Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
.jpg)
Jsme s manželem velice nešťastní. Náš jediný syn před rokem tragicky zahynul při autonehodě a jeho žena nám neumožňuje vídat vnoučata, která velmi milujeme.
Je to pro nás velice bolestné. Syn byl naše jediné dítě, další jsme už mít nemohli. Když se oženil a postupně sebmladým narodily dvě děti, dnes sedmiletý chlapeček a tříletá holčička, byli jsme všichni moc šťastní. Hlavně můj muž se do vnoučat doslova zamiloval. Je už v důchodu a hodně se jim věnoval, bral je na výlety, hlavně chlapce, když trochu povyrostl. Vnučka byla ještě hodně malá.
Jenže před rokem se stala obrovská tragédie, ze které jsme se ještě nevzpamatovali. Doufali jsme, že alespoň vnoučátka nás dokážou rozveselit a potěšit, jsou vlastně to jediné, co nám po synovi zbylo. Snacha se však rozhodla udělat za minulým životem tečku. Vím, že ani pro ni to není lehké, měli se se synem velice rádi. Tím spíš nedokážeme pochopit, že od nás naše vnoučata izoluje.
Je to strašné. Vždycky jsem si myslela, že v takových chvílích by rodina měla držet co nejvíce pohromadě. Ona nás jako rodinu patrně nebere. Vyhýbá se nám, pokládá telefony, když dětem pošleme nějaký dárek, vrátí nám ho.
Zpočátku jsme si říkali, že se to časem srovná, i ona potřebovala určitý čas, aby překonala to, co ji potkalo. Věřili jsme, že změní názor, přijde na to, že bránit dětem ve styku s babičkou a dědou je hloupost. Ale nestalo se tak. Navíc teď se nám doneslo, že snad má nějakou známost. Máme strach, že pokud uzavře nový vztah a sňatek, o vnoučata přijdeme definitivně. Tím nechci říct, že bychom jí novou lásku nepřáli. Samozřejmě, že ano.
Jsem z toho na zhroucení, tím spíš, když vidím, jak moc se trápí můj muž. Za ten poslední rok strašně sešel, zestárl. Je apatický, smutný, jako bez života. Nevím, co mám dělat. Je mi z toho strašně smutno, jsem plná bolesti a moc se trápím. Zkoušela jsem snad úplně všechno, abych se se snachou nějak domluvila. Všechno bylo marné. Ona si nepřeje, aby měly děti nějaké vazby zpátky, chce s nimi začít nový život. Prý je to v jejich vlastním zájmu, nejitřit v nich nějakými vzpomínkami ztrátu tatínka. A při návštěvách u nás by k tomu podle ní docházelo.
Jak ji mám přesvědčit, že její rozhodnutí je špatné a že jím ubližuje nejen nám, ale i svým dětem? Vždycky jsem si myslela, že jsme s ní vycházeli dobře, nejsem si vědoma žádných větších konfliktů. Teď mi to připadá, jako by nás snad nenáviděla.
Vím, že mi nikdo z vás asi nedokáže pomoci ani poradit. Alespoň jsem se ze svého trápení vypsala. Přesto se zeptám, jak byste podobnou situaci řešili vy? Mají prarodiče právo stýkat se se svými vnoučaty, nebo jsme skutečně vydání na milost a nemilost snachy?
15.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Ota: 
.jpg)
Arna: hlavně nejmenovat ....
souhlasim s Medvedem. myslim, ze by se barbora hodne divila, kdyby se tu vyjadrila snacha, proc si nepreje, aby se decka s prarodici vidali.
.gif)
Barboro, stejně je snacha sama proti sobě, vždyť by se její děti měli u Vás jako v bavlnce.....určitě by jste pro ně udělali a dali jim první poslední..........
Danie: U mě je situace podněkud jiná, mladí žijí oba, jen nejsou způsobilí k výchově dítěte, tak jim ji Úřad pro ochranu mládeže odebral. Já jsem o tom ani nebyla informovaná.
Opravdu si myslíš, že cizí dítě, jakkoliv potřebné, nahradí vlastní vnouče? A vlastní vnouče žije zatím mezi cizími v adoptivní rodině. Samozřejmě, že bych to raději řešila bez soudu, udělala jsme k tomu první kroky právě přes ten úřad a rodiče prostě obejdu, i když to bude náročnější na čas.
Arna: 
zvlášť ti co mají s dětmi zkušenosti.....
Když Barbory syn umřel, byly té malé dva roky. Na ty výlety asi bral chlapečka i dříve, mamince to určitě pomohlo a trmácet se s kočárkem po lesích či hradech je asi složitější. A možná i malou maminka ještě kojila.
No, někteří,nechci jmenovat Otu, by i toto zvládli.
na posledni otazku bych odpovedela kategoricky, ano prarodice jsou vydani na milost a nemilost snachy a pokud si to ona nepreje, tak se s vnoucaty stykat nebudou a tecka 
je to mozna tvrde, ale zodpovednost moralni a ostatne i financni za jejich vychovu nese ona, takze ma pravo rozhodovat s kym se jeji deti budou nebo nebudou stykat.
myslim, ze tady by bylo hodne zajimave slyset nazor druhe strany,myslim, ze by se barbora asi dost divila 
.jpg)
napřed se domluvit hlavně po dobrém jinak to ani nemá cenu ,ale to je můj názor držím palce ,aby se vše v dobré obrátilo 
no, pravda, všichni dědoušci nejsou takový,ale roční dítě někdy ještě ani nechodí, 2.5 roku, to už dokáží dost.
Majucha: heleď,nevěřila bych tomu, ale když přijedeme do Buk, tak můj tchán, který jako tchán stojí za prd, aledědeček je skvělej, sbalí terénní vozejk, do něj naloží dvojčata (2,5 roku), přibere staršího, svýho miláčka pětiletýho, taky psa - bernskýho salašňáka, nechá si naložit záložní oblečení, jídlo a pití - a na celé odpoledne zmizí. nejčastěji na výšlap do lesa, nebo bez psa na zahrádku místní hospůdky s krásným dětským koutkem... Fakt klobouk dolů.
A můj muž mě dostal, když tento víkend, zatímco jsem byla na babinci, s těmi třemi dětmi,které celý den hlídal, upatlali krásný dort k mým narozeninám.
Takže narozdíl od dalších story Otových - tohle není sci-fi, ale může to být realita 
Majucha: nouze naučila housti ...
Ota: ano, pochopitelně, ty jsi vždy zářná výjimka
je to divné
já znám příklad, kdy se rozvedli...tatík nemá zájem, ale prarodiče ano a tak po domluvě si děti berou...a prostě některa témata jsou tabu
takže vše je o té ochotě a domluvě
a vlastně moje vnoučata kromě nás mají ze strany otce 2 babičky a jednoho dědu...aby se to odlišilo, za slovo babi se dá křestní jméno...jeho otec se totiž po rozvodu znovu oženil, maminka zůstala sama
Majucha: prosím pěkně když zapojím do péče vrchního puberťaka tak zvládám všechny tři....
