Rvou se jako koně! Moje děti se nesnáší.
Když se mi narodil starší syn, věděli jsme s manželem, že u jednoho dítěte nezůstaneme. Oba jsme vyrůstali jako jedináčci a víme, co to znamená. Vzpomínám si, jak moc jsem si přála mít doma nějakého spojence, někoho, s kým si budu povídat, radit, s kým si budeme pomáhat. Jenže naši nechtěli ani slyšet.
A tak jsem se zařekla, že já tohle svému dítěti nikdy neudělám. Pevně jsem se rozhodla, že budu mít nejméně dvě děti.
Po narození syna jsme s manželem začali uvažovat, kdy by asi bylo nejlepší pořídit mu sourozence. Ptali jsme se na zkušenosti známých, ale nikdo z nich nám nebyl schopen poradit.
Někteří tvrdili, že čím menší věkový rozdíl, tím lépe, že si děti spolu více vyhrají a budou si i hezky rozumět, jiní zase radili větší věkový rozdíl, abych se prý mohla tomu malému prckovi pak víc věnovat a neošidila ho.
Nakonec to přišlo nějak samo, aniž bychom to plánovali. Mladší chlapeček se narodil krátce před druhými narozeninami toho staršího. Fajn, budou si spolu aspoň hrát, říkala jsem si tehdy. A vzpomněla jsem si, jak jsem jako dítě toužila po bráškovi nebo sestřičce.
Jenže zjišťuji, jak moc jsem se mýlila. Dnes je klukům 11 a 9 let a já šílím. V podstatě nikdy mezi nimi nepanovalo přátelství. Sotva ten mladší začal chodit a trošku brát rozum, už byli v sobě. Starší syn mu neudělá nic dobrého, pořád ho pošťuchuje a provokuje a ten mladší si zase nenechá nic líbit.
Abych to zkrátila. Rvou se jako koně! Nadávají si, ničí si hračky. Jsem z toho zoufalá. Snažili jsme se jim vždycky oběma dělit všechno stejně – lásku, dárky atd. Myslím, že nemají důvod na sebe žárlit. Přesto mi to někdy připadá, že jeden jak druhý za každou cenu strhává pozornost na sebe.
Vím od kolegyň v práci, že i u nich to vypadá podobně, ale zdá se mi, že to, co probíhá u nás, je extrém. Někdy mám až strach, že si kluci nějak vážně ublíží. Tresty, domluvy – nic nepomáhá. Dostanou třeba výprask, chvíli je klid a pak už jsou zase v sobě. A mně z toho tečou nervy. Máme doma pořád křik a blázinec. Vyčerpává to mě i manžela, který mi navíc vyčítá, že kluky špatně vychovávám a moc jim dovolím. Pak se hádáme i my mezi sebou. Je to věčný kolotoč, a já nevím, jak z něho vystoupit.
Je to s vašimi dětmi také tak? Třeba je to normální, jen já to nevím, protože jsem sourozence nikdy neměla.
25.9.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rvou se jako koně! Moje děti se nesnáší.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Stanik: 
to říkám,přesně jako u nás v rodině
...Pepíčkovi se zametala cestička tak dlouho,až se s ním jeho žena rozvedla jako s těžkým alkoholikem,prochlastal barák a babičku nakonec utrápil k smrti
...jojo,to jsou ty vysněný kluci/holky
...
loupák: Verera: jj, moje oblibene bylo "musite se mit radi, az tu nebudeme, budete mit jen jeden druheho" " jsi starsi, mas mit rozum" " dohledni na nej" a moje top oblibene hlaska : " No ale ty jsi holka! "
Verera: to je fakt
...hlavně si myslim,že je na vině výchova mojí babičky a dědy,protože když se strejda jako druhorozený po třech letech narodil,konečně měl děda toho KLUKA,dědice a mamče to dávali sakra sežrat,musela se o něj starat,od mala po něm uklízet,protože od toho jsou přece ženský žejo atd...
