Svatba je na spadnutí a já si najednou nejsem jistá, jestli se chci vdávat
.jpg)
Je mi devětadvacet let, čtyři roky žiju s přítelem, už před rokem jsme se rozhodli, že se vezmeme a založíme rodinu. Vysadila jsem antikoncepci a nechali jsme tomu volný průběh. Před čtyřmi měsíci se zadařilo a já otěhotněla. Oba jsme byli rádi. V té době jsme už měli vybraný termín svatby, naplánovali jsme ji na začátek dubna, takže jsou v tuto chvíli už přípravy v plném proudu.
A já jsem se přistihla, že si najednou nejsem jistá, jestli ten životní krok chci skutečně udělat. To, že čekám dítě, mne naplňuje skutečným štěstím, moc se na miminko těším. Ale se svatbou si tak úplně jistá nejsem. Asi vám budu připadat jako blázen, i já si tak připadám, ale mám v hlavě tolik pochybností a otázek, že se v nich nedokážu pořádně zorientovat. Co ve mně převládá je velká nejistota. Možná svou roli sehrály i těhotenské hormony, kdo ví?
Najednou však vidím věci, kterých jsem si dříve nevšímala, nebo jim nepřikládala nějaký zásadní význam. Teď se mi však ukazují v nějakém ostřejším světle a já mám obrovské pochybnosti. Je toho moc, co mne v mém rozhodnutí zviklalo, napíšu jen to nejpodstatnější.
Uvědomila jsem si, z jaké rodiny můj budoucí muž pochází, a mám obavu, aby se stejný model neopakoval i u nás. Jeho otec je totiž klasický patriarcha, který vyžaduje absolutní respekt a poslušnost. I když to v nějaké větší míře u mého partnera nepozoruji, určité náznaky tam přece jenom jsou.
Všimla jsem si například, že velmi nelibě nese, když mám na nějakou věc odlišný názor než on. V tom okamžiku se do mne většinou zhurta pustí a velmi razantně se mne snaží argumentačně přesvědčit a obrátit na „tu správnou víru“. Když ve svém nesouhlasu vytrvám, urazí se, klidně se mnou celý den nemluví, případě mne počastuje nějakou nelichotivou nadávkou. Nebývá to často, ale párkrát se to už stalo. Pak jsme se vždycky udobřili a vše bylo v pořádku.
Další věc, která mi leží v hlavě, je jeho přehnaná touha po synovi. Prakticky od okamžiku, kdy jsme měli potvrzené mé těhotenství, ani na chvilku nepřipustí, že by se mohla narodit holčička. Když mu to připomenu, ohradí se, že on žádné křivochcalky nedělá. Já vím, že by to člověk měl brát asi s humorem, ale to pohrdání v jeho hlase v souvislosti s holčičkou jsem přehlédnout nemohla. Docela mne to rozhodilo, protože neznám v dnešní době .jpg)
žádného muže, který by měl potřebu tak zásadně řešit pohlaví budoucího dítěte.
K dokreslení celé situace doplním ještě jednu záležitost, která mne na něm mrzí a trápí mne. Pokaždé, když jsme ve společnosti přátel, má tendenci mne shazovat. Používá různé zesměšňující hlášky, někdy řekne rovnou: „Prosím tě, ty radši mlč!“ Když jsem spolu sami, není takový.
Jsem hloupá, že jsem těmto signálům nevěnovala pozornost už dříve, ale byla jsem hodně zamilovaná. Teď už to tak silně necítím. Čím dál víc přemítám, jestli je pro mne svatba s tímto člověkem tím správným krokem. Mám strach, abych brzy nelitovala.
Jenže co teď? Dítě je na cestě, organizace svatby v podstatě finišuje, už mám i šaty, on koupený nový oblek, maminky si také pořídily nový ohoz, je zaplacená záloha na svatební hostinu v lepší restauraci, pozvánky a oznámení rozeslané. Přijet by mělo poměrně dost hostů, kteří, předpokládám, se už také chystají. Připadá mi nezodpovědné, kdybych teď řekla stop, všechno beru zpět a vdávat se nebudu. Jenže vdát se proti své vlastní vůli se mi taky nechce.
Co mi poradíte? Myslíte, že ty varovné signály, které najednou v celém tom kontextu vidím, jsou opravdu závažné, nebo jsem přehnaně citlivá vzhledem k těhotenství? Já se sama v sobě nějak nevyznám.
20.3.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Svatba je na spadnutí a já si najednou nejsem jistá, jestli se chci vdávat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Nevdávala bych se - svatbu bych odložila se slovy, že se teď necítíš (v těhotenství) na bujaré veselí a svatbu si chceš užít a ne se dívat na podnapilé příbuzenstvo a cucat sodu.
A pravý důvod bych probrala jen s budoucím otcem. Po porodu dítěte bude všechno úplně jinak. Ty budeš potřebovat pomoc a oporu. Pak se uvidí, jaký vlastně je... zda zdědil i nejakou kladnost po matce, anebo je jen despota po otci..
A rozhodně se do stavby nehrň hned z porodnice, dej si čas - klidně rok či dva.
no tak hlavně že je dítě na cestě... teď bude nejlepší vyčkat jestli to nebude křivochcalka a rozhodnout se podle toho... za 4 roky si toho mohla už všimnout
Taky čekám prcka a říct mi 
slovo křivochcalka, tak ho vynesu v zubech... a to zatím vůbec nevíme co to bude.
