Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Při procházce starou Prahou narazíte na četná domovní znamení. Víte, jak vlastně vznikla? Dnes je orientace ve městě jasná, máme jméno, ulici, číslo domu, ale dříve?

Původně žili lidé roztroušeně na samotách nebo v malých obcích a každý věděl, kde kdo bydlí. Postupně se ale začali stěhovat do vznikajících měst a nastal problém – obyvatelé se už navzájem neznali. A tak po dotazu, kde bydlí pan Kučera, se začalo složitě popisovat: na konci ulice proti krámu Šulcových. Kdo ovšem Šulcovy neznal, měl smůlu. Jak začali měšťané bohatnout, chtěli se i nějak odlišovat. A tak je napadlo označit svůj dům vyvěsním štítem, soškou nebo znakem.

Pojďme se podívat na několik zajímavých domů, které tato domovní znamení mají .

Dům U zlatého hada

Stojí na nároží Karlovy a Liliové ulice, nedaleko Karlova mostu, na bývalé Královské cestě. Had byl ve středověku protipólem nebeského ptactva a taky ďábel, pokušitel. Zároveň připomínal ritus otvírání studánek i země a s tím i oživování a uzdravování. Proto se stal průvodcem sv. Jiří, jako pomocník v boji s drakem.

Lid hadům moc nedůvěřoval, proto se je snažil trochu uplatit. Na dům se toto znamení dostalo až v 18. století, kdy v něm byla lékárna.

U tří pštrosů

Je také u Karlova mostu, ale na druhém konci, v ulici U lužického semináře. Dům si nechal peříšmukýř Jan Fux v roce 1606 krásně vymalovat, aby tak dodal lesku svému řemeslu. Vlající pštrosí ozdoby byly nezbytnou součástí šatníku každého příslušníka dvora.

A proč si dnes představujeme právě tyto dva domy? Váže se k nim jedna zajímavost...

Jsou spojeny s počátkem kavárenství v Praze.

Prvním kafesídrem, jak se tehdy říkalo, byl Gorgos Hatalah el Damški, latinsky Georgie Deodatus Damascenus, naši vlastenci ho překřtili na Jiří Bohdan Damascenský.

Nebyl ani Arab, ani Turek, ale zřejmě Arménec nebo Syřan. Narodil se v Damašku, dostalo se mu dobrého vzdělání, hodně cestoval po tehdejším známém světě, a tak se 1704 ocitl i ve Vídni. A Vídeň tehdy celá voněla kávou - pozůstatek to tureckého obležení. Deodatus se dozvěděl, že v Praze kávu nikdo nezná, proto zakoupil několik žoků kávy, nechal si od jezuitů vystavit doporučení a zamířil vstříc svému osudu.

V Praze mu jezuité zařídili udělení živnosti. Otevřel si malý krámek U tří zlatých pštrosů, u Karlova mostu. Odtud vycházel v kaftanu, širokých kalhotách a střevících se zdviženou špičkou, na turbanu zvláštní podnos se džbánkem s lahodným mokem. Nápoj ohříval na pánvi s řeřavým uhlím….

Po domech vyvolával nejdříve lámanou němčinou, později i roztomile zkomolenou češtinou.

Zákazníci chodili za Deodatem i do krámku, kde popíjeli kávu ve stoje. Protože se choval příkladně, získal pražské měšťanství a přestěhoval se do domu U zlatého hada . Oženil se s Češkou a měl brzy dceru a syna. Pak se ale začal zabývat sepisováním učených traktátů a živnost upadala. I jeho manželství skončilo úplným rozvratem.

Ale to si již káva našla své ctitele a v Praze začaly vznikat další kavárničky. Do některé jistě přijdete posedět i vy. A cestou si nezapomeňte prohlédnout zajímavou výzdobu domů a domovní znamení. Je jich hodně, nejen v Praze, a my si postupně budeme představovat i další.

Zdroj: Lidie Petráňová, Domovní znamení