Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Také si myslíte, že spánek léčí? Já jsem o tom přesvědčená, protože když jsem se probudila, bylo mi o poznání lépe. Stále ještě svítilo sluníčko a nebylo víc než chvilka po obědě. Sice jsem se necítila stoprocentně zdravá, shledala jsem se však natolik pohyblivou, že mě slunce vylákalo na procházku. Manžel nebyl v dohledu, ale stačilo udělat pár kroků nahoru po svahu a rozhlédnout se po ostrově. Okamžitě jsem zaregistrovala jeho žlutý kiteboard na jedné z pláží. Zamkla jsem domeček a vyrazila jeho směrem. Cestou jsem si prohlédla buddhistický chrám s ukřičenými mnichy, které ranní pěvecká show pravděpodobně vyčerpala natolik, že polehávali ve stínu a ani neodpovídali na pozdrav.

Zastavila jsem se v nedaleké kavárně a poklábosila s několika povědomými tvářemi, když se k nám připojil jakýsi mužský. Myslela jsem, že pubertální podlamování kolen a tlukot srdce si už nezopakuji, ale tenhle přízrak mě přesvědčil o opaku. Původem Francouz, na ostrově žijící už několik dlouhých let. Zaboha jsem nemohla přijít na to, kterého herce mi připomíná, a vzhledem k momentální indispozici svých hlasivek jsem dosavadní konverzaci omezila na "ano" a "ne". Jako na potvoru si mě ten přízrak vybral, posadil se vedle mě a upřel na mne své temně modré oči tak, až mi přejel mráz po zádech. A pak ještě několikrát, když spustil historku o tom, že jakmile viděl mého muže vybalovat na pláži padák a surf pro kiteboarding, vzpomněl si na jednoho Čecha, který kdysi na ostrov přijel za stejnou zábavou. (Informativní vsuvka – kiteboarding je sport, při kterém vás táhne padák o velikosti téměř dvaceti čtverečních metrů po moři, zatímco vy se ho snažíte uřídit a nezlomit si nohy, připnuté na speciálním surfovém prkně.)

Onen Čech se ubytoval u milého Francouze a jeho rodiny, večer spolu popili a Čech se ráno vydal na mořskou jízdu. Jednou objel polovinu ostrova a pozorovatelé čekali, až padák obrátí proti větru a vrátí se. Čekali dlouho. Čekali tak dlouho, až jednoho z nich konečně napadlo zavolat rybáře s motorovým člunem a vydat se toho člověka hledat. Po několika hodinách ho přivezli, živého, ale na smrt vyděšeného a do krve spáleného od slunce. Příliš silný vítr ho unesl na otevřené moře. Čech pak zmizel, nikomu nic neřekl, věci včetně padáku si nechal u Francouze, odjel snad jen s doklady a penězi. Pierre na něj dodnes čeká a v předsíni schovává jeho batohy. Poslouchala jsem s otevřenou pusou, což muselo působit komicky. Když se dostal k záludnostem větru, točícího se kolem ostrova, rychle jsem se rozloučila a spěchala na pláž. Manžel mi neulétl, jen ho vítr zanesl na korálovou pláž. Padák získal lehce odrbaný vzhled, jak se mu povedlo spadnout na ostrý útes. S očima navrch hlavy jsem mu pověděla právě vyslechnutý příběh. Mého muže ze všeho nejvíc zajímalo, zda se v batohu zmizelého Čecha nenajde balíček na slepení padáku.

Po večeři jsme nastartovali ostrovní harley a vydali se na druhou stranu ráje. Tam totiž měla probíhat silvestrovská oslava v podniku našich známých rastamanů. Doškobrtali jsme se tam pískem až za tmy, ale bar byl ozdoben světly tak, že se nedal minout. Společnost čítala asi třicet lidí různých národností, popíjelo se, tančilo a mluvilo až do půlnoci. Půlnoc se naštěstí obešla bez vzájemného líbání s cizími lidmi a po přípitku jsme všichni vyrazili na pláž pozorovat ohňostroje z dvou vedlejších resortů. Jeden z nich byl velkolepý, ale klasický, druhá akce mě okouzlila zcela. Lidé u velikého ohniště nafukovali asi tak metr velké šišaté balóny, do jejichž spodku se umístila svíčka. Balónek se pak vypustil do vzduchu a letěl po větru, dokud svíčka nezhasla. Jak se postupně objevovalo víc a víc balónků, nebe a moře magicky zářily. Někdo se sice snažil celou tu romantiku shodit poznámkou, že je to ve většině zemí zakázané, protože to může mást letectvo. Myslím si však, že zrovna na Nový rok to nikoho netrápilo.

Byla jsem pořád trochu málátná a už jsem se vůbec necítila na zpáteční cestu. Vyfasovali jsme tedy několik spacích pytlů, protože thajské noci jsou chladné, a ustlali si v jedné z hamak pod širým nebem. Bylo mi hezky, možná trošku smutno, protože jsme před sebou měli poslední den na ostrově a pak už nás čekala cesta zpět domů.