Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V sobotu v pět ráno zazvonil budík. Ajaj, o hodinu dřív než ve všední dny... Jenže když vás čeká víkend mimo velkoměsto, bez dětí, jen ve dvou, to se to vstává!

Autobusový spoj se službami letecké linky odjížděl v šest, takže jsme to měli akorát. Na Florenci na nás čekala vlídná stevardka, nabídla nám kávu, noviny, přivítala „na palubě“ a mohli jsme jet. Cestou do Karlových Varů, kam jsme dorazili za hodinku a půl, jsme viděli jednu z posledních letošních chumelenic. Ale žádný strach, slunce nakonec přece jen vysvitlo. A tak jsme v jeho paprscích přesedli na „místňák“ do Lokte, kde jsme byli za chviličku.

Brzy jsme našli penzion, kde jsem den předtím zamluvila jeden pokoj. Další okolnost, která napovídala, že tenhle víkend se vydaří – obsluha vzorná, ceny více než přijatelné. A hned další: z okna jsme viděli přímo na hrad. A tak jsme jen odložili zavazadla a vydali se na cestu Loktem.

Je to krásné město, věřte mi. Až budete mít cestu kolem, určitě mu chvíli věnujte. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít prohlídku hradu, trošku strašidelnou expozici práva útrpného ani tu archeologickou, ale ani výstavu loketského porcelánu. Všechny stály za to, i bez průvodkyně či průvodce.

Další pamětihodnost, kterou jsme si museli „osahat“, je monumentální most přes jeden z meandrů Ohře. Spojuje podhradí s druhým břehem. Tam si stačí vybrat z mnoha možností, kudy se lze vydat pěšky překrásnou přírodou. Ale zrovna tak můžete na druhém břehu sejít dolů na nábřeží. Je tam krásný přírodní amfiteátr, jehož diváci mají možnost sledovat nejen účinkující. Ti totiž mají hrad za zády, a tak máte v hledišti zážitek dvojnásobný (Ta romantika, když sedíte v letním večeru proti osvětlenému hradu a na pódiu je třeba... Jarek Nohavica!). Samotný amfiteátr má okolí více než důstojné – cesty po upraveném nábřeží, vzrostlé stromy, hřiště s dřevěnými hracími prvky (lezení po kládě je totiž stejně nejlepší).

Loket však není jen hrad, most a amfiteátr, kdepak. Historické centrum, krásné náměstí i podhradí, které oživují prvky německé architektury, taky rozhodně stojí za to. Cukrárna, nejrůznější restaurace, ale i obyčejný konzum, papírnictví... Svým obyvatelům i návštěvníkům město poskytuje nejen vše, co potřebují, ale hlavně klid. Žádná herna, žádný night club, nic takového. Doporučuji zejména procházku po osmé večer, kdy Loket přátelsky ztichne...

V neděli ráno slunce svítilo jako o závod, a tak jsme vyrazili i mimo samotné město. Našli jsme krom jiného spoustu možností, kudy se vydat na pěší výlet. Zcela jistě se sem vrátíme, protože okolní malebná krajina si rozhodně zaslouží podrobnější průzkum.

„Pointa“ našeho výletu spočívá v tom, že jsme vypátrali pravděpodobné manželovy příbuzné. Jako kluk tady totiž párkrát trávil prázdniny, a tak jsme našli nejen „dům jeho dětství“, ale i lidi s nápadně podobnými rysy a se stejným příjmením, které příliš obvyklé není.

I když jste si jisti, že příbuzné v Lokti nenajdete, zkuste se tam někdy jet podívat. Loket za to rozhodně stojí.