Mlčí, mlčí a mlčí. A já šílím!
.jpg)
Mám přítele, kterého velmi miluji. Rozumíme si, máme společný náhled na spoustu věcí a zájmů. Je nám spolu fajn a až donedávna jsem si myslela, že jsem konečně, ve svých skoro třiceti letech, narazila na toho pravého.
V několika posledních týdnech jsem však byla nucena tento názor přehodnotit a uvažuji, zda budu do budoucna schopná snášet jeden jeho negativní povahový rys. Tím je urážení a s ním spojené dlouhodobé mlčení. Vnímala jsem to i dříve, ale až po našem sestěhování do jednoho bytu to vidím naprosto jasně.
Šílím z toho! Martin je schopný se mnou klidně celé odpoledne nepromluvit kvůli nějaké drobnosti, kterou jsem řekla, či naopak neřekla, udělala, či neudělala. Připadá mi, že mne tím svým způsobem nějak citově vydírá, nebo spíše někam manipuluje. Vzbuzuje ve mně pocity viny a nutkání se mu pak pořád dokola omlouvat, aby už proboha s tím mlčením přestal.
Jde mi to šíleně na nervy. Vyloženě tím psychicky trpím a pokaždé, když to na něj přijde, což bývá několikrát do měsíce, se mi sevře žaludek, a dokud se Martin nezklidní a nezačne opět komunikovat, nedokážu se toho zbavit.
Kamarádka mi řekla, že jí to připadá jako počátek domácího násilí, abych si na to dávala pozor a byla ve střehu. Mně se to však nezdá, nedokážu si představit, že by mě Martin uhodil, nebo na mne třeba řval. To nikdy neudělal. On když se naštve, tak prostě mlčí. Hodinu, dvě, půl dne a klidně i půl týdne.
Mám ho ráda, ale tohle mi hodně vadí. Bohužel, jakékoli pokusy mu vysvětlit, jak na mě jeho chování působí, se minuly účinkem. Řekl mi, že on je prostě takový a já ho tak musím brát.
25.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 99 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mlčí, mlčí a mlčí. A já šílím!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
punh: 11:55
To by si měla uvědomit hlavně Zdena, hysterií netrpí jen ženy
a....: a pozor - ještě ta němá nymfomanka, majitelka pivovaru musí být sirotek 
punh: 11:59 věřím, taky vím, o čem mluvíš
Johanka74: 11:21 - jako vtip dobrý, ale taky by ho neubylo kváknout, že fotbal nedopadl.... pak vznikaj ty nedorozumění a problémy, když jeden odmítá komunikovat....
.gif)
a....: to je dobrý
Markýza: a když jsou rodiče asociálové, tak je velmi malá pravděpodobnost, že děti budou jiné. Taky mi věř, že vím, o čem mluvím.
Tak když jste přešli do žertovné linie, měla by si Zdena uvědomit, jak pro muže vypadá taková ideální manželka: němá nymfomanka, majitelka pivovaru.
Markýza: to je fakt, že je spousta rozpadlých manželství. Ale já to myslela tak, že když člověk vidí něco zásadního, co by mu vadilo, tak ať z toho vztahu radši vycouve. Já myslím, že to člověk vycítí, kde je príma atmosféra a kde je dusno. Nemusí se chovat podle Gutha-Jarkovského, aby byl ve vztahu humor, tolerance, nadhled... Jinak s tebou souhlasím, že od psychopatů radši dál. Jenže když je člověk zamilovaný, tak hodně věcí nevidí nebo ani vidět nechce. A myslím, že i hysterky umí být zpočátku okouzlující
.jpg)
Johanka74:
nebo tenhle :
Přijde ráno žena do práce a zasněně se chlubí kolegyním:
"Tedy,holky,já jsem tak nádherně unavená, mi se po včerejším večeru ani nechtělo vstávat.
Představte si, po tolika letech manželství, to tedy bylo....