Přijdeš mi jako jedna moje známá... ta řešila obdobný problém. Poradit ti, ať svatbu zrušíš způsobem, že nastoupíš na partnera, že si nejseš ničím jistá... to se tady hezky píše, ale udělat to chce tolik odvahy, že ji málokdo má a ani nemluvím o tom, že jestli je takovej, tak tě nazve těhotnou hysterkou a pojede se dál.
Jestli ti můžu něco poradit, čas by se dal sehnat ne zcela čistým způsobem (ale ve válce a lásce je prý povolený všecko), ale u tý známý to zabralo (ikdyž mám pocit, že ona si to neplánovala, že to jen přišla spása odjinud). Zkus se domluvit se svým gynekologem na tom, že se teď necítíš psychicky moc dobře asi kvůli tý svatbě (klidně mu i řekni, že nevíš jestli to jsou hormony nebo co... pokud je trochu v pohodě, bude se snažit ti pomoct, protože pohoda matky v těhotenství je velmi důležitá) a domluvit se s ním, že on důrazně doporučí klid a odpočinek na lůžku a že nějaká svatba není vhodná. Tím získáš čas a zjistíš, jak se partner k tomu všemu postaví (to že musíš být v klidu, to že se třeba narodí holka a taky i to, že musí pomáhat, to že pro tebe přestane bejt středobodem vesmíru atd., atd.)
Mimochodem, ta známá zjistila, že její partner najednou úplně obrátil, holčičku si zamiloval, pomáhal jak mohl a vzali se, když bylo malé půl roku (a to doopravdy chtěla).
Přeju hodně štěstí a pevné nezvy. 
.JPG)
A mmj - doteď byly přípravy na svatbu drahé, ale rozvod může být mnohem dražší...
No - svatba - nesvatba...čekáte dítě a to je mnohem větší závazek než celé svatební veselí...
Hodně se toho "rozčísne" po narození dítěte - budeš potřebovat pomoc a podporu od partnera a uvidíš, jak se zachová...
Takže radu jako takovou nemám - jen měj pořád otevřené oči.
.JPG){kind=avatar}
Ty varovné signály jsou významné a není radno je podceňovat. Ještě je čas sednout si a promluvit si, jak to bude vypadat, až na něm budeš finančně závislá. Toho bych se dost bála. Trvala bych na písemné předmanželské smlouvě - ne o tom, jak budete dělit majetek po rozvodu, ale jak se oba budete podílet na chodu a financování domácnosti, na výchově dítěte, jak se budou řešit spory ohledně peněz a nákupu věcí, jak se bude vybírat dovolená, prostě jak budete spolu žít. Když se na základech nedomluvíte nebo tě bude válcovat a nutit přijmout jen jeho stanovisko, není to ten správný partner pro život a není od věci svatbu odložit, dokud nedojdete ke kompromisu přijatelnému pro obě strany. Ale bude to boj. Už jsi mu ustupovala dlouho a špatné návyky se špatně odstraňují. Zvlášť když jsou naučené z původní rodiny.
V tuto chvíli je opravdu velmi těžké něco poradit. Dostali jste se hodně daleko... a to, co popisuješ, je velmi závažné. Myslím si, že to v budoucnu nebudeš mít moc jednoduché, zcela určitě Tě bude "převychovávat" ku obrazu svému. Snad by stálo za pokus si s ním o tom promluvit. Říci mu, jak se Ti nelíbí funkčnost rodiny u jeho rodičů a připomenout mu, že i on se podobně chová. Možná spolu najdete nějaké řešení... Přeji Ti hodně štěstí... 
no mě přijde zvláštní, že dumáš nad věcma jako že si maminky pořídily šaty.... to, že sis s tímhle člověkem pořídila DÍTĚ mi přijde mnohem větší závazek (a větší průšvih než objednané šaty)
... svatbu bych asi zrušila, i kdyby jen proto, abych si vzala čas na rozmyšlenou. S přítelem bych to probrala - to, co popisuješ mi nepřijde jako dobrá kombinace (nadávky, pohrdání, shazování) - ale zase je tam šance, že prostě jen opakuje to, co vidí doma a nikdy mu na tom nepřišlo nic divnýho (protože jsi mu nikdy neřekla, že ti to vadí a jeho maminka to evidentně snáší bez odporu) - takže třeba se ještě domluvíte.... ale skutečně se soustřeď víc na dítě a na tom, jak bude případně vypadat tvůj život jako svobodné matky, než na to, jestli někdo zaplatil zálohu za šaty... proti lidskému životu (tvého dítěte) jsou peníze banalita....
Trosku mi prijde, ze na Tebe ted doleha zodpovednost i za dite - vitej v dospelem svete....
Ja bych na ty varovne signaly dala...Vis, kdyz clovek dela nejake rozhodnuti a je spravne tak nema pochybnosti (spis se mu chce "litat") proste tam neni zadne, ALE...Pises, ze se na dite tesis v tom vidim dobre rozhodnuti tam nejsou pochyby...Clovek by mel poslouchat nejaky svuj vnitrni hlas - on je totiz vetsinou spravny jenze my uz ho skoro neposlouchame...Svatbu odloz az budes citit, ze ji chces...Je to Tvuj zivot...Ja vim, ze se bude asi tezko vysvetlovat rodicum, pribuznym, nastavajicimu...Lepsi neco poresit ted nez pozdeji byt nestastna...Hodne stesti, kdyby na Tebe okoli moc tlacilo tak se nedej, dej na svoje pocity a rozum...Hodne stesti...
