáhnout a k večeři jsem udělal na pánvičce biftek. To jsme si pomlaskávali!. Ale jak se říká, lidé jsou různé. A tak zatímco jsem spokojeně zažíval, Medvědice co chvíli svištěla do křoví s toaleťákem v ruce. Celý večer. Celou noc! Cítil jsem s ní. Ale také jsem se cítil jako mukl, který dostal amnestii. Celou noc jsem si vychutnával odpočinek. Avšak jen tu jednu. Víckrát už mě nenechala vařit.

Jižní Čechy jsou krásné. Byla to krásná plavba po krásných řekách – Nežárce a Lužnici. Nádherné lesy zalité sluncem, hrady a zámky, šlajsny a peřeje, láska i legrace. Koncentrát romantiky s půvabnou přítulnou přítulkyní. Prostě to byla krásná dovolená. Ovšem já jsem každý večer vzpomněl na film Malý velký muž, kde se Jack Crabb (Dustin Hofman) ocitl ve stanu sám se třemi sexuálně vyhladovělými Indiánkami. Medvědice byla mladá, krásná, vzrušující a nevšedně eroticky talentovaná. Měl jsem ji taky moc rád. Ale čeho je moc...

Když jsme odjížděli do Jindřichova Hradce, ještě jsem jí říkal Maruško. Ale už ve Veselí nad Lužnicí jsem jí neřekl jinak, než Hrabivá Medvědice.