Rvou se jako koně! Moje děti se nesnáší.
Když se mi narodil starší syn, věděli jsme s manželem, že u jednoho dítěte nezůstaneme. Oba jsme vyrůstali jako jedináčci a víme, co to znamená. Vzpomínám si, jak moc jsem si přála mít doma nějakého spojence, někoho, s kým si budu povídat, radit, s kým si budeme pomáhat. Jenže naši nechtěli ani slyšet.
A tak jsem se zařekla, že já tohle svému dítěti nikdy neudělám. Pevně jsem se rozhodla, že budu mít nejméně dvě děti.
Po narození syna jsme s manželem začali uvažovat, kdy by asi bylo nejlepší pořídit mu sourozence. Ptali jsme se na zkušenosti známých, ale nikdo z nich nám nebyl schopen poradit.
Někteří tvrdili, že čím menší věkový rozdíl, tím lépe, že si děti spolu více vyhrají a budou si i hezky rozumět, jiní zase radili větší věkový rozdíl, abych se prý mohla tomu malému prckovi pak víc věnovat a neošidila ho.
Nakonec to přišlo nějak samo, aniž bychom to plánovali. Mladší chlapeček se narodil krátce před druhými narozeninami toho staršího. Fajn, budou si spolu aspoň hrát, říkala jsem si tehdy. A vzpomněla jsem si, jak jsem jako dítě toužila po bráškovi nebo sestřičce.
Jenže zjišťuji, jak moc jsem se mýlila. Dnes je klukům 11 a 9 let a já šílím. V podstatě nikdy mezi nimi nepanovalo přátelství. Sotva ten mladší začal chodit a trošku brát rozum, už byli v sobě. Starší syn mu neudělá nic dobrého, pořád ho pošťuchuje a provokuje a ten mladší si zase nenechá nic líbit.
Abych to zkrátila. Rvou se jako koně! Nadávají si, ničí si hračky. Jsem z toho zoufalá. Snažili jsme se jim vždycky oběma dělit všechno stejně – lásku, dárky atd. Myslím, že nemají důvod na sebe žárlit. Přesto mi to někdy připadá, že jeden jak druhý za každou cenu strhává pozornost na sebe.
Vím od kolegyň v práci, že i u nich to vypadá podobně, ale zdá se mi, že to, co probíhá u nás, je extrém. Někdy mám až strach, že si kluci nějak vážně ublíží. Tresty, domluvy – nic nepomáhá. Dostanou třeba výprask, chvíli je klid a pak už jsou zase v sobě. A mně z toho tečou nervy. Máme doma pořád křik a blázinec. Vyčerpává to mě i manžela, který mi navíc vyčítá, že kluky špatně vychovávám a moc jim dovolím. Pak se hádáme i my mezi sebou. Je to věčný kolotoč, a já nevím, jak z něho vystoupit.
Je to s vašimi dětmi také tak? Třeba je to normální, jen já to nevím, protože jsem sourozence nikdy neměla.
25.9.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rvou se jako koně! Moje děti se nesnáší.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: 
ja z tebe umru smichy
No ale vazne. Normalne asi je to fakt. Pozoruju u ni takovy vselijaky priznaky.
Byli jsme v nedeli v lese, malej spal v aute a ja s dcerou jsme lezly kolem a sbiraly boruvky a ostruziny. Teda. Ja jsem sbirala a ona jedla. Pak ji povidam, ze muze i sama sbirat, ze se jdu podivat, jestli syn spi.
Po navratu jsem ji nasla sedici v trave a povida mi:
"Uz jsem z toho unavena (sebrala asi dve boruvky), musim si odpocinout. Ale vymyslela jsem neco. Ty budes jako sbirat a budes mi to sem nosit. Ale jenom boruvky, ostruziny ne."
Po moji prednasce, ze v zivote to takhle nechodi, ze ji lidi nebudou slouzit, z b ude muset mit teda asi hodne penez aby si mohla zaplatit sluzku nebo se taky sama snazit, mi povida:
"Tak vis co, ja budu jako kral, budu mit nemocny ruce a ty budes slonecek a budes mi to nosit."
Tak nevim, zda nezamenila slona za osla 
.jpg)
Ja teda netusim co mam - 26. duben a 26. zari , ale maminka je strelec a tatinek vodnar (jestli to taky nema vliv)
Monik: muzu prouze prodat vlastni zkusenost - odstran z blizencova dosahu tezke tvrde predmety a nahrad je mekkymi (doporucuji plysaky bez koralku misto nosu , ten dokaze zpusobit hezky monokl), ale bacha na vajicka (sice nezpusobi monokl ale DESNE blbe se uklizeji nasledky v pripade, ze by lev uhnul 
)
Mám dva blížence a každý naprosto jiný, myslím, že znamením to nebude
loupák: Tak musim to napsat slusne
Monik: To máš blbý, aristokratka si asi nebude uklízet pokoj, budeš muset najmout služebnictvo...