Nejdříve tříhodinová předehra, pak dvě hodiny krásného milování a pak
si manžel se mnou ještě hodinu povídal....."
Přijde ráno chlap do práce a říká kolegům:
"K...a, chlapi, to byl zas včera den......nejdříve se mi tři hodiny
nechtěl postavit, pak jsem se dvě hodiny nemohl udělat a nakonec jsem
hodinu nemohl usnout......"
punh: všímat si rodičů chlapců je fajn rada, zvlášť, když polovina dětí je z rozpadlých manželství
vzorce chování se přebírají, to je fakt, ale ne vždy, pokud se někdo narodí s patologickou poruchou, pak se k sobě můžou rodiče chovat jak podle Gutha-Jarkovského a stejně to nepomůže.
Věř mi, vím o čem mluvím
Děkuju,takového partnera bych nechtěla ani zanic!!!Přiblblé mlčení,doprovázené poťouchlými výrazy a pohledy,případně větou procezenou skrze zuby:vždyť ty dobře víš,co jsi udělala!!Tak to teda nikdy!!Ze začátku to člověk bere vážně a trápí se,co jsem teda provedla?co jsem jen mohla tak strašného provést,že to nejde slovy vyřešit??Později už jsem byla jen naštvaná,jak k tomu přijdu,že si mě někdo dovolí tak nas.at??!!Toto nedělal naštěstí žádný hoch,se kterými jsem chodila,ani manžel,ale dělala to moje kamarádka,vydržela se mnou nemluvit celý týden,pak normálně přišla a zase dělala,jakoby se nic nestalo...Na dotazy,proč se mnou nemluvila,mi nikdy neodpověděla...Jedna moje kolegyně v práci(již zemřela),to také dělala,náhle zmlkla,začala plakat a s nikým už nepromluvila,třeba několik dní...Nikdo nevěděl,co se tedy stalo,když začala zase mluvit,nic nám nevysvětlila,takže jsme to brali jako její úchylku a nevšímali jsme si jí.Bylo to ale nepříjemné,když jsme museli s ní dělat společnou práci ,ona jen ukazovala,případně napsala,co se bude dělat....Děs!!Od takových lidí,bohužel,co nejdál pryč,myslím,že je to něco jako hysterie,úchylka,psychopatie....
Johanka74: Dost Dobrý
a....: s tím bezvýhradně souhlasím. A taky říkám dcerám, aby si všímaly, jak se k sobě chovají rodiče chlapců, které si vyberou, protože z toho se dá leccos vysledovat. Můj manžel to taky zkoušel nekomunikovat a mě to štvalo, tak jsem mu pak v klidu (když vychladnul) popsala, jak mi to vadí a ať už to nedělá.
Já myslím, že tyhle vzorce chování přebírají děti po svých rodičích a pak to uplatňují i na svoje partnery
.gif)
Jinak by mě to s mlčícím taky nebavilo a je pravda, že můj ex mě tímto též týral,ještě než začal i fyzicky. Prostě srážení,že má člověk furt na něčem vinu a pořád aby se ponižoval a omlouval 
. Jednou jsem se musela i omluvit za to, že jsem z Moravy a ne z Prahy no a ke konci i za cvaknutí kliky či půjčení si "jeho"propisky. 
Takže - může to být začátek psychického teroru. V každém případě je to člověk dětinský a nevyzrálý. Život je tak krásný a krátký a nechápu, proč si ho lidi furt musej kazit takovejma ptákovinama 
a....: On je tak trošku rozdíl mezi mlčenlivou povahou, urážlivou povahou a hysterickou povahou. Jde o to, čeho ten její chce dosáhnout. Krásně to shrnula Tornado-lou.
Mně osobně připomíná tento typ chování opak dětského vztekání. Prostě když dítě začne řvát, mlátit sebou, atd. ale po očku přitom sleduje, jestli už se celá rodina kolem něj sbíhá a všichni ho budou zase utěšovat jako obvykle. Na tohle chování opět krásně zabírá ignorace okolí.
