Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

bohunka: 8:33 tak to přeju hodně štěstí

nemám ráda všeobecně, když se lidi takhle urážej a nafukujou. a u chlapa je to opravdu hrozný. to bych asi nevydržela. podle mně by to chtělo poradit se s odborníkem, jak na to, aby se z toho člověk nezbláznil. každopádně přeju hodně síly

Ota: zalezi jak mlci a proc mlci... jestli v ni chce vzbuzovat pocit viny a tim s ni manipulovat, je to spatne. A mezi psychicke nasili bych to klidne zaradila...

Zdeno, to asertivni chovani, ktere tady Ota popsal je dobry... kdyz to dokazes, mas vyhrano. Jde proste o to, aby videl, ze se nedas... ze je mu to mlceni prd platny..

A taky si myslim, ze tohle chovani maji ve vinku spis zeny... Moje kamaradka mela taky takoveho chlapa (dnes uz je jeji ex :) a ten jeste perlil odnasenim perin do obyvaku, ze s ni v jedne posteli nebude... nebo cely den nepromluvil a tvaril se jak ztelesnene ublizeni... .kdyz se zeptala "co jsem udelala?" on opovedel :"to musis prece moc dobre vedet"

Podle mě je tvoje kamarádka tak trochu poplašňák... mlčení=násili?

Hele tohle náhodou znám moc dobře, tchán tohle provozoval leta a jedno odpoledne by pro něj bylo nic, on to vydržel klidně i několik dní. Žena mi vyprávěla, že její matka pak na něj řvala z 10 cm a nic.....

Moje drahá polovička to po něm bohužel zdědila.... takže jsem si to taky užil...
Povídavé typy ( i já) tím samozřejmě trpí jako zvířata .

Jinak tvoje metoda "omlouvání se dokulata" je chybná, mě to trvalo tak asi rok než jsem přišel na to ,co dělat když má moje drahá kamený obličej, nereaguje a ostentativě mlčí....

Prostě stručně a jasně řeknu zhruba tuto větu ( podle situace nebo podle viny s omluvou nebo bez).
"Vím, že mě slyšíš ,
omlouvám se ti za ..... / nebo že ....... atd
omlouvat se ti nebudu, protože mám pravdu ( nestalo se jak myslíš atd).
až si o tom budeš chtít promuvit, odpustit mi,omluvit se mi,nebo si ještě jednou mimořádně vyslechnout mou omluvu a případně se začít chovat normálně tak mi dej vědět.
Do té doby mi vlez miláčku na záda...

Neomlouvat se dokulata, neponižovat se, nedávat najevo jak to mlčení na tebe funguje a hlavně se tím nestresovat.´Pokud tě miluje tak mu to časem dojde. Mé ženě to trvalo tak rok, než pochopila, že model urputný mlčoch naráží na nezájem a že to k ničemu není.

Dívám se, že PEGG má obdobnou zkušenost

bohunka - 25.3.2010 8:33
tak ať je ten můj jaký chce, tohle nedělá. Občas se sice urazí,ale nikdy jsem od neslyšela nějaké urážky nebo se povyšování,to by mi vadilo víc než to občasné mlžení.

Tak díky této vlastnosti mého muže jsem se naučila být sama se sebou a zajímat se o sebe. Jsem mu za to vděčná. Kdysi to vypadalo tak, že on mlčel, já chtěla řešit a na mé otázky, co že jsem to udělala, odpovídal, že bych to měla vědět. Ze začátku jsem se tím trápila, pak jsem si uvědomila, že s ním stejně nehnu a tu nabytou chvilkovou volnost využila pro sebe. Muž uraženě mlčel a já s ním (ovšem ne naštvaně a uraženě, to je rozdíl), chodila jsem cvičit, na návštěvy, kupovala a vařila to, co mi chutnalo... Neptala se na jeho názor, prostě jsem ho nepotřebovala. Hádejte, jak dlouho vydrží muž být sice respektovaný, ale nepotřebný. Já se postupně naučila, že když přijde pozdě k jídlu, tak ho má holt studený nebo vysušený, případně jí sám. Bylo to přeci jeho rozhodnutí. Přestala jsem se podřizovat jeho vrtochům. Ale toto vše se dalo udělat teprve v době, kdy syn byl už odrostlý a nepotřeboval stálou péči. Náš vztah se tím paradoxně posílil. Já přestala očekávat od muže určité úkony a tím pak nebyla zklamaná, že je neudělal. On pak zjistil, že nemá proč trucovat, protože mu nenadávám, ani ho neupozorňuji na jeho "prohřešky" a jelikož nechtěl být nepotřený, začal se zapojovat do domácích aktivit .

