Mlčí, mlčí a mlčí. A já šílím!
.jpg)
Mám přítele, kterého velmi miluji. Rozumíme si, máme společný náhled na spoustu věcí a zájmů. Je nám spolu fajn a až donedávna jsem si myslela, že jsem konečně, ve svých skoro třiceti letech, narazila na toho pravého.
V několika posledních týdnech jsem však byla nucena tento názor přehodnotit a uvažuji, zda budu do budoucna schopná snášet jeden jeho negativní povahový rys. Tím je urážení a s ním spojené dlouhodobé mlčení. Vnímala jsem to i dříve, ale až po našem sestěhování do jednoho bytu to vidím naprosto jasně.
Šílím z toho! Martin je schopný se mnou klidně celé odpoledne nepromluvit kvůli nějaké drobnosti, kterou jsem řekla, či naopak neřekla, udělala, či neudělala. Připadá mi, že mne tím svým způsobem nějak citově vydírá, nebo spíše někam manipuluje. Vzbuzuje ve mně pocity viny a nutkání se mu pak pořád dokola omlouvat, aby už proboha s tím mlčením přestal.
Jde mi to šíleně na nervy. Vyloženě tím psychicky trpím a pokaždé, když to na něj přijde, což bývá několikrát do měsíce, se mi sevře žaludek, a dokud se Martin nezklidní a nezačne opět komunikovat, nedokážu se toho zbavit.
Kamarádka mi řekla, že jí to připadá jako počátek domácího násilí, abych si na to dávala pozor a byla ve střehu. Mně se to však nezdá, nedokážu si představit, že by mě Martin uhodil, nebo na mne třeba řval. To nikdy neudělal. On když se naštve, tak prostě mlčí. Hodinu, dvě, půl dne a klidně i půl týdne.
Mám ho ráda, ale tohle mi hodně vadí. Bohužel, jakékoli pokusy mu vysvětlit, jak na mě jeho chování působí, se minuly účinkem. Řekl mi, že on je prostě takový a já ho tak musím brát.
25.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 99 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mlčí, mlčí a mlčí. A já šílím!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Gwen: 
ale chudinka malej... ja bych asi po tomhle dostala zachvat smichu...
Můj ex taky občas takhle mlčel. A on ještě měl u toho mlčení takový zarputilý výraz 
Jednou jsem se ho optala proč mlčí, co jsem udělala špatně. On na mě vypálil: "Ty se o mě vůbec nestaráš, ty se o mě musíš starat jako mama".
Tak to jsem se zrovna dozvědět nechtěla
Jéžiš, mně uplně stačí, když se někdy výjimečně doma chytnem a nevyřikáme si to do večera. Já prostě nedokážu jít spát v dusné atmosféře. Zatímco ten můj večer už rozhodně NIC řešit nehodlá a uplně normálně usne, zatimco já pouštim slzičky do polštáře nebo se jen naštvaně přetáčim sem tam a prostě neusnu.Naštěstí se vzduch pročistí tak nějak sám už druhý den, ale nedovedu si představit, prožívat něco takového často. Mně je líto každé volné chvilky, kdy můžeme být spolu a užívat si svou blízkost, pořád mám pocit, že čas hrozně letí a trápí mne i hloupých 10 minut nekomunikace.. (to se radši budu těch 10 minut hádat 
Toto jsem zažila v prvním mnaželství a skončilo to po 11 letech, mou žádostí o rozvod. Je to něco příšerného. Napřed jsem se ptala, odpověď nikdy žádná, potom jsem brečela, pak jsem taky přestala mluvit. Pak následovaly dlouhé večerní debaty , obyčejně s lahvinkou vína, k ráno jsem byla přesvědčená, že je vše vyjasněno, ale ouha!!! Za týden opět to stejné.
Nedoporučuji čekat tak dlouho, byly to ztracené roky
carmi: to je teda sila.
