Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pochybuji, že by se našel člověk, který by neslyšel o záhadných obrazcích v poušti Nazca. Často se jim přezdívá Dänikenovy obrazce a německá vědkyně Maria Reiche tady dokonce strávila polovinu života jejich zkoumáním. Bohužel, dodnes nevyzkoumal nikdo nic průkazného a existuje jen několik hypotéz o vzniku a smyslu obrazců. Nebo spíš bohudík, protože to mísu dodává patřičný záhadný náboj. Můžete si tedy házet peruánským solem, zda je to pradávný kalendář nebo snad přistávací dráha mimozemšťanů. Výskyt UFO je totiž v těchto oblastech mimořádně častý.

Monotónní cestu po dálnici ukončí obrovská cedule oznamující zdejší archeologické naleziště, do kterého všechny obrazce spadají. Silnice kolem této tabule je počmáraná stovkami jmen návštěvníků, kteří se sem přijeli podívat. Jména hloupých na všech sloupích, říkávala moje maminka, a tak jsem se podepsala i já.

Ze země nejsou žádné obrazce vidět, ale pro méně movité je zde červená vyhlídková věž. Z ní lze spatřit alespoň části těch nejbližších. Nejlepší cesta, jak je všechny vidět pořádně, je pronajmout si letadlo. Agentur a miniletišť je v městečku Nazca dost. Stačí si jen vybrat. Není ale vhodné řídit se výhradně podle ceny, technický stav letadel se příliš nekontroluje a tragédií už bylo více než dost.

Než jsme do letadélka nastoupili my, nechali jsme se i s pilotem vyfotit. „Poslední foto před smrtí,“ vtipkovali jsme rozverně a netušili, jak blízko jsme byli pravdě. Ne, že bych rozuměla budíkům na přístrojové desce, ale nápis Fuel nad dvěma z nich byl více než výmluvný. U levé nádrže se ručička bez sebemenšího záchvěvu válela jako chcíplý pes na zarážce pod nulou, u pravé nádrže se ještě občas nepravidelně nadzdvihla. Rázem mě přestaly zajímat nějaké čáry pod námi. Začala jsem se sápat po pytlíku na zvracení a uvažovat o tom, jak dostanou moje tělo zpátky do Evropy, pokud budu ještě vůbec identifikovatelná. Na zadních sedačkách zábava také nějak uvázla, jen pilot nevzrušeně kroužil nad planinou a rozšafně ukazoval: „Támhle je opice, tam vidíte kolibříka a teď poletíme k pavoukovi.“ Když jsme přistáli na pevné zemi, vrhnuli jsme se políbit přistávací dráhu jako papež. „Víte o tom, že jste letěl bez paliva?“ otočila jsem se na pilota. „Já nevim,“ vesele rozhodil ruce. „To nefunguje,“ usmál se a odešel. A takhle to chodí v celé zemi a se vším. Maňana a klíííd, ono to nějak dopadne.

Obrazce, které jsme viděli pod sebou, jsme museli chvíli hledat. Poušť je totiž protkaná mnoha a mnoha liniemi a tvary, většinou daleko širšími a nápadnějšími, a tak bylo hledání těch nejznámějších z počátku trošku pracnější. Obrazce měří až dvě stě metrů a byly vytvořeny odebráním vrchní tmavé vrstvy kamenů, proto do dálky svítí spodní světlá vrstva. Ale nemyslete si, že si také odnesete kamínek na památku. K obrazcům je vstup zakázán. Kolem silnice se táhne ostnatý drát s nápisem „zona minada“ a jestli je to pravda, jsem vzhledem ke stále původnímu počtu svých končetin opravdu nezkoušela.

Cestou zpátky do Nazcy minete preincké pohřebiště Cementerio de Chauchilla. Je sice dost vytunelované vykradači hrobů, ale i tak je tam k vidění pár pěkných sedících mumií. Kousek dál můžete vydechnout v přírodní restauraci s bazénem. Tedy „vydechnout“ opravdu ne, spíš naopak tam načerpáte energii při poslechu štěbetání spousty ptáků, při pohledu na honící se opičky a při gurmánském zážitku u plného talíře. Kdy jindy se ještě stane, že po objednání banánového džusu vyběhne kuchař do houští a za chvíli se vrací s čerstvým trsem v náručí. Hned vedle restaurace můžete potkat místní minislavnost. Krojovaní tanečníci předvádí svoje umění přímo na ulici a jejich hlavní proprietou jsou nůžky. Nebojte se, nikoho nepřestřihnou, ale po vyndání středového šroubu s oběma díly různě žonglují a cinkají s nimi o sebe do rytmu.

V Nazce samotné pak stojí za návštěvu planetárium s programy v pěti jazycích a místní muzeum, kde je kromě výstavy nazkánské kultury a keramiky i ukázka pohřebiště a mumifikování ostatků. Když zdvihnete hlavu a přes změť satelitů a antén zahlédnete na obloze letět kondora, vydejte se za ním. Ale o tom až příště...