Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kdo má rád hudbu a tajemné kouzlo starých domů, vypraví se na Smíchov. Vystoupí z metra B na stanici Anděl, vyhne se nákupnímu středisku a vydá se kam? No přeci na Bertramku.

Půvabná vila se zahradou. Sem putovali četní umělci – Petr Iljič Čajkovský, Antonín Dvořák, Leoš Janáček... Bezpočet vynikajících skladatelů, interpretů, spisovatelů, výtvarníků.

Kdysi se bohatí pražští občané rádi usazovali za hradbami města, kde se věnovali zemědělskému podnikání a užívali si venkovské pohody.

A tak v roce 1743 pan František Bertam z Bertramu zakoupil krásnou zemědělskou usedlost. Majitelé se střídali, až ji roku 1784 zakoupili manželé Duškovi. Josefina, dcera lékárníka z domu U Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí, a František Xaver Dušek, hudební skladatel.

Roku 1787 se jejich cesta zkřížila s hudebním géniem – Wolfgangem Amadeem Mozartem. Známý umělec navštívil toho roku Prahu již podruhé. Z domu U Tří zlatých lvů na Uhelném trhu se přestěhoval na letní sídlo Duškových, aby dokončil operu Don Giovanni pro Nosticovo divadlo. V tomto divadle slavila velké úspěchy už jeho Figarova svatba a Mozart okouzli „své Pražany“.

Bertramka byl přímo ráj na zemi… Květiny, ovoce, zelenina, mléko, drůbež, vařila se tam i výborná káva a punč – dvě nezbytné složky pro Mozartovu činnost.

Paní Josefina byla téměř o čtvrt století mladší než její choť. Měla nádherný soprán a uměla s ním zázraky. Wolfi byl jen od 2 roky mladší… Po Praze šly řeči, že skladatel Dušek nosí svoje parohy s grácií. Kdo ví…

A proč má náš článek takový nadpis?

To prý ve slabé chvilce slíbil slavný skladatel paní domu, že pro ni složí operní árii, kterou musí ovšem zazpívat prima vista, to jest napoprvé. Ale to neznal Josefínu, ta ji bez zaváhání zazpívala - Bella mia fiamma, addio…

Připravovala se slavná korunovace Leopolda II., syna Marie Terezie, na českého krále. Na jeho počest objednala česká šlechta na poslední chvíli korunovační operu - alegorii o laskavosti antického vládce Tita.

Korunovační obřady byly zdlouhavé a bohužel i místy nudné. V tom duchu byla i opera, dodnes přežila v podstatě jen předehra.

Mozart odjel z Prahy zklamaný, unavený a ve Vídni záhy zemřel – skončil ve společném hrobě na hřbitově sv. Marka.

Po smrti svého manžela musela Josefina vilu prodat. Je zajímavé, že ji koupila paní Alžběta Ballabenová, ze slavné bankéřské rodiny. Měli velký dům v Dlouhé třídě, několik statků a usedlost na rozhraní Libně a Vysočan – jméno budete znát – ano, je to Balabenka.

A čas šel dál… V roce 1956 se slavilo 200. výročí Mozartova narození, Bertramka byla renovována, interiéry vybaveny stylovým nábytkem.

Dodnes za duchem slavného génia putují milovníci z celého světa, dodnes se dojímají nad svazečkem třinácti vlasů… Jak málo někdy z člověka zbyde, ještě, že hudba je věčná.

Zdroje:

Emanuel Poche – Praha krok za krokem

Přemysl Pražák – Jak se kdysi koncertovalo