Johanka74 - 25.3.2010 11:21 takhle přesně to bývalo u nás - mlčel, že ho naštval třebas někdo v práci nebo tak, a já jsem se trápila, čím jsem se ho dotkla
Naštěstí už jsem mu to snad vysvětlila, když mu není do řeči, ať si mlčí, ale nejdřív ať mi laskavě vysvětlí proč
Já mám tuhle zkušenost ve své rodině. Můj otec se takhle přesně uráží. Podle vyprávění matky to ze začátku taky bylo jen třeba na den, pak se to zhoršovalo. Když jsme se sestrou byly větší a udělaly jsme něco, co se mu nelíbilo, trestal matku tím, že s ní nemluvil. A dokázal to i řadu měsíců, půl roku klidně a jednou dokonce přes rok. Nejhorší bylo, že spolu pracovali na jednom pracovišti a i tam dával najevo, že spolu nemluví. Chudák matka se za něj ještě styděla! Jsou spolu doposud(už 56let), ale jen díky tomu, že matka musí velmi zvážit, co mu řekne, aby se zase neurazil a dost mu podlejzá. Ale on si vždycky nějaký důvod najde. Teď se mnou nemluví už skoro rok a půl kvůli úplný blbosti, vlastně nedorozumění, když přeslechl, že jsem mu něco řekla(špatně slyší). Jenže mně to nevadí, tak s ním taky nemluvím, ode mne se přilejzání nedočká! Takže ode mne rada - zdrhat, jak rychle to jde.Tyhle lidi dokáží udělat ze života peklo! Mimochodem jednou, když zase s matkou delší dobu nemluvil, udělalo se jí jednou špatně (má špatný srdce) a prosila ho, aby jí zavolal sanitku a on se sebral a odešel ven na procházku. Já bych po těchto zkušenostech s takovým člověkem nebyla ani den.
emchira: hahahahaááá - pardon, ale to mě hodně rozesmálo, já bych chtěla alespoň jednou v životě zažít tu péči, jakou má tchýně od mého manžela! To, že se hezky chová k mamince, je znak skvělé povahy, to bezesporu, ale také mamánkovství, v případě mého milovaného manžela se to dá dovést klidně ad absurdum.
hmm, musím přiznat, byla jsem taky taková. Měla jsem dojem, že přece musí vědět, co mě naštvalo, co měl udělat, co říct... Určitě to se mnou nebylo jednoduché, ale zřejmě jsem to zdědila po mamince 
, ta je to samé. Ale já jsem z toho naštěstí "vyrostla", manžel se mnou ty začátky vydržel a dnes už to udělám jen výjimečně a potom mi to dojde, že takhle se to opravdu nedá. Ale chápu, je to těžké a chce to trpělivost a mluvit a mluvit...Naštvaným mlčením totiž nic nespravíme, i když bychom byli v právu a dusit něco v sobě taky nepřidá..
Dobrá rada: ať si každá VELMI PEČLIVĚ vypozoruje,jak se její budoucí chová ke své matce. Totéž čeká jednou ji.
.gif)
a....: jsou, srovnalo se to, přišlo zmoudření věkem... manželství už trvá asi třicet let
Meryl: a jsou spolu rádi?
Jeden můj kolega měl takovouhle mlčící manželku. Deptalo ho to strašně, ona vydržela mlčet i dva týdny. Pak se jednou naštval a po dalším týdnu jejího uraženého mlčení přinesl domů žádost o rozvod, rozložil papíry na stůl a řekl: Takže když spolu nemluvíme, nevidím důvod, proč bychom spolu měli žít. Takže vyplníme ty papíry, podáme to a už se mnou nemusíš komunikovat nikdy. Pouze přes právníky.
Pomohlo toNerozvedli se jsou spolu pořád.
.gif)
tak tohle přesně znám.Má dcera si takového ciťu vzala.Za všechno se byl schopen urazit.Zkazil nám všechny oslavy jelikož pokud s ním někdo nesouhlasil-buď se pohádal nebo urazil.Sám věděl vše nejlíp a všechno věděl.Už jsem z toho byla na nervy a začala být na něj alergická.Muž ho nemohl vystát.Dcera ho bránila,že doma se tak nechová.Jenže po svatbě to začal praktikovat i na ni.A tak za 9měsíců nebylo mimčo ,ale rozvod.Už je ve svém bytě a má klid.A to je taky má rada!!!!!!!!Bude hůř
.jpg)
Sofffie: a jedináček