Verera:
Tak to mas taky dobrou kombinaci
No ja osobne se s tema lvama nejak spatne szivam. Nechapu, proc si nemuzou hledet sveho a maji tu desnou potrebu sefovat a ovladat okoli 
Teda myslim ted nase deti, urcite existujou i nejaci pohodovi lvi
A u nasi dcery lva jsem se navic dozvedela, ze asi byla v minulem zivote aristokrat.
Od te doby ji tak trochu pozoruju a musim rict, ze na tom asi neco pravdy bude
Opravdu tezka kombinace
.gif)
Monik: do obličejové části lva
Monik: Lev s beranem je taky skvělá kombinace. Lev chce šéfovat a ovládat berana, který mu na to zvysoka kašle a chrání si svůj životní prostor i za cenu fyzického útoku na lva, který se tím rozpálí do běla, ani ne tak bolestí, ale proto, že byl uražen a už to jede. Neustoupí ani jeden, každý má svou pravdu, za kterou je ochoten se bít donekonečna.
Linda: 9:01 Jinak teda myslim, ze je jedna vec, co by mohla pomoct.
Koupit si kvalitni barvu na sedivy vlasy
Linda: Neděs lidi, vy jste zcela extrémní případ, většina má doma jen slabý odvar
Linda: Uz jsem myslela, ze mas dovolenou 
No, my mame blizence a lva. Ten lev ukazuje neustale svou dominanci tim, ze porad toho mladsiho blizence (ktery by se potreboval volne pohybovat) fyzicky pacifikuje do podrizenych poloh. Blizencovi se to nelibi a logicky vriska a nebo se brani kousanim a vrhanim tezkych, tvrdych predmetu do oblicejove casti lva
Možná je chyba v tom vašem "stejně", v tom, že všechno řešíte za ně a v tom, že je berte jako dvojici ne jako individualitu.
Když se ke dvěma stejně starým dětem chováte stejně, tj. dostávají stejné věci, dělají všechno spolu, je vlastně ten mladší ve výhodě, má všechno dřív a starší žárlí. A doufám, že jste nikdy nepoužili "jsi starší, máš mít rozum... ustup mu...dej mu to..." To je na starší sourozence jako červený hadr na býka.
Zkuste je nejdřív co nejvíc oddělit, potřebují si asi od sebe odpočinout, tj. oddělené pokoje nebo aspoň prostor, kam ten druhý za žádných okolností nesmí, různé kroužky, aktivity. A osvědčil se nám den pro každého. Vem si třeba ty jednoho syna, manžel druhého a ať vás mají jen pro sebe, vyberou si program, užijí si to podle sebe bez toho otravného sourozence za zadkem. Další víkend si vás prohodí. Děti potřebují mít pocit, že jsou pro vás důležité jako jednotlivci ne jako dvojice.
V hádkách se nestavte na žádnou stranu, spíš je zkuste i spojit proti vám. Třeba odeberte věc, o kterou se hádají a vydejte pouze jestli se domluví spolu (u nás to tedy funguje dokonale, místo rvaček hned navrhnou rozvrh užívání počítače, rozdělení bonbónů....i dětem je jasné, že je lepší mít půlku než nic, ale chce to důslednost). Dětem musí být zřejmé: když se k sobě chováte špatně, bude to mít nepříjemné důsledky (to u vás možná funguje), když dobře, příjemné (o ničem takovém napíšeš, ale kladná motivace funguje líp než tresty.)
Vůbec podporovat jakékoli náznaky pozitivních vztahů, které vycházejí od nich. I třeba za cenu toho, že se spiknou proti rodičům, to je totiž ohromně baví.
medved: 8:56 
ooo diky za utechu. Kdyz tak koukam na dcery oteklou pusu, do ktere ji vcera ze synovych rukou priletel asi pulkilovy konicek a rozseknul ji po te, co ho predtim asi pulhodiny mordovala, tak se muzu aspon utesovat, ze jsme jako rodina v naprostem poradku
Přestaň jejich hádky řešit. Oba jsou zřejmě silné osobnosti, a snaží se na sebe připoutat pozornost i za cenu konfliktu. Nezjišťuj, kdo napřed to a kdo potom tohle. To se nikdy nedobereš pravdy. Zaveď metodu "kolektivní viny a kolektivního trestu". Pak se ti dva lumpové semknou proti vaší rodičovské autoritě.
Výprask je až ten nejzažší způsob, jak řešit konflikt mezi sourozenci. Fyzickým trestem zasáhni, až když poteče krev pode dveřmi dětského pokoje .
Něco o tom vím. U nás, 1 + 2 kluci, dva roky od sebe. Lichý počet sourozenců je taky lahůdka. Vždycky ten starší s některým z dvojčat kul pikle proti tomu třetímu.
Dneska jsou dospělí a svojí svorností a vzájemným respektem mě někdy až překvapují.
Precetla jsem si dodatecne celou diskuzi a dukladne..... pokud mate dve deti naprosto odlisnych povah nepomuze naprosto nic. V prubehu let jsem vyzkousela vsechny nize uvedene rady a jeste neco navic a NIC nepomohlo. Prezili jsme, to je to jediny co muzu o soukromem zivote poslednich 19 let rici !!!