,takže se vlastně ani nedivim....ale to určitě neni případ tady pisatelky,ona se spíš snaží být za každou cenu spravedlivá a neupřednostňovat jednoho před druhým,až to má přesně opačnej efekt..nic se nemá přehánět
loupák 11:59: takhle já to mám s bráchou taky Věřím, že kdybych něco potřebovala, že bych se na něj mohla obrátit, zrovna tak on na mně, ale teď jsme jen u těch zdvořilostních SMS.
A ani nevím, že jste si pořídili kocoura
caira: já jsem Kozoroh. A prozraď, kdo má navrch u vás?
Když jsme u těch znamení, já asi měla kliku s dvěma staršíma dětma, protože syn je lev a o čtyři mladší dcera váha, a ta se ráda nechala od staršího bráchy vést a ochraňovat, takže mezi nimi nikdy žádné větší spory nebyly. A rádi se navštěvujou i dneska, kdy už jsou dospělí. Ta třetí nejmladší je taky lev, ale už je doma jako jedináček, tak své vůdčí schopnosti nemá na kom uplatňovat - kromě nás rodičů
loupák: Zase na druhou stranu, pokud jsou dva lidi povahově rozdílní, mají odlišné zájmy, jiné životní hodnoty, jiný okruh známých, nemají moc společných témat k povídání, tak jen to, že se narodili stejným rodičům, je dost málo na to, aby toužili udržovat intenzivní vztah. To můžou být kolikrát bližší kamarádi
Stanik: Protože ti ho rodiče v dětství znechutili.
Ještě ke Kláře Rvou se kluci a nebo se opravdu nesnášejí. Jak se chovají, pokud je jeden někde na prázdninách, škole v přírodě? Stýská se tomu druhému, mluví o něm hezky a nebo je rád a nemá pro něj hezké slovo. A ten druhý, přiveze tomu prvnímu něco, volá mu apod.?
Ono je něco jiného , pokud se kluci rvou a bojují o pozice, ale při nebezpečí zvenčí dokážou spolupracovat, myslí na sebe, stýská se jim , to bych řekla, že je normální sourozenecký vztah, kde stačí jen lehce usměrnit a oni toho vyrostou. Jestli se ale vážně nesnášejí, ubližují si a jsou neradši, když ten druhý nadlouho zmizí, pak je něco hodně špatně.
.gif)
Jarča*: a Ty jsi co?
Stanik: přesně takovej vztah má moje mamča se svým bráchou,ještě když žila babi,vídali se,ale jenom proto,že strýc bydlel s ní,jsou to 4 roky co umřela a neviděli se,napíšou si jen zdvořilostní sms k narozeninám a k novýmu roku a firtig
...když to vidim kolem sebe,jsem docela ráda,že tohle nemusim řešit,máme jedno a kocoura
a jsou zlatý
jeezisi, jak ja bych si byvala prala byt jedinacek. Jsem starsi o tri roky nez bracha... nikdy jsme spolu v detstvi dobre nevychazeli a ted se sice respektujeme, ale vrele vztahy rozhodne nemame, jednou za rok stravime tyden s mamou na Sumave a vidmae se... ale nevolame si , nepiseme. nevadi mi to.
Ten můj lev je ještě podle čínského horoskopu tygr, což je , mám pocit ještě zesílení. Aspoň jsem se dočetla, že je rozený vůdce a nesnese neposlušnost. No tak to mu osud dal sestřičku, která ho slušně vyškolí, protože na všechny jeho výchovné tendence (a že dokáže být hodně protivný a sekýrovat ji) reaguje důsledným odmítáním. On to potřebuje, jinak by byl v dospělosti jako chlap nesnesitelný a každá ženská by ho vrátila, hm, asi nic není náhoda.
caira - 25.9.2013 10:10: jé, Kozoroh a Štír jsme já s bráchou. Ale mlátila jsem já jeho, protože jsem o 6 let starší
loupák: Já jsem 20. brzo ráno.
Monik: On si občas odpočinout potřebuje každý, nakonec i ty děti od nás. Ono je hezké mít poblíž rodiče, pokud je potřeba, ale když zrovna není, tak neškodí, když zase rodiče zmizí. Tohle je momentální přístup mých dvou pubošů k nám.
Verera: 19.6.
jako můj synek,jestli se nepletu