Hm, tohle je psychické vydírání. Mlčí většinou ženy, protože i když melou a melou, tak je nikdo neposlouchá . Buď se nad to povzneseš a půjdeš se bavit (s kamarády, sama) a budeš mít vlastní program, tak ho to přestane bavit, protože bude vidět, že ti jeho mlčení nevadí.

Kadla: jsi zřejmě dospělá a vyrovnaná. To ten chlap ani náhodou. Já vím, že ze mě mluví moje špatná zkušenost, ale ježí se mi chlupy při pomyšlení, kolik podobných blbců týrá další ženské.

Lujza: žádný s holkam na kafe! Člověk na to po takových tichých scénách nemá vůbec náladu. Stejně by u toho kafe probíral toho pitomce doma a na kafi se věčně sedět nedá. Doma nabubřelec, to má u toho kafe sedět 24 hodin? Věřte mi, je to k zešílení. Hledala jsem tehdy radu v moudrých knihách, Plzák myslím to byl, kdo to popsal jako jeden z rysů hysterie.

Pampeliška: kladu si otázku, jaký potom ten vztah má vůbec smysl...

Ano, je to špatný rys povahy. Zažila jsem posupné mlčení, pohvizdování si, přimhouřené oči - a to klidně po dobu 2 měsíců! Je to skutečně strašné, nedá se s tím nic dělat a je to patologický rys. Jsem rozvedená, tohle byl taky jeden z bodů, proč to nešlo vydržet. Normální člověk se naštve, zařve, vychladne a promluví. Pak se třeba i omluví. Tenhle můj ex dělal podle sebe vždycky všecko správně, mlčením trestal celou rodinu. Jestli můžu radit - pocit sevřeného žaludku, průjmy, komplex méněcennosti - slušně se s tím pánem rozluč.

tak tohle bych doma nemohla mít fakt můj se taky uráží a nemluví ,ale dlouho to nevydrží a je vše OK u nás by to prostě neprošlo ,ale možná snad se to urovná ,ale nejsem si jistá hodně

Milá Zdeno, tak takovýto exemplář mám doma už 26 let. Někdy vůbec nevím proč se vlastně urazil. Dřív jsem měla pocit viny a tendenci se omlouvat,či jaksi podlézat. Ale nejúčinější zbraní je moje mlčení. Mě naštěstí mlčet nevadí, takže pokud se hoch urazí a nekomunikuje,mlčím taky. Ne zarputile, když se na něco zeptá odpovím,ale nejsem já ta první,kdo začne mluvit. Dřív ho to drželo klidně tři dny,ale spíš proto,že viděl,že mi to vadí. Ale od té doby co vidí,že mi to je úplně fuk a naopak mi to někdy vyhovuje, tak se zklidnil. On nemluví,tak já si třeba čtu.
Musíš si vyhodnotit,jestli jsi ochotná to tolerovat celý život, protože ho to nepřejde, jen si na to možná zvykneš a přestaneš to řešit.
Víš, na světě jsou horší věci než je urážlivý přítel,ale pokud si jinak rozumíte, tak se nad to zkus povznést. Nebo se alespoň jednou přinuť nezačít mluvit dřív než on. Prostě ty na mě nemluvíš,já ani nevím proč, no tak nemluv.Až tě to přejde přijď. Nevím jestli by bylo lepší, kdyby ti kvůli každé blbině vynadal, to by se ti asi taky nelíbilo. Vztah je vždycky o toleranci a člověk musí vyhodnotit, co lze ještě tolerovat a co už ne.
Přeji vám hodně štěstí v životě

evropka: nemyslím urážlivka to né, ale asi takhle, on mi něco řekne, mě je to líto a než abych se hádala, nemluvím....ale stejně pořád dolejzá....když jmse měli pejska, tak to řešil přes něj...vzal ho do náruče a mluvil na něho o mě....koukni, panička s náma nemluví,panička je naštvaná...a ťuťu ňuňu....a já se začala smát a bylo to, jenže už ho nemáme, tak má smůlu.....