Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„To je vono?“ dychtivě jsem nalepila obličej na okénko autobusu a pozorně sledovala přibližující se louži. Nemohla jsem se dočkat, až z autobusu vystoupím. Ani ne tak kvůli jezeru, ale protože kolem mne sedělo několik domorodců, kteří se naposledy myli za dob Inků, malé dítě, které měli s sebou, se cestou pozvracelo, na zadním sedadle cestovalo hejno slepic a koza, a husa, která celou cestu pochodovala prostředkem uličky, se pravidelně zastavovala právě u mojí sedačky a hlasitě na mě syčela. Konečně jsme zastavili na terminálu v Punu a já se nadechla čerstvého vzduchu. Nastal právě čas na bodnutí další dávky vakcinace, tak jsem vyrazila do města hledat zdravotnické zařízení. To, co jsem objevila, mě přinutilo udělat čelem vzad a v parku na lavičce si ji píchnout sama. Špinavá zamřížovaná budova připomínající sídliště Chánov s cedulí na dveřích, že kvůli přítomnosti tuberkulózy zde neradi vidí návštěvy. A tak jsem chvíli pobyla na náměstí, kde byly všechny stromy a keře ostříhány do podob zajíčků, kachniček a dalších zvířat, koupila si něco na cestu a raději vyrazila směrem k jezeru.

To, co se v literatuře popisuje jako modré průzračné, je ve skutečnosti zelená špinavá louže. Podle místních obyvatel a jisté vědecké studie je prý pravděpodobné, že pokud bude znečištění postupovat stejným tempem i nadále, ze padesát let se bude dát do Bolívie přejít suchou nohou. Ale teď je ještě tekuté, tak se po něm projedeme. Titicaca je nejen největší, ale také nejvýše položené jezero v Jižní Americe a vyskytuje se na něm řada plovoucích ostrovů se svými původními obyvateli, indiány kmene Uros. Na nejbližší ostrovy se dá za mírný poplatek zajet motorovým člunem a podívat se, jak se na takovém ostrově žije.

Celý ostrov je široký kolem třiceti metrů a je upletený z totory, což je druh rákosu, který kolem jezera roste. Jeho tloušťka je něco kolem půl metru a při chůzi se laškovně prohýbá. No, asi jako když šlapete po vodní posteli. Ze začátku docela chytáte rovnováhu, ale pak si zvyknete a je to docela legrace. Totora je tady základním materiálem pro všechno. Z rákosu jsou chýše a jakékoliv další stavby na ostrovech, rákosem se topí pod placatým kamenem, který slouží jako sporák, a jeho výhonky se dají jíst. Z rákosu jsou i lodě, kterými se Urové dopravují na pevninu a kterými vozí turisty po jezeře, aby si vydělali trochu peněz. Indiáni se totiž živí především rybolovem, i když v dnešní době na vybydlených ostrovech navíc chovají drůbež či prasata a pěstují brambory. A z těch utržených peněz za projížďky nebo prodej ručních výrobků si občas dojedou na pevninu pro něco na přilepšenou.

Třeba pro solární kolektor, který trčel vzhůru z několika chýší, a umožnil tak po večerech aspoň chvíli svítit nebo si poslechnout rádio. Pro sebe mají lodičky obyčejné a nejednou jsme viděli kolem plout indiánku, která pádlovala obyčejným klackem bez jakéhokoliv zakončení. Jak se tím dokázala odpichovat, jsme nikdo nechápal, ale šlo jí to dobře. Pro turisty tu jsou připravené lodě tradiční, s hlavami zvířat. Vejde se na ně překvapivě dost lidí a člun se ani nepotopí, ani nepřevrátí a jede tiše bez houpání vstříc dalšímu ostrovu, kde už je turistický ruch podstatně menší a lidé zde už žijí reálnějším životem než na tom prvním. A tak jsme na vlastní oči viděli ručně vyrábět mouku mezi dvěma kameny, obtesávat a barvit kamínky, ze kterých byly nádherné přívěsky, stavbu další lodě nebo běžnou hospodářskou činnost a užívali si božský klid a ticho kolem nás.

Blížil se večer a sáček koky z Punského tržiště byl neodolatelný. Navíc, když stál jen dva soly. Tak jsem požvýkala a potom jsem celý večer dostávala záchvaty smíchu z toho, že zdejšímu zedníkovi ujela ruka a můj hotelový pokoj měl kosočtvercový tvar. Veselá věc, tahle koka, škoda, že se to nesmí dovážet. Ráno u snídaně jsem si všimla, jak si pokojská skoro posvátně odnáší moje ponožky, které jsem s odporem vyhodila do odpadkového koše, a znovu jsem si uvědomila, jak chudá je to země. Sbalila jsem si batůžek a vyrazila na další cesty. Vždyť Bolívie je coby kamenem dohodil.